Západní část republiky - 12. den: Merklín - 1,8 km dlouhá NS Mamut, přírodní koupaliště; Ostrov - 4 km dlouhá NS Borecké rybníky

V noci bylo teplo, že jsme o půlnoci nechali ve dveřích malou větrací mezerku. Zavírali jsme je se svítáním. Jednak se přece jen ochlazovalo, v autě bylo už jen 15 stupňů, ale také aby nás lesníci nerušili, až přijdou v půl šesté řezat dřevo.

Spalo se tu perfektně, motorovou pili jsme slyšeli, až když jsme se vzbudili v půl deváté. To už měli nařezanou a naštípanou pěknou hromadu dříví. Dnes to po dlouhé době byla první noc, kdy nepršelo. 

Vstáváme a nevěříme vlastním očím. Venku je modrá obloha, nevidíme ani jeden mráček. I ve stínu je poměrně teplo. Konečně to vypadá na krásné letní počasí. Jak dlouho to vydrží? Podle předpovědi se má ve středu silně ochladit. Musíme si tedy užívat to, co máme.

Je poznat, že jsme včera autobaterku plně nabili a večer nepouštěli ani rádio. Nastartovali jsme bez problémů.

Opět jedeme do Merklína. Chceme si projít krátkou okružní naučnou stezku Mamut. Její část vede mezi skalními útvary. Je dlouhá jen 1,8 km.

Zaparkovali jsme ve stínu opět v blízkosti nádraží. Mělo nás varovat, že tu žádná zmínka o této naučné stezce není, i když právě tady má začínat. Nevarovalo. Vydali jsme se podle mapy.com. Značení tu žádné není. Ale to nebylo ani včera na turistickém okruhu Hroznětínská zastavení. Tam však byly informační panely a mapa. Tady není nic.

Po cestě jsme došli ke skalám, už tady cesta vedla jinudy než v mapy.com. Ale vedla vzhůru okolo skal a mezi nimi. Ty nás zaujaly, líbilo se nám tu. Ota se všiml dokonce i zajímavého přírodního úkazu, kdy ve skále je pruh zcela odlišné horniny. Viděli jsme leccos, ale tohle ještě ne. Stoupáme vzhůru. To už žádnou cestu nemáme, dokonce i skály jsme už opustili. Já to chtěla vzdát, kupodivu to byl dnes Ota, který sveřepě stoupá vzhůru neschůdným a prudkým terénem. V napadaném listí noha klouže.

Snažíme se dostat na jednu z cest na mapy.com zakreslené, ale zdá se, že tu nic takového není. Ota ještě šplhá kousek výš, neustále doufá, že objeví pořádnou cestu. Já už za ním nejdu a asi po sté ho přesvědčuji, abychom se vrátili. Nakonec to také vzdává. Já jsem u rokle objevila cosi, co snad mohla být kdysi nějaká přírodovědná stezka. Jsou tu ještě viditelné plastové, tudíž zcela nezničitelné cedulky bylin - pamatuji si jen brusnice - borůvka. Jsou však patřičně zarostlé. Snad díky zbytkům této stezky byla cesta zpět jednodušší, než jsem čekala. Konečně vidíme skály, přes které jsme přešli, a už nám známou cestou se vracíme k autu. Jak jsme vyšli z lesa, zjistili jsme, že azurová obloha zmizela a lehce zešedla.

Tahle cesta byla víc než dobrodružná, ale viděli jsme pěkné skály a přežili jsme to. A to je nejdůležitější. Doporučit tuto stezku však nemohu.

V blízkosti nádraží se ještě zastavujeme koupit něco na zítra k snídani. Neodolala jsem a koupila si i nějaký doping - po této výpravě si ho zasloužím. Nakonec i Ota podlehl svodům a koupil si koláček.

Ota si na jednom z informačních panelů všiml, že zde má být udržované přírodní koupaliště. Už týden tvrdí, jak by se rád vykoupal. Je na severovýchodním okraji obce. Je tu malé, prázdné parkoviště, ani u vody není nikdo. Však také žádné teplo není. Ota se jde vykoupat. Já mám už asi 4 dny problémy se zády. Sice to vždy ráno rozhýbu, že chodit mohu v pohodě, ale do studené vody se mi jít nechce. Zůstávám v přístřešku na parkovišti, protože u vody není ani pořádná lavička.

Ota je zpátky za chvíli. Jen se prý namočil, ani si nezaplaval. Voda je jako led. Je to totiž bazén, který má přítok i odtok, takže není čas, aby se voda ohřála. Je však čistá. Ota jde k trubce, kterou voda do bazénu přitéká, a plní kanystry na mytí. Spotřebu mám velikou.

Nakonec jsme se rozhodli, že na parkovišti uvaříme oběd. Je tady docela klid, občas projede nějaké auto, ale určitě tu nikomu nebudeme překážet. Přístřešek máme u auta, tak máme kde vařit. Nemusíme vytahovat vlastní vybavení.

Po obědě odjíždíme do Ostrova, kde si chceme projít cca 4 km dlouhou naučnou stezku Borecké rybníky, která seznamuje s historií a přírodou lesoparku u Boreckých rybníků. Není okružní, má slepé odbočky. To jsem si myslela, když jsem to viděla na mapě, jsou to však spíš vstupy na naučnou stezku z různých částí města. Na trase jsou zakreslené 3 přístřešky.

Parkujeme v části Dolní Žďár na parkovišti chatové osady. Tady začíná žlutá turistická značka - po ní se vydáváme k rybníkům a do lesoparku. Zdejší rybníky tady byly již před r. 1590. Bylo jich celkem devět: největší je Velký Borek, dál je zde Velký ostrovský rybník, Horní a Dolní Hlinice, Luční, Hluboký a Koňský rybník, rybník Mulda a jeden malý bezejmenný. Po válce začalo docházet k postupnému scelování pozemků, staré cesty mezi rybníky byly likvidovány, stejně tak i různé remízky. Při výstavbě sídliště byly některé rybníky zavezeny výkopovými zeminami. Naštěstí zde zůstalo dost prostoru, kam se přestěhovalo množství různých druhů rostlin i živočichů, včetně těch chráněných a ohrožených. Po r. 1993 začalo město ve spolupráci s místním rybářským svazem s postupnou rekonstrukcí vodních nádrží. Všechny rybníky byly obnoveny a mezi nimi opět vybudovány cestičky. Využívají je i místní k procházkám, k odpočinku.

K rybníkům je to kousek. Vpravo míjíme Velký ostrovský rybník. Po žluté pokračujeme k Hlubokému rybníku, tam je vidět dřevěná pozorovatelna. Sice k ní není zakreslená cesta, ale od rybníku Mulda tam pěšina vede. Jsme zde na začátku léta, kachny i labutě tady hlídají svá mláďata. Na rybnících je spousta dalšího vodního ptactva - je tu potápka roháč, lyska černá, kormorán velký, dokonce jsme viděli plavat i užovku obojkovou. To jsme ještě neviděli, tady jsme ji zahlédli 2x. Druhy ptáků, ale i rostlin a ostatních žijících tvorů jsou znázorněny a popsány na informačních tabulích. Některé ryby dokonce vyskakovaly nad vodu nebo vystrkovaly hubičky. Na Koňském potoce kvetl leknín a tam je také další pozorovatelna. Prošli jsme všechny cestičky, občas i 2x. Je tu moc hezky. Mají tady velké fotbalové hřiště i hřiště na discogolf. Na břehu Velkého ostrovského rybníka je přístřešek, další řada posezení i toika.

Původně jsme se chtěli vrátit k autu po naučné stezce Po starých cestách okolo Ostrova, která se v určitých částech spojuje s tou naší. Jenže nevede okolo rybníků, tak jsme se vrátili na žlutou a vraceli se po stejné trase. Dobře jsme udělali. Na rybníce Mulda jsme dokonce ve vodě zahlédli plavat současně dvě užovky. Dost dlouho jsme je pozorovali. Je zajímavé, že někdy plavou na hladině, je vidět celé jejich tělo, ale někdy je vidět jen hlava. Jen je problém je vyfotit. Jsou moc rychlé - na rozdíl ode mne.

Najednou se to zatáhlo a zvedl se vichr, že jsme naše kochání ukončili a šli k autu. Zdrželi jsme se víc, než jsme měli v úmyslu. Kolik je hodin, to jsme si uvědomili, když jsme dojeli k pivovaru Rudohor. Zavřeli před 5 minutami. Naštěstí má Ota ještě 2 litrovky z pivovaru Krušnohor. V pátek jich koupil osm, vše s Jindřichem nevypili. Ne že by pili tak málo, ale Jindřich také nakoupil vzorky různých piv a ještě se stavěli na pivu během výletu.

Teď už jen přemýšlíme, kde přespíme. Pokračujeme v jízdě na severovýchod. Jako vhodné místo jsem vytypovala malé parkoviště u hřbitova ve Stráži nad Ohří. Je šikovně stranou civilizace. Když jsme tam přijeli, zalíbilo se nám tam, je tam i rovinka beze stromů. Právě odcházel pán, který venčil dva psy. Vzápětí však od vsi přicházel jiný starší pán - ten se vůbec netvářil přátelsky. Aby na nás nezavolal policajty. To už jsme zažili asi 3x. Vždy se to obešlo bez problémů, ale nikdy to nebyl příjemný pocit - zvlášť když se objevili.

Jedeme na druhou stranu řeky k vysílači. Z cesty nějaký vysílač vidíme, je na hrozném kopci, tam asi těžko najdeme rovinku. Ale jsme mile překvapeni. Po cestě do poměrně prudkého kopce končíme na rovince. Jenže ani tady si nejsme jisti, zda na nás policajti nepřijdou. Nahoru jsme jeli okolo chalupy, jejíž majitelé seděli venku a dost udiveně nás sledovali. Inu proč ne, aut sem asi moc nejezdí.

Když už jsme se rozhodli tady zůstat, otevřel si Ota pivo. Za chvilku jsme zahlédli nějakého mladšího muže s mobilem na cestě, jak jde od nás. Možná nemá v chalupě signál, šel si zavolat (tak to má na chalupě syn), možná nás šel vyfotit. Snad ty policajty nezavolá. Uvidíme, už jinam jet nemůžeme, navíc se nám tady líbí. Vedle nás vidíme nádherné vysoké špičaté kopce.

Trochu jsem váhala i s mytím, nerada bych je přivítala polonahá, ale zvládla jsem to beze svědků.

Dnes je teplo, jen to fouká, chvílemi dost silně. Na jedné straně je modro, na druhé je zataženo. Zatím neprší, když nepočítám těch pár kapek na předním skle.

Když jdeme spát, klesá venku teplota k 19 stupňům, policajti nepřijeli, což je super. Přijedeme sem asi i zítra. Chceme na výlet na Šumburk a tudy se budeme vracet.

Tentokrát konečně ruším peřinu, balíme do ní lednici. Beru si tenčí deku.

Západní část republiky - 12. den: Merklín - 1,8 km dlouhá NS Mamut, přírodní koupaliště; Ostrov - 4 km dlouhá NS Borecké rybníky na mapě