Sobětuš (Nechanice)

Osídlení tohoto místa je prehistorického původu, protože v lokalitě „Vyšehrad“ se ve 2. polovině 19. století narazilo při kopání písku a štěrku na kulturní jámy. V letech 1886-1887 se nalezly navíc popelnicové hroby, ale vše až na pár ve škole uložených střepů, které viděl v roce 1902 Josef Ladislav Píč, bylo zničeno.

Původ pojmenování této obce není známý. Jedny prameny pracují s lidovou tradicí, jež tvrdí, že si zdejší lidé v hostinci o muzice dávali často hrát „tuš“. Další tvrdí, že zakladatelem vsi byl Sobětuch, který si tu měl postavit dvorec. Pokud dáme slovo prof. Antonínu Profousovi, tak v jeho knize "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. IV. díl. S-Ž" objevíme následující:

"Sobětuš (lid. ta Sobětuš, v Sobětuši, do Sobětuše), ves 3 km sv. od Nechanic: 1403 (census) in Sobyetuss (pleb.) in Sucha, LEr. V, 577; 1454 (1437) (cís. Sigmund) zapisuje Sobětuchy, Třešovice, Střiežetice, AČ. 1/527; 1575 prodali ves Trzesowicze, ves Stržezieticze, ves Sobietuchy, ve vsi Probluzy, DZ. 66 M 9; 1577 plat v Sobětuši a Třesovicích, Sedl. z DZ. 64 J 29; 1613 Bořek nejstarší Dohalský z Dohalic a na Sobětuši, VUSp. 1898 I, 22; 1790 Hft Sadowa: Tržeszowicz . . Sobietusch von 31 N., Schal. XVI, 157; 1835 Sobětuš 1 1/4 St. ssw. von Sadowa ..ist nach Nechanitz eingepf., Som. III, 26.

Jm. Sobětuš vzniklo přivlastň. příponou -jь z os. jm. *Sobětuch (v. v.) a znamenalo *Sobětuchův, t. dvůr nebo statek. Ke jm. Sobětuš byla adj. sobětušský stejně jako ke jm. Sobětuchy. To asi svedlo vzdáleného písaře, že napsal místo Sobětuš někdy Sobětuchy známé odjinud."

První zmínka o této obci, jež byla původně nazývána jako Sobětuchy, pochází z roku 1403, kdy byla majetkem svatojiřského kláštera v Hradci Králové. V roce 1436 zapsal císař Zikmund Lucemburský Divišovi Bořkovi z Miletínka dvůr s příslušenstvím v Dlouhých Dvorech a vesnice Sobětuš, Třesovice, Střezetice se dvorem a Probluz, kdysi majetek kláštera dominikánek v Hradci Králové. Roku 1465 byly tyto vsi zapsány Matěji Salavovi z Lípy, který je koupil od nejvyššího zemského písaře Buriana Trčky z Lípy a z Lipnice a držel ještě v roce 1496, přičemž roku 1477 nechal zřídit u Sobětuše velký rybník, což dokazuje listina z 3. března 1477. Ve 2. polovině 16. století držela Sobětuš se Třesovicemi mokrovouská linie Bořků z Dohalic (roku 1536 Václav Bořek z Dohalic a v roce 1575 Melchisedech Bořek z Dohalic) a později Karel Kryštof starší Stařímský z Liebšteina na Lukavci a Sobětuši, jehož manželka Anna Kateřina, rozená Bořkovna Dohalská z Dohalic, koupila v roce 1655 statek Sobětuš od Václava Bořka Dohalského mladšího. V roce 1678 koupila Sobětuš s jinými statky Marie Salomena Macáková z Otenburku, která se provdala za hraběte Jana Arnošta Ferdinanda Schaffgotsche. Tím byla Sobětuš spojena s panstvím Sadovou, které bylo roku 1788 prodáno Tobiáši z Gränzensteinu a jeho manželce Johanně, rozené Moravcové z Ostrova. V roce 1829 Vincenc z Gränzensteinu prodal sadovské panství hrabatům z Harrachů. Roku 1843 zde žilo 338 obyvatel v 57 domech.

V roce 1849 se Sobětuš stala samostatnou politickou obcí. Roku 1878 byla postavena škola, která vyšla na 5 150 K, z nichž 2 000 K byla zemská subvence a zbytek byl uhrazen školními přirážkami. Do té doby byla obec přiškolena k Suché. V roce 1889 byl postaven obecní domek pro chudé, který vyšel na 2 100 K. Roku 1894 byly c. k. místodržitelstvím schváleny stanovy SDH, jenž rozjel svoji činnost v následujícím roce. 6. května 1895 zatkl nechanický četnický závodčí Balling 26letého účetního Josefa Valáška ze Sobětuše a odvedl ho do vyšetřovací vazby pro podezření ze zločinu urážky Jeho Veličenstva, jehož se měl dopustit v hostinci na Hrádku 28. dubna téhož roku. Učinil tak však bez zatýkacího rozkazu a zatčeného nepropustil ani vyšetřovací soudce, což vyvolalo vlnu interpelací českých poslanců na ministra vnitra. 30. července 1896 přišla velká bouře s krupobitím. Ve vsi nezůstalo ani jedno okno, které bylo obráceno k jihu, odkud táhll vítr. Také všechna úroda na polích byla kompletně zničena. Roku 1897 věnoval císař František Josef I. 40 zl. zdejšímu SDH. 12. listopadu 1898 vyhořelo stavení rolníka Petráčka. V roce 1899 došlo k přestavbě školy, takto byla 8. října 1899 slavnostně posvěcena. Roku 1901 byl postaven na cestě od Tůně k Starým Nechanicím most, jehož náklad činil 2 000 K. V roce 1908 bylo ustaveno Vodní družstvo. Roku 1911 vznikl Dramatický odbor hospodářsko-čtenářské besedy „Havlíček“. V roce 1915 došlo k podstatné opravě školní budovy. Z 1. světové války se nevrátili 3 místní muži (František Matěják, Josef Šmidrkal, Václav Tomášek, spolu s osadou Tůně jich mělo být 6).

V letech 1920-1921 se objevila v obci slintavka a kulhavka. 9. března 1924 byla uzavřena společenská smlouva Spořitelního a záložního spolku pro Lubno, Sobětuš a okolí, jehož prvním náměstkem starosty byl sobětušský obchodník Václav Pinkas. Roku 1927 došlo k založení Vodního družstva Sobětuš, jež v témže roce zadalo ofertním řízením provedení prvních drenážních prací. 27. května 1928 se uskutečnil v obci sjezd hasičské župy Rychterovy č. 88 okresu nechanického, jenž byl spojený s veřejným cvičením. 10. října 1931 vyhořel dům statkáře Huška. V roce 1933 byla vybudována nová silnice, jež byla později převzata okresem. Za německé okupace nesla obec název Sobietusch. Roku 1945 bylo ustaveno Družstvo pro rozvod elektrické energie Sobětuš, jehož společenstevní smlouva byla podepsána 25. ledna 1946. Jeho prvním předsedou se stal Josef Špalek z čp. 11 a místopředsedou Josef Novotný z čp. 8. V roce 1950 vznikla ZO Československého svazu mládeže. Roku 1952 bylo založeno JZD (o 2 roky později změněno na JZD III. typu), jež bylo 19. ledna 1961 připojeno k JZD Suchá. 1. září 1959 byla zrušena zdejší škola. V roce 1960 byla dokončena stavba silnice Popovice-Sobětuš-Tůně-Nechanice. 1. ledna 1976 se Sobětuš stala součástí Nechanic. V červnu 1984 vyhořel družstevní skladovací objekt se zásobou sena. V letech 1999-2000 byla provedena plynofikace a vedle toho došlo i k výstavbě vodovodu. V roce 2001 došlo k demontáži veřejného telefonního automatu a o rok později byla provedena rekonstrukce elektroinstalace v bývalé škole, jejíž střecha byla opravena roku 2004.

Na pamětihodnosti je obec poměrně skoupá. V obci je dochováno několik původních selských stavení, kamenný kříž z roku 1901 a socha sv. Václava od královéhradeckého sochaře Františka Pražáka. Nejvýraznějším místním rodákem byl učitel Jan Bezděk, jenž působil v letech 1889-1927 jako řídící učitel ve Velkém Poříčí. Antonín Teichman ze Sobětuše byl zase v letech 1875-1883, 1888-1910 členem okresního výboru (1892-1899 náměstek okresního starosty) a v letech 1883-1888 členem okresního zastupitelstva v Nechanicích. Vedle toho působil v řadě dalších funkcí, např. v letech 1861-1883 byl sobětušským obecním starostou. Za zmínku stojí, že v Sobětuši zemřel 27. prosince 1695 hrabě Jan Arnošt Ferdinand Schaffgotsch a o zdejším rodákovi - krejčím Antonínu Tomáškovi - se zmiňuje Egon Ervin Kisch ve své knize "Pražský pitaval". K lokalitě „Vyšehrad“ se vztahuje pověst o vypálené tvrzi lubenským zemanem.