Tůně (Nechanice)

Objasnění původu pojmenování této vsi je poměrně jednoduché, což dokazuje rovněž prof. Antonín Profous, v jehož knize "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. IV. díl. S-Ž" nalezneme následující:

"Tůně (lid. ta Tůň, v Tůni, do Tůně), ves podle Mlýnského potoka (m. o. Sobětuš) 2 km sv. od Nechanic: 1790 Hft Sadowa: Lodin ..Tunie, Schal. XVI, 158; 1845 Sobětuš 1 1/4 St. ssw. von Sadowa Df ..dazu die Einschicht Thun oder Tune, Som. III, 26; úř. 1854 Tuň, 1904 Tůň.

Jm. T. povstalo z ap. tůně, -ě, f. ʻhluboká voda, hlubinaʼ (Jg. IV, 671)."

Podobného výkladu se drží rovněž František Ladislav Sál v publikaci "Pohádky, pověsti a národní písně Královéhradeckého kraje. Díl I.": "100. Tůň, Tůně. Sobětuš. Tůň. Nechanický okres. 243 m n. m. V pradávných dobách tekla tamtudy veliká řeka, kteráž dělala v těchto místech veliký vír. Točila se zde a propadávala hluboko do země jako v nálevce. Když vody opadly, zmenšil se tok řeky, až z něho zůstala řeka Bystřice a kolem ní tůně a bažiny. Jedna z největších tůní byla nedaleko nynější Sobětuše. Když se u ní lidé usadili, říkalo se tam "v Tůni"."

Z výše citovaných řádků vidíme, že tato ves vznikla až díky raabizaci a do zrušení poddanství a zavedení prozatímního zřízení obecního byla součástí panství Sadová. Roku 1849 se Tůně stala osadou obce Sobětuš. Za prusko-rakouské války se ves nevyhnula bojovým operacím. V noci na 14. dubna 1876 se oběsil 30letý baráčník J. Jahelka. 26. května 1877 vyhořel statek J. Ernsta v hodnotě 2 500 zlatých, přičemž poškozený byl pojištěn pouze na 830 zlatých. V červenci 1882 přestal s pohostinskou činností Josef Morávek. 11. května 1887 vzplála stodola Václava Zámečníka z čp. 10 a od ní se rozšířil oheň na čp. 11 Josefa Zámečníka, čp. 9 Jana Krušiny a čp. 12 Františka Nováka, takže celková škoda se vyšplhala na 9 000 zlatých. 30. června 1896 shořela stodola a hospodářské stavení rolnice Kateřiny Tomáškové, jíž tím vznikla škoda 500 zlatých. 18. září 1897 shořel mlýn Františka Horáčka, čímž vznikla škoda 5 000 zlatých. V roce 1910 vznikla Hospodářsko-čtenářská beseda. O rok později si objednal zdejší mlynář Josef Kneifl turbinu od firmy Jos. Prokopa synové, Pardubice, továrna na stroje a stavbu mlýnů. Na frontách 1. světové války měl padnout 1 místní muž (Jan Korejček) a 1 rodák byl jako nezvěstný prohlášen za mrtvého (Josef Petráček).

Během 1. čs. pozemkové reformy obdrželo 17 místních rolníků 8 ha půdy ze statků Nechanice, Kunčice a Stejskal a 16 ha půdy od statků Mokrovousy a Janov. Kromě toho 7 rolníků získalo 28 ha rozptýlené půdy, jež jim byla přidělena Okresní správní komisí v Nechanicích. V roce 1926 došlo k rozdělení Sobětuše na 2 samostatné obce - Sobětuš a Tůni. Tehdy došlo k elektrifikaci obce a zrodu amatérského divadla. 13. října 1929 vyhořela stodola Václava Ornsta. Roku 1932 vznikl SDH, pro který byla o rok později pořízena motorová stříkačka (viz https://tune-nechanice.cz/historie-tune/). Za německé okupace nosila ves jméno Thun. Tehdy tu fungovaly: Družstvo pro rozvod elektrické energie v Tůni u Nechanic, Vodní družstvo v Tůni, hostinský František Hypius, mlynář a pekař Jan Kneifl, švadlena Františka Matoušová a trafikant František Hypius. Roku 1940 zde bylo 159 obyvatel a 32 domů. V květnu 1945 pobývala v obci jednotka Rudé armády, která pomáhala čistit okolní lesy od ukrývajících se nepřátel. V roce 1947 byla vybudována nová silnice do Sobětuše a o rok později byl zaveden telefon. 24. června 1949 vzniklo JZD, a to přetvořením dosavadního Družstva pro rozvod elektrické energie v Tůni u Nechanic. Roku 1950 byl zřízen místní rozhlas a v následujícím roce bylo provedeno veřejné osvětlení. Roku 1969 byla zrekonstruována a vyasfaltována místní komunikace. V roce 1974 bylo tůňské JZD přičleněno k JZD Nechanice. 1. července 1980 se Tůně stala součástí Nechanic, přičemž posledním předsedou zdejšího MNV byl Josef Jégr. V roce 1999 došlo k plynofikaci obce a byla zahájena výstavba vodovodu. Roku 2002 došlo k úpravě kanalizace. O 2 roky později byl zrekonstruován zdejší kiosek. V roce 2009 byla opravena střecha obecního úřadu. Roku 2011 začala výstavba hasičské zbrojnice, jež byla dokončena v roce 2016. Roku 2017 byla vybudována nová splašková kanalizace. V roce 2019 došlo k opravě dětského hřiště.

Mezi místní pamětihodnosti náleží: v roce 2005 zrestaurovaný kamenný kříž z roku 1888 na návsi s železnou zvoničkou, jež byla opravena roku 2020; socha sv. Václava proti čp. 17 a pamětní deska plk. Karlu Knaiflovi na čp. 1, jež byla slavnostně odhalena 5. května 1995. Nejvýznamnějším místním rodákem by měl být akademický sochař, kovotepec a výtvarník František Knaifl (5. srpna 1903 Tůně - 9. listopadu 1978 Letovice), jenž vyučoval na brněnské a bratislavské škole uměleckých řemesel. Dětství zde prožil vojenský pilot Karel Knaifl (17. května 1914 Hořice čp. 654 - 24. července 1988 Pardubice), který za 2. světové války sloužil u RAF (viz https://fcafa.com/2021/04/04/zivotni-pout-pilota-karla-knaifla/), avšak v této vsi vyrůstala i matka herce Luďka Munzara. Miloslav Hypius (12. ledna 1913 Tůně - 15. října 1938) zemřel na následky dopravní nehody při mimořádném vojenském cvičení. Rolník Josef Burda z čp. 14 zase býval předsedou OSRD, jedním ze zatímních správců Občanské záložny v Nechanicích, starostou Rolnického družstva pro zpracování a prodej zemědělských plodin pro Nechanice a okolí a prvním předsedou zdejšího JZD.