Zaniklý zámek v Popovicích

Kdo dnes navštíví malou vesničku Popovice, jež se nachází nedaleko Nechanic, neřekl by do ní, že se zde dříve nacházel výstavný zámeček, který vznikl přestavbou a přístavbou původní tvrze. Ale dejme slovo knize „Hrady, zámky a tvrze království Českého. Díl pátý. Podkrkonoší“ z roku 1887 od profesora Augusta Sedláčka, jenž se o něm zmínil dost podrobně:

„POPOVICE.

Nedaleko Přína jest ves Popovice, kteráž se ve starých pamětech (na rozdíl od jiných Popovic) „Popovice nad zlatým polem“ (t. j. prutem) nazývá. Roku 1448 snad patřila osada tato Janovi z Popovic, jenž tehda i se sousedem svým Janem z Probluze ke straně Jiříka Poděbradského se přiznával. Ve druhé polovici 16. věku seděl tu Šraňk Bohdanecký z Hodkova, zejména již r. 1563-1565, kdež kupoval a prodával šosovní grunty u Mýta. Zemřel roku 1583, zůstaviv z manželství svého s Marjanou z Předboře syny Petra a Purkarta a dcery Elišku a Markétu. Tito bezpochyby bez dědiců zemřeli, neboť r. 1600 dne 19. ledna prodali Vácslav a Adam Abraham bratří, Jan a Adam bratří, vše strýci Bohdanečtí z Hodkova, sídlo Popovice se dvorem popl. a ves celou Bořkovi Ostrovskému ze Skalky a v Přepyších. Po tomto seděla tu Aléna Ostrovská z Vesce (tuším vdova po Bořkovi), která zemřela r. 1611, odkázavši Přín synu svému Kryštofu Vácslavu Plesovi Heřmanskému ze Sloupna. Tento seděl tu ještě r. 1615, ale prodal tehda Popovice tvrz a ves s dvěma dvory a ves Lhotu pod Stračovem Jindřichu Janu Kapounovi ze Svojkova. Kapoun odsouzen jest pro účastenství své při povstání třetiny svého statku, pročež statek Popovský jemu zabrán (r. 1623) a prodán r. 1627 Oldřichu Linhartovi z Vinoře, který jej později ke statku Přínskému připojil.

Majetníci bydleli od těchto dob na tvrzi Přínské, a tvrz Popovská na stavení hynula. V dílčí ceduli bratří z Vinoře r. 1661, 1. března již ani zmínka o tvrzi se neděje, než toliko jen o dvoru. Proto si zde Rudolf Ferdinand z Vinoře nové sídlo zřídil, přistavěv stavení ke staré tvrzi.

Když zemřel, bylo zde stavení zámecké dvoje, staré a nové. Ono mělo při zemi 4 a v prvním patře 5 místností k obydlí, toto mělo při zemi 5 a v prvním poschodí 2 světnice; také se tu nacházelo chemické laboratorium a krásná knihovna, jakož i mnoho krásných a nádherných věcí, o nichž v dějinách Přína se mluvilo. Okolo zámku byly (dle inventáře tehda učiněného) obydlí čeledi, konírny a chlévy, pivovár, sad, zahrada a j. v. Dědici Rudolfovi stav tento zcela převrátili; oni totiž sídlo, na němž „druhý zakladatel koleje Hradecké“ - tak Rudolfa Ferdinanda jmenovali – bydlel, pobořili. Ještě na počátku našeho století nacházelo se na tom místě množství zřícenin.“

Jak již bylo ve výše uvedené citaci zmíněno, tak po koupi Popovic Oldřichem Linhartem z Vinoře přestala zdejší tvrz sloužit jako rodové sídlo a nový vlastník sídlil na tvrzi v Přímu. Opuštěná tvrz tak pustla a chátrala. Po jeho smrti se 1. března 1661 rozdělili o otcovský majetek jeho 2 synové. Starší Rudolf Ferdinand z Vinoře obdržel Rosnice, Popovice se dvory, vsi Břízu, Jehlice, Horní Černůtky s rybníky, lesy atd. Poněvadž neměl na tomto díle pivovar, vymínil si, že si bude po 3 léta vařit pivo v přímském pivovaru. Poněvadž neměl Rudolf Ferdinand vhodné místo, kde by sídlil, když rodovou tvrz získal jeho bratr, přistavěl ke staré a zpustlé tvrzi nové stavení, přičemž nechal opravit i starou budovu. Od té chvíle se tomuto objektu začalo říkat zámek.

Za nějaký čas ho opustila manželka Marie Zárubová z Hustířan a on se s ní dlouhou dobu musel soudit. V té době žil osaměle právě v Popovicích, kde byl 30. června 1677 stižen žloutenkou. I když měl 3 sestry, kterým by se velmi hodila finanční pomoc, odporučil ve svém kšaftu veškerý majetek jezuitské koleji v Hradci Králové, přičemž si stanovil podmínku, že nový majitel nesmí nikdy tyto statky prodat. Jeho sestry (Barbora Kateřina z Vlkanova, Francelína Veronika Krajštánová a Benigna Felicita Rauffová) obdržely jen nepatrné podíly, neboť každé z nich bylo určeno 300 zlatých rýnských, ale jezuité jim později z dobré vůle vyplatili trojnásobný obnos. Když viděl, že jeho nemoc se začíná zhoršovat, dal se převést do Hradce Králové do domu Dobřenského, který jezuité koupili a později předělali na svůj seminář. Zde jej léčil městský fyzikus (lékař) Václav Pavlovský, ale valný úspěch neměl, protože Rudolf Ferdinand z Vinoře zemřel 11. září 1677. 20. září 1677 byla královéhradecká jezuitská kolej uvedena k pravému právu dědičnému podle již zmíněného kšaftu ze 30. července 1677. Následně se rozhodli vypořádat také se vdovou Alžbětou Františkou, rozenou Zárubovou z Hustířan, jíž se uvolili zaplatit nejen věno s obvěněním jí od manžela ve výši 5 500 zlatých vykázané, nýbrž také 2 500 zlatých za jiné její pohledávky. Později jezuité rovněž zbořili celé sídlo jejího zesnulého manžela, neboť jim nebylo potřeba. Nechali si pouze zdejší poplužní dvůr. Na závěr ještě dodejme to, že podle lidových podání měl zámeček stávat na místě místního rybníka a měla z něj vést tajná chodba až na Probluz.