Mlýn s památným dubem v Popovicích

Zdejší mlýn se nacházel od dávných dob v blízkosti zdejšího zámku, ale jeho existenci můžeme vysledovat až v 17. století, kdy Rudolf Ferdinand z Vinoře odkázal v roce 1677 všechny své statky královéhradecké jezuitské koleji. Tehdy byl popovickým mlynářem Tomáš Sladomel a mlýn byl součástí místního panského dvora. Další zmínku o existenci mlýna můžeme najít v soupisu víry z roku 1651 a v o 3 roky mladší berní rule, kdy je jmenován zdejším panským mlynářem Jan Pokorný.

Oficiálně je vybudování místního rybníka i mlýna připisováno výše zmíněnému Rudolfu Ferdinandu z Vinoře, ale obojí bylo určitě starší než on, protože však byl tehdy panský majetek veden v zemských deskách jako jeden celek, nedá se vysledovat přesně, co, kdy a kde stálo a kam vlastně náleželo. Mnohé záznamy shořením části zemských desek rovněž nenávratně zmizely.

Později byl mlýn prodán vrchností právě výše zmíněnému mlynáři, kdy se tak přesně stalo, tak to opět nevíme. Podle urbáře z roku 1740 měl 2 kola a 1 stoupu a držel ho Martin Sladomel, syn předchozího nájemce a posléze držitele. Jeho roční nájem činil 60 zlatých a vedle toho musel navíc odvádět 2 vepře, jež mu byli dáváni vrchností k vykrmení na špek. Pokud by se rozhodl je nekrmit, musel složit 14 zlatých do panských důchodů. Zároveň měl povinnost mlet pro pivovar slady a také obilí pro všechnu dvorskou čeleď a dělníky.

Ze Sladomelova kontraktu můžeme rovněž vidět, že se vrchnostenská správa zavázala s pomocí mlynáři, protože rybník byl značně zanášen bahnem a bránil tak dobrému průtoku vody, čímž by mlýn za několik let přišel v niveč. Kvůli svému zanesení bahnem nebyl rybník rovněž několik let zasazen rybami, přičemž předtím se do něj nasazovalo 4letého kaprového plodu na 2 tepla. Jediným řešením se stalo zřízení nové strouhy od vantrok až ke stavidlům, jejíž břehy by byly zpevněny proutěným plotem.

Z dochovaných listin nevíme, zda byla tato strouha provedena, ale protože mlýn nadále fungoval, tak k nějaké úpravě rybníka a průtoku vody skrz něj dojít muselo. Určitou dobu měl být rovněž ve mlýně provozován hostinec. Roku 1797 náležel mlýn Františku Václavíkovi (za něj byl v roce 1804 mlýn přestavěn do dnešní podoby, resp. získal kamennou podezdívku a bedněné patro), roku 1833 Janu Václavíkovi, v roce 1854 Janu Kazdovi, roku 1886 Františku Kazdovi, v roce 1890 Františce Kazdové (zajímavé je, že zatímco její manžel zemřel, tak jeho otec, narozený 15. června 1814, tu ještě na výměnku žil), roku 1893 Josefu Bednářovi, v roce 1903 Antonínu Kadečkovi, o 15 let později Bohumilu Kadečkovi (provozování válcového mlýna mu bylo povoleno a zapsáno do rejstříku firem 6. září 1918) a roku 1939 Františku Pekařovi.

K velké rekonstrukci mlýna došlo v roce 1892, kdy zde byla pardubickou firmou J. Hübner & K. Opitz zřízena nová Girardova turbina, jež nahradila původně používaná vodní kola. Roku 1900 žil ve mlýně nájemník a mlynářský pomocník Alois Havlíček, a to se svou manželkou, dcerou a 2 syny. S ní sem přišel v roce 1898. Mlýn byl pronajímán z toho důvodu, že byl od 90. let 19. století v majetku rodiny Kadečkovy, jež vlastnila zdejší dvůr. Až na malé výjimky fungoval i za 1. světové války, i když např. 18. srpna 1917 byl na měsíc uzavřen, protože v něm bylo nalezeno obilí bez mlecího výkazu. Majitel mlýna a stárek museli zaplatit pokutu ve výši 180 K a obilí bylo zabaveno. Roku 1924 zde bylo poprvé použito elektrického proudu. Tehdy byl rovněž zatčen statkář a mlynář Bohumil Kadečka, který byl podezřelý z krádeže velkého množství kolejnicových spojek, jež byly v roce 1920 odcizeny na trati Hradec Králové-Ostroměř a zakopány na jeho zahradě, a také roku 1923, kdy vedl s matkou soudní spor o výměnek, působil na svědky, aby křivě vypovídali. Po osvobození mu byl statek i s mlýnem odňat. V roce 1948 byl odbahněn rybník. Nedlouho poté byl mlýn zrušen a dnes slouží k rekreačním účelům, přičemž v 90. letech 20. století prošel až vzornou rekonstrukcí, a to díky svému majiteli Zdeňku Belasovi.

Rybník nade mlýnem ve výměře 0,63 ha je pouhým zbytkem původní rozsáhlé vodní plochy, jejímž vysušením zdejší zemědělství nezískalo, protože luka na ní vzniklá byla vždy kyselá a podmočená. Odtud se jim říkalo "Bahna". Později zde choval kapry MNV. Na závěr ještě musíme dodat to, že se u mlýna nachází vykotlaný památný dub, jehož stáří bylo lesním úřadem roku 1923 odhadnuto na 700-900 let. Vztahuje se k němu řada bájí a pověstí. Podle jedné z nich se měli v dutině ukrývat zakázaní čeští bratříci a jejich díla, další hovoří o vojácích z prusko-rakouské války. Marie Hrušková o něm píše ve své knize "O památných stromech" toto:

"Dub v Popovicích u Nechanic nedaleko Hradce Králové

Ve východočeské vesnici Popovice nedaleko Nechanic chrání rozložitá koruna starého dubu roubený mlýn. Obvod kmene stromu měří přes osm metrů. Vypravuje se, že ve válečném roce 1866 byl v polích za vesnicí rakouský vojenský tábor. Mlýn stál až na konci vsi, a proto byla k němu umístěna vojenská polní kuchyň. Přesněji - přímo do dutiny dubu, a to proto, aby se kouř ztrácel v koruně a nevyzradil ležení nepříteli. Když pak 3. července byla nepřipravená a špatně vyzbrojená rakouská armáda poražena, vítězové pronásledovali prchající vojáky až dlouho do noci. V dutině popovického dubu hledalo úkryt několik vojáků.

V době prusko-rakouské války byl dub zcela dutý, dutina byla otevřená. Za další léta strom okraje zavalil tak, že v současné době jen malý otvor u kořenů připomíná dávné vypravování."

Za zmínku stojí ještě to, že tento dub byl poškozen vichřicí v roce 1938 a vedle toho i minimálně 2 doloženými požáry od blesku. Přesto byl 23. srpna 1983 určen za chráněný přírodní výtvor a 1. září 1998 za památný strom (s účinností od 17. září téhož roku). Více informací o něm lze nalézt zde: https://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/pstromy/index.php?SHOW_ONE=1&ID=8465.