Popovice (Třesovice)

Existence této vsi byla poprvé zmíněna roku 1398, ale s jistotou můžeme říci, že je staršího původu, protože v roce 1912 byla na poli v poloze „Na přímském“ nalezena neolitická kamenná sekera a bronzové dláto, naopak roku 1989 došlo k nálezu středověké keramiky. Původně byly zvány jako Popovice nad Zlatým polem. O původu jejího pojmenování koluje řada hypotéz. Podle jedné vzniklo podle častého příjmení Pop, jež se na Královéhradecku běžně vyskytovalo. Jiná zmiňuje existenci legendárního zakladatele s křestním jménem Pop. Sám prof. Antonín Profous ve svém díle "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. III. díl. M-Ř" o tom píše následující: "8. Popovice (v. v.), ves 3 1/2 km vsv. od Nechanic: 1542 (1512) postúpil v Sendraziczych tvrze . . Popowicz vsi celé, DZ. 84 B 12; 1540 aby postavili Adama Hospodu ze vsi Rosnic, člověka poddaného svého, viniti jeho chce, že drží louku ležící pode vsí Popovici, kteráž náleží kruntu (!) od starodávna ve vsi Střežeticích, RT. I, 364; 1583 Frank Bohdaneczky z Hodkowa na Popowiczych nad Zlatym polem, DZ. 21 N 24; 1615 Bořek Vostrovský z Skalky a na Popovicích, Rozvrž. sb. 12; 1654 ves Popowicze, BR. 13/1381." Původně šlo o zvláštní statek s v roce 1448 doloženou tvrzí (Jan z Popovic), který náležel nejspíše k Sendražicím, protože roku 1512 byla ves Benešem starším ze Sendražic postoupena Mikuláši Trčkovi z Lípy. V roce 1563 seděl na zdejší tvrzi Šraňk Bohdanecký z Hodkova. 19. ledna 1600 koupil od jeho dědiců panské sídlo Popovice se dvorem poplužním a celou vsí Bořek Ostrovský ze Skalky a v Přepyších. Za manželku měl Alenu Veseckou, dříve provdanou Heřmanskou ze Sloupna, po níž zdědil Popovice její syn z prvního manželství Krištof Václav Ples Heřmanský ze Sloupna, držitel Plesu a Heřmanic u Jaroměře. V té době byly v Popovicích již 2 dvory, protože výše zmíněný majitel prodal brzy Popovice, tvrz a ves se 2 dvory a ves Lhotu pod Stračovem Jindřichu Janu Kapounovi ze Svojkova. Ten se však zúčastnil stavovského povstání proti císaři Ferdinandu II., byl odsouzen ke ztrátě 1/3 majetku, načež mu byly Popovice roku 1623 zabrány. Poprvé byl jeho popovický statek odhadnut na 10 014 kop míšeňských, podruhé na 8 014 kop a v roce 1627 prodány za 4 376 kop Oldřichu Linhartovi z Vinoře, jenž se stal následně pánem na Přímu a Rosnicích. Od těch dob tak místní tvrz pustla. Roku 1661 byl na místě panského sídla „hrubě otrhaného“ vystavěn Rudolfem Ferdinandem z Vinoře, majitelem přímského panství, nový zámek (staré stavení mělo v přízemí 4, v 1. patře 5 místností k obývání; nové stavení mělo v přízemí 5 a v 1. poschodí 2 světnice, také tu byla chemická laboratoř a velká knihovna), který byl jezuity později zbořen. Ti získali jeho majetky poslední vůlí z 30. července 1677, čímž se Popovice staly součástí přímského panství, v jehož rámci zůstaly až do zrušení poddanství a zavedení prozatímního zřízení obecního. V době převzetí Popovic jezuity byl rychtářem Matěj Chmelík a krčmářem Matěj Bartoníček. V roce 1818 byl obcí postaven dřevěný kříž v ohybu cesty k Nechanicím. Roku 1843 měla ves 35 domů a 174 obyvatel.

V roce 1849 se Popovice staly samostatnou politickou obcí. V polovině 19. století vyhořel původní poplužní dvůr a později jej získala rodina Kadečkova. Za prusko-rakouské války v roce 1866 byla obec bráněna 3 prapory 2. brigády ze saské Schimpffovy divize, resp. 2. praporem myslivců. Roku 1885 byl obcí vztyčen kamenný kříž. V roce 1890 zde žilo 168 obyvatel v 36 domech. Roku 1892 byly Popovice odškoleny od Probluze a přiděleny do Třesovic. O 2 roky později se objevila v obci vzteklina. 14. června 1896 vypukl požár v domku obecního strážníka Jana Čížka, jemuž naštěstí shořela jen střecha. 30. července 1896 byla obec postižena velkým krupobitím. Roku 1899 byla zdejší silnice znovu vyštěrkována. 3. června 1908 zasáhla obec velká bouře s průtrží mračen, přičemž blesk roztříštil vrbu u Vodičkova stavení. V roce 1910 vznikl SDH, který měl 16 členů. Tehdy tu žilo 151 obyvatel ve 29 domech. 18. srpna 1917 byl na měsíc uzavřen zdejší mlýn, protože v něm bylo nalezeno obilí bez mlecího výkazu. Majitel mlýna a stárek museli zaplatit pokutu ve výši 180 K a obilí bylo zabaveno. V 1. světové válce zahynuli 3 místní muži (J. Nekovařík, J. Němec, F. Vodička).

Elektrického proudu bylo poprvé v obci použito v roce 1924. Tehdy byl rovněž zatčen statkář a mlynář Bohumil Kadečka, který byl podezřelý z krádeže velkého množství kolejnicových spojek, jež byly roku 1920 odcizeny na trati Hradec Králové-Ostroměř a zakopány na jeho zahradě, a také v roce 1923, kdy vedl s matkou soudní spor o výměnek, působil na svědky, aby křivě vypovídali. Roku 1930 zadalo zdejší vodní družstvo stavbu melioračního podniku, který za 2 roky odvodnil 107 ha pozemků. 8. července 1934 se uskutečnil v obci sjezd hasičské župy Richterovy. Za německé okupace nesla pojmenování Popowitz. Jejími místními oběťmi byli: J. Tomášek a rodina Katzova. V roce 1942 bylo založeno Družstvo pro rozvod elektrické energie. Roku 1952 vzniklo JZD, jež bylo 1. ledna 1961 připojeno k JZD Třesovice. V roce 1970 byla dokončena budova MNV. 1. ledna 1976 se staly Popovice součástí Nechanic. V roce 2000 byla dokončena výstavba vodovodu. O rok později byl demontován telefonní automat. 1. ledna 2002 se obec stala součástí Třesovic, což si přáli obyvatelé v referendu, uskutečněném 10. listopadu 2001. V letech 2013-2014 došlo k vyčištění a odbahnění rybníka, k opravě stavidla a vlastního napouštění.

Ze zdejších pamětihodností je třeba zmínit: tříposchoďový roubený mlýn na bystřickém náhonu z roku 1804 se sousedním rybníkem, jenž se tu nacházel již v 17. století; kamenný kříž, jenž byl postaven 17. června 1885 a obnoven roku 1908 se sousední zvoničkou kovové konstrukce; pomník obětem prusko-rakouské války roku 1866 v podobě pískovcové pyramidy se všeobecným věnováním komitétu; pomník padlým v 1. a 2. světové válce z roku 1975; památný dub letní s obvodem kmene 780 cm a výškou 18 m, který byl vyhlášen rozhodnutím Městského úřadu Nechanice, odborem výstavby a životního prostředí 1. září 1998 s účinností od 17. září téhož roku. K předem zmíněnému dubu se vztahuje pověst o tom, že za prusko-rakouské války v něm měli vojáci kuchyň, jejíž kouř se ztrácel v jeho mohutné koruně, po bitvě se zde zase ukrylo několik vojáků, aby se nedostali do pruského zajetí. O řadu památek však obec rovněž přišla. V zahradě čp. 19 se nacházela původní tvrz, v jejímž sousedství stával barokní zámeček, který postavil v roce 1661 Rudolf Ferdinand z Vinoře. Oba objekty zanikly a byly rozvezeny tak, že ve 2. polovině 19. století po nich nic nezbylo. Popovickým rodákem byl chemik Ing. František Jedlička († 16. června 1887 Popovice), jenž působil jako ředitel chemické laboratoře v Mantigny ve Francii. Z obce měl údajně pocházet též krejčí a politický aktivista Václav Šindelář (* 1885 Popovice), který byl členem spolku "Pokrok" v Lausanne a c. k. úřady byl veden jako velezrádce. Výraznou postavou býval též statkář, mlynář a chovatel koní Antonín Kadečka, jenž v letech 1888-1899 byl členem nechanického okresního zastupitelstva. Naopak Hynek Kadečka zasedal v letech 1865-1868 v nechanickém okresním zastupitelstvu.