Škola v Ruseku

Již v 18. století byla v Ruseku v čp. 27 soukromá škola, ve které údajně učil Žid Taussing (psán též ve formě Tausik, Tausek a Tausig); kromě předmětů literárních učil i hudbě, měl dokonce svou vlastní kapelu, ve které účinkovali i někteří žáci školy. Když v roce 1787 vznikla škola v Pouchově, soukromá výuka v Ruseku skončila a zdejší děti začaly chodit jednak do školy ve Slatině, ale většina zamířila do školy na Pouchově, kam byla obec oficiálně přiškolena. Tento způsob školní docházky však nevyhovoval, o čemž svědčí skutečnost, že představenstvo Ruseku požádalo v letech 1879 a 1897 o povolení postavit si vlastní školu. Ani v jednom případě však nebylo úspěšné. Stejně tak dopadla snaha majitele zdejší usedlosti Pavla Duška z roku 1877.

Teprve v roce 1904 povolila Zemská školní rada odškolení Ruseku od Pouchova a zřízení samostatné jednotřídní školy. Problémem se však stalo její umístění. Někteří občané chtěli, aby se škola vybudovala ve staré části obce na zahradě mezi dnešní školní budovou a domkem Jana Kouby, jiní na poli proti hostinci Josefa Poura čp. 49 a další by nejraději umístili novou školu na poli mezi stavením Adolfa Hrnčíře a hostincem Josefa Adamíry. Protože prvně jmenovaní měli v obecním zastupitelstvu většinu, bylo rozhodnuto o realizaci jejich plánu. Když se na toto místo dostavila komise, spustil Josef Valášek se svými zaměstnanci ve své kovářské a kolářské dílně velký rámus, takže toto místo bylo prohlášeno za úplně nezpůsobilé pro vybudování školy. V té době si již totiž předsevzal, že se svých dřevěných dílen zbaví tím způsobem, že je prodá pro školu, což mu skutečně následně vyšlo.

Obec totiž následně koupila dřevěnou kovářskou a kolářskou dílnu Josefa Valáška za 2 200 zl a on si za utržené peníze mohl postavit nové dílny proti hostinci Josefa Poura. Poté začalo jednání o tom, jakým nákladem pořídit školní budovu. Peněz nebyl dostatek a tak bylo po dlouhém uvažování rozhodnuto o tom, že bude c. k. okresní školní radě podána žádost, aby byla prozatímně schválena zakoupená dřevěná budova s doškovou střechou za školní budovu. Aby se splnila zákonitá výška místnosti, byla podlaha skoro o půl metru snížena. Poté byl pořízen nový školní nábytek a všechny potřebné pomůcky. Učit se zde začalo 2. ledna 1905 a prozatímním správcem školy byl jmenován Josef Kalous, jenž působil ve stejné funkci v Malšovicích. Definitivním řídícím učitelem byl jmenován 29. května 1905 Karel Machek, který na škole zůstal až do roku 1924. V roce 1906 byl bývalý dvůr přeměněn v zahradu a oplocen. Téhož roku darovala na úpravu školy 300 K Anna Dušková, bývalá majitelka statku, na němž se nalézá nynější škola. Dokončovací práce na bývalé kovárně se však táhly stejně několik let a budova svému účelu nikdy plně nevyhovovala. V říjnu 1906 alespoň získala novou vazbu a střešní krytinu. V letech 1909-1910 byla postavena letní tělocvična a kolem školy zřízena zahrada. Roku 1913 byl zaveden do budovy elektrický proud. V roce 1924 byla ve škole otevřena obecní knihovna. V téže době nastoupil nový řídící učitel Josef Procházka, který předtím učil v Bukovině. Díky tomu se dočkala škola několika úprav. Ve vedlejší školní budově byl z bývalé dílny upraven pokoj pro řídícího učitele a vedle něho nouzový kabinet pro školní pomůcky. Nákladem nového správce školy naopak vznikla předsíň spojující oba školní objekty.

27. října 1924 byla školní budova ohrožena požárem sousedních budov. Kvůli ní musela být znovu upravena školní zahrada a její oplocení. V té chvíli se plně projevil nevyhovující stav školy a 6. února 1925 nařídil okresní školní výbor v Hradci Králové, aby v Ruseku byla postavena nová školní budova. Rozpočet na stavbu byl schválen na schůzi místní školní rady 5. ledna 1927, první stavební práce byly stavitelskou firmou František Capoušek z Hradce Králové zahájeny 7. února téhož roku, 25. srpna 1927 došlo ke zkolaudování objektu a již 4. září téhož roku byla - na svou dobu moderní a hezká - školní budova čp. 7 slavnostně otevřena. Prvním učitelem v této budově byl vynikající pomolog Josef Procházka, působící v Ruseku od roku 1924. Stará škola byla ještě v lednu 1928 zbořena a na jejím místě zbudována v témže roce nová školní zahrada.

Organizace školy se přizpůsobovala měnícímu se počtu žáků. Tak v roce 1904/1905 bylo v jednotřídní škole 65 dětí, kromě ruseckých sem docházely i děti ze Správčic, i když jen na přání c. k. okresního školního inspektora Jana Dunovského. K oficiálnímu přiškolení Správčic k Ruseku však zatím nedošlo. Ještě v letech 1. světové války se počet dětí ve škole pohyboval kolem 60, až v 1. polovině 20. let, vlivem nástupu slabých válečných ročníků do školy, poklesl. Již tehdy se jednalo o přiškolení obce Skalička, úředně však bylo přiškolení provedeno až v roce 1941. Na počátku 30. let počet školních dětí stoupl, proto byla v letech 1931-1932 zřízena ve škole zatímní pobočka. Ve školním roce 1935/1936, po přiškolení Správčic k 1. červenci 1934, musela být otevřena další zatímní třída a konečně ve školním roce 1940/1941 došlo k otevření v pořadí již třetí zatímní třídy, ta se však udržela pouze necelý jeden školní rok.

Bezprostředně po osvobození došlo k výraznému poklesu počtu žactva, protože žáci 6.-.8. ročníku přešli do měšťanské školy na Pospíšilově ulici v Hradci Králové, odkud byli v dalších letech převedeni do Předměřic nad Labem. Od konce 50. let 20. století, po odškolení Správčic, počet žáků nepřetržitě klesal: ve školním roce 1958/1959 sem chodilo 38 dětí, ve školním roce 1971/1972 již jen 32, až byla škola roku 1976 pro trvale malý počet žáků uzavřena, i když ještě před 3 lety došlo k její opravě. Nutno podotknout, že ze stejného důvodu byla uzavřena i školní družina, ale k tomu došlo již v srpnu 1961. Rusecké děti tedy začaly dojíždět do pouchovské školy a v budově bylo zřízeno několik oddělení podnikové MŠ Triola a jedno oddělení mikrojeslí.

Přesně 20 let po uzavření školy se sem nastěhovala Floristická střední škola, kterou založili Ing. Miroslav a Ing. Helena Jindrovi. Ti ji k 1. prosinci 2012 přejmenovali na Střední školu vizuální tvorby a ta tu působí dosud (viz https://www.vizualskola.cz/skola/historie/). Právě za ní došlo v roce 2021 ke změně fasády a následné úpravě zahrady před budovou, avšak provedena byla i řada prací na interiéru, takže celý objekt vypadá mnohem reprezentativněji než předtím.