Staré koryto řeky Labe u Předměřic nad Labem

Dříve se klikatila řeka Labe předměřickým katastrem úplně jinak než dnes, což můžeme vidět jak v I. vojenském mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikaci z let 1780-1783 (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c096), tak v indikační skice stabilního katastru z roku 1840 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA367018400). Teprve regulací tohoto vodního toku byly zdejší meandry napřímeny a do dnešní doby se zachoval pouze tento jediný, do něhož je vyvedena řada zatrubených svodnic po obci, z nichž nejvýznamnějším je Velký Labský náhon, z něhož je část vody odváděna právě tímto směrem, což není nic divného, protože tomu tak bylo již v době, kdy zde fungoval mlýn Na starých, o němž je první zmínka spolu s mlýnem Na nových z roku 1699, kdy měl tyto spolu sousedící mlýny pronajaty od města Hradce Králové mlynář Jakub Kumpricht. První z nich měl počátkem 18. století 7 složení s jahelkou a druhý byl o 2 složeních.

Výše uvedené regulační práce byly plánovány již koncem 19. století, avšak zahájeny byly teprve na podzim 1911. Nejprve došlo k provedení dvojice průkopů od mostu k Dotřelovu háji ve Správčicích, které byly dokončeny koncem následujícího roku. V té době byl ředitelstvím vodních cest postaven přes Labe provizorní most. V letech 1914-1915 byl zřízen nový jez u mlýna a s ním spojený betonový silniční most, pouze pohyblivá jezová konstrukce byla dokončena později. Během roku 1916 došlo k úpravě Labe nad a pod jezem a k provedení průkopu na Stračínku na pomezí předměřicko-lochenického katastru. Již rok předtím byla odvodněna močálovitá lokalita Lužiny, kterou tekl potok, následně svedený pod mlýn Na nových. Současně byla zavezena tůň na Stračínku.

K poškození budovaného jezu a odstaveného ramene Labe došlo během dvojice povodní v roce 1917, k nimž se přiřadily škody při odchodu ledu v lednu a únoru 1918. Oficiálně se tento meandr stal odstaveným 31. srpna 1918, kdy byla labská voda převedena přes nový jez. Ke skončení regulačních prací na předměřickém katastru došlo o 2 roky později. Co se při nich stalo, tak to nám stručně nastiňuje František Ladislav Sál a Ludvík Domečka v knize "Královéhradecko. I. dílu 1. část. Místopis soudního okresu královéhradeckého": "Řečiště labské zkráceno bylo z původní délky 2.900 m na 1.800 m. Zavezením tůní a odstavených řečišť bylo získáno plodné půdy 5 ha 30 a. Na částech plochy té vysázeny byly lesíky jako ptačí hnízdiště v náhradu za křoviska, jež rostla dříve na březích neregulovaného Labe."

K drobným změnám starého koryta došlo v souvislosti s úpravou povodňovacích náhonů a odpadů, jejíž provedení Vodním družstvem Předměřice nad Labem bylo zahájeno v roce 1934 a částečně se ho dotkly také úpravy potoka Lužiny o celkové délce 922 m a odpadů v délce 1 225 m, jejichž provedení bylo naopak zadáno přímo obcí. Mnohé se pak změnilo ještě s výstavbou nového jezu, která byla zahájena firmou K. Kindl a spol. z Prahy 6. května 1940. Od té doby se mnoho s lokalitou, která byla ponechána nejen kvůli odvádění vody ze středu obce od tzv. Koutů, ale též k zavlažování přilehlých pzemků, nedělo, pouze břehy starého koryta byly více navýšeny a v místech dotyku s novým korytem opevněny kamenem, aby byla obec značněji chráněna před povodňovou vlnou. Od 2. poloviny 20. století se pak stala černou skládkou, kdy se zde odhazovalo vše nepotřebné, což je vidět na některých místech i dnes, i když většina byla zakryta zeminou. Kdyby však došlo k úpravě těchto míst, mohlo by se stát bezprostřední okolí starého labského koryta krásným přírodním zákoutím, avšak vzhledem k majetkovým záležitostem k tomuto sotva dojde.