Kostel Narození Panny Marie v Kravařích

Původní kostel zde existoval nejspíše již ve 13. století, ale s jistotou můžeme říci, že je doložen v tom následujícím, kdy jsou Kravaře zmíněny v popisu pražské diecéze z let 1344-1350 jako farnost (Kravary/Radoušov), která spadala pod českolipský dekanát a litoměřický archidiakonát. U jeho vzniku stáli nejspíše doksanští řeholníci, jimž Radoušov náležel až do husitských válek. V roce 1383 si zdejší plebán Jan směnil faru s plebánem Františkem z Církvic. O rok později náležely Kravaře mezi osmero zdejších obsazených farností a odváděno bylo odsud 36 grošů papežského desátku. Bohužel mnoho informací navždy zmizelo s požárem celého městečka 6. března 1646, kdy zanikl rovněž sám kostel a vše, co se v něm nacházelo, až na některé zařízení a v roce 1636 založené kostelní knihy. Během husitských bouří byl v roce 1421 zničen klášter i kostel a fara opuštěna a po uklidnění situace se tu usadili faráři podobojí, k jejichž vyhnání došlo po bitvě na Bílé hoře (viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Římskokatolická_farnost_Kravaře_u_České_Lípy). Roku 1526 Kravaře opět vyhořely. Později se mluví o zdejším faráři Mikuláši, jenž byl stoupencem protestantismu. V pobělohorském období spravoval zdejší římskokatolický farář, prvním byl P. Joannes Nysius († 1636), ještě Blíževedly (do roku 1754) a Stvolínky (do roku 1723). Po předem zmíněném ohni v roce 1646 došlo k obnově chrámu Páně, a to v letech 1650-1660, kdy vznikla současná raně barokní stavba (podle Josefa Linkeho byla v roce 1660 dokončena nová věž a kostel byl upravován v letech 1660-1685), jež prošla v letech 1744-1749 různými úpravami, z nichž poslední je samostatně umístěná kaple Panny Marie Pomocné z roku 1750. V roce 1722 byl pořízen nový sanktusník. 29. dubna 1750 byl pořízen litoměřickým biskupem obraz Panny Marie Pomocné, na němž byl jako pozadí vymalován Ronov. Roku 1744 byl přestavěn vršek kostela a v roce 1751 byl z věže stržen vichřicí velký kříž. V letech 1723, 1728 a 1784 došlo ke krádeži zlatého kultovního nádobí, vzácných mešních rouch a jiného zařízení kostela. V roce 1788 vznikla nová fara, byl pořízen nový Boží hrob a přestalo se s pravidelnou oslavou vzkříšení Ježíše Krista. Ta byla obnovena až roku 1801. V roce 1803 uhodil do věže blesk. Roku 1838 navštívil Kravaře litoměřický biskup Msgre. Augustin Bartoloměj Hille. V roce 1848 došlo k posvěcení praporu místní Národní gardy, stejně tak bylo později se spolkem vojenských vysloužilců. 29. září 1860 vyhořel při požáru města kostel a horní dřevěná část věže (tehdy shořelo 92 obytných domů, 78 stodol a 31 jiných budov; viz https://www.kravarecl.cz/stranka.php?idStranky=12) a o 8 let později byla věž vybudována v současné novorománské podobě. Požár v srpnu 1880 naštěstí kostelu neublížil, i když díky němu lehlo popelem 15 domů a 16 stodol. Různými opravami a okrášlením prošel chrám Páně za P. Laurenze Schmidta (1872-1887). O další obnovu svatostánku se zasloužil zdejší farář a správce úštěckého vikariátu P. Václav Sitte. Ten v roce 1893 nechal zřídit nový svatojosefský oltář a následně ještě Boží hrob. 20. ledna 1965 byl objekt zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/kostel-narozeni-panny-marie-16173756). Po roce 2000 byl kostel převeden do majetku obce Kravaře.

Jde o orientovanou obdélnou jednolodní barokní stavbu s odsazeným pravoúhlým presbytářem a hranolovou věží v západním průčelí, přičemž k lodi přiléhají z obou stran přístavky empor., k presbytáři pak pravoúhlá sakristie. Nárožní věž má ploché bosáže a pod trojúhelně proloženou římsou vlys z neogotických křížků. Boční stěny lodi jsou členěny svazkovými pilastry s římsovými hlavicemi a liší se tak od stěn přístavků a kněžiště, kde žádné členění nenalezneme. Nároží jsou pak zaoblená a loď má segmentově sklenutá okna, nízká a vysoká ve 2 řadách pod sebou. Ostění mají s uchy s klenákem a rozetou a v horní části plastické ratolesti. Přístavky mají obdélná okna v rámech s uchy. V přízemí věže je obdélný vchod, nad ním nika s kamennou soškou sv. Floriána, půlkruhem zaklenuté okno, kruhový ciferník a štítová křídla po stranách věže mají palmetovou štukaturu a na okrajích vázy. Uvnitř je pak valená lunetová klenba s pásy, v presbytáři na hranách štukové lemy, v lodi po obou stranách kaple a oratoře mezi pilíři s pilastry, v západní části je pak situována dřevěná kruchta rokokových tvarů na 2 sloupcích, v presbytáři jsou též oratoře. Před vchodem do kostela je umístěna ještě socha Piety, jež sem byla přenesena Františkem Radou v 60. letech 20. století.

Původní zařízení kostela shořelo nebo bylo odcizeno. Raně barokní hlavní oltář pochází z období kolem roku 1650 a je složen ze sloupků a plastik andělů, přičemž boční sochy proroků Izaiáše a Jeremiáše jsou původní, ale titulní obraz od Benedikta Kerna je mladší, neboť měl být získán až v roce 1771. Tabernákl je členitý, se zlacenými a stříbrnými rokaji, řezaný rám s obrazem Panny Marie Pasovské má pocházet z roku 1689 (autoři se rozcházejí, zda je o originál, či o pouhou dobovou kopii), dále je zde několik andělů a nad bočními průchody jsou umístěny velké figury sv. Josefa a sv. Jana Křtitele. Mřížka před presbytářem je dřevěná, bohatě řezaná a má pocházet z roku 1700. Dvojice barokních bočních oltářů má vždy 2 dřevěné plastiky, v pilastrových edikulách jsou obrazy Snímání z kříže a Panna Maria s růžencem. Rokokový oltář sv. Jana Nepomuckého vznikl ve 2. polovině 18. století, je bohatě řezaný a má sochy sv. Jana Nepomuckého, sv. Václava a sv. Floriána. Za zmínku stojí ještě pseudogotický oltář sv. Josefa; válcová a polychromovaná kazatelna s reliéfy evangelistů v rokokových kartuších a se sochami na stříšce z poloviny 18. století; kamenná polygonální křtitelnice s akanty a cheruby ze 17. století; obrazy s výjevy ze života Ježíše Krista z 18. století a v sakristii umístěná barokní dřevěná skříň s erbem a několika řezbami z období kolem roku 1700. Rokokové varhany s řezbami rokajů, hudebních nástrojů a sochami budoucích andělů mají být od J. J. Wohla z roku 1748, ale jinde se dozvíme, že tento nástroj byl postaven v roce 1760 kralickým varhanářem, snad Franzem Katzerem. K jejich opravě pak došlo roku 1861 (Franz a Stefan Müllerovi), aby byly v roce 1882 přestavěny Heinrichem Schiffnerem, který je též opravil roku 1894. Další jejich opravy byly provedeny v letech 1913 (Christoph Müller) a 1914 (Alfred Markus a Karl Zeidler; viz http://www.varhany.net/cardheader.php?lok=199).

Z původních zvonů se nic nedochovalo, protože první se rozlily při známém požáru roku 1646. Po nich byla slita čtveřice zvonů - první s nápisem: "Ao 1646 ist dise Glocke gegossen im Nahmen der H. vnd Vnzertheilten Dreyfaltigkeit der Christlichen Kirchfarth Kraber Von Mihr Stanislaus Glogkenkiesser der Stadt Ravdnitz Zvr Zeit des Ehrwürdig Herrn P. Zachariae Francisci Beckeri H. Ambt Schössers Johann Günther H. Venczel Ditcz Bvrgermeister Johann Sehmann Richter George Venczel Richter In Hermsdorf Vnd Kirch Väter Martin Hesse Caspar Mayrisch. Gehet hin in alle Welt Vnd Prediget das Evangelivm allen Kreatvren. Wer da glavbt Vnd getavft Wirdt der Wirdt Sehlig Werden Marc. 16. Cap."; druhý s textem: "Ao 1646 In Namen der H. Jvngfrawen Mariae gegossen worden Zvr Zeit des wohl edle gestrengen Ritter H. Rvdolf Ticho Tennagell Titvl. H. P. Zachariae Franc. Beckeri H. Ambt. Johann Günther H. Bvrg. Wenzel Ditcz Christoph Jvst V Jonsdorf Christoph Künel Johann Grohsm. Stanislavs F: mich gegossen."; třetí s reliéfem sv. Václava a rokem slití 1854 a čtvrtý z roku 1722. První dva se rozlily při požáru věže 29. září 1860 a zachránila se zbylá dvojice. Na jejich místo pak byla pořízena dvojice ocelolitinových zvonů od firmy Bochumer Verein Gussstahlfabrik (jinde se uvádí společnost Krupp in Bochum), o níž se dnes píše, že byly pořízeny ještě v průběhu 1. světové války nebo krátce po ní - první o průměru 120,3 cm a hmotnosti 650 kg a druhý o průměru 80,7 cm a hmotnosti 220 kg (viz https://jarda-uk.signaly.cz/1509/zvony-na-vezi-kostela-narozeni), ale zde je rozpor, neboť některé dobové německé zdroje hovoří o tom, že byly pořízeny již po onom požáru, jiné hovoří o tom, že byly pořízeny po zrekvírování zvonů za 1. světové války (jejich existence doložena k roku 1917), avšak tehdy měl být odevzdán pouze zvon z roku 1854 a zvon z roku 1722 měl být železný, nikoliv bronzový a ten nakonec stejně pukl. Pak ještě přišla 2. světová válka, díky čemuž zde nalezneme pouze předem jmenovanou dvojici ocelolitinových zvonů.