Kravaře v Čechách

Když se někde něco řekne o Kravařích, tak většině lidí, pokud nejsou z tohoto kraje, na mysli vytanou jiné Kravaře - město mezi Opavou a Hlučínem a mnozí dokonce ani neví, že jedny Kravaře máme i u nás v Čechách. Snad je to tím, že se jejich pojmenování v průběhu času měnilo, k tomu byla osídlena tato místa německým obyvatelstvem a po jeho odsunu nastal úpadek mnohých obcí a trvalo dlouhou dobu, než se stav nějak narovnal, ale nad tím nemá smysl bádat. Ohledně vývoje názvu obce je nejlépe opět otevřít knihu prof. Antonína Profouse "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. II. díl. CH-L", v níž nalezneme poměrně obsáhlý text:

"2. Kravaře, Graber, město sv. od Úšťku: 1175-78 Adalbertus, abbas Stragowiensis, cum fratribus suis et sororibus Doczanensis domus Chrenoni, filio Jurate, ppsiti Melnicensis, dedit in concambio Raduwisic curiam . . pro patrimonio suo in Crawar, CB. I, 251 1; 1226 tempore Zobezlai ducis Adalbertus abbas - - dedit in concambio Raduissic curiam . . pro patrimonio in Crawar, t. II, 283 32; 1263 cives in Krawar, quae et Raduss, RB. II, 169 i AČ. 35/336; 1273 Gregorius X. monio Dokzan confirmat villam Crawar, RB. II, 333; 1282 civitas Crawar, t. 548; 1348 Carolus rex Hinconi Berka de Duba committit tuitionem oppidi Krawar dicti Radwschow, A. gen. řed. st. statků v A. min. zeměd.; 1352 - ok. 1405 decan. Lyppensis: Crawar, RDP. 77; 1358 ad E. in Dobrzano, exec. pleb. de Crawar, LC. I, 30; 1358 ad E. in Crauaria, exec. pleb. de Drnny, t. 37; 1374 cives in Krewer alias Radussow, SA. I, 80; 1396 ad E. in Stwolenka, exec. pleb. in Radussow, LC. V, 255; 1406 decan. Lippensis: Zandow decanus, Arnoldi villa, Crawari 31 gr., Drzim sive Sthwolenca, DRC. 172; 1426 ad E. in Stwolenka, exec. pleb. in Radussow, LC. IX, 111; 1431 ad E. in Radussow alias Crawar, exec. pleb. in Neboczad, t. 162; 1487 smlouva o platy z Radoušova mčka - lesy k témuž zboží Radúšovskému, AČ. 8/500 z české list. univ. knih.; 1548 poddaní z Radoušova - dvůr k Radoušovu - na cestu, kteráž z Oušťku do Tejnce a Radoušova vede, t. 30/137; 1654 Radaussow, BR. 16/110; 1720 Grabern, boh. Radaussow, Müller; 1833 Hft Drum: Graber oder Grabern (Grabrow, Radaussow) 1/2 St. w. von Drum, Städtchen, Sommer I, 329; úř. 1854 městys Kravaře (Radoušov), Markt Graber; 1895 "Radoušov i Kravaře (něm. Graber), městec u Úště, pův. (1176) dvě venice, z nichž jedna slula Radoušov (pův. Radúšov, t. j. Radoušův dvůr) a druhá Kravaře (pův. Kravaři) - splynuly před r. 1273 v jedno místo", Sedl. MSl. 752.

Os. jm. Radúš je rozšířeno v příjm. Radouš (v. praž. Adr.). Jm. Kravaře povstalo z app. kravaři = obyvatelé zabývající se chovem krav, srov. jm. Psáře, Vinaře a p.!"

Z toho nám vyplývá, že první zmínka o Kravařích pochází z roku 1175, kdy strahovský opat vyměnl od mělnického probošta Kravaře za dvorec Radovesice a k tomu jako vyrovnání ještě přiložil 4 hřivny stříbra, o Janovicích z roku 1273, o Raném z roku 1503, o Sezímkách z roku 1411, o Veliké z roku 1608 a o Vísce z roku 1392, i když díky mnoha nálezům můžeme říci, že se zde první lidé usadili již v době kamenné. V roce 1273 pak získaly Kravaře od krále Přemysla Otakara II. městská práva. Po husitských válkách se zde usadil utrakvismus, který úplně vytlačil dosavadní římský katolicismus. Roku 1526 městečko vyhořelo. V roce 1535 byly na zvonici umístěny velké zvony. Roku 1550 byla v Kravařích poprvé zmíněna farní škola. V 16. století se Kravaře staly sídlem Berků z Dubé, čehož důkazem může být zmínka o Zikmundovi Berkovi z Dubé, Lípy, Nového zámku, Kravař a Nového Stránova z roku 1565, aby do zrušení poddanství a zavedení prozatímního zřízení obecního zůstaly součástí panství Stvolínky. V roce 1589 městečko opět vyhořelo. Až do roku 1603 neměly Kravaře žádné roboty ani ruční či potažní práce. Svému pánovi museli zdejší obyvatelé odevzdávat pouze kuřata či slepice, vejce, peří, len a plátno. Od toho času však museli robotovat na panském dvoře ve Stranném. V roce 1606 si vyžádala morová epidemie životy 350 lidí. Po bitvě na Bílé hoře se do městečka vrátili římští katolíci a nastala éra rekatolizace, poslední utrakvistický farář Thomas Keller byl odtud vypuzen v roce 1623, aby zemřel o 6 let později v Žitavě. Jeho katolickým nástupcem se stal P. Joannes Nysius, jenž zesnul roku 1636, kdy ho nahradil mostecký minorita P. Felix Zeidler. 30. listopadu 1628 odkoupili zdejší měšťané od vrchnosti okolní lesy, které převzali k 1. listopadu 1630. V letech 1639-1640 si vyžádaly řady škod pobyty švédských a císařských vojsk. 6. března 1646 vyhořelo celé městečko. V letech 1679 a 1686 zasáhly Kravaře velké bouře. 7. července 1737 přišla velká bouře s krupobitím. 30. listopadu až 4. prosince 1744 tábořili u Kravař pruští vojáci, když se předtím u obce střetli se svými nepřáteli. Roku 1755 mělo město novou velkou hasičskou stříkačku. V roce 1769 uhodil blesk do obecního domu. 20. června 1771 byla velká povodeň. Roku 1783 došlo k výstavbě nové školní budovy. 22. srpna 1784 byla velká vichřice s mnoha blesky. Zima 1784-1785 byla velmi studená a s velkým množstvím sněhu, jenž ležel až do 16. dubna. 31. července 1797 přišla opět velká vichřice. Roku 1799 byl založen obecní špitál. 16. května 1802 došlo k velké sněhové vánici, kterou nikdo nepamatoval. 16. a 26. června 1807 opět vichřice s krupobitím. Totéž 26. května 1808. V roce 1831 měly Kravaře 175 domů a 965 obyvatel. Tehdy zasáhla Kravaře cholera. Roku 1838 byla dokončena nová školní budova, kterou vysvětil litoměřický biskup Msgre. Augustin Bartoloměj Hille. 3. prosince 1844 vyhořelo 87 domů. 20. července 1845 schořela stodola Ignaze Trenklera.

V roce 1849 se Kravaře staly samostatnou politickou obcí (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=LIT110018430). 26. září 1860 shořelo 95 domů se stodolami a jinými hospodářskými stavbami. Roku 1863 zasáhla obec povodeň. 20. března 1864 vyhořelo 10 domů. V roce 1869 došlo ke zřízení poštovního úřadu. V letech 1870 a 1880 zasáhlo Kravaře velké krupobití. V roce 1870 došlo k ustavení pěveckého spolku Gesang- und Musikverein in Graber. Roku 1872 vznikl SDH a o rok později byla na náměstí zrušena nádrž na vodu. V roce 1877 byla pro školní účely zakoupena budova čp. 111. Roku 1878 byla založena záložna Allgemeiner Spar- und Vorschuβverein in Graber. V roce 1879 došlo k výstavbě nové obecní nemocnice se 7 lůžky. Roku 1883 vyhořelo 5 domů. O 4 roky později byl ustaven spolek Verein deutscher Landwirthe in Graber. V roce 1890 byla na poště zřízena telegrafní stanice. 2. a 4. července 1891 zasáhla obec velká bouře, přičemž při té druhé došlo k povodni, že její výška překonala o 45 cm rysku z roku 1729. V témže roce uhodilo do stodoly Roberta Sabitzera z čp. 90. O rok později blesk zapálil dům při hospodářství Josefa Hankeho z čp. 91. V letech 1897-1898 byla vybudována železniční trať z Litoměřic do České Lípy, v jejímž rámci došlo k výstavbě zdejšího nádraží (viz https://www.trat087.info/historie.htm). V roce 1903 bylo založeno mlékařské družstvo. Roku 1907 se začalo pracovat v místní družstevní mlékárně. Přesný počet padlých v 1. světové válce není známý, protože se jednalo o německy hovořící obyvatelstvo, osobně jsem jich dohledal 10, ale bude jich samozřejmě víc (August Wenzel Arlt, Josef Böhm, Wenzel Eiselt, Josef Ficze, Franz Gullich, Josef Krolop, Franz Schäfer, Emil Storch, Josef Wedrich, Rudolf Weidner).

V letech 1918-1919 se vedení obce hlásilo k Republice Německé Rakousko jako součást její provincie Německé Čechy (Deutschböhmen). V letech 1938-1945 byly Kravaře součástí Třetí říše a nosily pojmenování Graber. Po osvobození došlo k odsunu místního německého obyvatelstva. 17. září 1945 vznikla česká kampelička. 17. ledna 1946 bylo zapsáno rejstříku společenstev Mlékařské družstvo v Kravařích, které vzniklo z majetkové podstaty jeho německého předchůdce - Molkereigenossenschařt für Graber und Umgebung. Téhož roku vznikl dětský útulek. 12. června 1947 zavítal do obce a zúčastnil se sv. biřmování pražský arcibiskup Mons. ThDr. Josef kardinál Beran. V roce 1947 došlo k několika podezřelým požárům. 28. února 1949 vzniklo Družstvo pro kulturní povznesení venkova v Kravařích v Č., okr. Litoměřice, jehož prvním předsedou byl Josef Dohnal z čp. 62. 10. srpna 1949 proběhla tudy Štafeta míru k Světovému festivalu demokratické mládeže v Budapešti. 8. září 1949 vzniklo JZD, které ustájilo společně své dojnice 24. června 1951. 20. prosince 1950 byla provedena likvidace SDO Máj, z něhož se stal divadelní odbor JZD. Téhož roku byla otevřena družstevní prádelna. V roce 1960 byly Kravaře odděleny od okresu Litoměřice a přičleněny k okresu Česká Lípa, takže díky tomu jsou dnes součástí Libereckého a ne Ústeckého kraje. 25. ledna 1963 shořela kůlna se senem u čp. 27. Roku 1966 byly dokončeny úpravy koupaliště a stavba autobusové čekárny. O rok později byl dokončen doplňkový vodovod pro Kravaře. V roce 1970 byly vybudovány nové kabiny na fotbalovém hřišti. Roku 1971 byla vybudována nová automatická telefonní ústředna. 17. října 1973 byla na zdravotním středisku otevřena výdejna léků. V letech 1974-1978 byly provedeny nové úpravy koupaliště, které bylo slavnostně otevřeno 30. června 1979. V roce 1978 byla zahájena stavba ZDŠ, jež byla otevřena o 4 roky později. 24. prosince 1978 byla otevřena zdejší kinokavárna, která byla dokončena v červnu téhož roku. V květnu 1982 byl uváděn postupně do provozu velkokapacitní kravín pro 710 dojnic. 4. října 1982 poprvé přijala své žáky nová MŠ. O rok později byla dokončena stavba nové prodejny smíšeným zbožím. Vedle toho se rozjela výstavba vodovodu a kanalizace. V letech 1984-1985 došlo k likvidaci řady zdejších černých skládek, jichž tu bývalo až nepřeberné množství. 5. dubna 1986 byla otevřena nová stálá muzejní expozice lidové architektury v bývalé Vísecké rychtě, kterou si za rok 1986 prohlédlo celkem 4 125 návštěvníků. Roku 1987 byla uvedena do provozu nová telefonní ústředna. V roce 1987 byly vybudovány inženýrské sítě a roku 1988 byla zahájena výstavba nákupního střediska. V roce 1992 byla zahájena výstavba chodníků. O rok později byla dokončena přestavba staré školy na poštovní úřad. Roku 2007 se místní knihovna přestěhovala do zrekonstruovaných prostor v čp. 109. V roce 2019 byl zrekonstruován interiér knihovny. 18. září 2021 byla slavnostně otevřena nová hasičská zbrojnice.

Ze zdejších pamětihodností je třeba jmenovat: od 20. ledna 1965 památkově chráněný kostel Narození Panny Marie, který byl farním již v roce 1384, v 17. století byl nově postaven a upraven v tom následujícím, aby byl roku 1868 doplněn o současnou věž (viz https://pamatkovykatalog.cz/kostel-narozeni-panny-marie-16173756); od 20. ledna 1965 památkově chráněnou faru z roku 1788, jež prošla po ohni v roce 1860 obnovou (viz https://pamatkovykatalog.cz/fara-16101345); od 20. ledna 1965 památkově chráněný a v roce 1873 zrenovovaný sloup se sochou Panny Marie z roku 1708 (viz https://pamatkovykatalog.cz/sloup-se-sochou-panny-marie-15196692); od 20. ledna 1965 památkově chráněnou empírovou bývalou radnici z roku 1828, jež vznikla na místě předchozí dřevěné stavby (viz https://pamatkovykatalog.cz/dum-15243389); od 20. ledna 1965 památkově chráněný měšťanský dům čp. 31 z roku 1829 (viz https://pamatkovykatalog.cz/dum-16110119); od 20. ledna 1965 památkově chráněný sloup se sousoším Piety z 1. poloviny 18. století (viz https://pamatkovykatalog.cz/sloup-se-sousosim-piety-12115714); od 20. ledna 1965 památkově chráněnou sochu sv. Jana Nepomuckého z téže doby, která byla v roce 2008 přemístěna (viz https://pamatkovykatalog.cz/socha-sv-jana-nepomuckeho-14651782); od 20. ledna 1965 památkově chráněnou sochu téhož světce, jež se nacházela na v roce 1986 zbouraném barokním kamenném mostě (viz https://pamatkovykatalog.cz/socha-sv-jana-nepomuckeho-15121648); od 20. ledna 1965 památkově chráněnou sochu Nejsvětější Trojice z roku 1711 (viz https://pamatkovykatalog.cz/socha-nejsvetejsi-trojice-790088) a tak bychom mohli ještě dlouze pokračovat, i když některé objekty jsou situovány již ne přímo v Kravařích, nýbrž v jejich místních částech, zejm. jde o nyní opravovanou Víseckou rychtu (viz https://www.muzeumcl.cz/pobocky/visecka-rychta-v-kravarich). Není tedy divu, že v roce 1995 bylo vyhlášeno centrum města vesnickou památkovou zónou (viz https://pamatkovykatalog.cz/kravare-7665710). Z místních rodáků nejvíce vyčnívá římskokatolický kněz a autor publikace o filipovském zázraku P. Franz Storch (8. října 1826 Kravaře - 11. srpna 1901 Jiříkov; viz https://epochaplus.cz/filipovsky-zazrak-zjevila-se-v-roce-1866-na-severu-cech-panna-marie/), ale Kravaře jsou i rodištěm magistra filozofie a teologie pražské univerzity Josefa Tietzeho, působícího v roce 1729 u sv. Tomáše v Praze a roku 1735 ve Svatováclavském semináři na Starém městě Pražském; sopranistu u sv. Víta v Praze Franze Caspara, jenž v roce 1729 provedl jezuity pořádané hudební drama "Innocentia patiens D. Genovefa"; školního rektora a varhaníka Salomona Caspara († únor 1745 Kravaře); pedagoga Josefa Maye (5. ledna 1755 Kravaře - 31. října 1820 Vídeň), který byl v letech 1792-1819 ředitelem vídeňského Ústavu hluchoněmých, a germanistu Kurta Krolopa (25. května 1930 Kravaře - 22. března 2016 Praha; viz https://www.ff.cuni.cz/2016/03/zemrel-germanista-literarni-historik-kurt-krolop/). Na závěr dodejme, že více informací o tomto městě lze najít v knize "Kravaře v Čechách" (viz https://www.kravarecl.cz/stranka.php?idStranky=25).