Z Brna přes Přerov do České Třebové a domů - 9. den-dopoledne - Brno-Černá Pole: Arnoldova vila, vila Löw-Beer a další nádherné domy

V noci se ochladilo jen o 2 stupně, takže ani zima nebyla. Vstáváme v půl deváté. Je lehce zataženo, ale za chvíli se mraky rozplynuly. Dnes bude asi pěkné horko. Ani kávu nedělám, stínu u auta je minimálně a na sluníčku začíná být pěkné horko. Po snídani odjíždíme. Původně jsme chtěli jet MHD, ale když jsme včera zjistili, že vstupenky do vily Tugendhat jsme měli na včerejšek, tak se tam asi tak dlouho nezdržíme. Sem se na noc vracet už nechceme. Po záplavách, kdy bylo nábřeží uzavřené, tady byl večer nečekaný ruch.

 

Přejíždíme do brněnské části Černá Pole, která s městskými částmi Staré Brno, Pisárky, Žabovřesky, Stránice, Veveří, Ponava, Husovice a Zábrdovice patří do městské památkové zóny. Ta navazuje na městskou památkovou rezervaci, kam patří historické centrum.

Do Černopolní ulice jsme dojeli bez problémů, dokonce jsme našli i volné parkovací místo - ve stínu. Včera jsem sem volala, jak je to tady s parkováním. Dozvěděla jsem se, že je zde modrá zóna C, kde se nechá do 17 hodin parkovat zdarma. To byla pro nás důležitá informace. Tady jsme si jen ověřili její platnost. Jdeme téměř v letním, je horko od rána.

Původně byl jako stěžejní program návštěva vily Tugendhat. Jenže jsme až včera večer zjistili, že jsme popletové a že vstupenky jsme měli na včerejšek. No, stalo. Teď jdeme zjistit, jaký je ve vile aktuální stav. Jenže máme smůlu. Nikdo na dnešek vstupenky nevrátil, je vyprodáno. Budeme sem tedy muset opět někdy zajet. A nepoplést to. Zase budeme mít snad proti dnešku tu výhodu, že se dostaneme i do zahrad. Nyní po těch deštích jsou zavřené.

Jdeme se podívat do Arnoldovy vily. Tam jsme si udělali pouze rezervaci. Tvrdili nám, že je však zbytečná, že nebývá plno. Měli pravdu. Dokonce zde můžeme uplatnit propadlou vstupenku do vily Tugendhat - tím získáváme slevu na vstupném. Aspoň něco.

Josef Arnold byl německý stavitel a kameník. Projektoval celou řadu brněnských staveb (např. budovu hlavního nádraží, kostel sv. Jakuba, městské divadlo Na hradbách, Kounicův palác a další), ale byl i stavitelem veřejných i soukromých staveb podle návrhů jiných architektů.

V době, kdy byly zbourány pevnostní hradby, se město mohlo začít rozvíjet. Toho využili manželé Arnoldovi a r. 1862 tady zakoupili úzký dlouhý pozemek. Bylo to ve svahu, kde byly původně vinice. Půda zde byla úrodná, odtud vznikl i název lokality Černá pole. R. 1863 si tu nechali pro sebe podle svého návrhu postavit vilu. Byla to 2. vila v této části brněnského předměstí. Později zde začala vznikat vilová kolonie, kterou od poč. 20. století postupně doplňovaly nájemní domy a další vily.

Arnoldovi si vilu stavěli jako letní sídlo. Trvale se do ní nastěhovali, když před 1. světovou válkou jejich dům i s kanceláří stavební firmy zbourali, aby tam mohli postavit Dělnickou úrazovou pojišťovnu pro Moravu a Slezsko. Pravděpodobně proto byla vila v letech 1909 - 1915 rozšířena a upravena ve stylu art deco. Je to zajímavě členěná vila. Ze střechy hlavního křídla vyrůstá hrázděná věž. Vila si z větší části zachovala původní dispozice, dochovalo se i množství cenných původních architektonických prvků a detailů (okenní a dveřní výplně, mosazné dveřní kliky, schodišťový prostor, dřevěná ostění, dlažby, štuková výzdoba, dekorativní litinová otopná tělesa, v některých místnostech i vypínače aj.). Jen fasáda je jiná.

Někdy kolem r. 1883 manželé vilu se zahradou prodali. Majitelů bylo postupně několik. Poslední majitelkou r. 1909 se stala Cecilie Hože, manželka zámožného brněnského advokáta a podnikatele Cornelia Hože, kteří vilu obývali celoročně. Vilu rozšířili v pozdně secesním geometrickém stylu. Přistavěli prosklenou dřevěnou verandu. Udělali i několik úprav v interiéru.

Byli to však Židé. Proto jim vila byla zabrána v říjnu 1939, Cecilie zemřela r. 1942 v Terezíně a její syn Max se ženou Friederike pravděpodobně ve stejném roce. Jen se neví, ve kterém koncentračním táboře. Jediný Cornelius Hože se těchto útrap nedožil, zemřel již r. 1936.

R.1948 vilu získaly Bytové podniky města Brna. Od r. 1953 ji vlastnil československý stát.V letech 1951 – 2012 v ní byla mateřská škola. Z důvodu narušené statiky byla uzavřena, dokonce jí hrozila demolice. Nakonec se podařilo vilu zachránit. Novým správcem vily se stalo Muzeum města Brna. Díky podpoře Norských fondů a Magistrátu města Brna byla v prosinci 2021 zahájena celková rekonstrukce vily i zahrady. Od dubna 2024 je přístupná veřejnosti, konají se tam odborné přednášky a konference. Hlavní programové zaměření je na česko-německo-židovský dialog.

Za pouhých 30,- Kč na osobu si jdeme vilu prohlédnout. Dostáváme tištěného průvodce. Podle něho si vilu procházíme. Navíc snad v každé místnosti jsou další informační tabule.
Začínáme ve věži, odkud je pěkný výhled na město s dominantou Špilberku. Tady měl stavitel pravděpodobně svoji pracovnu. Bohužel z původního vybavení se moc nedochovalo, lze říct, že téměř nic. V této místnosti je model vývoje této vilové čtvrti, ale také podrobné informace o staviteli.

Scházíme do podkroví, které při stavbě vily neexistovalo. Nyní tady vidíme část věže, která byla dříve vidět jen zvenku. Jako ukázku původní stavby je vidět tzv. Archeologické okno. V této místnosti je veduta, která znázorňuje město ve 20. letech 19. století a my můžeme tak porovnat, jak se město rozrostlo. Z informačních panelů se dozvídáme podrobnosti o historii vily, o posledních majitelích - rodině Hože, ale také o Židech ve městě. V místnostech jsou skříňky se šuplíky, kde je možno si prohlédnout celou řadu původních artefaktů.

Postupně se dostáváme do přízemí. Druhé patro je věnováno Židům, viděli jsme film, kde je vidět rekonstrukce vily. I když původní vybavení zde není, je prohlídka vily zajímavá. Při čtení informačních panelů jsme se dozvěděli i spoustu zajímavých věcí. Prohlídka nám trvala víc jak hodinu.

Je skoro půl jedné. Jdeme si do auta dát svačinu. Máme tam dva frgály, které Ota koupil v pekárně Anežka, když byl v úterý v Paličově. Dnes se hodí. Víc jak polovinu však nesníme. Jsou výborné, ale syté.

Teď bychom se rádi zašli podívat do vily Löw-Beer. Jdeme Černopolní ulicí na druhou stranu. I tady je řada nádherných vil. Vedle vily Tugendhat je novorenesanční vila Ondřeje Brandstättera z r. 1904. To byl středoškolský profesor a pozdější ředitel reálného gymnázia v Husovicích. Je to jako malý zámeček. Má arkádovou lodžii a věž v průčelí.

Jen o kousek dál je novorenesanční vila Karla Kaisera. Postavil ji architekt Josef Arnold r. 1860, ještě dřív než si tento stavitel postavil vlastní vilu. Toto byla právě první vila v této oblasti.

Na rohu se stáčíme do Helfertovy ulice. Tím jsme opustili vilovou část, ale i tady se nestačíme divit. Tady jsou tří- až čtyřpatrové činžovní domy se štukovou výzdobou, většinou secesní z poč. 20. století, jeden je hezčí než druhý. Ve stejném duchu jsou domy i za rohem v ulici Ant. Slavíka. Máme štěstí, že je máme krásně sluníčkem nasvícené.

Už se přestáváme divit, protože podobně nádherné vily jsou i v Drobného ulici.

To už jsme u vily Löw-Beer. Poslední majitelka Arnoldovy vily Cecilie Hože byla starší sestrou textilního továrníka Alfeda Löw-Beera. Díky ní se dozvěděl o této lokalitě. R. 1913 se mu podařilo od dědiců textilního továrníka Moritze Fuhrmanna koupit tento dům, který si továrník postavil r. 1903, tehdy na volném prostranství. Bylo však jasné, že se stane součástí řadové výstavby. Proto tak byla navržena. Dnes je už součástí této zástavby a vypadá to, jako by tomu tak bylo vždy. Pozemek, který k vile patřil, byl poměrně úzký, ale dlouhý. Dosahoval až k Černopolní ulici a prakticky sousedil s pozemkem Arnodlovy vily. Horní část pozemku dal své dceři Gretě jako svatební dar. S manželem Fritzem Tugendhatem si tam v letech 1929 – 1930 vystavěli exkluzivní funkcionalistickou vilu.

Tak vznikla veliká zahrada, která propojovala 3 vily spřízněných rodin (Hože, Löw-Beer a Tugendhat). Byly to však židovské rodiny a to byl největší problém. Kdo před válkou nestihl odejít, ten bohužel skončil tragicky.

To jsem trošku odbočila, jenže tyhle 3 vily prostě patří k sobě a nelze mluvit o jedné a o druhé se nezmínit, i když vilu Tugenhat jsme ještě nenavštívili. Rádi bychom se však dovnitř podívali - za rok, za dva? Jak nám to vyjde.

Alfred Löw-Beer ve 30. letech 20. století vilu částečně upravil. Bydlení ve vile si příliš dlouho neužili. V březnu 1939 odešla rodina do emigrace, jen Alfred zde ještě zůstal. V květnu 1939 chtěl odjet za rodinou, ale na útěku zahynul.

V únoru 1940 vilu zabavili Němci. Dům spravoval Majetkový úřad říšského protektora. Při bombardování na jaře 1945 byla poškozena. Gestapo ji před opuštěním zcela vydrancovalo. Po válce zde krátce sídlil Americký ústav. Od r. 1954 až do r. 2012 zde byl domov mládeže. Všechny místnosti byly upraveny na pokoje. Pak se dostala do správy Muzea Brněnska, které ji v letech 2013 – 2014 zrekonstruovalo, vč. zahradního domku. V současnosti je vila zpřístupněna veřejnosti.

I tady máme štěstí. Ve 13 hodin jsme si mohli poslechnout něco z historie vily a pak se věnovat už sami prohlídce vily a muzejním expozicím. Ani tady se téměř nic nedochovalo. Navíc se nezachovaly ani plány, tak se ani neví, jak to tady dřív vypadalo. Kde byla kuchyň, záchody, koupelny. To málo, co zde zůstalo bylo následně rozkradeno. Přesto tu něco málo původního je. Když viděl pán ze sousedství, jak se věci z vily odnáší, zašel se sem podívat a odnesl si na památku kryt ústředního topeni. Když byla vila po rekonstrukci otevřena, do vily to odnesl. Je to tedy jeden z původních předmětů.

Na podlaze jsou původní dubové parkety, možná proto, že byly přikryty linem. Jen ve vstupní hale je podlaha nová, je to však přesná kopie té původní. Zajímavé je nádherné zábradlí s vyřezanými piniovými šiškami. Ještě snad zajímavější je jeho historie. Ve vile bylo vše zdobné, připomínající zámecký interier. Když majitelka viděla strohost vily Tugendhat, chtěla, aby i tato strohost v její vile převládala. Byly tedy části zábradlí s piniovými šiškami zakryty z obou stran deskami, takže vše vypadalo obyčejně. Až při rekonstrukci se skoro náhodou zjistilo, že desky tam byly montovány později. Zábradlí bylo odkryto. Ani prý nebyla nutná jeho oprava.

Uprostřed je hala, která je otevřená až do patra. Strop je prosklený, takže je přes den osvětlena denním světlem. Dřevěné schodiště vede do ochozu prvního patra, odtud se vchází do dalších místností. Ve vile je dochována i řada umělecko-řemeslných hodnotných prvků (štukové stropy a stěny, systém úchytek na běhoun, kovová zábradlí s vegetabilními motivy, dlažba, dveře, zabrušovaná skla u dveří atd.)

V jednotlivých místnostech jsou panely, kde si můžeme přečíst celou řadu informací o vile a jejích obyvatelích, o zahradě. Jsou zde informace i o Židech na Moravě.

Když jsme si vše vevnitř prohlédli, jdeme se podívat na zahradu. Tady zjišťujeme, že část domu do zahrady je krásnější. Zahrada je upravená, bývalý zahradní domek je po rekonstrukci a je v něm otevřena kavárna.

Víc si tady toho prohlédnout už nemůžeme. Jdeme na procházku. Chceme projít přes park Lužánky a prohlédnout si několik dalších zajímavých historických domů v části města Veveří.

Z Brna přes Přerov do České Třebové a domů - 9. den-dopoledne - Brno-Černá Pole: Arnoldova vila, vila Löw-Beer a další nádherné domy na mapě