Přes Trutnov do Brna - 19. den - odpoledne: Brno - malá procházka historickým centrem (kostel sv. Máří Magdalény, historické domy na nám. Svobody), Nová radnice, pivovar Charlie's Square, restaurace a pivovar U Tomana

Po hezké procházce v okolí Bílovic nad Svitavou už jedeme přímo do Brna, kde máme zajištěny 4 noclehy. Cestou se chceme zastavit v Kauflandu, kde je pekařství, potřebujeme chleba. To jsme ještě zvládli. Do penzionu Šámalka to máme kousek. Jenže nejdřív je silnice uzavřená, objíždíme to. Pak je další problém, jsou tu samé jednosměrky, ale nakonec i to jsme zvládli. Je to v v nějakém kdysi asi průmyslovém areálu, kam je vjezd přes závoru a kde je možno zdarma zaparkovat.

Ve vrátnici jsme se dozvěděli, jak se dostaneme k penzionu a kde si vyzvedneme k pokoji klíče - podle kódu, který přišel do mailu a jako SMS do mobilu. Ale nastává opět problém. Mám tlačítkový mobil a ten mám vybitý. Počítala jsem s tím, že ho nabiji večer. Do mailu se dostanu pouze v tabletu přes wifi připojení. Tady u dveří penzionu je adresa wifi i heslo, zkouším se připojit, ale wifi vypadává. Další možnost je zavolat na telefon, který je uveden ve voucheru. Ota má naštěstí nabitý telefon, voláme tam. Při té vší bídě máme štěstí. Součástí penzionu je i fit studio, odkud pán přichází. Prý tam však pravidelně není. Aspoň něco vyšlo. Pán vše zkontroloval a klíče nám vydal. Sláva, nebudeme spát někde pod mostem.

Penzion je v patře - schody vedou venkem. Těch schodů je nějak moc a je horko. Ale nakonec máme vše na pokoji, trochu jsme se zabydleli, na vzpamatování se jsme vypili jednu petku piva, co jsme si dovezli, osprchovali se, navečeřeli a vyrazili do podvečerního Brna, na procházku a také na pivo.

Na pokoji naštěstí wifi jde bez problémů. Našli jsme si spojení do minipivovaru Charlie's Square. Spolu s restaurací to otevírali na jaře roku 2014. Je v centru na Římském náměstí. Pivo vaří přímo v restauraci a kvašení a zrání piva probíhá v nerezových tancích, které jsou vidět hned za barem a ze kterých se pivo také točí. My jsme sice šli na pivo, ale chceme, hlavně Ota, toho ochutnat víc. Tady dnes točí jen ležák 11. Ota si dal jedno a přesouváme se ještě kousek víc do centra. Jdeme okolo kostela sv. Máří Magdalény. Na tomto místě stávala synagoga, která byla v 15. století přeměněna na kostel. R. 1660 byl přestavěn. Z r. 1746 je věž. Současná podoba je z doby po požáru v pol. 19. století.

Nacházíme se v městské památkové rezervaci, která byla vyhlášena r. 1989. Je to ta část města, která se rozvíjela od raného středověku. Kromě hradu Špilberk, sem patří řada starších staveb - kostelů, činžovních domů v historizujícím a secesním stylu 19. století. 

 

Přicházíme na náměstí Svobody, kde je celá řada historických domů. Hned na jeho jižním okraji nás zaujal třípatrový Kleinův palác v novorenesančním slohu. Patří mezi nejhezčí domy z pol. 19. století ve středu města. Byl postaven v letech 1846 - 1848 na místě domu U zlaté koule. Zvláštností jsou litinové dekorační i funkční články, které se do té doby u nás v architektuře nevyskytovaly. Možná to bylo i tím, že Klenové vlastnili od r. 1844 železárny v Sobotíně, vše potřebné tedy dodali sami.

Vedle je renesanční dům pánů z Lipé, původně Schwanzův palác, který byl postaven zdejším měšťanem Kryštofem Schwanzem na poč. 90. let 16. století na místě původního gotického domu. Na nádvoří jsou arkády. Na domě se zachoval portál z r. 1589. Provozoval zde velkoobchod vínem. Proto je fasáda bohatě zdobena ornamenty vinné révy. R. 1601 po smrti K. Schwanze se majitelé střídali. V pol. 19. století byl dům zvýšen o jedno patro a v přízemí byla otevřena Höfferovská kavárna. Jméno dům z Lipé se začal používat po vzniku Československé republiky, i když tento rod s domem nemá vůbec nic společného. Po r. 2000 se začalo s rekonstrukcí. Nyní slouží komerčním a kulturním potřebám. V přízemí je informační centrum - teď už zavřené. V nejvyšším 7. poschodí je zpřístupněna vyhlídka na město.

Na protější straně upoutává naši pozornost světlý dům U Čtyř mamlasů - obřích soch, které nesou na zádech tíhu sloupové hlavice s balkonem. Jako obchodní a nájemní dům byl postaven v letech 1899-1902.

Dominantou centra tohoto náměstí nepravidelného půdorysu je monumentální barokní morový sloup, který zde byl vztyčen r. 1689 jako připomenutí morové epidemie z let 1679 - 1680.

Otu samozřejmě skoro víc zajímá restaurace a pivovar u Tomana, která je na západním straně náměstí. Dům z r. 1899 koupil proslulý brněnský cukrář a kavárník Emanuel Toman r. 1924 a otevřel tam cukrárnu a později i kavárnu. Jeho syn zde jako první kavárník v Brně začal čepovat i pivo. Nakonec však v domě byl obchod s obuví, s hudebninami. Nádherné cihlové klenby byly skryty pod sádrokartonové podhledy a dům pomalu chátral. Když byl dům v 21. století na prodej, bylo rozhodnuto. Současný majitel dům koupil a rozhodl se navázat na tradici tohoto domu - zřídit zde restauraci, pivovar a nabízet i ubytování. Během dvou let odkryli původní klenby, funkcionalistická okna ve druhém patře vyměnili za původní, očistili mramorový obklad schodiště a opravili další spoustu věcí. Kdy se jim podařilo otevřít restauraci, to přesně nevím, ale pivovar založili r. 2018. K dispozici mají i apartmány. Původní název U Tomana zachovali. V přízemí je pivnice s varnou. V patře je restaurace s jedinečným výhledem na náměstí. Schody, které tam vedou jsou označeny jmény významných lidí, kteří po nich kdysi chodili, např. Jan Werich, Jiří Voskovec, Rudolf Těsnohlídek, Eliška Junková. Vladimír Menšík a řada dalších.

Je tu hezké prostředí, tady se nám líbilo. Měli tu tolik druhů piv, že je Ota nemohl zvládnout všechny ochutnat. To ho samozřejmě mrzí, ale nedá se nic dělat. Okolo 20. hodiny pivnici opouštíme. Venku se stahovaly černé mraky a zvedal se vítr. Těšili jsme se, že konečně sprchne. Na tramvaj jsme měli 20 minut, jdeme však trochu oklikou, abychom se prošli setmělým městem.

Nespěcháme, neprší, i když to asi spadlo nedaleko. Vzduch se na chvíli vyčistil, ochladil, ale když jsme u nás z tramvaje vystoupili, bylo opět dusno.

Horko bylo i na pokoji, kde je střešní okno. Je zastíněné roletou, ale moc to nepomáhá. Večeříme a domlouváme se, kam vyrazíme zítra. Je tu televize, Ota je spokojený. Jsem zvědava, jak se bude spát. Myslím, že v autě by byl vzduch lepši. Tam mi včera vadilo 25 stupňů, tady je teď 27.