Z Brna přes Přerov do České Třebové a domů - 2-7. den: deštivý Přerov; pálenice Střítež nad Ludinou; přístřešek Potštát-Kyžlířov s vyhlídkou; Potštát-Lipná - dřevěný kostel Narození sv. Jana Křtitele; Partutovice - Maršálkův větrný mlýn

V Přerově začalo pršet až ráno po 7. hodině. Současně se silně ochladilo. Teplota klesla na 11 stupňů. Jsme rádi, že jsme v teple. Vstávat a snídat v tomhle počasí v autě, to by se nám opravdu moc nelíbilo. Udělali jsme dobře, že jsme dorazili už včera. A já se těším, že si odpočinu. Po šesti dnech v Brně jsem pěkně unavená.

Celý den prší, počasí přesně na odpočinek. Na pravidelnou procházku po městě nálada není. Sedíme doma, povídáme si a je nám fajn. Však jsme se rok neviděli, je o čem si povídat. Jídla i pití máme dost. My přivezli i spoustu piv. Heda má doma pravé italské Proseko, kterým ji každoročně zásobí syn. Takže zle nám nebude.

Pršelo celou noc, prší i dnes. My se jdeme podívat k nádraží, kde je nově vystavená parní lokomotiva Kafemlejnek.

Vracíme se celí mokří a jsme rádi, že už ven nemusíme. Čteme však zprávy. Téměř po celé republice varují před záplavami. I Přerov byl r. 1997 zatopen. My jsme naštěstí na kopci, ale to neznamená, že nás to nezajímá. Zatím se nikde nic hrozného neděje a my doufáme, že se snad žádné hrůzy nebudou opakovat.

Stále prší, už 3. den. Nejsou to přívalové srážky, ale vytrvalé. Vysušená země začíná být nacucaná, vodní toky začínají hrozit. Už jsou vyhlášeny i 2. stupně povodňové aktivity, někde předpovídají už 3. stupeň. Kdo má, staví povodňové hráze, kdo je nemá, chystá aspoň pytle s pískem. Situace už vypadá hodně vážně. Problém je i s dopravou, na silnici i železnici jsou popadané stromy, někde už jsou bez elektřiny. Nejhorší situace je v Jeseníkách. Ve Městě Jeseník se už evakují lidé, bydlící u řeky.

Dnes má Ota sraz ze základní školy po 57 letech. To je vlastně hlavní důvod, proč jsme sem v tento čas zamířili. Začínají v poledne, samozřejmě už se těší. Jen je otázka, kolik se jich sejde. Nejsou všichni místní. Dostanou se sem? Možná má někdo i jiné starosti v souvislosti s počasím.

Nakonec se jich sešla větší polovina, s ostatními se alespoň spojili telefonicky. Vrací se tedy spokojený.

Už 4. den prší, voda stoupá, vyhlašují se 3. povodňové stupně, někde už hrozí stoletá voda. Začínají další evakuace. Ale i tak se objevují šílenci, kteří se snaží rozbouřenou řeku sjet na padelboardech, nebo si jdou zaplavat. Záchranáři mají plné ruce práce a tito nerozumní lidé jim ji ještě přidělávají. Pohřešují se první lidé.

My pravidelně chodíme do restaurace U labutě na smažená křidýlka, která jsou snad nejlepší z těch, které jsme kdy jedli. Dnes jsme si je chtěli dát k obědu. Jenže restaurace je u Bečvy, z našeho pohledu na protějším břehu. Řeka se už před městem začala rozlévat. Tady jsou vysoké břehy, ale nikdo neví, jak to vše půjde rychle. Už r. 1997 se voda z těchto břehů vylila a nadělala moc škody. Raději tam volám. Dozvídám se, že je zatím vše v pořádku, co se týká řeky. Přesto však zavřeli. Zaměstnance nechali doma, aby večer neměli problém se domů dostat. Tak to je od nich hezké.

Heda vytahuje z mrazáku guláš, my to přežijeme, ale stále myslíme na ty, co jsou ohrožení. Řada známých bydlí blízko řeky. Konečně přestává pršet, zataženo je vsak stále.

Odpoledne má z Prahy přijet Hedy syn Honza. Auto má tady, přijede vlakem, jen neví, zda se sem vůbec dostane. Jdeme mu naproti, sraz máme v pivovaře Parník blízko nádraží. Tam je otevřeno. Cestou vidíme, kolik lidí přeparkovalo svá auta sem na kopec. Hedě volají známí, zda je tu ještě místo. Každý zachraňuje, co může.

Honzík přijel jen s dvacetiminutovým zpožděním. Z vlaku viděl, jak se jindy klidná voda změnila v dravé toky.

Když jsme se vraceli domů, byly skoro všechny jindy poloprázdné ulice plné zaparkovaných aut.

Všichni čekáme, co Bečva v noci a zítra udělá. Večer už zase prší.

Opět pršelo celou noc, ale na Bečvě byl už zrušen 3. povodňový stupeň. Jenže zdaleka všichni na tom nejsou tak dobře. Je zatopená Opava, Litovel i Jeseník. Vážná situace je i v jižních Čechách, vydatně prší v Krkonoších. My máme rodiny v Plzni. Tam sice také prší, ale situace tam tak vážná není. Zatím.

 

Původně jsme chtěli odjet dnes a udělat si výlet v Chřibech. Byli jsme tam jednou a moc se nám tam líbilo. Jenže po deštích vstup do lesů nedoporučují, hrozí pády stromů. Navíc přijel Honza, nudit se nebudeme.

Honzík přijel hlavně proto, aby odvezl bečky s kvasem do pálenice ve Stříteži nad Ludinou. Už to má naložené v autě, když majitel pálenice volá, aby nejezdil, pálit se nebude. Jsou bez elektřiny. Nakonec se domluví, že to tam stejně dovezeme a že mu to vypálí, až to bude možné. My u toho být nemusíme. Je to poctivý chlap, známe ho už dlouho.

Jedeme s Honzou i s Hedou, odjíždíme opět za mohutného deště. Když vyndaváme bečky, je zase po dešti. Majiteli se podařilo zprovoznit agregát, ale neslibuje nic. Neví, jak to vše půjde.

Heda hecuje, kam pojedeme na výlet. Moc práce jí to nedá. Honzík se rozjel, až cestou přemýšlel, kam pojedeme, aby to nebylo moc daleko a bylo to zajímavé a kde ví, že je to hezké.

Nejdřív jedeme přes Potštát do jeho části Kyžlířov, kde nás Honzík vysazuje pod malým kopečkem, na kterém je přístřešek. Momentálně neprší, ale zvedl se silný ledový vítr. Je to místo blízko silnice a když tudy projíždí, vždy zastaví se. Na mapě není místo označeno jako vyhlídka, ale je odtud vidět daleko. Jsou vidět hlavně Oderské vrchy. Pohledu do Moravské brány i na Hostýnsko - Vsetínskou hornatinu brání kopečky. Samozřejmě si Ota neodpustí poznámku, že by tu byla pěkná rozhledna. Pak by toho bylo vidět ještě víc. Bohužel dnes vidíme hlavně mraky. Viditelnost zrovna dobrá není.

Další zastávku děláme v Potštátě, v části Lipná, kde je cenný dřevěný kostel sv. Jana Křtitele z r. 1746. Okolo je hřbitov s původní na sucho stavěnou zdí z lomového kamene z poč.18. století. Hlavní vchod není od silnice, ale je z druhé strany. Kostel obcházíme, ale ani na hřbitov a tím pádem blíž ke kostelu se nedostaneme. Touto zastávkou jsme však úplně nadšeni.

Třetí a poslední zastávku děláme u Maršálkova větrného mlýna v Partutovicích. Tady jsme byli před 3 lety a je divné, že Honzík, který to tady má vše projeté, se zde ještě nezastavil. On je přece jen stranou hlavní trasy. Ale ví o něm a chtěl se sem někdy zajet podívat. Každopádně mu tuto zastávku schvalujeme. Líbilo se nám tady a tak si vzpomínky oživíme, příp. zjistíme, zda se tu něco nezměnilo. Ale asi je to tady stále stejné.

Nakonec jsme si udělali i hezký výlet. Spokojeně se vracíme. Chlapi ještě vyrazili na pivo, my s Hedou zůstaly doma. Já trochu uklízím v autě a připravuji to na středeční odjezd. Pak jsme si dali italské Proseko. Večeříme společně, když se chlapi vrátili a ještě společně jsme poseděli.

Povodňová situace na Bečvě se zlepšuje, ale je to hrozná podívaná. Spousta domů byla zatopená. Někde už voda opadla, sčítají se škody. Tak tohle bych nechtěla zažít. Obdivuji ty lidi, jak to zvládají. Ono jim bohužel nic jiného nezbývá.

Chlapi jedou pro slivovici. Už večer pán volal, že je vypáleno. Přivezli nejen slivovici, ale zajeli ještě do Paličova, části města Starý Jičín pro pivo pivovaru Paličák. Samozřejmě přivezli i vyhlášené valašské frgály v pekárny Anežka. Honzík to vše tam zná i my jsme tam před 3 lety byli. To jsme tam ještě koupili vynikající sýry.

Domů se vraceli přes Bělotín, kde bydlí Hedy dcera, tedy Honzíkovo sestra. I tam se na skok zastavili. Přijeli akorát na oběd. Já mezitím zjistila, že restaurace U Labutě už má otevřeno, jdu koupit k obědu vyhlášená křidýlka. Restaurace je za řekou, v Bečvě je stále ještě vody nad stav, ale její hladina už klesá. Kdyby tu nebyly tak vysoké zpevněné břehy, určitě by se vylila. Ještě je to mokré, je vidět, jak byla vysoko.

Ještě jdu koupit chleba a doplnit zásoby na cestu. Zítra už skutečně odjíždíme.

Společně obědváme, chlapi mají údržbové odpoledne. Heda potřebuje něco opravit.

Já trávím část odpoledne sběrem ořechů a jejich vylupováním. Po deštích je slupka rozmočená, ale poradila jsem si s tím. Je jich celá velká přepravka. Teď už se musí jen usušit. S tím už taková práce není. Jsem spokojená, protože konečně jsem tady byla aspoň trochu platná. Večer už stěhujeme některé věci do auta. Také balím slivovici, ať v zimě nestrádáme. Doplňujeme vodu a pod.

Trávíme poslední společný večer. Jen už Honzík k večeru odjel.

Tentokrát jsme tady byli nezvykle dlouho. Navíc jsme se z domu skoro nehnuli. Heda je zlatá, nepřizná to, ale myslím, že si konečně oddychne a bude užívat ten domácí klid. Přece jen si ho už zaslouží.

Z Brna přes Přerov do České Třebové a domů - 2-7. den: deštivý Přerov; pálenice Střítež nad Ludinou; přístřešek Potštát-Kyžlířov s vyhlídkou; Potštát-Lipná - dřevěný kostel Narození sv. Jana Křtitele; Partutovice - Maršálkův větrný mlýn na mapě