Z Brna přes Přerov do České Třebové a domů - 9. den-odpoledne: Brno-Černá Pole - park Lužánky; Brno-Veveří - pivovar Moravia a Kos a nádherné domy; Veverská Bitýška - hrad Veveří

Po prohlídce Arnoldovy vily a vily Löw-Beer se jdeme ještě trochu projít přes park Lužánky do části města Veveří.

Lužánky je nejstarší veřejný park u nás, který byl založen r. 1786 na místě bývalé jezuitské zahrady. Patří k nejvyhledávanějším zeleným plochám ve městě. Je tu řada sportovišť, stylová pítka, kašna se sousoším tří Puttů z r. 1860, pořádají se zde různé kulturní a společenské akce. Má tam být i novorenesanční pavilon z r. 1855, umělý potůček a několik plastik. Protože jsme neprošli celý, tak jsme vše neviděli. To, co jsme viděli, nás však zaujalo.

Vycházíme ve Štefánikově ulici, kde je palác Bernharda a Samuela Morgensternových. Bratři si ho nechali postavit v letech 1886 – 1887. Zajímavé je nároží, kde je osmiboký arkýř, odkud musí být pěkný výhled do lužáneckého parku. Využívali ho pro bydlení, ale měli tam i kanceláře.

Vedle v Lidické ulici je Blahoslavův dům. Evangelická církev ho koupila r. 1924 a pojmenovala po Janu Blahoslavovi, moravském knězi a biskupu Jednoty bratrské. V domě bylo zřízeno sociální středisko pro věřící z venkovských sborů, kteří sem přijeli za prací nebo studiem. Ještě téhož roku v zahradě byl postaven kostel s velkým sálem pro bohoslužby a několika menšími sály a místnostmi. Od r. 1992 jsou v kostele nové varhany. Od té doby je tam farní sbor.

Naše kroky vedou do vnitrobloku Kotlářské ulice. Tam byl r. 1898 postaven pivovar Moravia, druhý největší pivovar ve městě. Ve 20. letech 20. století vařili i čtrnáctistupňové světlé exportní pivo Zlato Moravy a šestnáctistupňové speciální tmavé pivo Bavaria. Stejně jako celou řadu podniků i pivovar zasáhla ve 30. letech hospodářská krize a výroba se zastavila. R. 1943 připojením ke starobrněnskému pivovaru značka Moravia zanikla. Budovy byly z větší části zbourány. Dochovala se jen správní budova a částečně i budova tehdejší sladovny.

R. 2016 došlo v těchto prostorách k obnovení činnosti pivovaru Moravia. Nově založený pivovar navázal na starou tradici uvařením první várky spodně kvašeného piva. Tyto prostory jim přestaly stačit. Proto r. 2017 se přestěhovaly do nových prostorů v části Medlánky. Zaměřují se na piva spodně kvašená.

Původní prostory sladovny však nezůstaly dlouho bez užitku. R. 2020 tady dva kamarádi - sládci Martin a Roman založili pivovar Kos. Zajímavostí je, že varnu mají vyhřívanou párou.

Areál jsme našli snadno, budovy nás zaujaly, jenže jsme po krátkém pátrání zjistili, že pivo zde pouze vaří, ale koupit ho tu nelze. Na jejich stránkách sice mají celou řadu prodejních míst, ale my už nic dalšího nehledáme.

 

Ještě chvíli to tady procházíme. V této čtvrti bývalo učiliště, kam Ota chodil 3 roky. Je rád, že se do těch míst ještě podívá.

Chodíme tu trochu cik cak, abychom se podívali i na zdejší historické budovy. Jednou z nich je budova Nejvyššího soudu České republiky v Bayerově ulici. Tato funkcionalistická stavba byla postavena r. 1932 jako sídlo Všeobecného penzijního ústavu. Soud je zde od 1. 1. 1993.

Hned naproti je komplex funkcionalistických budov, které byly postaveny v letech 1928 - 1930 jako Masarykův studentský domov. Studenti tam měli i jídelnu, ošetřovnu s lůžkovou částí, čítárnu, velký sál i terasu pro tělocvik. Byly tam i místnosti pro správu domova a ubytování části personálu. I po rekonstrukci na poč. 21. století je budova stále využívána jako domov mládeže.

V Kounicově ulici přicházíme k budově kde cca před více jak 50 lety bývalo drážní učiliště. Tady Ota chodil do školy, tady bydleli a tady měli dílny. Vše to měli pěkně pohromadě. Je to velký dům, který zaujímá část bloku až k Tučkově ulici. Tam je také vchod, ale tudy nikdy do školy prý nechodili. Snad už to tehdy ke škole ani nepatřilo. Ani dnes v budově učiliště již není.

V téže ulici na rohu Sokolské ulice je budova průmyslové školy, která byla postavena r. 1901. Nyní je tam Střední průmyslová škola a Vyšší odborná škola Brno.

Kounicovou ulicí pokračujeme okolo komplexu Sokolského stadionu, který vznikl v letech 1928 – 1929 na místě bývalého městského hřbitova. Kromě funkcionalistické budovy, kde jsou tělocvičny a společenské sály, tu je i venkovní hřiště. Podle pamětní desky na domě tu působila významná lidová zpěvačka Božena Šebetovská, původem z Lanžhota.

Hned vedle je Vyšší odborná škola zdravotnická, která byla postavena jako Střední průmyslová škola elektrotechnická.

Pokračujeme Kounicovou ulicí k další historické budově - k novorenesanční Chleborádově vile z r. 1891. Až sem zasahoval bývalý městský hřbitov - tady byl dokonce hlavní vchod. Ke zrušení hřbitova došlo r. 1883. Své jméno má vila po významném právníkovi a politikovi Františku Ladislavu Chleborádovi. Od r. 1908 je ve vile varhanická škola, jejímž ředitelem byl Leoš Janáček. V zahradě vily byl o rok později postaven zahradní domek, kde Janáček s rodinou bydleli. Dnes je tam Památník Leoše Janáčka. Ve vile je Základní umělecká škola varhanická.

Původně jsme chtěli obejít ještě několik historických vil, ale už se nám běhání po městě zdá dlouhé.

Nakonec to stáčíme Smetanovou ulicí zpátky. I tady je cela řada zajímavých domů, i když nejsou označeny jako historické.

Procházíme opět parkem Lužánky a Schodovou ulici stoupáme vzhůru a jdeme k autu.

Nakonec jsme si Brno opět užili. Jen ta vila Tugenhat nám stále uniká. Ale možná je to i dobře, vily se nám nebudou plést dohromady. Dneska prohlédnout tři vily by asi bylo moc.

Hlad zatím nemáme. Brno pro letošek definitivně opouštíme. Jednu objížďku jsme úspěšně zvládli a už jedeme okolo Brněnské přehrady pryč. Dnešek chceme zakončit na parkovišti hradu Veveří. Parkoviště je u hlavní silnice, kde je poměrně velký provoz. Tady spát určitě nelze. Hrad vidíme nad parkovištěm, líbí se nám, byl to určitě obrovský hrad. Koukáme do mapy, hledáme nějakou jinou možnost spaní. Nechceme jet daleko, rádi bychom se sem ráno vrátili na prohlídku. Najednou objevuji další parkovistě hradu - o kousek výš, dál od silnice a blíž k hradu. Jedeme tam. Je tam sice dost aut, ale je to klidné místo. Teď tady vařit večeři však nechceme. Zjišťujeme, že hrad je otevřen až do 18 hodin. Je něco po půl páté. Času na prohlídku máme dost.

Hrad Veveří byl založen na vysoké skále nad řekou Svratkou markrabětem Přemyslem, otcem krále Václava I. jako lovecký hrad. První zmínka o něm je z r. 1234. Sídlili zde kasteláni a purkrabí. Přemysl Otakar II. ho používal jako vězení. Na hradě často pobýval markrabě Jan Jindřich. Ten zde přistavěl zadní část se dvěma věžemi a předhradím. V hlavní části vznikl palác s rytířským sálem a kaplí. Nad hradem nechal postavit strážní věž. Předhradí bylo samostatně opevněno a chránilo je 5 věží. Takhle byla vytvořena skutečná pevnost. Hrad byl dvakrát obléhán, a to r. 1424 husity a r. 1645 Švédy, nikdy však nebyl dobyt.

Majitelé hradu se měnili. V pol. 18. století byl hrad přestavěn přibližně do dnešní podoby.

Po r. 1870 bylo upraveno hradní okolí. Na jižní stráni byl založen rozsáhlý anglický park. Zajímavostí je, že r. 1908 se zde zastavil a pár dnů pobyl při své svatební cestě Winston Churchill.

Majitelé se měnili i později. R. 1925 byl hrad a celé panství zestátněn. R. 1999 přešel hrad do správy Státního památkového ústavu v Brně, který se pustil do odstraňování nejhorších havárií.

V současné době je možnost výběru z několika prohlídkových tras, volně je přístupná např. vyhlídka Prachové věže. Nejstarší je vysoká válcová věž s břitem. V předhradí se zachovala gotická kaple ze 13. století.

Jdeme se podívat dovnitř. Kdybychom přišli později, ušetřili bychom každý 60,- Ķč. V 17 hodin se pokladny zavírají, pak je vstup volný. Ale nevadí. Aspoň máme víc času na prohlídku. Ota si dal Dalešickou 12. Já jdu do vedlejší vinotéky. Ke vstupu jsme dostali poukázku na degustaci vína zdarma. Pán spěchá, chce zavřít dřív. Rychle mi nalévá růžové polosladké víno. Možnost výběru nemám. Jsou to tak dva malé ločky. Inu, co bych chtěla zadarmo. Navíc mi vůbec nechutná. Mám ráda suchá vína.

Pak se jdeme projít. Nechá se vystoupat na jednu z věží a projít se po hradbách. Dostali jsme se i do hlavního hradu a do strážní věže. Vycházíme z ní v půl 6 a najednou se dozvídáme, že se hrad zavírá. Naštěstí jsme si prohlédli vše, co jsme chtěli. Co jsme potřebovali, to jsme si přečetli nebo jsem to vyfotila. Jinak bych se asi tak snadno vyhodit nenechala.

Před 6 opouštíme hrad. Až při odchodu jsem se všimla drobného textu na ceduli s otevírací dobou hradu, že vnitřní hrad se uzavírá v 17,30 hodin. Takže nás vyhazovali docela oprávněně. Ještě že nás tam nezamkli.
Na parkovišti je už jen jedno auto. Zdá se, že tady bude přes noc. To už nám je jasné, že tu přespíme. Hledáme šikovné rovné místo, kde by se nám dobře spalo. Pak jdeme večeřet, ale už nevaříme. Stačí nám rybí salát. Dáváme pivo, ale jsme nějací unavení. Je 8 hodin a skoro bych šla spát. Shodli jsme se však na tom, že jsme si ten dnešek opravdu užili.

Ještě plánujeme program na zítra. V 9 hodin jdeme spát. V autě je 17 stupňů, měsíček opět krásně svítí.

Z Brna přes Přerov do České Třebové a domů - 9. den-odpoledne: Brno-Černá Pole - park Lužánky; Brno-Veveří - pivovar Moravia a Kos a nádherné domy; Veverská Bitýška - hrad Veveří na mapě