Přes Trutnov do Brna - 10. den: Trutnov - Starý Rakytník (pomník obětem války 1866); Červený Kostelec - domek Boženy Němcové se zahradou, kostel sv. Jakuba většího a další památky; Bakovský pivovar

Na parkovišti Bojiště se spalo krásně. Tady byl skutečně klid. Teplota v autě klesla na příjemných 17 stupňů. Ani sluníčko nás nebudilo, na auto svítilo jen mezírkami mezi větvemi, že jsme si mysleli, že je zataženo. Nebylo.

Konečně vstáváme, na sluníčku už je příjemně. Během snídaně jsme zjistili, že tu tolik klidu není. Někdo sem jede vyvenčit psy, jiní jdou už na výlet. Nikomu tu však nevadíme, někdo se na nás i přátelsky usmál.

Včera jsme chtěli mít odpočinkový den, moc to nevyšlo. Dnes to snad vyjde. Na programu toho moc nemáme. Proto nespěcháme, ale to my vlastně skoro nikdy.

Po snídani a ranní kávě odjíždíme na jihovýchod do Červeného Kostelce. Projíždíme další městskou částí Trutnova - Starým Rakytníkem. Tady na chvilku zastavujeme, abychom si doplnili včera získané informace. I tady probíhaly boje. Proto tu stojí další pomník obětem války 1866, který připomíná rakouské dělostřelce. I tady jsou další informační tabule.

Dlouho se nezdržujeme a jedeme do Červeného Kostelce, abychom si ho konečně trošku prošli. V této oblasti jsme byli již r. 2023, kdy jsme procházeli Babiččiným údolím, ale pohybovali jsme se spíš v jižním okraji města. Nyní bychom si chtěli projít jeho centrum.

První zmínka o osadě je z 22. srpna 1362, již v té době zde byl farní kostel. Město je však známé hlavně asi tím, že se sem s manželem nastěhovala hned po svatbě známá spisovatelka Božena Němcová. I když zde žili jen od listopadu 1837 do dubna 1838, je tady řada památek, které ji připomínají.

Na sluníčku za větrem je teplo, ale vítr je hodně studený. Na procházku městem je to však ideální. Parkujeme na neplaceném parkovišti Jiráskova, jen kousek od centra.

V ulici Boženy Němcové vidíme muzeum Domek B. Němcové. Byl to kupecký dům, kde si manželé Němcovi hned po svatbě pronajali byt. Kvůli služebním povinnostem Josefa Němce však museli v dubnu r. 1838 město opustit. Na krátký pobyt známé spisovatelky se však nezapomnělo. R.1912 byla na domě odhalena pamětní deska. R. 1989 byl domek v restituci vrácen posledním majitelům. Ti ho věnovali městu s podmínkou, že bude sloužit památce Boženy Němcové. Od r. 1999 ho spravuje zdejší Městské kulturní středisko. Na panelech je možno si přečíst stručné dějiny města. Přízemí je věnováno povídce Chudí lidé, kterou r. 1857 napsala B. Němcová jako vzpomínku na svůj pobyt v tomto malém městečku.

Mezi tímto domem a sousedním vede úzká ulička s prampouchy do zahrady Boženy Němcové. Je upravena tak, jak to popisovala ve své povídce Chudí lidé. Tam je také pomník Viktorky Židové, jejíž osud byl inspirací pro postavu Viktorky v Babičce, dalším díle B. Němcové. Její ostatky jsou uloženy na místním hřbitově.

Zahrada je veřejně přístupná, pořádají se zde malé kulturní akce. Nechá se sem jít i pěšinkou z Dvořáčkovy ulice.

Vracíme se zpátky do centra ke kostelu sv. Jakuba Většího. Na tomto místě stál nejstarší gotický kostel, který je zmiňován již ve 14. století. Při požáru městečka r. 1591 byl zničen. K obnově došlo až r. 1668. Současná barokní podoba pochází je z let 1744 - 54 a patrně vznikla v úzké spolupráci s Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem. Uvnitř je cínová křtitelnice z r. 1555. Při této přestavbě byla postavena samostatná zvonice. Původní zvony Ivan, Jakub a Jan byly během světových válek odvezeny a roztaveny. Současné zvony jsou kopií původních. Byly sem zavěšeny v roce 1959. Původně zde měly být dvě věže. Druhá však nebyla dostavěna, jsou v ní uloženy kosti ze zrušeného hřbitova.

Přecházíme přes náměstí T. G. Masaryka. Okolo budovy bývalé spořitelny z r. 1929, kde dnes sídlí městský úřad, zatáčíme vpravo do Komenského ulice, okolo hezky upraveného parku. Za ním vidíme budovu základní školy, která se stavěla v letech 1925 - 1927. Do té doby se vyučovalo různě ve městě, v budově staré radnice, dnešní pošty i dnešního městského úřadu.

Na konci parku je divadlo J. K. Tyla. Bylo postaveno pro potřebu ochotnického divadla v letech 1924 - 1925. Při slavnostním otevření byla vzdána pocta A. Jiráskovi a K. Čapkovi - hrála se zde Lucerna a Loupežník. Ve večerním představení si jako host zahrála vynikající členka Městského divadla Královských Vinohrad Olga Scheinpflugová. Divadlo svůj současný název získalo u příležitosti 100. výročí úmrtí Josefa Kajetána Tyla r. 1956.

Pokračujeme Smetanovými sady, kde je socha Boženy Němcové. My jdeme ještě kousek dál ke hřbitovu, který je zajímavý i tím, že od vstupu ke hřbitovní kapli sv. Cyrila a sv. Metoděje, která byla postavena v letech 1862 – 1865, vede křížová cesta. Je na obou stranách hlavní cesty a tvoří ji 14 kamenných výklenkových kapliček. Ta byla vybudována později - až konci 19. století.

Hřbitov opouštíme v jeho severní části. Hned jsme se ocitli u sokolovny, která byla postavena r. 1930.

Vracíme se na náměstí T. G. Masaryka. Tady je bývalá radnice. Původní přízemní kamenný dům vlastnil rychtář. Nový majitel ho nechal r. 1819 zvýšit o jedno patro, kde si zřídil přepychový byt. V přízemí měl plátenický obchod. Majitelé se měnili. V dražbě dům získala r. 1882 kostelecká obec, která si zde zřídila radnici. Dnes jsou zde kanceláře starosty, místostarosty a tajemníka a také odbor výstavby a zasedací místnost.

Ulicí 5. května míříme k infocentru. Mají však polední přestávku. Ulicí pokračujeme dál do pekařství u Geislerů koupit chléb a samozřejmě sladkou svačinku. Tady nás nalákalo něco, co neznáme a co vypadá moc hezky. Snědli jsme to hned na lavičce před obchodem a moc jsme si pochutnali.

Ještě se jdeme podívat ke Keyzlarově vile, kterou si nechal postavit továrník Theodor Keyzlar podle návrhu architekta Josefa Gočára v rondokubistickém stylu. Vila je zajímavě členěná, stejně tak prý i interiér. Jedná se o hodnotnou architektonickou stavbu, která zařazena v seznamu kulturních památek.

 

Tím jsme využili čas. Vracíme se do infocentra, kde získáváme zajímavé prospekty. Ještě jsem skočila do uzenin v Penny marketu koupit sekanou k dnešnímu obědu, na zítra jitrnice a k večeři sulc. Zásoby nám docházejí, v lednici máme místo. Když jsem zjistila, ze mají v akci papriky kapie a hroznové vino, neodolala jsem. Tašku samozřejmě nemáme, k autu jdeme pěkně obtěžkáni, ale spokojeni, že jsme viděli vše, co jsme chtěli a pár dnů máme co jíst.

 

Splnili jsme všechny naše plány a jedeme na naše již známé nocležiště blízko vysílače nad Bakovským pivovarem. Spali jsme tam vloni několik nocí, dnes plánujeme jen jednu. Jen jsme zvědavi, zda se tam dostaneme. Ze dvou stran - z Olešnice a z Bakova je zákaz vjezdu. My jsme tam minule jeli od Všelib. Silnice se po chvilce proměnila v širokou travnatou cestu, po které se zjevně jezdilo autem. Obávali jsme se, zda jsme prve značku nepřehlédli. Ale skutečně tam není.

Spokojeně parkujeme na našem vyzkoušeném místě. Minule tady pršelo, dnes to tady fouká. Máme co dělat, abychom zapálili vařič a uvařili oběd. Pak jdeme na pivo do hospody Na Bakově. Vloni měli dovolenou, proto jsme se zde zdrželi. Jenže ani dnes se na nás štěstí neusmívá. Pondělí a úterý má hospůdka zavřeno. Otevírají zítra v 11. Aspoň to je dobrá zpráva. To si počkáme až otevřou.

Vracíme se k autu, cesta vede okolo pivovaru. Odvážně beru za kliku, je otevřeno. Váhavě jdu dál, Ota zůstává u dveří. Někde slyším hlasy. Ve velké místnosti s prosklenou stěnou je exkurze. Rušit nechci, chystám se odejít, když si mne majitel všimne a jde se zeptat, co potřebujeme. Sláva, máme vyhráno. To už se i Ota ke mně přidal. Kupujeme 4 sedmičky a spokojeně odcházíme. Jen to točené pivo dnes nebude. A zítra můžeme vyrazit dřív.

 

Piva máme dost. Z Trutnova jsme si ještě dovezli pivo z pivovaru Trautenberk, máme z čeho vybírat. Co nevypijeme, to se nám naštěstí vejde do lednice. I když točené pivo nemáme, jsme spokojeni. Je tady klid, sluníčko hřeje, i když ten vítr by se mohl uklidnit. Odpočíváme. Dnes nám to skutečně vyšlo na odpočinkový den. Ota studuje letáky, já luštím Sudoku, prostě idylka. K tomu sušíme včera zmáčený toaletní papír. Ota prohlásil, že je tak nacucaný, že je na vyhození. Já ho na sluníčku postupně rozrolovávám a suším. Vede se. Do večera je suchý.

Venku jsme vydrželi do 7 hodin. Sluníčko už na nás nesvítí a najednou se ochladilo. Chystám večeři, ale jíme už v kabině. Vítr je tak nepříjemný, že tady se nám líbí víc. Dáváme další pivo, ale dnes už poslední.

Kdyby nebyl ten vítr, bylo by to lepší. Takhle nemůžeme mít současně otevřené zadní a boční dveře. Určitě by něco ulétlo. V té tmě bychom to špatně hledali.

Jdeme spát v půl 10, v autě je ještě přes 20 stupňů. Necháváme pootevřené dveře, ať sem jde trochu vzduchu. Zítra máme v pláu přejezdový a poznávací den.

Přes Trutnov do Brna - 10. den: Trutnov - Starý Rakytník (pomník obětem války 1866); Červený Kostelec - domek Boženy Němcové se zahradou, kostel sv. Jakuba většího a další památky; Bakovský pivovar na mapě