Královéhradecký kraj – 15. den - 2. část: Bakov - Bakovský pivovar, balon ve tvaru pivního půllitru

V infocentru v Úpici jsme se dozvěděli o novém pivovaru v Bakově. Není to daleko od naší plánované trasy. Jedeme tam. Cesta vede přes Červený Kostelec.

Bakov je původně malá obec, o které je první písemná zmínka až z r. 1790. Nyní je součástí trochu větší obce Studnice, která je přibližně 2 km jižním směrem.

Ale i když je to malá obec, tak tady mají svůj Bakovský pivovar. Byl založen r. 2021, ale až 1.10.2022 měli všechna potřebná povolení, vč. kolaudace a mohli tady začít s vařením na plno. Již však před tím zkoušeli vařit pivo podle svých receptů v mikropivovaru v Novém Městě nad Metují. Dnes pivo vaří tady v původní továrnické vile, která prošla nákladnou rekonstrukcí. Vlastní restauraci nemají, ale pivo dodávají do zdejší Hospody na Bakově.

Pivovar jsme v obci našli snadno. Je na jediném zdejším rozcestí. Budova je už z větší části opravená, i když na jedné straně se teprve fasáda dělá. Okolo to stále vypadá jako staveniště, ale uvnitř jsou vidět varny a za oknem lahve piva. Nikdo tam však není. Hospoda je kousek z kopečka, tam by ho mohli točit. Jenže tam je zavřeno – mají dovolenou. A to ještě i zítra.

Když už jsme sem zajeli, nechci to vzdát. Vedle pivovaru je nějaká dílna, odkud slyším radio. Dveře jsou pootevřené. Odvážně, i když pomalu vstupuji. Narazila jsem však na sympatického pána, který všeho nechal a přišel se mi věnovat. Řekl mi, kde bydlí majitel pivovaru, i když nevěří, že bude doma. Zítra má prý někde nějakou velkou akci.

Jdeme to zkusit. Je to na konci obce - o 3 domy dál. Vrata na velkou zahradu jsou otevřena, zvonek u vrátek není. Kdyby se tam nesmělo, vrata zavřou. To je můj názor. Jdu tedy k domu, tam je zvonek. Zazvoním, ale současně zjišťuji, že Ota to vzdal a za mnou nejde. Raději se ke mně nehlásí. Tohle mám nejradši. Ale to je celý on. Skutečně je nesmělý a nikdy by nikam nešel, natož sám. Já se zase řídím zásadou Líná huba holé neštěstí. Když se zeptám slušně, tak většinou dobře pořídím. I tady. Přišla mi otevřít sympatická drobná blondýnka a poslala s námi dceru do pivovaru. Dozvídám se, že to je tady běžné, že si lidi chodí k nim pro pivo. Párkrát za den se takhle proběhne. To už i Ota vypadá maximálně spokojeně. Venku se brodíme blátem, ale uvnitř to už vypadá pěkně. Kupujeme pět různých piv, to 6. černé už nemají. Nevadí.

Najednou je Ota spokojený a chválí mně, jak jsem to dobře zařídila. I to je jeho běžná reakce.

Dlouho se tu nezdržujeme, ale vidíme, že tu je celá řada hezkých roubenek. To jsme ještě netušili, že si obec prohlédneme podrobněji, ale až v pátek.

Dnes jsme měli už jen jedinou starost. Je už pět hodin, máme hlad a nevíme, kde budeme spát. Chvíli studujeme mapu. Nedaleko na kopečku je vysílač. Tam někde by se nám líbilo. Odtud z Bakova tam sice vede cesta. Je do prudkého kopce, která je samý kámen, navíc se zákazem vjezdu. Vracíme se do Všelib, přes které jsme před chvílí projížděli. Nedoufáme, že se k vysílači po čárkované cestě dostaneme, ale na konci obce je křížek, třeba by tam někde šlo dnes přespat. Prašná silnice se u křížku mění na širokou travnatou cestu – zákaz vjezdu nikde není, pokračujeme. Je vidět, že tudy občas auto projede.

Konečně jsme u vysílače - na rozcestí a na asfaltce. Tady by to šlo v případě nejvyšší nouze, ale najednou jsme nároční. Jedeme vpravo kousek z kopečka. Míjíme jedno místo, které slouží pro vyhýbání vozidel. Za chvíli jsme u druhého. Tohle je ideální. Tady se silnička rozšiřuje a místo doslova vybízí k zaparkování. Místa je tu dost, že by se tu vyhnuly i kamiony. Překážet určitě nebudeme. Zdá se, že by tu mohl být klid.

I když máme hlad, jdeme nejdřív vytřít schůdky a kabinu, tam je všude bláto. Konečně je vše čisté a zdá se, že to chvíli vydrží, i kdyby chtělo pršet. Asfalt pod námi je v tomto momentě docela příjemný. Pak se jdeme oba pořádně umýt. Je 16 stupňů a neprší, toho se musí využít. 

Konečně jdeme večeřet. Dnes však nevařím, podušené houby v lednici do zítra vydrží. Po večeři ještě uklízím nákup. Najednou nad Bakovem vidíme horkovzdušný balon ve tvaru pivního půllitru - jen logo na dálku nepřečteme. Máme nakonec tedy dnes další zážitek.

Konečně je vše uklizeno, i deštníky nám skoro uschly. Jdu se do auta zahřát a dát si právě koupené pivo. To ráno koupené v Penny se schovává na horší časy. Konečně je pohoda. Pivo je dobré, neprší a obloha už není jednolitá šeď. Už jsou vidět jednotlivé mraky a dokonce občas i pruh skoro jasné oblohy.

Kamarádka mi dopoledne psala, že na Nepomucku už svítí sluníčko. Z Plzně máme zase zprávy, že tam to zatím na výrazné zlepšení nevypadá. Tak uvidíme, jak bude zítra.

Původně celodenní dlouhý výlet jsme posunuli na některý z následujících dnů. Aspoň cesty trochu vyschnou. Zítřejší program naplánujeme podle aktuálního počasí. Klidně tady ještě uvařím oběd.

Dnes jsme to nějak natáhli. Spát jdeme až po desáté. Jsme vsak spokojeni, že už několik hodin neprší a že by pár dalších dnů snad pršet nemělo a nebo jen trochu.

Venku padá mlha, okolní stromy i vysílač přímo před očima mizí. Není však černá tma, ale hustá mlha vše osvětluje, že je na vše, co stěhujeme krásně vidět. Občas na nás přes mraky i přes mlhu prosvítá měsíc. V autě je 16 stupňů, takže je to srovnatelné se včerejškem.