Přes Trutnov do Brna - 6. - 8 den: Trutnov - vrchol Šibeník a Památník generála Gablenze; amfiteátr Na Bojišti - Open Air Festival

Teplota klesla na 8 stupňů. Naštěstí pod peřinou je teplo. V noci byla zima a jasno, ráno se rychle otepluje. Zase to vypadá na pěkný den.

Včera jsme si prostudovali program, vybrali si, jaké kapely bychom chtěli vidět. Dnes program začíná až odpoledne. Jdeme i s našimi kamarády na tradiční procházku k rozhledně - památníku generála Gablenze. Tam musíme každý rok. Jenže dnes je zavřená rozhledna i nedaleký kiosek. Chlapi mají smůlu, pivo nebude. Však se hned domlouvají, že se sem půjde zítra. Tady je moc příjemné posezení a klid.

Pak jdeme do města na oběd a zpátky k autu na odpolední siestu. Do amfiteátru jdeme na 16. hodinu. Nebudu popisovat, co vše jsme viděli, kolikrát jsme se hledali a podobně. Den končíme tradičně na naší základně, kde točí Svijany. Já si dávám víno. Mají tu docela dobrý Cabernet Savignon. I dnes se ochladilo, ale tak hrozné jako včera to není. Teplo však vypadá jinak.
Dnes končíme už před 2. hodinou ranní. V autě je 12 stupňů. Vodu na mytí jsme nechali venku, stále je teplá, aspoň vůči venkovní teplotě. Pod rouškou tmy se myji a jdeme spát.

Teplota v noci klesla jen nepatrně. V půl 10 se v autě horkem nedalo dýchat. Sluníčko svítí jako divé. Vstáváme, snídáme. Kamarádi nevolají, máme čas. Ota do lahví a kanystrů doplňuje pitnou bodu. Pak jdeme na vrchol Šibeník, který se vypíná hned nad amfiteátrem, kde je památník generála Gablenze a kde jsme byli už včera. Dnes však volíme jinou trasu. Jdeme přímo od auta vzhůru, na horizontu odbočujeme vlevo podle domků, pak po cestě vpravo a po znatelné cestě přes louku do parku na kopci Šibeník. Cest je tu víc, ale všechny, které vedou do mírného kopečka, jsou správně. Tam právě na vrcholu je rozhledna - již zmiňovaný památník a otevřený kiosek.

Za chvíli jsme v cíli. Kamarádi volají, domlouváme si sraz na vrcholu. Přišli chvíli po nás. Chlapi dali pivo, my - děvčata nealko. Dvě z nás se vydávají na rozhlednu, i když je varujeme, že nahoře bude v tom horku pěkně nedýchatelno. Přežily to tam, vrátily se za chvíli spokojené, že nahoře byly.

Najednou jsme zjistili, že do města na oběd zajít už nezvládneme. Na oběd jdeme na pumpu ONO, která je naproti areálu. Tam mají krabičky s hotovkami i polévky. Je to docela dobré, navíc levné. Hlavní je, že jsme se najedli a pokračujeme do areálu. Tam totiž jíst nechceme, vše je silně předražené a na pánvích ty jejich různé směsi mají od rána, jestli ne dokonce z předcházejících dnů.

Tady se trochu rozdělujeme. Jsou tu dvě scény. Každý si vybírá, co se mu líbí. Je z čeho. Program byl docela zajímavý i pro mne, která tu tvrdou muziku nemusí. Nejhorší je, že ty nejzajímavější kapely jsou až v noci. Mne hodně moc zaujala Bára Hrzánová, která přijela se smíšenou - cikánskou kapelou, tomu odpovídali i písničky. Bylo to perfektní, což potvrdil i Ota, i když odešel na hlavní scénu právě za tou tvrdší muzikou. Bára je malinká, usměvavá a bylo vidět, jak ji to baví a má úžasný hlas.

Až po půlnoci byla Znouzectnost, ještě později Visací zámek. To si chlapi nemohli odpustit, nakonec i já je ráda poslouchám, zvlášť tu první kapelu. Dopadlo to tak, že jsme areál opouštěli ve 2 hodiny a naši základnu ráno v půl čtvrté. Je to hrozné, ale bylo docela teplo a hezky se povídalo. Také jsme se loučili s částí naší skupiny - zítra odpoledne odjíždí, v pondělí musí být už v práci.

Slibovali tropickou noc, ale takové horko zase není. V autě máme příjemných 16 stupňů. Na spaní je to ideální, ale obávám se, že nás za chvíli vzbudí sluníčko.

Stalo se to, čeho jsem se bála. V 9 hodin se v autě už nedá dýchat. Jsme však tak zničeni, že jsme otevřeli dveře dokořán, zjistili, že se to v dálce slabě zatahuje a spíme dál. Ani okolo jezdící auta nás nerušila. Vstáváme v 11 hodin. Dnes má být ráno horko, odpoledne se má ochladit a poprchávat. Zatím jim to vychází - je neskutečné vedro.

I když program začíná už dopoledne, nás láká až harmonikář Václav Koubek v 16 hodin. Máme tedy dost času na snídani i moji kávu.

Pozorujeme čilý ruch v našem táboře. Spousta lidí balí, patrně dnes odjedou, někdo už odjíždí. Celkově nás udivuje, jak proti letům před covidem je tu klidněji, všude je méně lidí. Tehdy byly fronty při kontrolách u vchodu, byly fronty na pivo, davy lidí byly i ve městě. Sice si asi řada lidí zajistila ubytovaní někde ve městě, protože v noci po koncertech odchází tím směrem. Možná spí kdesi v autě, kde nemusí platit. Ale těch 600,- Kč za 4 noci pro 2 osoby není tak moc. Je tu pitná voda a toiky, které jsou překvapivě čisté. V areálu je to trochu horši, ale bývalo to ještě horší. Na pumpu ONO to máme kousek, tam se také nechá zajít. Navíc jsme zaparkovali tak, že máme u auta kus soukromí, kde se můžeme v pohodě umýt a převléknout.

Na oběd do města odcházíme před druhou. Jedna parta z Varů už odjela, druhá pojede k večeru, ani ti na oběd nejdou, chtějí si ještě užít festivalovou atmosféru. Potkali jsme se s Otovým synem a snachou a společně jdeme na oběd do restaurace zdejšího pivovaru. I tam bylo vždy narváno, dnes čekají skoro jen na nás. Oběd nesou za chvíli. Ani to jsme tu nezažili. Inu časy se mění. Ještě jsem si do petky natočila čistou vodu. Ota dal pivo, mezitím trochu sprchlo. Při zpáteční cestě kupujeme chleba a u vchodu do amfíku 4 litrovky piva Trautenberk. Zítra - v pondělí je zavřeno, tak se musíme zazásobit už dnes. Ať v dalších dnech nestrádáme. Sice to úplně vychlazené nevydrží, ale daří se nám v lednici držet teplotu okolo 10 stupňů, tak se to pak docela rychle vychladí. Tedy pokud zítra nastartujeme. Ještě stíháme odnést všechny nákupy do auta. Je zataženo, neprší, ale ochladilo se.

 

Do amfíku jsme se vrátili akorát. Ale zbytečně jsme spěchali. Koubek přijel na poslední chvíli a k tomu ještě hladový. Pořadatelé se domluvili s následující kapelou a prostě si to s Koubkem prohodili. Chlapci taky nebyli špatní, ale na Koubka neměli. Vždy se mi líbil, dnes byl skvělý. Jednu písničku přidal, další mu nepovolili, pořadatelé byli nemilosrdní. Čas se musí dodržovat. Václav Koubek slíbil, že nám ještě zazpívá na plácku vedle stanu, než ta druhá kapela začne. Snad ještě čtvrt hodiny tam s námi byl a zpívali jsme všichni. Občas přidal nějakou příhodu. Tak tohle se skutečně povedlo. Po tom zážitku už se mi nechce ani nic poslouchat. Jdeme k autu na večeři a pomalu se vracíme. Ještě to tam procházíme. Ota se chystá na hlavní scénu. Z té jsem utekla při zvučení. Ota vydržel jen chvíli a také utekl, jen ti naši mladí to nadšeně poslouchali. Inu každý máme jiný vkus.

Já se šla podívat na malou scénu, jenže jim někdo vypadl. Byla tam dlouhá pauza. Chvíli jsme si povídali s jedním pánem, tady mne Ota našel. Chtěli jsme ještě chvilku posedět na naší základně - sami a při posledním trutnovském pivu celou akci zhodnotit. Zítra to tady opustíme a čekají nás nové zážitky. Jenže některé stánky s občerstvením již odpoledne zavírali a stěhovali. Dokonce i naše základna zavřela v 9 hodin. Když jsme to tam procházeli, ještě tam byli, ale pivo už neměli. Ani nám to moc nevadí. Jdeme spát. Dokonce jsme zavrhli i možnost dát si vlastní pivo. Docela je zima, hlavně fouká ledový vítr. A začíná poprchávat, za chvíli už prší docela silně. Nikdo v okolí není, ještě jsem zvládla se rychle umýt. Připíjíme si slivovicí na zdar celé akce a jdeme spát. V autě je 17 stupňů. Po chvíli váhání si nechávám teplou peřinu. Stojím pod naším přístřeškem a jsem spokojená, že se dostaneme do auta, aniž bychom zmokli.

Jenže to netuším, že bude za chvíli vše jinak.

Bylo krátce po půlnoci, budím se horkem. Měním peřinu za tenčí deku. Když už jsem vzhůru, tak si chci odskočit. Ota mne následuje. Když vidí, kolik vody se nahromadilo v našem přístřešku, chce ji vylít. Jenže je v autě, takže igelit nadzvedl v jiném místě, než když stojí venku a že vlastně ani nevidí, kde to zvedá a kam poteče voda.

Vodu tedy vylil, ale ne od auta, ale přesně na druhou stranu, tj. mně do postele. Málem i mně na hlavu. Tak tak jsem uskočila. Bylo mi do breku, co do breku, s brekem konstatuji, že nemám kde spát. Ani teď Ota netuší, co způsobil a tak se tvářil, že se snad tak moc snad nestalo. Až když zjistil, co způsobil, že moje deka se nechá ždímat a karimatka je do poloviny mokrá, tak už se nesmál. Já sice říkala, že se mohl podívat, kam to poteče, ale chtít po rozespalém chlapovi, aby přemýšlel, to bych toho chtěla moc. Nakonec jsem se uklidnila a začala řešit. Tenkou deku jsme vyždímali a přehodili přes přední sedačky, doufaje, že to nic dalšího nenamočí.

Nakonec i ty karimatky jsme vyřešili. Spím na dvou katimatkách, starší je vespod nepovlečená, ta je kupodivu suchá. Karinatky jsme prohodili, mezi ně dali ručník, aby se ta mokrá karimatka měla kam vsáknout. Bohužel suchá nebyla ani má teplá peřina, pod kterou mi původně bylo horko. Je však vlhká jen na kraji. Pod tou se spát dalo. Vodu ze schodu jsme vymetli ven. Máme vytřeno. Mokrý toaletní papír jsme nahradili suchou rolí. Když jsem se dostalala do postele, byla mi taková zima, že jsem byla ráda, že mám opět peřinu. Nakonec jsme se celé akci zasmáli a shodli se na tom, že tohle si určitě budeme pamatovat hodně dlouho. Ale nemohu nenapsat, že mi Ota nabízel svoje suché ležení, abych nespala v mokru, když to způsobil. Nakonec jsme spali v suchu oba a dobře. Zítra bude na sušení času dost - tedy nebude-li pršet.

Když Ota příště vyléval vodu, tak raději dveře zavřel.