Přes Trutnov do Brna - 9. den: Trutnov-Libeč - zřícenina hradu Rechenburg a kostel sv. Jana Nepomuckého; po stopách bitvy u Trutnova po NS Den bitvy u Trutnova 27. 6. 1866 - kaple sv. Jana Křtitele a vojenský hřbitov; městské parky, Dračí kašna

K ránu se vyjasnilo a také ochladilo. Nakonec jsem byla ráda, že mám peřinu. Vstáváme v půl deváté.

Podle predpovědi mělo dopoledne pršet, zbyteko dne má být zataženo. Zatím svítí sluníčko, jen lehce se zatahuje. Honem rozkládáme křesla a vše mokré dáváme na sluníčko. Až pak jdeme snídat. Festival včera skončil, naše cestování pokračuje.
Upravujeme interiér do cestovní polohy. Nakonec si v klidu dávám kávu. Ota mezitím složil stolek i přístřešek a vše, co se mu podařilo v noci polít, průběžně otáčí ke sluníčku. Peřina i karimatka uschla, tenká deka proschla tak, že už by se pod ní nechalo spát. Jsem spokojena. Dokonce i lednice zůstala na 11 stupních.

Odjíždíme přes město na jeho severní okraj - do Libče. Auto necháváme na západním okraji obce a vyrážíme na zříceninu skalního hradu Rechenburk, která mne už delší dobu láká. Hrad byl založen v 2. pol. 13. století jako opěrný bod při kolonizaci. Okolo něj byly vybudovány tři valy s příkopem. Na poč. 14. století majitelé hradu odešli a ten postupně zanikl. Byly zde nalezeny základy věžovitého stavení s kamennou podezdívkou.

Nahoru značená cesta nevede. Podle mapy.cz se tam nechá dostat snadno. Ostroh, na kterém stál hrad, obcházíme. Brzy z cesty vidíme vysoké skály, my se postupně na ně dostáváme z druhé strany. Přicházíme k vrcholu, vidíme hlavně valy a příkopy. Ota objevil i jednu skalní místnost. Aspoň jsme přesvědčeni, že je původní. Nyní slouží jako úkryt k přespání, je tam vidět i ohniště.

Byla to pěkná procházka. Cestou jsme našli i několik lišek a jednu babku. Za hodinu jsme zpátky u auta a moje dušička má klid. Kupodivu ani Ota nenamítá, že tam jsme chodit nemuseli, že tam nic vidět nebylo.

Ještě se zastavujeme ve vsi u kostela sv. Jana Nepomuckého, který byl postaven r. 1895 na místě původní dřevěné kaple z r. 1816. Je postaven ve stylu novoromantismu. Jeho portál je zajímavý.

Vracíme se přes město opět do části Bojiště, tentokrát na parkoviště Bojiště. Je na okraji městského parku, který byl založen r. 1890. Dnes je upraven jako lesopark s nejvyšším bodem Janský vrch (512 m). Jsou tam upravené cesty a vyhlídky. Silnice do Úpice ho odděluje od parku, který se rozkládá na západě okolo vrcholu Šibeník (506 m). Tam je památník generála Gablenze - tam to známe. Tam jsme se vydali i v sobotu na pravidelnou procházku a toto parkoviště zahlédli. Zdálo se nám vhodné i jako místo na spaní. Teď si sem jdeme udělat oběd, ostatní uvidíme.

Jen to z boku otevřu, je jasné, že opět máme co sušit. Když jsme odjížděli, položila jsem svoji picí půllitrovku na dřevěnou desku k lednici. Špatně jsem ji zavřela, takže vytekly min. 3 deci naštěstí čisté vody. Samozřejmě se namočila ta dřevěná deska, ale také nová role toaletního papíru. Naštěstí ta v noci politá je už suchá. Tedy my to vedeme. Opět tedy sušíme, naštěstí stále svítí sluníčko.

Po obědě se jdeme podívat do zdejšího městského parku, do východní části celého lesoparku. V té západní jsme se setkali již dříve s naučnou stezkou Den bitvy U Trutnova 27. 6. 1866. Dnes bychom si ji chtěli projít i v této části. Právě v těchto místech se udála jediná vítězná bitva rakouské armády během prusko-rakouské války. Na trase jsou informační panely, které seznamují s historickými podrobnostmi této události i celé války. Stezka končí u vojenského hřbitova na Janském vrchu. V této části parku jsme nikdy nebyli a ani tedy netušíme, co zajímavého tento park skrývá. Jdeme to prozkoumat.

Přímo z parkoviště naučná stezka nevede. Zvolili jsme neznačenou cestu, po které jdeme na Jánský vrch. Tady docela žasneme. Najednou v lese vidíme zajímavou barokní kapli sv. Jana Křtitele, zvanou též Jánská kaple. Byla postavena na oválném půdorysu r. 1746. Když ji r. 1782 císař Josef II. zrušil, byla prodána. R. 1811 byla znovu otevřena. Zmiňovanou bitvu 27. 6. 1866 přečkala, ve fasádě je však možno vidět poměrně velké množství kulek, dřevěné dveře byly dokonce prostřeleny. Vše je tak ponecháno. U zdi kaple je celá řada pomníků, další pomníky, ale i hroby jsou na okraji této plošiny. Právě tady jsou pohřbeni padlí v této bitvě. Hroby a pomníky jsou však roztroušeny i různě v lese a nejen na trase naučné stezky. Na informačních tabulích je možno se dočíst informace, jak bitva probíhala. Je zde i plán tohoto vojenského hřbitova, kde lze zjistit, komu který hrob či pomník patří. V kapli je muzeum války. Je otevřené od května do září v sobotu a v neděli od 14 do 18 hodin. Dnes v pondělí je samozřejmě zavřeno.

Parkem procházíme po neznačených cestách. Na mapy.cz je vidět, kde jsou pomníky, k nim směřují naše kroky. Ota si vše poctivě čte. Mně je z toho všeho smutno. Tohle prostředí na mne působí dost deprsívně. Park je hezky upravený, udržovaný.

Když jsme si mysleli, že jsme toho viděli už dost, odcházíme severozápadním směrem. Tam je park s Dračí kašnou. Je to moc hezké zákoutí. A protože drak k Trutnovu patří je tady spousta dřevěných draků, ale také pomníků významných osobností.

Tím jsme se dostali do města, jdeme na pivo. Na hlavní Krakonošovo náměstí je to kousek. Jdeme okolo vinárny, kde kromě vína nabízí i pivo - Krakonoše - ten je tady všude, ale také Zakázanou 11. To Ota nezná, jdeme tam. Pivo pro ně vaří v pivovaře Kácov, to si samozřejmě dává Ota. Když jsem ve vinotéce, musím si dát víno. Piji hlavně červené, jediné suché. Vybírám mezi cabernetem, merlotem a dornfeldrem. Volba je těžká. Všechny mám ráda. Dělala jsem 5 let ve vinotéce, základní rozdíly znám, ale to je tak vše. Vím, že záleží na řadě dalších věcí. Nakonec jsem si vybrala Dornfeldra - udělala jsem dobře. Jsem skutečně spokojena. Ota zatuploval, já dávám ještě decku, pro změnu Merlota, který by měl být jemnějsí. Je. Jsem spokojená, pochutnala jsem si.

Pak odcházíme a směřujeme už k autu. Procházíme okolo nádherných vil a mizíme opět v parku. Po hlavní silnici by to bylo blíž, ale to se nám nechce. Chceme klid. Jdeme méně pohodlnou cestou, ale o to příjemnější. Památník generála Gablenze jsme zahlédli, ale tam už nejdeme.

U auta jsme v půl sedmé. Parkovali jsme na malém parkovišti v lese, tam byl stín. Teď přejíždíme přes silnici na hlavní parkoviště. Teď je už zcela prázdné. Vybíráme místo rovnější, na spaní vhodnější. Sice jsme opět blízko silnice, ale tady toho skutečně moc nejezdí. Bude tu klid.

Jdeme večeřet. Jen tvrdím, že tento den moc odpočinkový nebyl. Ušli jsme asi 9 km. To jsme ani nechtěli. Však jsem docela zničená. Doufám, že ten odpočinkový bude tedy zítra.

Po večeři dáváme ještě sedmičku piva, která je ve skle a je nejstudenější. Ota konečně poslouchá svoji oblíbenou stanici na rádiu. Venku je docela teplo, ochlazuje se jen slabě. Pršet v noci nemá, ale zataženo je. Jak v noci bude, to uvidíme.

S přibývajícím soumrakem, téměř za tmy, jsem došla k názoru, že všichni psíkaři, turisté i sportovci jsou už doma a šla se umýt. Sotva jsem se oblékla, projelo jedno auto okolo nás kamsi do polí, vzápětí přijel pán se dvěma psy a zaparkoval vedle nás. Tak to jsem měla štěstí.

Jdeme spát v půl 10, v autě je příjemných 19 stupňů a začíná drobně poprchávat. Než jsem si pomyslela, jak se bude hezky usínat, přestalo.

Přes Trutnov do Brna - 9. den: Trutnov-Libeč - zřícenina hradu Rechenburg a kostel sv. Jana Nepomuckého; po stopách bitvy u Trutnova po NS Den bitvy u Trutnova 27. 6. 1866 - kaple sv. Jana Křtitele a vojenský hřbitov; městské parky, Dračí kašna na mapě