Pardubice na přelomu let 2025 a 2026 - 2. den - trasa 7,5 km: Larischova vila, památník Zámeček, pivovar U Vojtěchů, Židé ve městě, Automatické mlýny (Gočárova galerie), interaktivní loďka Davida Černého, pivnice U Toulavé pípy
Úterý 30. 12. 2025
Večer jsem usnula rychle, ale v noci jsem se vzbudila a nemohla zabrat. Nevím proč. Navíc mne celou noc pobolívala hlava. Na to netrpím. Nakonec jsem usnula a spali jsme do devíti. Hlava mne bolí stále, dokonce i Otu. Když jsme odtáhli závěsy, bylo nám to jasné. Včera odpoledne i večer bylo zataženo, poprchávalo nebo padal mokrý sníh. Dnes ráno je jasno a nádherně.
Po snídani si dávám kávu, Ota jde pro chleba a do infocentra, které včera bylo zavřené. Hledala jsem mu spoj, jak se tam co nejrychleji dostat. Přišel za hodinu, že šel obě trasy pěšky. Prý nevěděl, kde by měl vystoupit. To je celý on. Ničemu nevěří, nejraději spoléhá na sebe.
Mezitím jsem naplánovala program na dnešek. Věděla jsem, že Ota bude spokojen. Seznámila jsem ho s ním až po chvíli. Nejdřív jsme spěchali na autobus. Popojeli jsme 5 zastávek na zastávku Zámeček. Stále je krásně, jen to docela fouká.
K nechvalně známé Larischově vile, známé pod označením Zámeček, to máme kousek. Byla postavena na okraji lesa a louky v romantickém historizujícím stylu r. 1885 pro potomka slavného uhlobaronského rodu z Karvinska Jiřího Larische-Mönicha. Ve svém sídle chtěl hostit evropskou šlechtu, hlavně v době slavných honů a Velké pardubické. Dominantou je neogotická dvoupatrová věž, ochoz má zděné zábradlí. V areálu se nacházely i hospodářské objekty. Částečně se zachovaly v prostoru vedlejšího průmyslového podniku. Kolem r. 1909 byla provedena elektrifikace.
Za 2. světové války tady měla sídlo Schutzpolizei. Zde byli vězněni a vyslýcháni obyvatelé Ležáků před popravou, ale i ostatní odpůrci nacistů. Po atentátu na říšského protektora R. Heydricha zde byli vyslýcháni i spolupracovníci výsadkářů ze skupiny SILVER A. Všichni byli vězněni ve sklepích této vily. Oběti byly vtěsnány do malých kobek, později byli zavřeni v bývalých konírnách.
Popravy se konaly na jejich střelnici - o kousek dál. Tam je dnes Památník Zámeček. Ve dnech 3. 6. - 9. 7. 1942 tam bylo zastřeleno 194 českých vlastenců. Nejmladší byla patnáctiletá Helenka. Po skončení 2. světové války se jinak hezká vila stala jedním ze symbolů hrůz nacistické krutovlády. Už dne 1. 9. 1945 byla uspořádána smuteční pouť na bývalé popraviště.
Vila byla následně majetkem pardubické Tesly a později Foxconnu. Nikdo z nich vilu neudržoval, vila chátrala. Snad někdy okolo r. 2020 byla převedena na Československou obec legionářskou a začala její rekonstrukce. Je tedy šance že bude zachráněna a bude nadále připomínkou těch hrůzných činů. Celý areál je uzavřen, vila je vidět pouze přes plot. Areál obcházíme.
Naše další kroky vedou k památníku této hrůzy - k Památníku Zámeček. Vlastně obcházíme areál Larischovy vily na jeho opačnou stranu. Byl otevřen 31. 10. 1949. R. 1972 byl nově upraven a rozšířen. Dne 23. 4. 1995 byly u Památníku zasazeny 2 lípy: Strom svobody a Strom republiky. Hned u vstupu je plánek areálu. Památník (je v podzemí) je v zimě otevřen jen v sobotu a v neděli. Musím přiznat, že mi to nevadilo. Dovnitř bych nešla. Působí na mne už jen pobyt na místě takových a podobných tragédii. Takže mi to stačí. Víc vidět nemusím. Uznávám ale heslo autora, že Máme-li zlu předcházet, musíme jej napřed poznat. Expozice nabízí nové a často překvapivé historické souvislosti. Písemné dokumenty jsou z českých, ale překvapivě i zahraničních archivů. Součástí expozice je také krátký úvodní film o přerodu prvorepublikové atmosféry do nacistického teroru. Jsou vidět předměty dochované z popraviště, dochoval se deník muže, který odvážel z popraviště mrtvé. Natočený je i krátký film se svědectvím přeživších a pamětníků. Je možno si poslechnout záznamy protektorátního rozhlasu i vysílání BBC z Londýna. Přístupná je pracovna gestapa. Expozice je interaktivní a prý srozumitelná pro všechny generace.
Volně přístupné je pietní místo na místě cvičné střelnice, později popraviště. Tomu dominuje žulový pomník, který byl slavnostně odhalen r. 1949. Uvnitř je dutina, do které byly vloženy tři urny s popelem obětí.
Smutně odcházíme. Bohužel i tohle patří do historie. Na to by se nemělo zapomenout.
Pokračujeme už pěšky. Musíme se dostat na druhou stranu tratě, kde v ulici Pod Lipami je pivovar. Zítra i na Nový rok mají zavřeno. Proto jsem na dnešek naplánovala tento okruh s tím, že do pivovaru zajdeme na oběd. Máme to zhruba 1,5 km. Ráno jasná obloha se začíná zatahovat.
V blízkosti pivovaru je kamenný kříž se sochou Madony, kterou vytvořil r. 1997 místní sochař podle původní fotodokumentace. Hned vedle je od. r. 1960 tři metry vysoká zvonička. Otu samozřejmě už zajímá pivovar U Vojtěchů. Je to rodinný podnik. Od r. 1924 tady mají restauraci. Zhruba po 100 letech, r. 2020 se rozhodli u restaurace postavit pivovar, jehož sládkem je Martin Vojtěch. Uvnitř restaurace je možno posedět i ve dvou saloncích, mají venkovní posezení. Myslí i na děti. Specializují se na českou kuchyni. Každý den točí svoje tři druhy piv, jejichž nabídka se obměňuje. Do 14,30 hodin nabízí denní menu, až do 21 hodin je možno si objednat minutky.
Dorazili jsme před půl jednou, uvnitř bylo plno. Byli jsme rádi, že jsme objevili jeden malý volný stolek akorát pro dva lidi. Menu měli za 150 - 170,- Kč. Vybrali jsme si snadno a moc jsme si pochutnali. Ota ochutnal všechna 3 piva, co měli na čepu, koupil si etikety, srdce sběratele zaplesalo. Získal jich dost. Já si dala bezinkovou limonádu a jsem také spokojená.
Až tady jsme se domluvili na dalším programu. Na autobus je to odtud poměrně daleko, půjdeme pěšky. Projdeme přes Židov, jenže jen název této čtvrtě připomíná dnes původní osídlení. Židé však neměli tady své ghetto. Bydleli různě ve městě. Synagogu měli v centru a zničena nebyla během okupace, ale až r. 1958 za socialismu. Město tam plánuje vybudovat pomník.
Tady byl židovský hřbitov od r. 1624. I když ho město r. 1723 chtělo zlikvidovat, aby tak omezilo počet Židů ve městě, používal se až do r. 1883, kdy byl založen nový hřbitov téměř na opačném konci města. Ve 30. letech 20. století navrhla sama Židovská obec jeho zrušení, ale až r. 1939 byly ostatky z hrobů převezeny a rituálně pochovány do společného hrobu na novém hřbitově. Byla tam přesunuta i část pomníků. Tyto nejstarší náhrobky jsou umístěny vlevo od vstupu. Ze starého hřbitova je dnes park se vzrostlými stromy.
Jedinou vzpomínkou na židovskou komunitu jsou Kameny zmizelých - mosazné destičky velikosti dlažební kostky s vyrytými jmény lidí, kteří byli během holokaustu donuceni opustit své domovy. V Pardubicích jich je celkem 40.
Na fasádě obchodní akademie ve Štefánikově ulici je pamětní deska připomíná události z prosince 1942. Zde byli Židé z Pardubic a okolí shromážděni a drženi tři dny před transportem do Terezína. Z 1258 Židů přežilo jen 92 osob.
Procházíme vilovou čtvrtí, o chvíli později naše kroky vedou okolo věznice, která svoji činnost zahájila r. 1891 jako Pardubická zemská donucovací pracovna.
Procházíme to až ke kanálu Halda. Tam je to samá technická památka. Halda je cca 10 km dlouhý umělý kanál z r. 1495 - 1496, který byl vybudován k pohonu mlýnů. Vede z řeky Loučná. Nedaleké Labe a Chrudimka neměly dostatečný spád. Voda kanálu se vrací do Labe s pozoruhodným 5metrovým rozdílem hladin.
My se jdeme podívat na jinou technickou památku - na kamenný akvadukt, který převádí vodu kanálu Halda přes 7,1 km dlouhý Spojilský odpad, který odvodňuje území bývalých rybníků Staročernský, Strejček a Spojil. Byl vybudován Pernštejny r. 1496 společně s kanálem Halda jako součást pernštejnského pardubického vodního systému, kam patřily rybníky a umělé kanály. Přiváděl vodu k několika mlýnům, svého času dokonce napájel rybí sádky na pardubickém Bílém Předměstí.
Jenže jsme akvadukt nějak nemohli najít. Jednak na tuto památku neupozorňuje žádná cedulka, ale akvadukt vede pod cestou, po které jsme šli a ještě pod kanálem Halda. Ten jsme registrovali. Je poměrně široký a byl zamrzlý. Až když jsme se přiblížili pod dálnici, bylo mi jasné, že jsme to přešli. Až při zpáteční cestě a pečlivém zkoumání okolí (je to zarostlé stromy) jsme to našli. Abychom to lépe viděli, museli jsme sejít z cesty, lze říct dokonce z prudkého kopce. Ale povedlo se. Akvadukt byl v 80. letech 20. století zrekonstruován, takže vypadá moc hezky.
Mezitím se mraky rozplynuly, zase je hezky, ale už je to každou chvíli jinak. Vítr mraky občas přifoukne, jindy je odfoukne. Když jdeme okolo dnes vypuštěného rybníka Velké jezero, který je napájen vodním kanálem Halda, začíná lehce sněžit. I to se střídá se sluníčkem, že se ptám, zda může být duha, když sněží. Nebyla.
Cesta nás vzdaluje od rybníka, vpravo je nějaký průmyslový areál, Jdeme po ulici Na Ležánkách, když najednou vidíme Automatické mlýny, známé také jako Winternitzovy mlýny. Z této strany to vypadá spíš jako staveniště. Areál mlýnů je ohrazen vlnitým plechem. Nevíme, zda se odtud dovnitř dostaneme. Ale povedlo se.
V letech 1909 - 1911 podle návrhu arch. Gočára postavili bratří Winternitzové, nejznámější pardubičtí židovští průmyslníci, blízko historického centra na pravém břehu Chrudimky jen kousek před soutokem s Labem moderní – automatické mlýny. Bylo to v době, kdy došlo k regulaci Chrudimky. V důsledku toho většina starších mlýnů zanikla. Bohužel již r. 1919 mlýn vyhořel, ale byl hned obnoven. Dokonce bylo přistaveno další patro. V té době bylo podle návrhu arch. Gočára postaveno stejně vysoké nové obilní silo jako samostatná budova - s mlýnem bylo propojeno dopravníkovým mostem na klenutém oblouku. Mlýn byl z počátku poháněn vodní turbínou. O vodu se dělily s hydroelektrárnou u Záhorského jezu. Později mlýn přešel na elektrický pohon. Winternitzové mlýn r. 1937 prodali, ale sebe zachránit se jim nepodařilo. Holokaust přežil jen syn mladšího z bratrů František, který sloužil během války v zahraniční armádě.
Po r. 1948 byl mlýn znárodněn. V 60. letech 20. století byla na severní straně stavba rozšířena. Sice je vidět, že to není zcela totéž, ale je to uděláno tak, aby to k sobě ladilo.
V březnu 2013 byla činnost mlýna ukončena. V té době vznikla občanská iniciativa Mlýny městu!, která si vzala za úkol mlýny zachránit. Nechtěli, aby to byl uzavřený prostor, ale aby to zde žilo. Ještě téhož roku se zde uskutečnily festivaly Automatické kulturní mlýny.
Nakonec se zadařilo. Mlýny koupili manželé Smetanovy a ve spolupráci s městem Pardubice a Pardubickým krajem se do r. 2023 podařilo areál oživit. Stal se moderním kulturním a společenským centrem. Své sídlo zde má Gočárova galerie, GAMPA a Vzdělávací centrum sféra. V přízemních prostorách je café Gočár a prostorné infocentrum. Tam jsou vystaveny i předměty, které se dochovaly. U stropu je zavěšená transmise, dole je obrovský elektromotor, který ji poháněl. Je zde i sprinklerové poplachové zařízení s příslušenstvím.
V budově sila je multifunkční konferenční a umělecký prostor. Tam je i společenský sál, kde se konají divadelní představení, hudební vystoupení, trhy nebo workshopy. Veřejná prostranství slouží k setkávání lidí. Ze střešní terasy je krásný výhled na historické centrum města.
Na prohlídku pater jsme nešli, už jsem docela unavená. Navíc nemusíme vše vidět. Stačí nám, co jsme viděli. Z areálu se nechá vyjít k řece, my se vracíme zpátky na mohutné nádvoří a podcházíme dopravníkový most na klenutém oblouku. Přicházíme k interaktivní loďce od umělce Davida Černého. I na tu jsme byli zvědavi. Je to pohyblivá socha papírové loďky. Zaplacením částky podpoříte pardubickou speciální školu Svítání pro děti se zdravotním a mentálním postižením a současně se můžete kochat tím, jak jste loďku rozhoupali. Má připomínat, že pro někoho se život houpe jinak. Začíná zapadat sluníčko a mlýny nám krásně nasvěcuje.
V budově sila je multifunkční konferenční a umělecký prostor. Tam je i společenský sál, kde se konají divadelní představení, hudební vystoupení, trhy nebo workshopy. Veřejná prostranství slouží k setkávání lidí. Ze střešní terasy je krásný výhled na historické centrum města.
Na prohlídku pater jsme nešli, už jsem docela unavená. Navíc nemusíme vše vidět. Stačí nám, co jsme viděli. Z areálu se nechá vyjít k řece, my se vracíme zpátky na mohutné nádvoří a podcházíme dopravníkový most na klenutém oblouku. Přicházíme k interaktivní loďce od umělce Davida Černého. I na tu jsme byli zvědavi. Je to pohyblivá socha papírové loďky. Zaplacením částky podpoříte pardubickou speciální školu Svítání pro děti se zdravotním a mentálním postižením a současně se můžete kochat tím, jak jste loďku rozhoupali. Má připomínat, že pro někoho se život houpe jinak. Začíná zapadat sluníčko a mlýny nám krásně nasvěcuje.
Přecházíme přes Chrudimku po silničním mostě. Na břehu je postavena loď Otava, která nabízí občerstvení. Dnes je zavřeno. Hned vedle na rohu je otevřená pivnice U Toulavé pípy. Původně jsme měli v plánu dojít až k zámku, ale jsem to nakonec já, která tahá Otu na pivo. Potřebuji si někde sednout, odpočinout. V nohou máme aspoň 6,5 km, to mi dnes stačí. Ještě musím dojít domů. Ota to samozřejmě uvítal, prohlídku zámku a okolí odkládáme na jindy. Já bych to stejně už nezvládla.
V této pivnici točí dle sezóny 10 - 20 druhů piv z různých řemeslných malých pivovarů. Točí tady ležáky, svrchně kvašená piva, pšenici i kyseláče. Dnes mají těch deset druhů, ale to Otovi stačí. Už takhle má problém, co si vybrat. Mají tady zajímavou nabídku. Spokojená jsem i já. Mají tady nealko Bernard grep. Ten mi chutná, ale většinou na něj narazím jen v obchodě. Ota dal dvě piva. Další dvě si nese s sebou, aby měl zítra co pít. V plechovkách nebo lahvích velkou nabídku nemají. Prý mu to bude stačit. Je přesvědčený, že zítra během dne ještě nějaká hospůdka bude mít otevřeno. Já tomu moc nevěřím. Počítám, že neseženeme ani, kde bychom si dali oběd. Chleba máme i něco k tomu, hlady neumřeme.
Venku se přehnala další sněhová přeháňka. Se začínajícím stmíváním se rozsvěcují venku světla. Automatické mlýny jsou pěkně nasvícené. Zase jsme na správném místě ve správnou dobu. Je to hezké.
Domů jdeme podle Chrudimky, nejdřív po levém břehu. Stejně jako včera přecházíme silniční Prokopův most a procházíme Bubeníkovými sady, jen po jiné pěšině než včera. Bohužel je tma. Jsou tu zajímavé památníky, ještě zajímavější kašna. Snad to tady někdy zvládneme za světla.
Za občasných sněhových přeháněk přicházíme domů. Je 6 hodin, akorát je čas na večeři. Jsme spokojeni, dnešek se nám povedl. Jen já to přehnala asi se sladkým. Mam reflux, ale nějak mne to zvlášť netrápí. Dnes jsem v poledne měla limonádu, ten Bernard grep je také trochu sladší. Ota dopoledne koupil nejen chleba, ale i koláč, tak jsme si po večeři ještě dali moučník. A já už cítím, jak mne pálí žáha. Beru si jedlou sodu, ale moc to nepomáhá. Další si vezmu ještě na noc. Takový problém jsem už dlouho neměla. Ale i tak jsem spokojená. Tohle mi přece nemůže dnešek zkazit.
Během psaní deníčku s dnešními zážitky na mne padla únava, že jsem usnula s tabletem v ruce. Vzbudila jsem se asi za 15 minut. To jsem zvědava, jak budu spát v noci.
Abych se probrala, jdu se osprchovat a pak koukáme na Četníka v New Yorku.
Abych se probrala, jdu se osprchovat a pak koukáme na Četníka v New Yorku.
Já se při tom pokouším vymyslet zítřejší program. Nějaké okruhy jsem měla připravené, ale něco z nich jsme už prošli. Musím to pojmout rozumně, k večeru jdeme do divadla, tak ať tam neusnu.
GPS souřadnice:
uložit .gpx soubor
(50.042, 15.782)
Poslední aktualizace: 21.1.2026
Vyhledání vlakového spojení na výlet
Přidat do oblibených uživatelů
Byl jsem zde!
Zapamatovat
Pardubice
Mapa
Přidat oblast mezi oblíbené
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyVyhledání vlakového spojení
Příspěvky z okolí Pardubice na přelomu let 2025 a 2026 - 2. den - trasa 7,5 km: Larischova vila, památník Zámeček, pivovar U Vojtěchů, Židé ve městě, Automatické mlýny (Gočárova galerie), interaktivní loďka Davida Černého, pivnice U Toulavé pípy
Pardubice – Svatý Václav i Mázhaus, historický dům i galerie moderního umění
Měšťanský dům
Dvoupatrový řadový dům „U sv. Václava“ patří k nejkrásnějším objektům na pardubickém Pernštýnském náměstí (č.p. 3) a kromě svého vzhledu se může pyšnit bohatou historií i zajímavou současností. Dům byl zřejmě postaven v průběhu 15. století a v jeho dnešní podobě se spojuje gotika, renesance i baroko. Našel by se i neoklasicismus, ale tím nejnápadnějším je štuková výzdoba…
0.1km
více »
Pardubice
Tipy na výlet
Jedno z našich krajských měst jsme navštívili v čase předvánočním, kdy ale kvůli epidemiologickým opatřením bylo město skoro liduprázdné. Snad jen vánoční strom na náměstí a výzdoba na sloupech veřejného osvětlení…
0.1km
více »
Pardubice - Dům u sv. Václava
Dům, budova
Původně gotický dům, který byl po roce 1538 renesančně přestavěn, se nachází na Perštýnském náměstí vedle Radnice. Dům zdobí renesanční terakotová ostění a pozdně barokní štít z 18.století. Plastiku sv. Václava nad vchodem do domu vytvořil v roce 1799 Jakub Teplý.
0.1km
více »
Pardubice - Stará lékárna
Dům, budova
Budovu Staré lékárny, která pochází z renesanční pernštejnské přestavby města, najdete na Perštýnském náměstí vedle Domu u Jonáše. V domě se dochoval pozdně gotický Mázhaus.Fasáda domu je pro změnu klasicistní. D…
0.1km
více »
Cesta do Pardubic aneb kterak rozsvícení vánočního stromu zhaslo několik zajímavých výstav
Cestopisy
Po devíti letech jsme se letos opět v čase předvánočním vypravili do východočeských Pardubic. Chtěli jsme se nejen podívat, jak vypadají adventní trhy u našich „západních“ sousedů, ale také zkontrolovat kulturní ž…
0.1km
více »
Pardubice - pamětní deska J.V.Jahna
Drobné památky
Pamětní deska básníka a spisovatele Jiljího Vratislava Jahna (1838-1902) se nachází na jeho rodném domě na Příhrádku. Deska z roku 1924 nese tento text: "Zde se narodil 22.ledna 1838 ředitel zdejší reálky Jíljí Vratislav Jahn básník a spisovatel z družiny Nerudovy."
0.1km
více »
Pardubice - rodný dům spisovatelky Boženy Vikové- Kunětické
Dům, budova
Rodný dům spisovatelky, publicistky a političky Boženy Vikové - Kunětické (1862-1934), která se stala první českou poslankyní - v roce 1912 byla zvolená do zemského sněmu za stranu mladočechů, najdete v Zámecké ulici č.p. 22. Božena Viková je také autorkou povídek, románů a divadelních her.
0.1km
více »
Pardubice - hotel U Zlatého Anděla - budova z 15.storočia
Dům, budova
Mesto Pardubice sme navštívili prvýkrát a veľmi sa nám tam páčilo. Zo železničnej stanice sme sa HMD dostali na Námestie Republiky a odtiaľ po cca 300 m sme prišli do Zámecké ulice, kde sme v hoteli U Zlatého Anděla boli ubytované. Už táto ulica nás prekvapila, cítili sme sa v nej ako v stredoveku. Budova v ktorej sme mali ubytovanie pochádza z 15. storočia, aj sme sa v nej cít…
0.1km
více »
Městská strúha na Wernerově nábřeží
Zajímavost
Pernštejnská, Císařská či Městská strúha. Různá pojmenování měl během své existence tento náhon středem města. K jeho vybudování došlo po roce 1500. Zda se jednalo o zcela nové dílo nebo bylo upraveno jedno ze starých ramena řeky Chrudimky, se asi již nedozvíme.
Voda do strúhy tekla z Chrudimky přibližně od místa, kde je dnes Bělobranské náměstí. Původní záměr byl dodávat vodu …
0.1km
více »
Pardubice - radnice
Radnice
Nachází se v historickém jádru města a je dominantou Pernštýnského náměstí. Svým novorenesančním slohem sice trochu ruší poklid náměstí, ale svoji dekorativností působí velice majestátně. Byla postavena v letech 1892-94 na místě tří starších městských domů a je velmi dobrou ukázkou architektury tzv. pseudoslohů z konce 19. století. V průčelí jí dominuje mohutný volutový štít, lemovaný po ob…
0.1km
více »
Pardubice - Dům U Jonáše
Měšťanský dům
Nachází se v historickém jádru města na Pernštýnském náměstí. Dům je nejpopulárnějším a nejcennějším měšťanským objektem v Pardubicích. Velmi cenný je interiér domu. V přízemí se nachází dvoulodní gotický mázhaus se sklípkovou klenbou. Průčelí zdobí štukový reliéf z roku 1797. Znázorňuje biblický výjev, jak proroka Jonáše polyká velryba. Autorem je pardubický sochař, řezbář a štukatér Jaku…
0.1km
více »
Zámecká ulice v Pardubicích
Ulice
Již z názvu vyplývá, že tento veřejný prostor míří ze Starého Města na místní zámek. Nachází se mezi křižovatkou ulic Kostelní, Pernštýnské a Svaté Anežky České a areálem tzv. Příhrádku, což je de facto nejmladší …
0.1km
více »
Pardubice – goticko-renesanční městský dům Pernštýnská č.p. 11
Dům, budova
Tento dvoupatrový městský dům nad klenutým průchodem patří k nejcennějším – i když možná méně známým - památkám pardubického Starého Města. Dům byl postaven ve 14. století, má poměrně složitou stavební historii a ve své podobě spojuje gotiku, renesanci a historismus. Pozdní gotika a renesance I. poloviny 16. století jsou zde však evidentně nejzřetelnější. Současnou pod…
0.1km
více »
Pardubice - Kostelní ulice
Ulice
Jedna z nejkrásnějších historických uliček východočeských pardubic tvoří páteřní část spojnice centra zdejšího Starého Města s areálem pernštejnského zámku. Kostelní ulice, jejíž název poukazuje na sousedství chrámu …
0.1km
více »
Pardubice – Dům U Jonáše, sídlo Východočeské galerie
Muzeum
Pardubický dům „U Jonáše“ patří bezesporu k nejzajímavějším pamětihodnostem tohoto východočeského krajského města. Jeho atraktivitu ještě navyšuje fakt, že v budově sídlí Východočeská galerie. Na adrese Pernštýnské…
0.1km
více »
Bělobranské náměstí v Pardubicích
Náměstí
Jde o veřejný prostor, který svým tvarem připomíná křížence oválu s trojúhelníkem a je součástí Bílého Předměstí. To místo obdrželo svůj název podle toho, že se nacházelo za Bílou bránou, resp. v části dříve zvané…
0.1km
více »
Dům čp. 21 v Zámecké ulici v Pardubicích
Dům, budova
Tento pozdně gotický dům se sedlovou střechou, k jehož úpravám došlo jak v renesančním, tak klasicistním slohu, zaujme na první pohled výklenky někdejší atiky s pozdně gotickou malovanou figurální výzdobou, která má pocházet nejspíše z období před rokem 1515. Patří rovněž mezi nejstarší objekty ve městě, neboť byl spolu s těmi sousedními zmíněn již k roku 1506. Památkou na půvo…
0.1km
více »
Pardubice-Příhradek
Náměstí
Příhradek v Pardubicích je opevněné předmostí původního dřevěného mostu, vedoucího přes vodní příkop a spojující město se zámkem. Z Pernštýnského náměstí se zde dostaneme z jeho východní části severním směrem Pern…
0.1km
více »
Pardubické prampouchy
Dům, budova
Prampouch je vysoce estetický a fotogenický architektonický prvek, který dodává historickým jádrům (nejen) našich měst jistý dojem tajemné autentičnosti a skutečné původní starobylosti. Encyklopedicky se jedná o zděný rozpěrný oblouk mezi dvěma budovami, který zajišťuje jejich stabilitu podobně, jako katedrální opěrné oblouky. Je typický pro úzké středověké uličky, nachá…
0.1km
více »
Dům Šmidlovský čili Cernšteinův v Pardubicích
Měšťanský dům
Původní dům, o jehož podobě a původu toho mnoho neznáme, ale můžeme soudit, že vzhledem ke své poloze náležel mezi nejstarší objekty v Pardubicích, vyhořel při požáru města v roce 1507, kdy byl následně přebudován. Přesto patří k těm málo objektům, u nichž lze tvrdit, že některé jeho části vznikly ještě před rokem 1340, kdy byly Pardubice prohlášeny za město. Zejména jde o bočn…
0.1km
více »
Zaniklý Císařský mlýn v Pardubicích
Mlýn
Mlýn byl v těchto místech při hlavní cestě z tehdejšího rynku (dnes Pernštýnské náměstí) na zámek založen někdy po roce 1501, kdy došlo k úpravě Městské strúhy, později zvané i jako Císařský náhon nebo Náhon "císa…
0.1km
více »
Dům čp. 108 v Kostelní ulici v Pardubicích
Měšťanský dům
Při pohledu na tento jednoposchoďový objekt s valbovou střechou a s klasicistní fasádou při severní straně Mlýnské strouhy (zv. Strúha, vybudována krátce před výstavbou zmíněného objektu a jejím úkolem bylo přivád…
0.1km
více »
Soutěž 1
bod
www.turistikaprozivot.cz
Kostel svatého Bartoloměje v Pardubicích
Kostel
Kostel svatého Bartoloměje se nachází v historickém jádru města a patří mezi nejcennější stavby města. Již od roku 1958 je zapsán jako nemovitá kulturní památka.
První zmínky o kostelu jsou již z roku 1295, kdy sl…
0.2km
více »
Pardubice - morový sloup
Socha
Nachází se uprostřed Pernštýnského náměstí. Nechal jej postavit roku 1695 pardubický děkan Valentin Kelčák jako poděkování za záchranu města před morem. Vrchol sloupu zdobí pozlacená socha Panny Marie. Kolem něho …
0.2km
více »
(Nejen) vánoční Pardubice
Tipy na výlet
Když jsme doma opakovaně debatovali na téma, kam bychom letos mohli vyrazit na výlet předvánoční, navrhoval jsem dlouhodobě Hradec Králové. S revoluční myšlenkou navštívit některý pracovní den týdenní vánoční trhy …
0.2km
více »
Pardubice - Bartolomějská ulice
Ulice
Bartolomějská ulice je velmi půvabnou historickou uličkou, nacházející se v samém srdci pardubického Starého Města. Charakterizují ji zejména památkově chráněné goticko-renesanční domy, v čele s domem Wernerovým, a rozpěrné oblouky, tzv. prampouchy. Patří k vůbec nejstarším komunikacím tohoto východočeského města a spojuje severozápadní roh Pernštýnského náměstí s Wernerovým…
0.2km
více »
Pardubice - Pernštýnské náměstí
Náměstí
Měšťanské domy na malebném náměstí a v přilehlých uličkách nesou stopy honosné pozdně gotické výstavby z počátku 16. století v podobě Kamenných ostění a portálů a zvláště zbytků malovaných nik v atikových štítech …
0.2km
více »
Kunětická hora z Pardubic
Trasa
S velkým překvapením jsem zjistil, že i přes mnoho let existence Turistiky.cz se ještě nenašel nikdo, kdo by popsal tuto hezkou trasu na nejznámější kopec Pardubicka a Hradecka. Tak jsem ji prošel znovu sám,…
0.2km
více »
Pardubice - zámek
Zámek
Pardubický zámek je nepřehlédnutelnou dominantou centra krajského města Pardubic ve východních Čechách. Zámek je ojedinělou architektonickou památkou ve středních Evropě. V zámeckých interiérech se zachovalo renesanční vybavení sálů, několik místností je vyzdobeno malbami a kazetovými stropy. Na zámku je umístěna Východočeská galerie a Východočeské muzeum, které návštěvníkům…
0.3km
více »
Pardubice - město
Město
Pardubice leží ve Východních Čechách, jižním směrem od Hradce Králové. Pardubice jsou městem perníku, koňských dostihů Velká Pardubická a plochodrážních závodů Zlatá přilba. Město se rozkládá na soutoku Labe a C…
0.4km
více »