Dům čp. 108 v Kostelní ulici v Pardubicích

Při pohledu na tento jednoposchoďový objekt s valbovou střechou a s klasicistní fasádou při severní straně Mlýnské strouhy (zv. Strúha, vybudována krátce před výstavbou zmíněného objektu a jejím úkolem bylo přivádět vodu „sousedům v hradbách žijícím“), jenž nosil staré čp. 9, by člověk ani neřekl, že náleží k těm nejstarším, jež ve městě vznikly, neboť zmínky o něm pocházejí z let 1506-1507. V roce 1507 činily urburní platy odsud o sv. Havlu půl groše a 1 slepici a roku 1563 rovněž o sv. Havlu z 1 jitra luk 3 groše, z 3 jiter rolí 9 grošů a ze šlejferny mezi mlýny 15 grošů.

Prvním doloženým držitelem domu byl kolem roku 1515 jakýsi Němec (příjmením, nikoliv národností), podle Josefa Sakaře měl být řemeslem nejspíše truhlář. Do roku 1518 náležela nemovitost Jiříku Moravcovi, který ji prodal za 80 kop míšeňských Bekovskému Řehákovi. Poté dům ze záznamů na několik let mizí a kolem roku 1533 náležel jakémusi Kryštofovi a po něm kolem roku 1560 pekaři Mikulášovi. Zajímavé je, že do roku 1579 vlastnila objekt Marta Kryštofka. Z toho nám vysvítá, že předchozí vlastník nemovitosti byl Kryštofem ne po křestním jménu, nýbrž po příjmení. Nevíme však s určitostí, zda se jednalo o dceru či vdovu, i když pravděpodobnější je ta druhá možnost, a to z toho důvodu, že v roce 1579 byl objekt v majetku Michala Černého, Martina zetě a dědice. V letech 1579-1583 dům náležel Vacatovi, v letech 1583-1587 sládku Bohuslavovi, v letech 1587-1638 kuchaři Václavu Karpíškovi a v letech 1638-1659 tesaři Petru Mackovi, který ho koupil „v 300 kopách na gruntě zpustlém“. Nebylo to nic neobvyklého, neboť za třicetileté války byla v Pardubicích zničena a zase znovuobnovena řada objektů. Díky tomu nemovitost rovněž ztratila svůj gotický charakter a obdržela renesanční podobu.

V letech 1659-1685 náležel dům punčocháři Matěji Nejedlému, v letech 1685-1724 jeho synu Matějovi, jenž za jeho převzetí zaplatil 350 kop a v letech 1724-1762 Adam Nejedlý. Posledně jmenovaný se musel značně zadlužit, protože v letech 1762-1788 drželi dům Václav a Lidmila Řebounovi, a to za 420 zlatých, neboť byl podle Knihy Bělezelené „licitaci propadlý pro spoustu velikou a magna passivitate onerirovaný“. V roce 1788 se stal jeho vlastníkem Martin Čijovský, roku 1816 ho držel Josef Krpata a následně do roku 1819 vdova Anna Krpatová, která se vdala za Františka Stehlíka. Ještě v témže roce ujala dům Mariana, roz. Stehlíková, jež byla provdána za Františka Schneidera.

Tito ho drželi do roku 1841, kdy ho zakoupil za 1 600 zlatých Antonín Říha mladší. Nejspíše šlo z dnešního pohledu o pouhou investiční nemovitost, neboť již v roce 1844 ji zakoupil František Schwarz, a to za 2 060 zlatých. Ještě před prusko-rakouskou válkou získal objekt Josef Hořeňovský, jenž byl jeho majitelem do roku 1869, kdy ho převzal syn Václav s manželkou Anastasií. Buďto za nich nebo za Josefa Hořeňovského došlo ke klasicistní přestavbě domu, jež zakryla stylový nesoulad, i když spíše jen ten zevnější. V jejich vlastnictví byl do roku 1909, kdy se spolumajiteli objektu stali Antonín a Josef Hořeňovští. Tuto část totiž zdědili po otci Václavu, který zemřel 28. listopadu 1908. V roce 1911 byl dům připojen na kanalizaci, čehož důkazem může být dochované povolení z ledna téhož roku. V roce 1921 byla již jedinou majitelkou domu Anastasie Hořeňovská a objekt nadále sloužil nejen k bydlení vlastní rodiny, nýbrž také k činžovnímu bydlení. Tehdy obsahoval šestici bytů, z nichž 1 nebyl obýván. Tím byl byt samotné majitelky, neboť ta pobývala delší dobu na léčení v Poděbradech. V té době tu bydleli a měli svou dílnu krejčí František Diviš a švadlena Antonie Jedličková.

Nedlouho po únorových událostech roku 1948 se dům dostal do rukou státu, resp. města, které však nic nezměnilo na jeho účelu. Jeho kvalit si všimli rovněž památkáři, kteří ho 12. března 1964 zapsali do státního seznamu kulturních památek. Při chystané opravě byl v roce 2005 zpracován restaurátorský průzkum fasády domu (Hana Vítová). V současné době je vlastníkem domu Rozvojový fond Pardubice a. s., jenž byl založen v roce 1998 jako Městský rozvojový fond Pardubice a jeho jediným akcionářem je statutární město Pardubice. Současné pojmenování nese od roku 2012. Od roku 2016 sídlí v domě společnost The Black Goose Investments, s. r. o. a od roku 2019 Kolowratka s. r. o. O Rozvojovém fondu Pardubice se lze více dozvědět zde: https://rfpardubice.cz a o samotném domě na webu památkářů: https://pamatkovykatalog.cz/mestsky-dum-15961075. Na závěr ještě dodejme, že z domu pocházel první polistopadový předseda Okresního soudu v Pardubicích JUDr. Jiří Horák.