Jedeme na sever - 6. den: Sobotka - zámek Humprecht

Večer mi déšť vadil tak, že jsem si musela vzít špunty do uší, které s sebou vozím, když Ota občas nezřízeně chrápe. Teď se hodily. Hlasitý déšť se tak proměnil v tiché ševelení a já brzy usnula. Bylo teplo, teplota se pohybovala mezi 18 a 19 stupni, spalo se bezvadně. Možná to bylo i únavou po včerejší docela dlouhé procházce v Chorušicích.

Podle předpovědi mělo pršet celou noc. Podle louží a vody ve škopku, který jsme nechali venku, jim to asi vyšlo. Prší i ráno. Ani se nám do toho nechce vstávat. Po 9. hodině konečně vylézáme. Naštěstí už jen drobně mrholí, ale studeně to fouká, je zima. Trosky jsou zahaleny do mraků.

Zimu využívám k úklidu lednice. Je malá, ale už skoro nevím, kde co je a co tam máme ještě k jídlu kromě piva. A hlavně potřebuji vyměnit hadr, který mám vždy na dně. Jak se lednice namrazí a pak se v ní teplota zvyšuje, tak to z bočních stěn stéká a věci stojí ve vodě. Když tam mám hadr, je po problému. Jenže tam nesmí být moc dlouho, aby se tam bez přístupu vzduchu nedržela plíseň. Prostě všechno chce svoji péči.

Než jsem to uklidila, přestalo pršet. Trosky na nás vykoukly v plné kráse. Dokonce na kapli na Vyskeři lehce svítí sluníčko. Jen nevím odkud.
Po chvíli váhání si i v této zimě dávám svou ranní kávu. Ani do kabiny nejdu, i když tam by to nefoukalo. Ale líbí se mi odtud se rozhlížet po kraji.

Hlavní bod dnešního programu je zámek Humprecht. Já tam byla asi před 25 lety se synem, Ota na něj vždy žádostivě kouká, když ho cestou zahlédneme. Je totiž vidět pěkně zdaleka. Tak snad to dnes vyjde.

Zámek byl postaven na kopečku v letech 1666 – 1668 jako letní a lovecké sídlo pro hraběte Humprechta Jana Czernina z Chudenic ve stylu raného baroka s prvky pozdní renesance a manýrismu na půdorysu ve tvaru elipsy. R. 1678 po zasažení bleskem vyhořel. Během následujících dvou let byl opraven a současně zvýšen o jedno poschodí. Zhruba v té podobě se dochoval do dnešních dnů. Vrchol střechy zdobí půlměsíc, tím se z něj stala naprosto ojedinělá památka.

Hodovní síň, která je 16 m vysoká, má výbornou akustiku, proto se zde pořádají koncerty. Zámek obklopuje park, původně obora s myslivnou.

Kousek se musíme vrátit do Sobotky. Tam jsme byli před 4 lety, ale zastavit se na zámku, to nám tehdy nevyšlo. Pod zámek přijíždíme od nádraží, tam je malé parkoviště. Auta parkují i podél silnice. Zdá se, že je tu spousta lidí. Vypadá to, že po nočním dešti vyrazili všichni na tuto dominantu kraje. Uvidíme, kdy bude volná prohlídka.

K zámku jdeme po modré, nejdřív lipovou alejí, pak lesoparkem do kopečka. Je sice prudký, naštěstí však krátký. Nejdřív vidíme stánek s občerstvením. Do zámku se ještě musí vystoupat 59 schodů. Tam je pokladna a překvapivě je volná hned ta první prohlídka ve 12,05 hodin, tj. za 17 minut. To je akorát, aby se Ota stačil vrátit ke stánku a dát si rychlého točeného Bernarda. Toho má rád a už ho dlouho neměl. Já zůstávám na ochozu u zámku. Chodit zbytečně po schodech dolů a zase nahoru, to nemusím. Tady je na sluníčku lavička. Tady se mi líbí.

Prohlídka trvá hodinu. Prošli jsme dvě podlaží - viděli jsme černou kuchyň i soukromé zámecké pokoje, ve 3. podlaží jsme vyšli na ochoz. Nechá se obejít celý zámek a podívat se tak na všechny strany. Výhledy jsou pěkné, jsou vidět všechny dominanty Českého ráje. Při dobré viditelnosti je možno vidět také Krkonoše, Vyskeř, Ještěd, Bezděz, Mladá Boleslav. Něco jsme v dálce viděli, ale obzory jsou dost zamlžené. Zato jsme viděli moc hezké mraky.

Až když jsme se vrátili z ochozu do místnosti, dozvěděli jsme se, že dřevěná podlaha na ochozu je nová, ale drží je původní pískovcové krakorce. Nespadlo to s námi, tak to je to podstatné.

Ještě byla možnost si připlatit a vystoupat na věž. Když jsme u pokladny váhali, zda nás ty schody nezničí, tak nám pokladní řekla, že je vidět zhruba to, co uvidíme z ochozu. Jen jsme neviděli historický krov střechy. Ale to přežijeme.

 

Bez dalšího zdržovaní se vracíme k autu a odjíždíme. Jedeme už přímo do Horní Branné. No, přímo, zase nás zdržela jedna objížďka. Byli jsme domluveni, že přijedeme okolo 15. hodiny. Vyšlo to perfektně. Těsně před celou se vítáme s Jirkou - Otovo synovcem, jeho manželkou Helčou a několika jejich známými. Zapadli jsme sem docela dobře. Ženské byly ráno na houbách, tady rostou. Pomohla jsem jim s čistěním a krájením, při tom jsme si pěkně popovídaly, jako bychom se znaly už dávno. Pak si houby podusily a dají je doma do mrazáku. Dostali jsme oběd, tady se obědvá ještě později než my v autě nebo doma.
Osazenstvo postupně odjíždělo, až jsme zde zůstali s Jirkou sami. Jirka si pořídil malou přenosnou varnu a vše další, co potřebuje k vaření piva. To byl hlavní důvod, proč jsme sem přijeli. To samozřejmě Otu zajímalo nejvíc. Chlapi nejdřív ochutnávali Jirkovo pivo, pak jednu dobrotu z pražského pivovaru Hostivar, kde je Jirka akcionářem. A aby měli úplný bierfest, zašli jsme do zámku do pivnice zdejšího pivovaru Strojník. Před tím však ještě založili na další várku piva.

Když jsme se vrátili, Ota obešel kus vsi, aby měl nachozeno svých 6000 kroků. Dlouho se nevracel, až jsme měli strach, zda nezabloudil. Ale zvládl to. Jirka nám pak k večeři udělal výbornou grilovanou makrelu. Zdravě jsme se v 9 hodin přejedli. Jirka kontroloval svoji varnu, postupně pivo dochmeloval a při tom jsme si pěkně popovídali, chlapi samozřejmě při pivu, tedy hlavně Ota. Jirka ráno brzy vstává a jede do práce. Musí být fit. Já si dala birella. Nic jiného mi nezbývalo. Dnes se nám tu líbí. Venku je zima. My sedíme pěkně v teple a vdechujeme aroma vařeného piva.

O půlnoci jsme šli spát, zatímco Jirka se musel ještě chvílí věnovat vaření piva. Odmítli jsme nabídku spát v chalupě, jsme zvyklí na naše autolůžka. Parkujeme pod přístřeškem, takže případný déšť na nás nemůže. Mně se moc hodila zdejší koupelna. Takový luxus v autě nemáme.

S Jirkou se loučíme, až budeme vstávat, už bude pryč. Nechal nám tu však klíče od chalupy. Kdyby byla ráno zima nebo pršelo, můžeme snídat v teple a suchu. Dokonce nám nabídl možnost tady zůstat ještě jeden den, příp. déle. Bylo by to fajn, ale my už budeme směřovat zase domů.

Jedeme na sever - 6. den: Sobotka - zámek Humprecht na mapě