Jedeme na sever - 5. den: Chorušice - okruh cca 8 km po NS Chorušická zákoutí, Zahájí; Radouň - kostel sv. Havla
Sobota 2. 8. 2025
Konečně jsem spala dobře. V noci se vyjasnilo, k ránu v autě teplota klesla ke 14 stupňům. Vstáváme před devátou. Venku je nádherně, svítí sluníčko, je jasno. Po včerejším dešti není ani památky. Vypadá to, že se po ránu ohřejeme. Určitě si to dnes užíváme. Ale vypadá to, že celý den hezky nebude. Sluníčko píchá, vylézají mraky.
Po snídani a ranní kávě odjíždíme do Chorušic. Dnešní program chci věnovat vzpomínce na své dávné dětství. O prázdninách jsem jezdila k babičce do malé vesničky Radouň, která je na trase Mělník - Mladá Boleslav. Odtamtud vedla silnice právě sem do Chorušic. Tady jsem však nikdy nebyla. Auto jsme tehdy neměli, kolo jsem u babičky neměla a tvrdili mi, že pěšky je to daleko.
Dnes jedeme skoro okolo, navíc jsem zjistila, že okolo obce vede naučná stezka Chorušická zákoutí, tak si ji projdeme. Vede prý méně známým, ale zajímavým koutem středních Čech, který leží nedaleko skalních měst na Kokořínsku. Proplétá se lesnatými doly, které jsou zaříznuté do zdejší krajiny. Přesto prý vede v mírném terénu. Je dlouhá 4 km, je jednosměrná, je na ní 10 zastavení. Některé jsou klasické, které poskytují informace o zdejších přírodních krásách i o kulturním a historickém dědictví místní krajiny. Další tabule jsou upravené pro děti, protože úkolem poznání je hra. Vede z Chorušic do Zahájí. K autu se vrátíme po modré a cyklostezce. Celý okruh je 7,5 km. Na mne je to docela dost, ale je to převážně po rovině, ten jeden kopec snad také zvládnu.
Parkujeme na západním okraji obce pod stromem - kousek od začátku naučné stezky. Za chvilku jsme u malého zeleného rybníčku. Je to žabinec nebo sinice? Tady je 1. tabule naučné stezky - Kal Podstavy. Dozvídáme se, že kal je umělá vodní plocha, která je určena k zachycování dešťovky. Vodu obyvatelé využívali jako užitkovou, protože tehdy se s pitnou vodou z podzemních zdrojů muselo šetřit. Na mapách byla zakreslena nádrž již ve 2. pol. 18. století. V té době ji napájel potůček, který pramenil severně od kalu. Přítok nebyl pravidelný, potok vysychal. Dnes je množství vody závislé pouze na srážkách.
Stezka je tady dobře značená, vede nízkou travou. To jsem zvědava, kolik klíšťat doneseme. Obcházíme další nádrž s vodou, snad to bývalo i koupaliště, ale nezdá se, že by se využívalo. Stezka je věnována hlavně přírodě. Ve vodě žijí převážně obojživelníci a těm je věnována i hra pro děti - mají poznat, ke kterým dospělým obojživelníkům patří která larva a které vajíčko.
Stezka je tady dobře značená, vede nízkou travou. To jsem zvědava, kolik klíšťat doneseme. Obcházíme další nádrž s vodou, snad to bývalo i koupaliště, ale nezdá se, že by se využívalo. Stezka je věnována hlavně přírodě. Ve vodě žijí převážně obojživelníci a těm je věnována i hra pro děti - mají poznat, ke kterým dospělým obojživelníkům patří která larva a které vajíčko.
Další zastavení je věnováno ptákům a ukázce jejich budek. 4. zastavení je prý pro lesní detektivy. Vysvětluje se zde, že živočichové po sobě zanechávají své typické pobytové znaky - může to být stopa, ale také trus, opuštěná hnízda, skořápky a pod. Na 5. zastavení se dozvídáme, že tady dřív bývaly pastviny. Až v průběhu 19. století se oblast začala zalesňovat. Tady se prý říká Nedvídek. A zase se seznamujeme s listy zdejších stromů.
Cesta je skutečně pohodlná, jdeme lesem, líbí se nám tu. Já to však prožívám dvojnásobně. Najednou mne přepadl takový vnitřní pocit spokojenosti z toho, že jsem se vrátila do míst, kde jsem prožila velký kus svého dětství.
Jenže po kilometru je náhle vše jinak. Značky najednou chybí. Skoro se dá říct, že cesta náhle končí. Končí však pouze pohodlná cesta. Náhle vidím, že cesta pokračuje z prudkého kopce do rokle. Tohle je na trase hodně rizikové místo. Kdysi zde byly dřevěné schůdky, spíš ve svahu položený dřevěný žebřík. Dnes je silně zarostlý trávou, dřevo je kluzké. Naštěstí je zde funkční pevné zábradlí. Po 1. krátkém úseku následuje druhý ještě horší. To už ty špriclíky na zemi skutečně pracně hledáme. Opatrně scházíme. Ota by se snad nejraději vrátil, tvrdí, že dál cesta už nevede. Koukám do mapy, cesta by měla vést roklí vlevo. Tam to vypadá slušně, aspoň se mi to shora zdá. Pokračuji v krkolomné cestě dolů, Ota za mnou, ale slyším, jak si tam pro sebe brblá - Chorušice - nikdy více.
Konečně jsme v rokli, kde je 6. zastavení Studánka v Medníku. Když se hodně snažíme, tak se nám podařilo tu studánku najít. Je to klenutá pískovcová stavbička pravděpodobně z poč. 19. století, která byla jedním ze zdrojů pitné vody. Vesničané ji využívali až do r. 1910, kdy byl do obce zaveden vodovod. Dnes je studánka vyschlá.
Jsme sice v rokli, jenže tou roklí nejdeme po rovině, musíme ještě klesat. Už cestou jsem si říkala, že je to tu místy jak v pralese. Popadané stromy zůstávají ležet, kam spadly. Když jsme přes klády přelézali na rovině, tak to problém nebyl. Tady to je výrazně horší. Klouže to tady, stromy tu překáží, přelézají se dost špatně. Značky nejsou ani tady v rokli. Ota tvrdí, že tudy už dlouho nikdo nešel. Jsou tu však čerstvé stopy, jak se tu někdo klouzal. Nejsme sami, kdo měl tak praštěný nápad tudy projít.
Tato krkolomná cesta roklí je asi 200 m dlouhá, ale nám se zdá, že je to nekonečné. Konečně vidíme zpevněnou cestu a doufáme, že stezka povede po ní. Jen jsem koukla, odkud cesta vede. Raději jsem Otovi neřekla, že jsme po ní mohli jít už ze vsi a tyhle trable si ušetřit. Jenže jsme netušili, co nás čeká a vynechali bychom několik zajímavých zastavení. To by bylo škoda.
Najednou jsou tady opět značky naučné stezky. Do té rokle se asi nikomu nechtělo jít značky obnovit. Kus jdeme po zpevněné cestě, která se mění v zatravněnou cestu. Tu asi občas někdo projede sekačkou. Tráva je nízká. Tady je hezky. I Otovi se to tady líbí. Ale ještě mu chvíli trvá, než vstřebá ten příšerný kus cesty roklí.
Vlevo jsou vysoké skály, často zastíněné stromy, procházíme hezkým údolím. Stačí když se cesta trochu stočí a najednou se před námi otevře nové údolí. U jedněch skalisek se dozvídáme, že ještě v 19. století to tady nebylo zalesněné a byl důl. Na dně dolu dokonce tekl i potok, který zmizel ve 20. století ze stejného důvodu jako voda ve studánce v rokli. Důvodem bylo zničení drobných zelených ploch mezi poli a udusání půdy těžkou technikou.
Jdeme naprosto liduprázdnou krajinou. Náhle před námi na cestě sedí zajíc. Vítr asi fouká k nám, zajíce vůbec nezajímáme. Pomalu a potichu se přibližujeme. Zajíc nám ještě zapanáčkuje a pak zmizí.
Jdeme ve svahu bývalého dolu. Asi musel být pěkně velký. Je tu však nádherně a klid. Trable v rokli jsou zapomenuty. Tady je zase něco pro děti. Jsou tu obrázky smrku a borovic a 5 charakteristik - např. Kořeny natahují spíše do šířky a tak se na skále příliš dobře nezachytí nebo Milují hodně slunce a světla, proto se jim dobře daří na osluněném svahu. Úkolem je určit, která charakteristika patří ke kterému stromu. Naštěstí zde jsou odpovědi.
Jdeme ve svahu bývalého dolu. Asi musel být pěkně velký. Je tu však nádherně a klid. Trable v rokli jsou zapomenuty. Tady je zase něco pro děti. Jsou tu obrázky smrku a borovic a 5 charakteristik - např. Kořeny natahují spíše do šířky a tak se na skále příliš dobře nezachytí nebo Milují hodně slunce a světla, proto se jim dobře daří na osluněném svahu. Úkolem je určit, která charakteristika patří ke kterému stromu. Naštěstí zde jsou odpovědi.
Zhruba po 4 km přicházíme na rozcestí Pod Zahájím, kde se připojujeme k modré turistické značce a k cyklotrase. Tady je poslední 10. zastavení. Je věnováno památce na partyzány u obce Zahájí, kteří se v rokli v lese ukrývali. Zhruba 100 m od cesty je v prudkém kopci uměle vyhloubená nevelká jeskyně, kde měli partyzáni hlavní skrýš. V provizorních přístřešcích ve vedlejších křovinách se ukrývalo až 70 lidí. Na jednom ze stromů byla anténa vysílačky - kvůli ní je Němci odhalili. Tady došlo 24. dubna 1945 k přestřelce.
R. 1946 byl v obci Zahájí postavený kamenný pomník partyzánům, kteří tehdy v rokli padli. Byli pohřbeni na chorušickém hřbitově, dnes je jejich společný hrob v blízkosti tohoto pomníku.
R. 1946 byl v obci Zahájí postavený kamenný pomník partyzánům, kteří tehdy v rokli padli. Byli pohřbeni na chorušickém hřbitově, dnes je jejich společný hrob v blízkosti tohoto pomníku.
Prudký kopec i když krátký nás odrazuje od návštěvy jeskyně. Stejně bychom tam toho asi moc neviděli. Tady naučná stezka končí. Před sebou máme tu kratší polovičku. Určitě pohodlnější, ale asi už ne tak hezkou.
Po modré a po cyklostezce pokračujeme do obce Zahájí. Za zatáčkou modrá odbočuje vlevo do prudkého kopce. Je to náročné, naštěstí krátké. Když vidím na okraji vsi, téměř na konci stoupání lavičku, jásám. To je přesně to, co potřebuji. Na chvilku se posadit a vydechnout. S sebou jsme si vzali malinkou svačinku - jablko, další žitavky jsme si natrhali cestou. Dávám si dvě jablka a ještě chvíli nabírám silu na závěr cesty. Vede po silnici, Ota by pro mne dojel, ale cítím, že to zvládnu.
Zhruba po 15 minutách vyrážíme. Procházíme obcí, domky jsou tu pěkné, udržované. Míjíme další pomník padlým partyzánům, křížek a zvoničku. Na konci obce, kousek před hlavní křižovatkou, už lavičku k odpočinku nevyužívám. K autu to jsou necelé 2 km téměř po rovině. To zvládnu.
Provoz je skutečně nepatrný. Při silnici je spousta různě zralých špendlíků, pološvestek, blum či jak se to vše jmenuje. Docela jsme se najedli. Procházíme okolo jednoho doslova obsypaného stromu se špendlíky. Ota v sobě Moraváka nezapře. Samozřejmě ho hned napadlo, že by pod strom dal plachtu, špendlíky setřásl, naložil do sudu a pak vypálil. Když nejsou švestky, pálí se leccos. Pálenka ze špendlíků je prý však vynikající.
Při cestě jsou bohužel i nezralé pravé švestky a hrušky. Vzpomínám, jak jsme s babičkou chodili trhat ovoce a zavařovali jsme - dělaly jsme kompoty i marmeládu. To byla v zimě dobrota.
Cesta rychle utekla a najednou jsme na okraji Chorušic. Tady je podniková prodejna 1. zemědělské a.s. a poměrně velké parkoviště. Jdeme se podívat dovnitř. To nemohu jen tak minout. S prázdnou samozřejmě neodcházíme. Kupujeme dva domácí jogurty, dvoje sýry a dva tvarohové dezerty. To si pochutnáme.
U auta jsme už za chvíli. Jen jsme došli na hlavní, už odbočujeme vlevo. Jen se divíme, co je tu lidí, někteří chodí s kelímky piva nebo limonády.
Až při průjezdu obcí zjišťujeme, že je tu pouť. Jsou tu kolotoče, hraje muzika. Já se chci jen zastavit u barokního kostela Nanebevzetí Panny Marie s hranolovou věží. Dnes je otevřený. Byl postaven v letech 1714 - 1716 na místě původního gotického kostela. Součástí areálu je čtvercová márnice a ohradní zeď s bránou. Hlavní oltář je z r. 1693 s obrazem Piety z r. 1539. Boční oltáře pochází z 1. poloviny 18. století.
Je problém však tady zaparkovat. Auta stojí všude. Zastavili jsme před jedním statkem. Nejdřív jsem se šla podívat do kostela já. Ota mezitím auto otočil a pak tam zašel sám. Bylo by škoda, kdyby se tam nešel podívat. Tynhle venkovské kostelíky většinou překvapí. Kdyby bylo nejhůř, tak bych s autem někam popojela.
Odjíždíme. Jedeme směr Mladá Boleslav. Divím se, že silnice nevede přes Radouň, jako tomu bývalo. Udělali z ní cyklostezku. Nechá se vsak po ní projet. Jedeme tam. Chci se podívat, jak to tam teď vypadá,
Radouň je malá, ale stará vesnička. Již r. 1260 tu stál farní kostel sv. Havla. Od r. 1384 ves patřila německému rytířskému řádu, který sídlil na nedalekém Řepíně. To je další ves, o které jsem vždy slyšela, ale nikdy jsem tam nebyla. Tak snad zase někdy příště. Podle pověsti tady v Radouni měli Rytíři své sídlo, které bylo spojeno podzemní klenutou chodbou s kostelem a dokonce i s řepínským hradem. Majitelů obce byla celá řada, každou chvíli patřila k jinému panství.
Jediným průmyslovým podnikem tady byla cihelna. Ta byla zrušena r. 1890. V 19. století - v době rozvoje spolkového života se obyvatelé připojovali k větším sousedům ve Vysoké Libni nebo Mělnickém Vtelnu.
Tak tomu bylo i v době mého mládí, když jsem sem jezdila za babičkou. Byl tu jen jeden malý krámek. Pro větší nákup a maso jsme chodili do jedné z výše uvedených sousedních obcí. Pošta i kino bylo jen v Mělnickém Vtelně. Možná před 10 lety jsme se tady na chvilku zastavili, ale spěchali jsme, tak jsem jen zjistila, že se to tady mění. Tentokrát jsme si to prošli. Změnilo se tu toho moc. Mrzelo mne, že se zbourala vila, kde babička bydlela. Byla tam v nájmu, ale vila se mi moc líbila, i když nebyla moc udržovaná. Byla určitě součástí kdysi dávného statku. Z prostoru před vilou vedl chodník k velkým vratům, vždy zamčeným. Za nimi byl prostor JZD, kteří tam měli kravín. Z toho jsem vždy usuzovala, že to patřilo kdysi k sobě. Domácím ponechali aspoň docela velký prostor okolo vily, byl tam i rybníček (nebyl bohužel ke koupání) s nádhernou vrbou, okolo se prošlo do tzv. parku - parkově upravená zahrada, kde bylo pár ovocných stromů, většinou švestky, třešně, u hradby byly angrešty a rybíz. Tráva byla vždy posečená, okolo vedla pískem vysypaná cestička, kterou dost často pan domácí uhraboval. Nejhezčím místem byl prostor u tří vysokých smrků, kde byla lavička. Tam jsem si často chodila večer číst, i když babička to neměla ráda. Že prý tam nemáme co dělat. Parkem se prošlo do velkého sadu, kde byla spousta jabloní a několik hrušní. Pak se už vyšlo na louku, kam jsme chodily s babi na trávu pro králíky, které měla na malém dvorečku za vilou.
Nyní nestojí vila, ani kravíny, nestojí ani další statek, kde byl prasečák. Asi 2 bývalé statky tam stojí. Dá se říct, že dolní část návsi se moc nezměnila. Samozřejmě tam stále stojí původně gotický kostel sv. Havla. Jak jsem psala, byl založen již před r. 1260, v 16. století byl přestavěn. Mohutná hranolovitá věž je ukončena dřevěnou nástavbou. Součásti hřbitovního areálu je šestiboká márnice a ohradní terasová zeď.
V horní části, kde bydlela babička, je však téměř vše jinak. Hlavně vlevo při pohledu od kostela. Na místě zbouraného kravína, prasečáku a vil stojí bytovky. Prostor okolo je rozdělen na minizahrádky. Někdo to má hezké, ale většinou je to jako skladiště. Tato část obce se mi nelíbí. Podle mapy.com tam má být nějaký rybníček, dokonce dva, ale k těm jsme se nedostali. Poznala bych to podle vrby, ta tam není. Neuměla jsem ani přesně identifikovat původní park se třemi smrky. Dva byly postupně poraženy jíž dřív, jeden dlouho přetrvával. Vždy jsem se dívala, zda stojí, když jsme jeli po hlavní silnici. Nyní už ani ten jeden nestojí. Bytovek je tam však dost. Takže jsou určitě i na místě zmíněného parku a sadu.
Na návsi je dětské hřiště. I my jsme si na návsi hrávali. Tam jsem lezla na stromy, tam mne kamarád naučil jezdit na kole. Tehdy se mi svah ke kostelu zdál prudký. Dnes to vidím skoro jako rovinu. Inu pohled dítěte a dospělého se liší.
Na návsi byl r. 1960 odhalen pomník Obětem 2. světové války. V řepínských lesích se ukrývala již od r. 1943 partyzánská brigáda Národní mstitel. Dne 7. 5. 1945 se na řepínském zámku soustředilo asi 1000 partyzánů z okolí. Akce byla prozrazena a německé velitelství tam poslalo oddíly SS, které postupovaly přes Radouň. Na konci obce byla barikáda, kde zlikvidovali přední hlídku SS, poškodili i obrněný transportér. Tady pak došlo k přestřelce, kdy padlo 7 místních lidí a asi 20 německých vojáků. Pomník bych si měla pamatovat, ale děcko v té době mělo asi jiné starosti. Trochu jsme to tady prošli, já samozřejmě se smíšenými pocity. Už jsme skoro chtěli odjet.
Ještě se jdu podívat ke statku - je na druhé straně návsi. Tam bydlela rodina se dvěma dětmi. Chlapec byl o trochu starší, děvče trochu mladší. Dost jsme spolu kamarádili. Byl to právě on, kdo mne naučil jezdil na kole. Jdu se podívat, zda tam ještě někdo toho jména bydlí. Jenže jsme na vesnici. Na kaslíku je napsáno Noviny, na zvonku Zvonek. Už se chystám odejít, když najednou přijede auto, zastavuje. Řidička otevírá vrata garáže, která k domu patří. Chvíli váhám, ale zvědavost je větší. Jdu se jí zeptat, zda náhodou nezná původní majitele. Nebudu říkat příjmení, ale pamatovala jsem si ho. Z paní řidičky se vyklubala právě ta dívčina, se kterou jsme si hrály s panenkami. Jak je to dávno. Snad čtvrt hodiny jsme si povídali o společných známých i o zdejších změnách. Tak tohle byl vrchol mého dětského vzpomínkového dne. Byla jsem docela v šoku, nějak jsem se z toho nemohla ani vzpamatovat. Bylo to moc příjemné.
Loučíme se a opravdu už odjíždíme. Jsou už tři hodiny a my ještě neobědvali. Po snědeném ovoci jsme dlouho hlad ani neměli, ale teď se hlásí. Dnes však nevařím. Aby vzpomínky byly dokonalé, jedeme na oběd do sousedního Mělnického Vtelna. Před lety tam otevřely pivovar Neuman. Pivo mají dobré a také tam vaří a dobře.
Ještě se na skok zastavujeme po výjezdu z Radouně na hlavní sinici. Tam u zastávky autobusu bývala kdysi hospoda. Tam bydlela babičky nejlepší kamarádka. Dům nebyl moc udržovaný, část s tanečním sálem byla doslova v dezolátním stavu. Dnes je dům opraven a je tam velké květinářství. Tak to bylo další milé překvapení. Tento dům nezbourali.
Cestou jsme se všimli, jak se to proti nám zatahuje. Je teplo, sedli jsme si venku, i když pod střechu. Číšník se nám hned omlouval, že polední menu skončilo ve tři, že si musíme vybrat ze stálého jídelníčku. Inu nemůžeme mít vše. Porce jsou do 300,- Kč, jinde je to ještě dražší.
Ještě nám nedonesli jídlo, už se rozpršelo a ochladilo se. Ota dovnitř jít nechce. Jdu si do auta pro bundu a pro deku. Porce je velká. Já si výjimečně dala malou desítku - Ota mi ještě trošku upil. Třetinku piva mám občas povolenou a dnes je to skoro jako svátek, tak to musím oslavit. Ota si dal nealko Bakaláře, ale lahev piva si koupil s sebou. Najedli jsme se výborně, i když trochu dráž. Jsme však spokojeni.
Prší stále, odjíždíme. Kde budeme dnes spát? Dlouho jsme neváhali. Zítra chceme jít na Humprecht, asi o 10 km dál máme u vyhlídky v Mladějově oblíbené místo s výhledem na Trosky. Tam jedeme.
Když jsme tam byli prvně, pršelo, bylo ošklivě, byla mlha, nic nebylo vidět. Až ráno jsme se divili, jak jsou odtud Trosky krásné a že nejsou daleko. Od té doby jsme tam spali několikrát.
Když jsme dorazili na místo dnes, nepršelo, Trosky byly vidět. Studeně to tady však fouká. Za chvíli už zase prší. Sedíme v kabině a kocháme se pohledem na Trosky. Chvilkami se okolo tvoří mlha, pak mizí. Je to každou chvíli jiné. Na chvilku pršet přestalo, ale v osm už zase prší. Podobně je to se sluníčkem. Je zataženo, najednou se na západě na chvíli rozzáří zapadající slunce. Vypadá to skoro, jako by tam hořelo. Byl to okamžik. Nestačilo zapadnout, zase ho zakryly mraky.
Je tu fajn, jen by mohlo přestat pršet, i když neprší silně. Když po 9. hodině přestalo, posloucháme v rádiu pořad s Václavem Koptou. To se moc hezky poslouchá. Naivně jsme si mysleli, že to bez deště tu hodinku vydrží. Nevydrželo. Za drobného deště se stěhujeme, čistíme zuby, dokonce se myju. Teď už snad nepřijde nikdo. Kdyby pršelo víc, tak ani vlastní vodu nepotřebuju. Nechala bych se osprchovat deštěm. Inu, člověk je tvor věčně nespokojený.
Pod zadními dveřmi se oblékáme do spacího. To už i Ota běduje, že je to letos hrozná dovolená. Oponuji mu, že má být rád, že přes den jsme vlastně nezmokli a že tvrdí, že se mu líbí, když za deště usíná.
Je docela teplo, i ten vítr večer ustal.
Je docela teplo, i ten vítr večer ustal.
GPS souřadnice:
uložit .gpx soubor
(50.391, 14.671)
Poslední aktualizace: 8.11.2025
Vyhledání vlakového spojení na výlet
Přidat do oblibených uživatelů
Byl jsem zde!
Zapamatovat
Chorušice
Mapa
Přidat oblast mezi oblíbené
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyVyhledání vlakového spojení
Příspěvky z okolí Jedeme na sever - 5. den: Chorušice - okruh cca 8 km po NS Chorušická zákoutí, Zahájí; Radouň - kostel sv. Havla
Pozvánka na otevření naučné stezky Chorušická zákoutí
Tipy a novinky
Srdečně Vás zveme na sobotní otevření nové naučné stezky NET4GAS Blíž přírodě, tentokrát na Kokořínsku. Oficiální otevření začne v 11:00 a následovat bude…
0.1km
více »
Chorušice
Vesnice
První zmínka o Chrušicích kolem r. 1228, původně dřevěný kostelík založen řádem servitů, v 15.stol. přestavěn. Do 30.leté války Chorušice v držení řádu benediktýnek. Kostel Nanebevzetí P.Marie má 3 zvony, v kost…
0.1km
více »
Ten kdo není kůže líná, ten se vydá do Kadlína
Tipy na výlet
Vážení přátelé turistiky i Turistiky, rád bych Vás pozval k návštěvě malebné vesničky Kadlín, která se nachází nedaleko Mšena v okrese Mělník. nevedou sem žádné turistické značky.Takže se sem dostanete autobusem ze Mšena nebo z Mladé Boleslavi a nebo autem odkukoliv. Doufám, že zatím, protože je to škoda, aby sem nevedla značka. . Na to, jak je Kadlín malá obec, je tu hodně…
2.2km
více »
Kadlín - rozhledna Hradišť
Tipy na výlet
Pomalu se vracíme domů z dovolené. Na mapě mezi Mladou Boleslaví a Mělníkem jsme objevili značku rozhledny u obce Kadlín. Rozhledny milujeme za každého počasí, je to téměř při cestě, tak tam prostě musíme. Navíc nám tentokrát přeje i počasí. Kadlín je malá nenápadná vesnice v okrese Mělník, která se snaží se zviditelnit a přilákat k sobě turisty. Nebýt rozhledny, těžko bychom…
2.7km
více »
Rozhledna Hradišť
Rozhledna
Dřevěná rozhledna s kamenným podstavcem byla postavena v roce 2006. Rozhledna má tvar strážní věže a její výška je 20 metrů. Z Ochozu se vám naskytne kruhový výhled - na Kokořínsko, Říp, České středohoří. Jedná se…
2.7km
více »
Řepín
Zámek
Řepín se nachází 13 km východně od Mělníka.
První zmínka o vsi Řepín je z roku 1207, kdy patřila řádu německých rytířů. Ti zde založili tvrz. Na místě tvrze byl někdy kolem roku 1670 vystavěn barokní zámek, kte…
3.5km
více »
autokemp - ubytovna SK Mšeno
Ostatní
autokemp – ubytovna - restaurace SK MšenoSe nachází v areálu sportovního stadionu SK Mšeno, který je oplocen a kde je velká možnost sportovního vyžití. Zařízení se využívá pro školy, organizace, sportovní oddíly, …
5.6km
více »
Cinibulkova stezka
Tipy na výlet
Cinibulkova stezka je stezka naučná, příslušně žlutě značená. A ze Mšena samozřejmě stoupala a ještě po silnici. Ale doplnil jsem si sbírku cedulí.
Byl to zlatý retvívr a opravdu vypadal trochu utrápeně. Pavlína …
6km
více »
Skalami na Cinibulkově stezce u Mšena
Trasa
Tato trasa vede po tzv. Cinibulkově stezce (viz https://www.turistika.cz/turisticke-cile/detail/cinibulkova-stezka). Začíná v centru Mšena a celá je značená místní značkou - žlutým "psaníčkem". Nejdříve nás vyvede z města po silnici do kopce pod Romanov. Tady odbočuje vpravo, překvapivě z kopce. Ne na dlouho, za chvíli začneme stoupat k prvním skalám Prolezovaček (foto 1 - 4).…
6km
více »
Kokořínsko - Mšeno - Cinibulkova Stezka
Tipy na výlet
Jedním z nejznámějších, nejkrásnějších a turisticky atraktivních okruhů je Cinibulkova stezka. V letech1904 až 1944 žil ve Mšeně propagátor a obdivovatel přírodních krás mšenského kraje Josef Cinibuk. Miloval mše…
6km
více »
Cinibulkova stezka
Chodník, naučná stezka
Okružní stezka ze Mšena, procházející skalami severně až severozápadně od města. Pojmenovaná je po Josefu Bedřichu Cinibulkovi (1876 - 1944), místním učiteli a vyznavači turistiky na Kokořínsku. celá stezka je dlo…
6km
více »
Mšeno - Debř - Bludiště - Prolezovačky - Mšeno
Trasa
Zaparkovali jsme ve Mšeně. Prošli jsme kolem Městských lázní a Kousek za lázněmi vejdeme do údolí Debř. Zalesněným údolím jsme prošli kolem skalního bytu a Kokořínku, což je kamenná maketa hradu Kokořín. Proš…
6km
více »
Cinibulkova naučná stezka
Tipy na výlet
Obec Mšeno na Kokořínku-okres Mělník. Jde se po Cinibulkově naučné stezce v okolí Mšena. Jedná se o naučnou stezku dlouhou 9 km. Okružní trasa okolo Mšena vede…
6km
více »
Ještě podzimní kokořínsko
Tipy na výlet
Opět se vydáme do kokořínských lesů mezi Mšenem a hradem Kokořín. Zvolili jsme si jedno z nejkrásnějších období v těchto smíšených lesích a tím je bezesporu podzim. Vydáme se zase od info centra po červené z…
6km
více »
Mšeno
Městečko
Město Mšeno (330-360 m n. m.) je vstupní branou do CHKO Kokořínsko. Leží na jeho východním okraji, na rozhraní okresů Mělník, Mladá Boleslav a Česká Lípa. Kokořínsko je lesnatý kraj, plný skalních…
6km
více »
Údolí Debř u Mšena
Údolí
Debř (staročeské podstatné jméno debř či débř označovalo právě údolí) je vycházkové údolí u Mšena. Zdejší lesopark je častým cílem nedělních procházek místních občanů.
Před vstupem do údolí si můžete prohlé…
7.1km
více »
Po stopách Petrovského a Karla Sellnera
Tipy na výlet
Máte rádi Mladou Boleslav a okolí a nečetli jste román Karla Sellnera Petrovský? Tak to honem napravte. Dýchne na vás atmosférou 2. poloviny 17. století, kdy Boleslav ještě neznala žádné škodovky a uličkami rachot…
7.3km
více »
Harasov
Jezero
Když budete projíždět kokořínským dolem, určitě vaší pozornosti neunikne rybník Harasov. Silnice totiž tvoří jeden z jeho břehů. Jestliže nemáte zrovna naspěch určitě se vyplatí zde zastavit a udělat si krátkou …
7.4km
více »
Skalsko
Zámek
Obec Skalsko se zámkem leží 10,5 km východně od Městečka Mšeno a 15 km západně od Mladé Boleslavi.
Zámek je v majetku obce Skalsko a ještě nedávno sloužil jako škola. Veřejnosti je nepřístupný.
Ves Skalsko se …
7.5km
více »
Soutěž 2
body
www.turistikaprozivot.cz
hrad kokořín
Hrad
Kokořín aneb romantická rekonstrukce historieIluzi tajuplného hradu, po jehož Ochozu se prochází sličná dívka s nepřítomným pohledem, v případě Kokořína ani nepotřebujeme vytvářet. I když jedno podobné vyprávění o bílé postavě, která se zjevuje na Ochozu věže, mezi místními také s…
8.5km
více »
Hrad Kokořín
Tipy na výlet
Hrad Kokořín se nacházi uprostřed hlubokých lesů severně od stejnojmenné obce. V našem případě začínala cesta z Doksů u Máchova Jezera směrem na Mladou Boleslav. Hned v první obci Oboře…
8.5km
více »
Kokořínsko
CHKO
Pro milovníky přírody a turistiky nabízíme několik informací o překrásném místě, kterým je CHKO Kokořínsko - ráj turistů. Představíme vám nyní ta nejzajímavější a nejnavštěvovanější místa této oblasti: kokořínsk…
9km
více »
Soutěž 1
bod
www.turistikaprozivot.cz
Mšenské pokličky
Zajímavost
Asi 3 km od hradu se nad Kokořínským dolem nacházejí zajímavé geologické útvary: Mšenské pokličky. Název dostaly podle nedalekého městečka Mšena. Každý čtenář je jistě zná, protože se často stávají námětem fotog…
9.1km
více »
Kokořínské pokličky
Skalní útvar
Pískovcové útvary nad kokořínským dolem, západně od obce Vojtěchov. Vznikly selektivním zvětráváním pískovců, za což může vyluhování železa z třetihorních vyvřelin podzemními vodami a vysrážením hydrátu oxidu žele…
9.3km
více »
hrad Houska
Hrad
Vítejte na hradě HouskaTajemný, magický, prokletý či pekelný. Všechny tyto přívlastky má hrad jménem Houska, který byl zpřístupněn široké veřejnosti teprve roku 1999. Přestože nepatří mezi největší či nejkrásnější…
11.7km
více »
Houska
Zámek
Zámek Houska stojí na Zámeckém vrchu uprostřed lesnaté krajiny. Zámek Houska leží v jižní části Českolipska v Libereckém kraji. Masivní zámecký objekt má čtyřúhelníkový půdorys s uzavřeným středním nádvořím. Cenná je Zelená světnice s malbami ze 16. století, rytířský salonek, obdivovaná je hradní kaple s restaurovanými malbami. V areálu se uskutečňuje řada sezónních akcí, v let…
11.7km
více »
Mělník
Zámek
Mělnický zámek se nachází ve Středočeském kraji a je dominantou města Mělníka, nacházejícího se na soutoku Labe a Vltavy. Současná podoba zámku je výsledkem tisíciletého vývoje od románsk…
14.3km
více »
Mělník
Město
Mělník leží ve Středních Čechách, severním směrem od Prahy. Mělník je město známé svou polohou nad soutokem řek Labe a Vltavy. V okolí Mělníka je několik vinohradů a najdeme tu také ovocné sady. S…
14.4km
více »
Soutěž 10
bodů
www.turistikaprozivot.cz
Bezděz
Hrad
Hrad Bezděz, který je národní kulturní památkou, stojí na 604 metrů vysokém kopci Velký Bezděz. Hrad se nachází na Českolipsku v Libereckém kraji. Hrad Bezděz je jedním z našich nejcennějších hradů. Nejvzácnější č…
17.1km
více »