Sobotecký hlavní rynek, náměstí Míru

Nachází se v samém středu malebného městečka na půdorysu čtverce o stranách 50 x 50 metrů. Na jeho jižní a východní straně jsou přízemí historických stavení lemována souvislým podloubím, na západě pak už jen častečným a na půlnoční straně zcela chybí. Hlavní silnice procházející náměstím jej půlí na dvě trojúhelníkové plochy, z nichž tu horní krášlí pískovcový Mariánský sloup a kašna.

 

Mariánské sousoší bylo vystavěno sochařem Martinem Jelínkem a jeho soboteckým pomocníkem - kameníkem Matějem Doškářem po druhém velkém požáru Sobotky jako vděk obyvatel za to, že ničivý živel nezrušil celé město. Sestává z masivního podstavce, na jehož stěnách jsou vyryty portréty svaté Rosalie a Maří Magdaleny. Nad nimi jsou na vystupujících a členitých rozích soklu umístěny plastiky svatého Václava, Vojtěcha, Prokopa a Jana Nepomuckého. Ze středu podstavce se tyčí štíhlý hranol, na kterém stojí socha Panny Marie.

 

Jen pár kroků od Mariánského sousoší zurčí voda v kašně, kterou před polovinou „století páry“ zrobil libošovický kameník Václav Pařík.

 

Uprostřed severní fronty domů se nachází č.p.195. Právě tady v obydlí pekaře Stružinského vypukl roku 1825 nejničivější požár města. V nově vystaveném objektu pak žila maminka Fráni Šrámka, který sem za ní jezdil na prázdniny.

 

 

Východní blok domů s podloubím na svém konci zasahuje až do Jičínské ulice a nárožní dům č.p.213 je lékárnou U Strážného anděla. Roku 1815 ji nechal vystavět lékárník Antonín Flelinger, který se do Sobotky přistěhoval z Turnova.

Stavení sousedí s domem č.p.214. Ten byl původně roubenkou, v níž se roku 1852 narodil univerzitní profesor, vědec a chemik Bohuslav Raýman. Dnes je na domě umístěna jeho pamětní deska.

Vedlejší nádherný dům se secesní fasádou a č.p.215 patří Hotelu Pošta se stejnojmennou restaurací, nabízející příjemné posezení u produktů zdejší výborné kuchyně. Původní stavení bylo po třicetileté válce naprosto zničené a nové namísto něj nechala vystavit Sylvie Kateřina Černínová. Roku 1745 byla v jedné místnosti zřízena pošta. Později dům přestavěn na hotel s restaurací a název „Pošta“ už mu zůstal.

O něco dál jižněji se nad podloubím vypíná štít domu č.p.218, označovaný jako Staškův dům. Původní roubené stavení bylo začátkem dvacátého století nahrazeno objektem se secesní fasádou, který si nechal zbudovat obchodník František Staška. Za velkými skleněnými výklady se skrýval interiér s obchodem nabízející zákazníkům textilní zboží.

V domě se roku 1838 narodil PhDr.Václav Šolc, pozdější ředitel pražského Náprstkova muzea a má tu i svoji pamětní desku. Dnes se v přízemí nachází sympatická „Cukrárna U Stašků,“ která se nám na naší letošní dovolené každodenně stala prvním občerstvovacím azylem při návratech z výletů po krásách Českého ráje.

Na velmi fotogenické jižní straně rynku stojí na jeho rohu a spojnice na Malé náměstí s kostelem sv.Maří Magdaleny stavení č.p.3 - Šrámkův dům. Rohový barokní objekt z 18.století získal na začátku minulého století secesní fasádu se dvěma slunci ve štítě. Roku 1957 jej zakoupila Miroslava Hrdličková-Šrámková, která v patře zbudovala muzeum Fráni Šrámka, archív a Síň poezie. V přízemí dnes sídlí Městské informační centrum.

Vedlejší č.p.4 je rodným domem slavného básníka, spisovatele a dramatika (1877 – 1952), pochovaného na soboteckém hřbitově. Dům vznikl již v 17.století a jeho renesanční přízemí zůstalo dodnes zachováno. Dřevěné patro ne, protože shořelo a do dnešní podoby přestavěno před polovinou 19.století. Nyní se zde nachází „Městská knihovna Fráni Šrámka.“

Jeho sousedem je bývalá radnice s č.p.5. Původní dvě stavení, která tu prve stávala, byla ke konci 16.století přestavěna na zámeček. O sto let později jej zakoupil Humprecht Jan Černín z Chudenic a jeho syn Heřman jej po opravě věnoval městu jakožto radnici. Rokoková věžička s plastikou sv.Václava jeho střechu ozdobila roku 1748. Ve „století páry“ radniční průčelí prošlo klasicistní úpravou. Pod věží vytvořen trojúhelníkový tympanon, do něhož byly roku 1866 umístěny hodiny. Měly průsvitný ciferník, jenž byl přes noc osvětlen, takže zde vlastně vznikly první „světelné hodiny“ ve střední Evropě! Autorem díla se stal hodinář Jan Prokeš.

Roku 1778 byla v přístavbě radnice zřízena solnice (sklad soli) a po jejím zrušení roku 1850 tady vzniklo jedno z nejstarších českých venkovských divadel. Strop vymalován podle návrhu Josefa Mánesa, jenže ve dvacátých letech, kdy bylo divadlo přestavěno na kinosál, byla malba zničena. Začátkem třetího tisíciletí bylo sobotecké divadlo obnoveno.

Z náměstí vede mezi ním a pivnicí, kterou ještě na mapách.com nenaleznete, z podloubí chodba k veřejnému WC.

Na jihozápadním konci jižní fronty stojí u Boleslavovy ulice tzv.Maštálkův dům, č.p.6. Od konce 19.století patřil národohospodáři a poslanci Jindřichu Gustavi Maštálkovi, který se významně přičinil o rozvoj města. Jeho pamětní deska není umístěna na stavení, ale na sobotecké nádražní budově. Tento pán se totiž velmi významně zasloužil také o zbudování železniční trati z Mladé Boleslavi do Nové Paky, realizované roku 1905.

Západní řada domů svou délkou přesahuje plochu náměstí a končí až na rohu Boleslavské a Novoměstské ulice. Tady stojí jedna z nejhezčích soboteckých roubenek - Gansův dům s č.p.129. Patrová dřevěnice je kulturní památkou a bydlel v ní židovský obchodník Karel Gans, který o život přišel za 2.světové války v koncentračním táboře Oranienburg.

Přibližně uprostřed západní řady domů na náměstí (už bez podloubí) stávaly domy č.p.133 a 134. V tom prvním se v roce 1839 narodil František Dvorský, ředitel Zemského archívu v Praze. Dnešní objekt vznikl sjednocením obou domů do jednoho celku. Od roku 1852 se postupně měnilo jeho užití. Nejprve sloužil jako sídlo Okresního soudu. Po „Vítězném únoru“ v něm sídlily komunální služby, pak městská knihovna, provozovna podniku Techolen v Lomnici nad Popelkou, prodávaly se v něm oděvy a dnes je zde prodejna potravin a smíšeného zboží.

Na konci bloku stavení se nachází proluka, na níž stával Hotel Beseda, který roku 1979 vyhořel.

Na nejzašším severozápadním konci náměstí stojí mezi ulicí Humprechtskou a Turnovskou stavení s č.p.157. Roku 1814 se stalo rodným domem Jindřicha Šolce, který to v dospělosti dotáhl až na primátora hlavního města Prahy. Na zdi je umístěna jeho pamětní deska.

Kromě pivnice u radnice, restaurace „Hotelu Pošta“ a „Cukrárny U Stašků“ je možno se na rynku občerstvit v „Bufetu Maso Sedlák s.r.o.“ (otevřeno pouze ve všední dny) a v kavárně „Jako Doma café“, nacházející se na jeho severní straně. Jinak se v domech okolo rynku nacházejí také obchody s potravinami.

Podle mého popisu by se zdálo, že je sobotecké náměstí Míru pro milovníky památek a estetična už na první pohled takovým malým pozemským „rájem“, bohužel není tomu tak. Přes jeho plochu totiž diagonálně prochází hlavní, velmi frekventovaná městská komunikace a jsou tu umístěny i dvě zastávky busů. U té první naproti „Cukrárny u Stašků“ staví autobus „normálně“, ale k té protější u obchodu s potravinami najíždí po severní a západní straně rynku anebo shora z Turnovské ulice. Navíc je celá plocha náměstí mezi jeho jižní a východní stranou doslova zaplevelena neuspořádaným parkovištěm pro osobní vozy... a jako by to nestačilo, další parkoviště se nachází i v sousedství Mariánského sousoší a kašny. Pro jen trochu nepozorné pěší turisty a fotografy se tak jeho plocha stává vskutku nebezpečnou a život ohrožující zónou, ještě že tu mají ta klidná a příjemně stinná podloubí!

Nešvar s parkováním a silničním provozem na rynku se městští radní snaží podle nového návrhu řešit už od roku 2022, ale jak jsme na naší letošní dovolené sami viděli, nezměnilo se tu za tři roky vůbec nic.

Což je velká škoda, protože kdyby se tento "oříšek" konečně nějak elegantně rozlouskl, zařadilo by se zdejší náměstí okamžitě do Top žebříčku těch nejkrásnějších maloměstských rynečků u nás... a procházka jím by (bez všech těch aut) navodila představu bájné Rukapáně!

(K napsání článku využity části textu z městské info cedule, poznatky z netu a v neposlední řadě také vlastní rozum.)