Litomyšl - Smetanovo náměstí a zámek

Kam a jak jedeme?

O srpnovém víkendu jsme se vypravili do Litomyšle. Rodného toho města Smetanova a Mařákova.

Za čím jedeme?

Auto jsme zaparkovali na Komenského náměstí a na Smetanovo náměstí jsme vstoupili u novodobé třípatrové budovy pošty, stojící na místě bývalé pošty, známé z novely Na staré poště od Aloise Jiráska. Náměstí v Litomyšli má protáhlý charakter a svým tvarem připomíná Rumcajsovu bambitku, přičemž Špitálská ulice je její spouští. Zdejší domy bývaly původně dřevěné, ale schvátily je požáry. A právě mnohé požáry způsobily, že řada domů se staršími základy má fasády pocházející převážně z 18. a 19. století. Z velké části je na náměstí zachováno podloubí.

Hned v dolní části máme možnost pozdravit se s nejvýznamnějším litomyšlským rodákem, Bedřichem Smetanou. Od roku 1924 tu stojí jeho bronzový pomník z ateliéru předního českého sochaře Jana Štursy. Pár metrů od Smetanova památníku je novogotický dům, ve kterém dva roky bydlel Alois Jirásek, coby suplent na zdejším gymnáziu. Na domě č. p. 27 je umístěna pamětní deska s bustou Boženy Němcové od Ladislava Faltejska z roku 1971. Na tomto místě stával dům, kde spisovatelka v letech 1839-1840 bydlela. Zde se jí narodil syn Karel. O několik desítek metrů dále je dům č.p. 45 s jednoduchou fasádou je rodným domem spisovatele psychologických románů Čestmíra Jeřábka.

Dalším naším zastavením byla Stará radnice s věží z roku 1418. V dnešní podobě má barokní fasádu z 18. stol., kdy byla budova ještě spojená se sousedním domem č. p. 53. Na čelní straně věže je nad obloukem podloubí umístěn secesní orloj z r. 1907. orloj, stejně jako věžní hodiny, dodala firma Karel Adamec z Čáslavi. Autorem výtvarného řešení orloje je Antonín Růžička, pozdější profesor kreslení na Státní průmyslové škole v Praze. Orloj je vybaven čtyřiadvaceti hodinovým chronometrem, pohyblivými symboly Slunce a Měsíce a s dvanácti znameními zvěrokruhu. Ve čtyřech rozích desky orloje se na zlatém pozadí nacházejí čtyři ženské postavy symbolizující roční období. Na zeď věže je připevněna kontrolní délková míra, český loket, sloužící kdysi kupujícím na trzích k přeměření koupených látek. Pod českým loktem je ještě značka označující výšku vody při katastrofální povodni r. 1781, která zpustošila velkou část náměstí.

Jiný pozoruhodný dům je někdejší panský dům č. p. 61. Roku 1825 jej od hraběte Valdštejna koupil otec Bedřicha Smetany, panský sládek František Smetana. V domě č. p. 71 jsme navštívili městské informační středisko, kde jsme načerpali spoustu informací o tomto krásném městě. Ve vedlejším domě je zase Regionální evropské informační středisko. Mariánský sloup z r. 1716, stojící před těmito domy, byl zbudován podle návrhu Giovanni Battisty Alliprandiho. Je vysoký přes 11 metrů a nachází se na něm sochy Panny Marie, sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého. Štukový reliéf s vyobrazením medvěda na domě č. p. 81 připomíná, že v 19. stol. tu stával zájezdní hostinec U černého medvěda.

Do hotelu Zlatá hvězda jsme zašli na oběd. Dali jsme si hovězí svíčkovou a uzenou krkovičku se švestkovou omáčkou. Původně na tomto místě stával menší hotel Modrá Hvězda, v němž byla za svého druhého zdejšího pobytu ubytována Božena Němcová, což připomíná i mramorová deska z roku 1932 od Františka Kysely.

Na druhé straně náměstí jsme prošli kolem rodného domu českého politika 19. století JUDr. Františka Augustina Braunera. Mezi domy č. p. 97 a 98 jsme nakoukli do úzké uličky, která se nazývá Umrlčí, protože tudy chodívaly z města pohřby ke starému hřbitovu u děkanského kostela. Hned v dalším domě č. p. 99 žil řeznický mistr z Hrochova Týnce František Jelínek, který jako nadšený historik-samouk, vydal v letech 1838-1845 třídílnou Historii města Litomyšle. Dům, č. p. 100 je rodným domem českého krajináře 19. století Julia Mařáka.

Skvostem renesanční měšťanské architektury je dům U Rytířů, v němž se dnes nachází výstavní síň Muzea a galerie. Fasáda jednopatrového domu je tvořena kamennými kvádry. Horizontálně je členěna dvěma oblouky podloubí zdobenými archivoltami a plastickým palmetovým vzorem. Prvním, co nás na fasádě zaujalo byla především reliéfní figurální výzdoba postav dvou rytířů, podle nichž je dům pojmenován. Kromě nich jsou tu ještě dvě mužské postavy objímající sloupy, přičemž jeden drží knihu, druhý měšec. Dům je dílem mistra Blažka z doby kolem roku 1550.

Na domě č. p. 117 jsme objevili reliéf s vyobrazením známé pověsti pánů z Pernštejna z roku 1548. Rozhodně pozoruhodný je dům č. p. 127, kde jsme navštívili knihkupectví Paseka. Fasádu domu zdobí sgrafita z roku 1998 s výjevy podle dřevorytů Váchalova Krvavého románu.

Uličkou Josefa Váchala jsme vystoupali k Regionálnímu muzeu. Zde nás zaujaly především expozice starších dějin a technický a etnografický kabinet. Po muzeu jsme navštívili piaristický chrám Nalezení sv. Kříže s kolejí. Roku 1714 začal majitel zdejšího panství, hrabě František Václav z Trautmannsdorfu se stavbou kostela. Projekt navrhl architekt Giovanni Battista Alliprandi a po jeho smrti v roce 1720 dokončoval stavbu kostela František Maxmilián Kaňka, který jen upravil vzhled fasád a byl autorem interiérů. Na výzdobě kostela se podílela řada významných umělců. Sochy čtyř evangelistů v křížení a sv. Václava a sv. Prokopa na fasádě jsou z dílny M. B. Brauna. Klenbu kupole vymaloval r. 1728 Václav Jindřich Nosek a obraz na hlavním oltáři významný italský malíř F. Trevisani. Kostel byl dostavěn roku 1722

Od kostela jsme došli do zámku. Na zámku jsme zvolili základní prohlídkový okruh na němž nás okoulilo především barokní divadlo, které si nechal v letech 1796-1797 postavit hrabě Valdštejn-Vartemberk. Hlediště vymaloval Dominik Dvořák, bohatý soubor kulis dodal vídeňský dvorní divadelní malíř Josef Platzer. Divadlo je jedním z mála takto dochovaných historických divadel v Evropě. Jiráskovou ulicí, kol pomníku Aloise Jiráska vytvořeného Vincencem Makovským v roce 1959, jsme sestoupili opět na náměstí. Procházku končíme u domu č. p. 139. Tady stával v letech 1587-1629 měšťanský pivovar.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jak už bylo řečeno oběd jsme si dali ve Zlaté hvězdě. Oběd pro dva přišel cirka na 350,- Kč. Později jsme se ještě stavili v restauraci Slunce, kde jsme jen zahnali žízeň naředěným džusem.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Litomyšl je velmi půvabné město, jehož historické jádro je třeba chránit a proto se nám nelíbí, že je v současnosti na náměstí tolik aut.

Ostatní informace

Výlet se vydařil a vyšel nás pro dvě osoby na

oběd 350,-

muzeum vstupné 2x60,- 120,-

zámek vstupné 2x120,- 240,-

nápoje 70,-

----------------------------------------

celkem 780,- Kč + výdaje na benzín