Stračov

Zdejší krajina byla osídlena již v době kamenné, což dokazuje nález kamenného mlatu koncem 19. století, jež se následně dostal do sbírky školy v Jeníkovicích. Dnes se tu nacházejí spíš pozůstatky středověkého osídlení. Budiž příkladem sběr keramických střepů v roce 1990 Jiřím Kalferstem a Jiřím Siglem. První zmínka o Stračově, resp. o Mladotovi a Peškovi (též Pešíkovi) ze Stračova („Mladothe et Pesconis de Straczew“) pochází z roku 1358. Jeho název měl původně znít jako Strakotín neboli Strakotův dvůr, z něhož se měl posléze vyvinout tvar Strakočín, z něj Stračín a nakonec Stračov (v roce 1358 Straczew, roku 1361 Strakotin, v roce 1369 Strakoczin, roku 1384 Strakotyn, v roce 1395 Straczow/Strakotin, roku 1408 Straczow, v roce 1415 Straczow/Strakotin, roku 1654 Stracžow, v roce 1835 Stračow/Strakotin). Podle lidových povídaček pochází toto pojmenování podle toho, že se zde ve velkém choval strakatý dobytek. Hned od počátků byl Stračov rozdroben mezi vícero vlastníků. Roku 1395 učinil Beneš z Rýzmburka a z Krčína jakési dobrodiní libčanskému kostelu v příčině popluží, které držel u Libčan, a dal mu plat ve Strakotíně. V roce 1415 je zmiňován Jiřík ze Stračova. Prof. August Sedláček o něm tvrdí, že již byl stračovským „samojediným držitelem“. V 15. století byl Stračov rodinným sídlem vladyk ze Strakotína. Roku 1478 postoupila Kateřina ze Strakotína zdejší tvrz se vším příslušenstvím Marši Kulevi z Chotče a v roce 1492 Janovi z Tedražic (nejspíše ze Sendražic, neboť Tedražice jsou až u Sušice a ves téhož názvu na Královéhradecku neexistovala). V roce 1495 udělil král Vladislav Jagellonský městečku právo, aby mohlo odbývat týdenní trh. V 16. století náležel Stračov Bořkům z Dohalic, od nichž byl roku 1553 prodán Dobšovi Vranovskému z Doubravice a od něho ještě v témže roce za 1 437,5 kopy grošů českých Jindřichovi Nejedlému z Vysoké. Ludmila, rozená Nejedlá z Vysoké, prodala Stračov roku 1612 Karlu Zárubovi staršímu z Hustířan za 5 600 grošů českých, při jehož rodě zůstal spojen s cerekvickým panstvím až do roku 1708, přičemž za třicetileté války byl zpustošen a stala se z něj pouhá malá ves. Následně přešel s Čeňovem a Lhotou za 35 200 zlatých rýnských a 500 zlatých klíčného do rukou Maxmiliána Rudolfa Lamotte z Trintroppu, držitele Jásenné a Holovous, a v roce 1728 za 60 300 zlatých hrabatům z Bředova (Jan Baltazar hrabě z Bredau). O 17 let později projížděla vsí císařská jízda, jež se střetla s nepřítelem pod sv. Gothardem. Antonín Vilibald hrabě z Bředova prodal Stračov roku 1765 za 80 000 zlatých rýnských své manželce Apoleně Terezii, rozené Bechyňové z Lažan. Od ní přešel Stračov ve veřejné dražbě v roce 1797 za 65 500 zlatých v držení pražského měšťana Prokopa Kerna a po něm roku 1809 do majetku jeho manželky Barbory, roz. Gränzensteinové. Ta ho v roce 1839 prodala za 135 000 zlatých Františku Arnoštovi hraběti z Harrachu. V majetku tohoto rodu zůstal Stračov až do zrušení poddanství a přijetí prozatímního zřízení obecního. Roku 1788 byla ve Stračově zavedena lokálie (do té doby hněvčeveská filiálka), z níž se v roce 1856 stala fara. 11. srpna 1830 vyhořel zdejší kostel sv. Jakuba.

Roku 1849 se stal Stračov samostatnou politickou obcí. O 7 let později žilo ve Stračově 40 lidí židovského vyznání. 6. dubna 1859 vyhořelo stavení čp. 12. Za prusko-rakouské války probíhaly u obce krvavé boje a zranění byli umístěni nejen ve škole, ale i v kostele sv. Jakuba, z něhož byli vyneseni až počátkem září 1866, těsně před poutí, aby mohl být chrám uklizen. V roce 1870 bylo obcí vysázeno tamní stromořadí. Roku 1873 byla postavena nákladem 15 880 zlatých škola, jež byla později rozšířena na trojtřídní. 30. dubna 1875 shořela střecha u stavení truhláře Josefa Šulce. 4. dubna 1876 se oběsil 55letý vdovec Jan Horák. V téže době tu byl farářem P. Jan Paďour, který býval terčem různých satirických článků v tehdejším tisku, např. v „Duchu času“ ze 6. ledna 1878 jsme mohli o něm číst toto:

„Farské kuchařky.

Ve Stračově (okres Nechanice) mirumilovný pan vikář Paďour rád se pobaví s „cnostnou pannou kuchařkou“ tím, že sobě na zájem vynadají a se poperou, k čemuž jim i náves dosti dobrá jest.

Že jim to činí radost a ukracuje dlouhou chvíli – poperou se častěji! „Panna“ kuchařka též ráda „štamprli“ čehos dobrého, a snadno se „nadrátuje“ a tím bojechtivější se stává. Pan vikář rád by zbavil se takového protiválečníka ale panna kuchařka poctíc jej nejvybranějšími tituly řekne, že nepůjde – a nejde!

Ve středu dne 5. prosince 1877 stály obě strany válčící opět proti sobě a tentokráte přišlo do tuhého; „panna“ ve svém šlechetném hněvu pozvedla pravice své – majíc tutu ozbrojenou pistolí – a zůstalo pro tentokráte vítězství na straně její – pan vikář zůstal na bojišti – s rotřísněnou rukou.“

Skutečně zajímavý pohled by to byl, kdybychom se na tehdejší stračovskou náves mohli podívat. O rok později byla v obci zřízena četnická stanice. Roku 1884 vzniklo Živnostenské společenstvo. O rok později byla provedena přístavba školy pro třetí třídu a došlo k výstavbě silnice od pšáneckého k mžanskému katastru. V roce 1887 byla v českém zemském sněmu projednávána petice místní školní rady o zařazení zdejší školy do vyšší třídy služného učiitelů. Roku 1889 sepsala místní školní rada petici za vřazení obce do nižší třídy školného. Ta byla následně projednávána v českém zemském sněmu. 17. června 1894 byl vysvěcen pomník čtveřici zemřelých zdejších duchovních správců. 23. června 1895 byla posvěcena prozatímní kaple, jež byla zřízena jako náhrada za zbořený kostel, a to až do výstavby nového svatostánku. V témže roce byla dokončena přístavba školy pro další třídu a provedena výstavba silnice do Dubu. V lednu 1896 vypukl oheň na půdě domu, v němž byla umístěna četnická stanice. 10. ledna 1896 vyhořela Hamplova stodola se zásobami obilí. 11. června 1896 vyhořelo stavení K. Čapkové. 21. února 1898 vypukl oheň v hostinci J. Jelínka, který utrpěl škodu 800 zlatých a nájemce hostince J. Vejnar dalších 1 500 zlatých. To z toho důvodu, že mnoho věcí rozkradli přihlížející. Roku 1904 byla zahájena stavba silnice ze Stračova do Klenice. 24. února 1905 byl zapsán do rejstříku Spořitelní a záložní spolek pro Stračov, Dub a Lhotu, z. s. s n. r. V roce 1906 vznikl Spolek ustavičného klanění nejsvětější svátosti oltářní. O rok později vznikl SDH a roku 1908 vodní družstvo, jež v letech 1908-1909 provedlo první meliorace na území obce. V roce 1909 vznikla silnice do Klenice. Roku 1911 byla vybudována obecní kolna. 6. srpna 1912 došlo ke vloupání do zdejšího chrámu, jehož se měl dopustit tulák Josef Míl. V témže roce vznikla v centru vsi nová silnice. Roku 1915 byl vystavěn obecní domek. Z front 1. světové války se nevrátilo 9 místních mužů (4 z nich jsou dodnes vedeni pouze jako nezvěstní) ze 116 odvedených.

Roku 1920 vzniklo Hospodářské strojní družstvo pro rozvod elektrické síly a její upotřebení v hospodářství a živnostech. V letech 1923-1924 byla provedena parcelace zdejšího velkostatku Stračov - Čeňov. V roce 1924 byla založena Lidová škola hospodářská. Roku 1925 došlo k rozluce Stračova a Stračovské Lhoty. O rok později byly zahájeny meliorační práce na katastru obce, jež mělo na starosti zdejší Prvé vodní družstvo. 22. února 1928 vyhořel hostinec Josefa Holického. Během požáru bylo ze sklepa hostince odcizeno 300 litrů piva a 80 litrů lihovin. Neznámý trojlístek nechal ve sklepě pouze soudek octa. Aby byli pachatelé nenápadní, část svého lupu čepovali zasahujícím hasičům. Vedle toho zmizela 2 velká zrcadla a kuřivo v hodnotě 100 Kč. Četnictvo po požáru začalo pro krádež stíhat 16 místních obyvatel. 12. ledna 1934 shořela stodola Václava Hampla. Za německé okupace nesla obec název Elsterhof. 30. března 1944 byla zakoupena první motorová stříkačka. Roku 1944 byla zrušena Lidová škola hospodářská. 11. června 1945 dorazila do Stračova Rudá armáda. V roce 1949 vzniklo JZD (přípravný výbor byl ustaven 23. dubna 1949), jež se 1. ledna 1976 připojilo k JZD Mžany. Roku 1954 vznikla Lidová myslivecká společnost. O 8 let později se začala budovat kanalizace. V roce 1963 se ustavilo Myslivecké sdružení Habřina (Klenice, Stračov a Pšánky). O 5 let později byl zavezen obecní rybník. Roku 1975 byla zrušena zdejší škola. 5. září 1977 zahájila v bývalé škole svůj provoz jednotřídní MŠ. V letech 1977-1978 byla upravena zahrada při MŠ. V roce 1993 vznikla TJ Sokol Stračov, od roku 2017 pouze TJ Stračov. O 2 roky později byla obec plynofikována. V letech 2000-2001 byl vybudován vodovod. Roku 2003 byla většina obce vybavena chodníky. V letech 2009-2013 bylo kompletně zrekonstruováno zdejší hřiště a byly vybudovány nové stavební parcely pro rodinnou výstavbu. 10. června 2010 bylo ustaveno Sdružení rybářů Stračov. V témže roce vznikl spolek „Šikovné ručičky“. V roce 2013 byla kompletně revitalizována obecní zeleň. 25. května 2013 se uskutečnila akce „Historie a tradice regionu“, jíž se zúčastnila partnerská obec Jedlina-Zdrój. Roku 2014 proběhla rekonstrukce veřejného osvětlení. O rok později byl vyhlášen Stračov „Vesnicí roku Královéhradeckého kraje“.

Dominantou obce je kostel sv. Jakuba, který byl v letech 1844-1848 podstatně přestavěn, v roce 1894 zbořen, v letech 1903-1905 nově vystavěn a v letech 1997-1998 opraven. Z dalších pamětihodností jmenujme: od 24. ledna 1964 památkově chráněnou sochu sv. Jana Nepomuckého z roku 1730 (někteří autoři hovoří o roce 1728); od 18. března 1996 památkově chráněnou sochu sv. Jakuba z poloviny 18. století a obnovenou v roce 1801; od 4. listopadu 2004 památkově chráněný dvoukřídlý jednopatrový zámek s dochovanou klasicistní úpravou a starším barokním jádrem z 18. století, který byl naposledy opraven v letech 2007-2008; sochu Nejsvětější Trojice před kostelem z roku 1877, jež byla naposledy zrenovována v roce 2018; pomník královského pruského praporečníka granátnického pluku č. 12 Lva z Luedecke, 19 rakouských a 16 pruských vojínů z prusko-rakouské války č. 84; pomník vojákům Rudé armády od Karla Samohrda z roku 1949; pomník obětem 1. světové války z roku 2008. Nejvýznamnějšími místními rodáky jsou: sochař Josef Rychtera (18. března 1794 Stračov - 22. července 1848 Hořice), uhřičický učitel Josef Homoláč (* 1800 Stračov - 23. února 1872 Uhřičice u Kojetína), římskokatolický kněz, pedagog a publicista Jindřich Beránek (8. října 1838 Stračov - 1. března 1907 Praha), botanik Karel Krčan (12. června 1887 Stračov - 3. prosince 1971 Nové Město nad Metují), archeolog a muzejník prof. PhDr. Jindřich Čadík (10. března 1891 Stračov 1. ledna 1979 Plzeň) a matematik Eduard Čech (29. června 1893 Stračov - 15. března 1960 Praha). Řada místních obyvatel bývala členy okresního výboru nebo okresního zastupitelstva v Nechanicích, případně udělala ještě vyšší kariéru.

Stračov na mapě