Zámek ve Stračově

Ves Stračov se původně jmenovala jako Strakotín a ve 14. a 15. století náležela pánům ze Strakotína, kteří v ní měli své rodinné sídlo. Zda se jejich tvrz nacházela na místě dnešního zámku, není úplně jisté, i když prof. August Sedláček píše: "U nového zámku v parku spatřuje se okrouhlé tvrziště z bývalé tvrze, která tu ve 14. a 15. věku stávala.", ale někteří autoři jsou k tomuto skeptičtí a ony zbytky považují spíše za pozůstatky hospodářských budov, než tvrze samé. Prvním známým držitelem tvrze byl Pešek ze Strakotína, který je zmíněn v roce 1358 jako jeden z patronů kostela ve Smiřičné. Po něm zde seděli: Mladota ze Strakotína (1361-1371), Pešek (1371), Beneš z Rýzmburka (1395) a Jiří ze Strakotína (1415).

Roku 1478 postoupila Kateřina ze Strakotína tvrz ve Stračově Marši a Heřmanovi, bratřím strýčeným (bratrancům), Kulovi z Chotče. Již v roce 1495 udělil král Vladislav Stračovu právo odbývat týdenní trhy a obec byla povýšena na městečko. Někdy na přelomu 15. a 16. století se dostal Stračov do rukou mokrovouské větve Bořků z Dohalic. Ti však nejspíše na stračovské tvrzi nebydleli a maximálně zde občas přebývali, když potřebovali při svých loveckých výpravách nebo návštěvách mít kde hlavu složit.

Od Bořků Dohalských z Dohalic koupil Stračov roku 1553 Dobeš Vranovský z Doubravice, který ho ještě v témže roce prodal královéhradeckému císařskému rychtáři Jindřichu Nejedlému z Vysoké. Jeho dědička Ludmila ho v letech 1611-1612 prodala Karlu Zárubovi z Hustířan, čímž se městečko dostalo k cerekvickému panství. Rod Zárubů z Hustířan držel Stračov až do roku 1708, s výjimkou konce 17. století, kdy ho vlastnil Jan z Bubna. Během třicetileté války se z městečka stala zpustošená vesnice, která přešla v roce 1708 do rukou Maxmiliána Rudolfa Lamotte z Frintroppu, majitele Jasenné.

O 20 let později byl Stračov prodán Janovi Balthasarovi hraběti z Bredy, od něhož ho roku 1768 koupila jeho manželka Apolena Terezie, rozená Bechyňová z Lažan. Za ní bylo při známém selském povstání zničeno veškeré zařízení zámku, např. z nábytku zůstaly doslova pouhé třísky, což mělo na svědomí na 600 povstalců. Nakonec byl Stračov prodán v roce 1797 ve veřejné dražbě pražskému měšťanovi Prokopu Kernovi, který nechal roku 1800 přestavět vrchnostenský dům na klasicistní zámek o jednom poschodí. V roce 1809 přešel Stračov do majetku manželky Prokopa Kerna Barbory, rozené Gränzensteinové, jež ho prodala roku 1839 za 135 000 zl. Františku Arnoštovi hraběti z Harrachu, který na zámek přistavěl druhé poschodí. Následně ho využíval jako prozatímní sídlo před svým přesídlením na nově stavěný zámek v Hrádku u Nechanic. Poté budova opět sloužila správním účelům, byly zde kanceláře a byty úředníků vrchní správy sadovského velkostatku, takže v roce 1894 zde působili: vrchní správce a patronátní komisař František Panzner, důchodenský pokladník Josef Svoboda, důchodenský adjunkt Vilém Kotyk a lesní inženýr Josef Richter. Krátce před 1. světovou válkou byla do Stračova přeložena ze Stěžer i revizní kancelář. V té době došlo i k postupné likvidaci části parku, čehož důkazem může být zmínka v 7.-8. čísle "Věstníku Krásy našeho domova" z roku 1907: "Ve Stračově při zámku hraběte Harracha bývalo před lety krásné stromoví, dnes není o něm téměř potuchy, jak je stenčeno."

V době popřevratové zůstal zámek v rukou velkostatkářského rodu Harrachů (šlechtické tituly byly zrušeny), a to i po jeho parcelaci v roce 1924, kdy výše jmenovaný šlechtický rod o velkou řadu pozemků a nejen jich přišel. Zůstala zde i většina úřednictva, které však dostalo následujícího roku postupně výpověď. Byla totiž již jiná doba a velkostatkář Harrach neměl již tolik peněz, aby mohl tolik lidí zaměstnávat.

Po dlouhém váhání a přemítání nad nově vzniklou finanční situací se nakonec odhodlal zámek v roce 1925 prodat, a to za 80 000 K (mimo poplatků) bývalému zámeckému poslíčkovi J. Fišerovi, který ho chtěl nechat rozbourat, protože tento objekt byl velmi sešlý, zejména šlo o střechu, podlahy, omítku a rozpraskané zdi. Zámek však byl pod ochranou Památkového úřadu, který na základě komisionelního řízení ze 17. února 1931 jeho demolici nepovolil. Dostal jen souhlas s odbouráním jednoho poschodí, ale tak, aby vzhled zámku zůstal nedotčen. Oprava objektu byla provedena roku 1935 a vyšla na 60 000 K.

O 10 let později připadl zámek obci. Později byl interiér upraven pro skladovací účely Státní vědecké knihovny, ale vedle toho sloužil také k bydlení a jako dětský útulek. Od 4. listopadu 2004 je objekt památkově chráněn (viz https://pamatkovykatalog.cz/zamek-14324649). Následně jej obec prodala do soukromého vlastnictví firmě Antikpraha. K celkové opravě a stavebním úpravám budovy včetně přípojek došlo v letech 2007-2008 a v současnosti je jeho majitelem firma Castle Stracov s.r.o. (viz https://zamekstracov.cz). Na závěr ještě dodejme, že ke tvrzi Strakotínu se vztahovalo několik pověstí, z nichž jednu literárně zachytil František Ladislav Sál ve své knize "Pohádky, pověsti a národní písně Královéhradeckého kraje. Díl I."