Pšánky

Tato lokalita byla osídlena již v době kamenné, což dokazuje nejen několik nálezů drobných kamenných seker, nýbrž také zbytků keramiky. První zmínka o Pšánkách však pochází teprve z roku 1393. Původně se jmenovaly jako Blšany a deminutivní tvar obdržela ves nejspíše podle sousední malé vsi Petroviček, s níž se často vyskytovala dohromady. Ale dejme slovo erudovanému znalci - prof. Antonínu Profousovi a jeho knize "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. I. díl. A-H", v níž se píše, že Pšánky mají stejný původ svého pojmenování jako Blšany:

"3. Sem náleží též Pšánky (v Pšánkách, do Pšánek), ves 8 km již. od Hořic: 1393 ad villam Blssan et Petrowiczek (Kapras, Kn. svěd. Bydžov. 158); 1406 villa Blssani monii Brzewnow., DRC. 189; 1545 (1521) w Bassniczych tvrze - - w Kaniczy vsi celé - - it. w pssankach vsi celé - - s rybníčkem v pssanek, DZ. 84 D 19; 1542 pssanky ves celou (ke zboží bašnickému), DZ. 41 J 2.

Tato vesnice se tedy jmenovala původně Blšany a deminutivní tvar dostala asi podle sousední vsi Petroviček, s níž se často vyskytovala pohromadě a jež byla také malá.

Jm. Blšany bylo utvořeno ze stč. slova blcha (nč. blecha, psl. blъcha, pulex, Floh) analogií podle jmen na -jany, na př. Chlumčany (= ves lidí bydlících na chlumci), Olšany (= ves lidí, kteří se usadili na místě, kde bylo olší) a p., a to nejspíše z příjm. Blcha > Blecha (v. hojné příjm. Blecha v Adr.), takže Blšany = ves lidí Blechových, srov. Synčany = ves lidí Synkových.

V prvotním tvaru bylo Blьš-, v něm zaniklo časem ь a pak tu bylo l souhláskové, jež později dílem se stalo slabičným (Bļ-ša-ny), dílem zaniklo pro usnadnění výslovnosti. Potom se Bš- změnilo spodobou ve Pš-."

V roce 1511 prodal Hašek Zvířetnický z Vartenberka tvrz Petrovičky s poplužním dvorem a celou ves Pšánky, Kanici s poplužním dvorem Janu Krupému z Probluze za 1 000 kop. Roku 1521 připadly Pšánky s dalšími vesnicemi Vojtěchovi z Pernštejna na Pardubicích. Od něj v roce 1542 odkoupil Zikmund Smiřický statek Bašnice s pustou tvrzí a připojil tak k hořickému panství Bašnici, Břišťany, Petrovičky, Sukorady, Kanici a Pšánky, na nichž vězelo patronátní právo milovické farnosti. V rámci tohoto panství zůstaly Pšánky až do zrušení poddanství a zavedení prozatímního zřízení obecního. Podle urbáře z let 1728-1729 měly Pšánky 8 usedlých s potahy a 1 zahradníka. Roku 1843 zde žilo 146 obyvatel ve 26 domech.

V roce 1849 se Pšánky staly samostatnou politickou obcí. 28. května 1861 hořelo ve vsi. Roku 1865 byla podána českému zemskému sněmu žádost zastupitelstva obcí Pšánek a Petroviček, aby byly ponechány v okrese Hořice. O rok později probíhaly kolem obce boje prusko-rakouské války, přičemž přímo u vsi ležely sbory 1. pruské armády, přesněji 3. a 4. divize (někde je naopak uváděno, že šlo o 4. a 5. divizi). V roce 1880 byla vybudována silnice Petrovice-Pšánky. Roku 1883 byla českým zemským sněmem schválena petice obce Pšánky za rozloučení obce na 2 samostatné obce – Pšánky a Petrovice. V roce 1885 byla silnice z Pšánek do Stračovské Lhoty převzata okresem. 27. listopadu 1888 vyhořel statek Františka Šimůnka a 3 sousední stavení. Škoda byla odhadnuta na 11 000 zlatých, ale pohořelí byli pojištěni pouze na 4 837 zlatých. Jako domnělý palič byl zatčen nájemce usedlosti V. Vondráček. 10. dubna 1891 zešílela 67letá ovdovělá nádenice Josefa Ludvíková a sekerou si usekla pěst levé ruky. 30. července 1896 zasáhla obec velká bouře s krupobitím. V roce 1897 bylo založeno Vodní družstvo, jehož projekt hlavního odpadu vznikl o rok později. Již předtím obec náležela k hořickému VI. vodnímu družstvu, jež zde provádělo práce v letech 1886-1887. V roce 1900 zde žilo 165 obyvatel ve 30 domech. V letech 1903-1904 byl upraven Bříšťanský potok. V té době tu působili: mlynář Josef Kazda, hostinský Josef Holubička, kovář Josef Pokorný, obuvník František Bezvoda, truhlář Josef Vaníček a sedláci Jan Vávra (60 jiter polností), Václav Vávra (30 jiter polností) a Václav Klepl (26 jiter polností). 21. června 1904 byla obec zasažena velkou bouří s vichřicí a krupobitím, které zničilo pomalu vše. V roce 1906 byl čestným občanem obce jmenován Ing. Václav Špitálský, a to za zásluhy při provádění melioračních prací. Roku 1910 měly Pšánky 167 obyvatel a 30 domů. 10. června 1913 vyhořel domek Josefa Marka. Z front 1. světové války se nevrátili 2 místní muži (Josef Ornst, Jan Starý).

V roce 1920 se objevila v obci slintavka a kulhavka. 27. ledna 1922 byly přijaty stanovy Hospodářského strojního družstva pro rozvod a upotřebení elektrické síly v hospodářství a živnostech, jehož prvním předsedou byl Alois Ludvík. O 2 roky později došlo v rámci pozemkové reformy k přídělům půdy od hořického (3 rolníci obdrželi 3,3 ha), petrovicko-lodínského (5 rolníků získalo celkem 6 ha) a stračovsko-čeňovského velkostatku (16 rolníků obdrželo 18 ha). Roku 1926 se obec zajímala o zřízení vodovodu. V roce 1930 zde žilo 144 obyvatel ve 31 domech. Za německé okupace nesla obec pojmenování Psanek. 30. listopadu 1942 byl založen SDH. 30. listopadu 1943 byla pořízena motorová hasičská stříkačka značky Stratílek. Téhož roku byl v bývalém písníku vybudován areál pro ochotnické divadlo s jevištěm i hledištěm. V roce 1954 byla postavena hasičská zbrojnice, jež sloužila do roku 2002. V srpnu 1957 vzniklo JZD, které bylo 1. ledna 1971 připojeno k JZD Petrovice. V roce 1958 vyhořela stodola u čp. 28. Roku 1960 byl postaven sušák na hadice. 26. listopadu 1971 se Pšánky staly součástí Petrovic. V letech 1971-1981 byla vybudována dešťová kanalizace s vyústěním do Bašnického potoka. V roce 1972 byla dokončena a zkolaudována nová prodejna smíšeným zbožím. Roku 1975 byla obnovena taneční část zchátralého divadelního areálu. V roce 1982 se uskutečnil 1. ročník pouťového turnaje v malé kopané. V letech 1987-1989 byl zrekonstruován hostinec. Od 1. ledna 1993 jsou Pšánky opět samostatnou obcí. Roku 1998 byla obec plynofikována. V letech 1999-2001 byl zrevitalizován rybník, jenž získal novou hráz. V letech 2000-2002 byla vybudována nová hasičská zbrojnice. V roce 2015 byl opraven hostinec. 14. prosince 2018 byly obci uděleny obecní symboly.

Ze zdejších pamětihodností musíme zmínit: kamenný kříž od sochaře Antonína Lukeše z Nové Paky z roku 1902, který byl obnoven v roce 1995; sochu sv. Jana Nepomuckého, jež byla vybudována roku 1868 nákladem Marie Richterové; dřevěnou sloupovitou zvoničku. Nejvýznamnějším zdejším rodákem je učitel Josef Klepl (* 8. listopadu 1866 Pšánky), který působil na obecné a měšťanské škole v Nechanicích a v Hořicích, kde byl i pomocným učitelem na C. k. odborné škole sochařské a kamenické. Naopak rolník Josef Vávra z čp. 13 byl členem dozorčího výboru Zemědělské nemocenské pojišťovny v Hořicích, výboru Hospodářsko-průmyslové jednoty v Hořicích a kuratoria tamní střední zemědělské školy; Jan Vojtěch byl nejen obecním starostou, ale též předsedou a pokladníkem Společenstva pro melioraci pozemků v Pšánkách a okolí, v letech 1902-1917 předsedou Okresní záložny hospodářské v Hořicích a vedle toho zasedal i v hořickém okresním zastupitelstvu; Václav Peřina byl praporečníkem Okresního sdružení republikánského dorostu v Hořicích a tak bychom mohli ještě dlouho pokračovat ve výčtu těch, kteří se účastnili veřejného života v rámci obce, okresu či státu.