Jeníkovice

Zdejší osídlení spadá již do doby kamenné. Díky tomu, že zde bylo ve velkém provozováno cihlářské řemeslo, tak byla objevena řada archeologických nálezů. V Ludvíkově cihelně to byly kosti diluviálních zvířat; na Bílém kopci u bývalého panského dvora bylo objeveno popelnicové pohřebiště z doby bronzové, jež bylo několikrát prokopáno (1885, 1897, 1902); různě po obci a okolních polí došlo k nálezům řady kamenných (1889) i bronzových nástrojů. Není to nic divného, neboť tudy vedla již v mladší době kamenné stezka, která mířila z Třebechovic pod Orebem na Jílovici a dále na sever.

Ohledně názvu obce je nejlépe dát prostor profesoru Antonínu Profousovi a jeho knize "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Díl II. CH-L", v níž se o původu pojmenování Jeníkovic píše následující:

"1. Jeníkovice (lid. Jenikovice n. Jenkovice, v Jenikovicích, do Jenikovic, jenikovskej), ves 12 km vých. od Hradce Králové: 1385 ad eccl. in Trziebiechouicz cum filiali in Jenicouicz, LC. IV, 170; 1546 (1496) w Trzebochowiczych tvrz - - w libranticzych, w jenikowiczych, DZ. 6 G 5; 1603 Heřman Straka z Nedabylic na Jenikovicích, VUSp. 1898, I, 23; 1790 (i 1836) Hft Opocžna: Jenikowitz, Jenkowitz von 66 N., Schaller XV, 177 (i Sommer IV, 374); úř. 1854 Jenkovice (Jenikovice), 1893 Jenikovice.

Ve jm. J. se slab. -ní- zkrátila v -ni- a potom zde -i- dokonce splynulo s měkkým ň a to konečně ztvrdlo (Jenkovice), srov. pšence v sev. vých. Čechách i chod., paňmáma, peňze, poňženě středočes. (Geb. HM. I, 228, a Trávn. HMČ. 158)."

Zde stejně jako u jiných Jeníkovic (toto úřední pojmenování bylo přijato až v roce 1923) předpokládá, že pojmenování obce je odvozeninou od vsi lidí Jeníkových. První zmínka o její existenci pochází z roku 1385, kdy byl zdejší chrám Páně filiálním do Třebechovic pod Orebem a sama ves byla rozdělena mezi dvojici vlastníků, z nichž jedním byl majitel třebechovického panství. Jím byl v roce 1450 Přibík Kroměšín z Březovic, jenž odkázal třebechovické zboží své dceři Johance z Březovic, manželce Mikuláše staršího Trčky na Vlašimi. Ta ho roku 1496 prodala Mikuláši mladšímu Trčkovi z Lípy, čímž se Jeníkovice staly součástí opočenského panství. V roce 1599 řádil ve vsi mor. Druhý díl Jeníkovic s poplužním dvorem byl původně příslušenstvím tvrze v Ledci, jíž v 15. století drželi Šárovcové ze Šárova. Když byla vybudována nová tvrz Srub u Ledce, náležející před rokem 1537 Petru Šárovci ze Šárova, připadl k ní rovněž již zmíněný druhý díl Jeníkovic. Následně ho zdědili Petrovi synové Václav, Jan a Daniel, kteří si otrovský majetek roku 1547 podělili, takže poplužní dvůr v Jeníkovicích připadl Janovi, jenž měl též při dvoře vystavět novou tvrz. V roce 1562 zakoupila třebechovická obec zdejší dvůr, neboť odtud získávala hlínu pro svoji cihelnu. V rukách Šárovců ze Šárova zůstala druhá část Jeníkovic až do roku 1623, kdy měla být zkonfiskována císařem, neboť její vlastník Jan Václav ze Šárova se aktivně účastnil českého stavovského povstání. On však císaře předešel a svůj statek prodal Janu Rudolfu Trčkovi z Lípy, majiteli opočenského panství, čímž se celé Jeníkovice ocitly v rámci tohoto panství, v němž zůstaly až do zrušení poddanství a zavedení prozatímního zřízení obecního. V roce 1628 se obyvatelé Jeníkovic zúčastnili selské vzpoury na Opočensku. Roku 1651 měla ves 28 domů a 137 lidí, z nichž jen 2 náleželi k římskokatolické víře. V letech 1680-1682 zasáhla ves epidemie moru. Celkem tak zemřelo 114 obyvatel. 16. září 1732 přišlo na opočenský zámek 7 zdejších sedláků, kteří neúspěšně žádali, aby jim bylo povoleno vyznávat jejich nekatolické náboženství. Mluvčím všech byl jeníkovický chalupník Jan Hovorka. Reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Po všech vsích bylo rozmístěno vojsko s jezuitskými misionáři. Kdo se nepoddal, byl zatčen. V Jeníkovicích bylo celkem zatčeno 13 osob, včetně zmíněného Jana Hovorky, šenkýře Josefa Barvíře a panského myslivce Mikuláše Pancíře. Ve vězení strávili většinou více než 2 roky a někteří byli ještě poté nahnáni na různé nucené práce. V roce 1732 byl vybudován nový panský dvůr. Roku 1740 se v blízkých lesích shromažďovali tajní nekatolíci, kterým kázal exulant Jan Libverda, jehož pruský král Bedřich II. jmenoval inspektorem českých osad v Slezsku. O 2 roky později odešlo do Pruska 5 místních rodin. V roce 1770 odpadlo od katolické církve 37 osob. Roku 1781 vyhořelo 5 stavení a 1 stodola. V roce 1785 vyhořely 3 statky a 2 chalupy. 23. srpna 1813 ležel v obci pluk ruské kavalerie. Roku 1843 měla ves 101 domů a 636 obyvatel.

V roce 1849 se staly Jeníkovice samostatnou politickou obcí. Posledním rychtářem a prvním zvoleným starostou zároveň byl Jan Basse. 20. listopadu téhož roku byla před chrámem Páně vysazena lípa na památku zrušení poddanství, tzv. Lípa robotní. 13. října 1851 byla zavražděna Dorota Archlebová, roz. Kryštůfková. Za tento zločin byl potrestán Alois Rykr z Třebechovic pod Orebem. V září 1855 řádila v bývalém hostinci Václava Kašpara úplavice. Celkem zemřelo 7 osob, včetně jeho vlastníků. 31. ledna 1856 vyhořelo stavení čp. 15 Josefa Hrocha. 25. června 1859 se otrávil Jan Valášek z čp. 90. Za prusko-rakouské války byla ves plná zraněných vojáků, jež byli rozmístěni po stodolách. 23. srpna 1866 přijeli pruští husaři, aby zrekvírovali hovězí dobytek, koně i obilí. Roku 1870 byla postavena budova pro nově zřízenou jednotřídní obecnou školu (odškolení bylo odsouhlaseno v předchozím roce). Předtím děti chodily na Vysoký Újezd nebo do Třebechovic pod Orebem. Místo učitele této filiální školy obnášelo 220 zlatých služného, byt a užívání pozemku "jehož velikosť se po ustanovení učitele určí". 16. května 1877 spadla do neohraženého rybníka tříletá dcera vdovy A. Lukáškové a utopila se. Roku 1878 byla škola zvýšena o 1 patro a rozšířena o druhou třídu. 22. února 1880 byl ustaven SDH. Jeho prvním velitelem byl statkář Josef Ludvík. V roce 1884 byla založena Ludvíkova cihelna a roku 1895 Beránkova cihelna. V říjnu 1891 shořela střecha Horákova statku se zásobami sena a slámy. Škoda byla odhadnuta na 1 100 zlatých, pojištěn však byl jen na 570 zlatých. 5. června 1896 zbili místní v Javůrkově hostinci Josefa Vondráčka ze Žďáru tak, že následujícího dne zemřel. V roce 1899 byl postaven nový hřbitov, jenž byl vysvěcen 29. června 1899 děkanem Msgre. Ferdinandem Hanouskem z Třebechovic pod Orebem. Roku 1901 byl postaven nový kostel, k jehož vysvěcení došlo 10. října 1901. O 2 roky později byla škola rozšířena na trojtřídní a došlo k založení místní organizace sociální demokracie. V roce 1904 došlo k přístavbě 2 tříd na severní straně, kde bývala tělocvična. Tyto práce provedl třebechovický stavitel Karel Svoboda za 11 958,02 K. 27. listopadu 1904 došlo k ustavení místní záložny. 1. března 1908 byl otevřen poštovní úřad, jehož prvním přednostou se stal Rudolf Jedlička. Roku 1909 vznikla místní agrárnická organizace a při škole byla zřízena 1 zatímní pobočka. 20. prosince 1909 byl v sadě bývalého Kalendovského statku vykopán hrnec se 400 stříbrnými groši z období Vladislava II. a Jiřího z Poděbrad. V letech 1909-1912 byly provedeny meliorace některých pozemků. V roce 1911 byla ustavena TJ Sokol a roku 1913 DTJ. Z front 1. světové války se nevrátilo 28 místních mužů.

25. května 1919 byla před kostelem zasazena lípa Svobody. V dubnu 1920 se ustavilo Hospodářské strojni družstvo pro rozvedení a upotřebení elektrické energie. Prvním předsedou byl Rudolf Jánský. 11. prosince 1920 propukla epidemie slintavky a kulhavky, jež skončila až v následujícím roce. Roku 1922 byl rozdělen zdejší panský dvůr. Zbytkový statek s 44,65 ha obdrželi směnou za své pozemky Josef a Rudolf Ludvíkovi. 21. června 1924 došlo díky přívalovým srážkám k povodni. O 2 roky později vznikla místní organizace KSČ. 28. října 1928 byla odevzdána do provozu nová samostatná veřejná telefonní hovorna a telegrafní stanice s telefonním provozem. 23. května 1929 vyhořela chalupa Jana Bajera. 4. července 1929 byla obec zasažena známou ničivou vichřicí, jež způsobila řadu škod. 25. května 1935 přišla velká bouře, během níž uhodilo do stodoly zdejšího dvora a ta následně shořela. 17. srpna 1937 vyhořely stodoly místního dvora i se zásobami obilí. Na vině byla závada na elektrickém vedení. V listopadu 1937 byla pořízena nová motorová stříkačka. V roce 1937 byl zřízen památník JUDr. Karlu Kramářovi. 12. února 1938 vyhořelo stavení Jana Němečka. 12. srpna 1938 vypukl požár u Bedřicha Jánského, jemuž shořela stodola s celou úrodou. Roku 1941 byl v rámci oslav 60 let trvání SDH vyznamenán sborovou medailí a Českou zemskou hasičskou jednotou František Petr, a to za více než 50letou činnost ve sboru. Za německé okupace, kdy obec nesla německé pojmenování Jenikowitz, zahynuli 4 místní lidé v nacistických koncentračních táborech a 8 bylo totálně nasazeno. V roce 1950 byl utvořen přípravný výbor Jednotného zemědělského družstva. Roku 1951 bylo v bývalém Procházkově hostinci zařízeno kino. V roce 1952 vzniklo JZD, které roku 1963 převzaly Čs. státní statky. 9. května 1956 byla slavnostně odhalena pamětní deska obětem nacismu. V roce 1960 byl dostavěn nový družstevní kravín. O rok později byla přestavěna prodejna smíšeného zboží. Roku 1963 byla opravena škola, jež získala též novou fasádu. Roku 1971 byla obnovena činnost ZO SČSP. V roce 1972 vznikl SSM. Roku 1976 byla zrušena zdejší škola. V roce 1980 byla nově otevřena MŠ. 17. září 1984 došlo k přestěhování pošty. 1. července 1985 byla obec připojena k Třebechovicím pod Orebem, od nichž se odtrhla 24. listopadu 1990. V letech 1987-1988 proběhla 1. etapa výstavby vodovodu. Ten byl tehdy ukončen na začátku obce, přitom potřebné potrubí bylo pořízeno již v roce 1983. Roku 1989 byla zrekonstruována cihelna, která předtím 7 let nefungovala. Další etapa výstavby vodovodu probíhala v letech 1989-1994. Kolaudace poslední části proběhla 31. srpna 1994 a následně tak mohl být uveden do provozu. Roku 1998 byla zrekonstruována hasičská zbrojnice, kam byla umístěna i lékařská ordinace. V letech 2000-2001 byla provedena plynofikace obce. V roce 2003 byla dokončena 1. etapa rekonstrukce veřejného osvětlení a místního rozhlasu. Roku 2006 byla dokončena přístavba přísálí a rekonstrukce kuchyně v místním hostinci. O 4 roky později byla provedena rekonstrukce budovy obecního úřadu a MŠ. K opravě jejího ústředního topení a plynofikaci došlo již v roce 2004.

Ze zdejších pamětihodností je třeba zmínit kostel sv. Petra a Pavla, který zde stál již v roce 1385, v letech 1741-1745 byl vybudován nový a ten byl roku 1901 nahrazen současným objektem, jenž je od 24. července 2002 památkově chráněn; přízemní zděné stavení čp. 51 z 2. poloviny 19. století vystavěné ve formách lidového klasicismu, které získalo památkovou ochranu 19. listopadu 2002;venkovskou usedlost čp. 111 z téhož času, jež je od 22. července 2002 památkově chráněna; klasicistní venkovskou usedlost čp. 146 z 60. let 19. století, která obdržela 22. července 2002 památkovou ochranu; kamenný kříž z roku 1877; kovovou zvoničku, jež nahradila dřevěnou předchůdkyni z roku 1903 se zvonkem z roku 1923; pomník padlým v 1. světové válce z roku 1925 od sochaře Josefa Václava Škody z Hradce Králové, jenž byl opraven v letech 1995-1996. Za zmínku stojí rovněž v letech 1998-1999 vybudované biocentrum "Pod Turkem". Z místních rodáků musíme zmínit: řídícího učitele ve Sloupnici Jana Vitika (25. ledna 1846 Jeníkovice - 3. června 1914 Pardubice), obvodní a železniční lékař v Týništi nad Orlicí MUDr. Václav Pumr (31. srpna 1864 Jeníkovice 7. listopadu 1915 Týniště nad Orlicí) a farář P. Josef Dokonal (* 15. února 1870 Jeníkovice - 17. května 1933 Třebechovice pod Orebem). Mezi zdejší rodáky náležel též vrchní četnický strážmistr Rudolf Lukášek, který byl 22. července 1933 zastřelen u obce Šútova v okrese Martin; z obce pocházel i otec Václava Štěcha (* 1813 Přepychy u Nového Města nad Metují), příslušníka pohraniční stráže v Haliči, který se zapojil do protirakouského spiknutí, za což byl v roce 1837 odsouzen na 3 roky do vězení, aby se následně navrátil k rodičům do Jeníkovic a odtud uprchl nejdříve do Švýcarska a do Francie, aby se roku 1848 objevil zpátky v Praze. Tento vyznavač proroka Towianského byl přítelem básníka Adama Mickiewicze a jeho prapodivné životní osudy by se nedaly shromáždit ani do jednosvazkové knihy, jak byly bohaté. V Jeníkovicích se narodil také Václav Švorc, otec herečky Jiřiny Švorcové, jež sem ráda a často zajížděla, a do svých 5 let žila v Jeníkovicích u svých prarodičů zpěvačka Radůza (vl. jm. Radka Vranková).