Dub (Mžany)

Již ze samotného názvu si můžeme dovodit to, že jeho původ pochází od nějakého významného dubu, jenž se na místě vsi dříve nacházel. Mělo jít o obrovský návesní dub, pod nímž si hrály děti a besedovali dospělí, alespoň podle Františka Ladislava Sála. Přímo v knize "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. I. díl. A-H" od prof. Antonína Profouse nalezneme přímo k této osadě pouze následující: "6. Dub (lid. v Dubu, do Dubu, dubskej), ves 8 km ssv. od Nechanic: 1543 na Dubu vsi celé (k Dohalicům), DZ. 4 G 7; 1636 vesnice Lippan, Dub, Sowieticze (ke Smiřicům), DZ. 145 D 24." Toto území náleželo od dávných dob k Mžanům, a tudíž k Dohalickému zboží. První zmínka o Dubu jako o osadě pochází tedy z roku 1543, kdy ho držel vlastník Dohalic Mikuláš z Dohalic a na Mžanech, Dubu a Čeňově pojistil věno své manželky Anny z Nežetic. Ze smíru mezi knězem Ondřejem ze Mžan a Mikulášem z Dubu, uzavřenému v roce 1408, který se nachází v soudních aktech pražské konsistoře, však můžeme uvažovat, že je tato ves mnohem staršího původu, než by se zdálo. Po smrti Zdeňka Bořka z Dohalic koupil 1. října 1599 Lípu s Dubem a Klenicí Jan Přech Třemeský ze Železna za 4 850 kop. V letech 1601-1619 náležel Dub spolu s částí Lípy a Klenic Janu Rudolfu Trčkovi z Lípy a poté došlo k jejich konfiskaci císařem a roku 1623 k odprodeji Albrechtu z Valdštejna, jenž je v roce 1624 směnil s Marií Mandalénou z Lobkovic, která veškeré majetky odkázala synovi Adamu Erdmanovi, po jehož smrti je získal roku 1636 Matyáš hrabě z Gallasu. Ten 8. května 1646 prodal Klenici, Sadovou se dvorem a mlýnem, Dub a Sovětice za 13 000 zlatých rýnských hraběti Václavu Macákovi z Ottenburku a na Třemošíně a jeho druhé manželce Marii Salome Ročkovně, roz. Bukovské z Nové Vsi a na Třeměšovsi. K panství Sadová náležel Dub až do zrušení poddanství a zavedení prozatímního zřízení obecního. Roku 1843 měl 189 obyvatel a 26 domů.

V roce 1849 se stal Dub součástí Mžan, přičemž 1. radním byl zvolen Hynek Hlavatý z Dubu (v letech 1868-1870 byl dokonce starostou Mžan, přičemž 1. radním byl František Šulc z Dubu, psán rovněž jako Schulc). Školou a farou (roku 1788 lokálie a v roce 1856 fara) náležel do Stračova, poštou do Sadové. Roku 1851 zasáhlo obec velké krupobití. Spojení Dubu s Mžany však vyvolávalo řadu problémů a třenic, což dokazuje zmínka v „Národních listech“ z 21. září 1864 o tamních volbách: „Ze Mžan. (Volba.) Kdo o Mžanech neví, opatrně do několika dobrých map nahlédnouti musí, než je as 7-8 mil severovýchodně od okr. města Nechanic najde; sousední obec Dub jest od roku 1849 k Mžanské přidělena. Jako již skoro ve všech obcích, tak i u nás dne 24. m. m. volba obecního výboru se konala. K volbě v III. sboru dostavili se až na 2 všickni voličové, a tu se utvořily tři strany: totiž dubských 19 voličů, mžanských 12 chalupníků a 29 domkářů. Tito prorazili. Za hodinu k volbě II. sboru přikročeno, v kterém dubští svornější většinu činící voličové dva z gruntovníků a jednoho z domkářů do výboru zvolili; nápotom volil I. sbor, v kterém větší díl zdejších rolníků se nacházel, a poněvadž chalupníci pro rolníky nehlasovali, byla jim tato nedůvěra od rolníků oplacena, kteří ze sebe všecky 3 výbory zvolili. Pročež nepovažujte budoucně za otroky ani nás domkáře ani samy sebe; my vždy hotovi jsme Vám ruku k smíření podati, jestli že jsme Vaši pýchu takovouto volbou urazili a Vás pohoršili, a odložte marné zakládání si na chalupnické sousedství nazývajíce se občany; přiučte se lépe Božímu přikázání lásky, které zní: Milovati budeš (i baráčníka) bližního svého, jako sebe samého, účinkujte společně s námi ku pokroku a zvelebení naší obce, abychom vzornou svorností příklad sousedním obcím dali, a budoucně dle potřeby celé vlasti nějaké služby prokázati mohli. Námitky proti volbě zadalo 10 zdejších chalupníků, mezi nimi všickni tři bývalí p. výborové, k sl. c. k. okresnímu úřadu Nechanickému pro vnucování kandidátů; žádají za zrušení volby v III. sboru a ustanovení nové volby, - dále namítají obzvláště proti nově zvolenému výboru J. K., že naslouchají mezi lidmi, že jakožto šikovatel u vojska ze zištnosti trestán byl, což lživé jest; z té příčiny byli důvěrníci volby k sl. c. k. okresnímu úřadu k protokolu předvoláni, kdež veřejně vyznali, že proti občanu J. K. žádný v obci nic nepravého říci nemůže. Dálší místodržitelské rozhodnutí, které nám snad v krátkosti přijde, jakož další pokrok v naší obci buďto pro příklad jiným obcím, aneb i v možném pádu zpátečnictví pro výstrahu věrně u veřejnost podám.“ Během prusko-rakouské války v roce 1866 byl Dub hlavním stanem krále Viléma a generál Helmuth von Moltke starší odtud velel celé pruské armádě. 12. ledna 1867 odevzdal zdejším chudým 25 zlatých Jan hrabě z Harrachu. 30. dubna téhož roku jako okresní starosta rozdělil na osev pro obec Dub 96 zlatých. Ze státní náhrady získal rolník Zámečník 2 koně v hodnotě 130 zlatých a rolník Hlavatý 2 koně v hodnotě 145 zlatých. Výkaz škod z Dubu však celkem činil 11 012 zlatých. V témže roce byla zemským výborem království českého zamítnuta žádost o oddělení Dubu od Mžan, protože mu scházely dostatečné finanční prostředky na samostatnou existenci. Stejné usnesení vydal český zemský sněm 23. března 1866. V roce 1869 žilo v Dubu 193 obyvatel ve 26 domech. Roku 1877 se Dub odtrhl od Mžan a stal se samostatnou politickou obcí. V květnu 1881 byl v obci oslavován sňatek korunního prince Rudolfa slavnostní střelbou. Ještě před jejím započetím se rozhodl čeledín Jan Jahelka ze Mžan vystřelit z ručnice, která patřila statkáři Janu Zámečníkovi. Bez jeho vědomí si ji vzal ze stěny a výstřelem těžce poranil do levé lopatky kolemjdoucího domkáře Antonína Košťála. 11. června 1895 shořela střecha stavení Františka Zámečníka. 30. července 1896 zasáhlo obec velké krupobití. 24. listopadu 1905 vznikl Spořitelní a záložní spolek pro Stračov, Dub a Lhotu. 23. května 1906 bylo do rejstříku zapsáno Rolnické družstvo pro zpracování a prodej zemědělských plodin pro Dub a okolí. V roce 1907 byla na kopci Bukvice vystavěna sušárna čekanky. Pozemek vyšel na 2 560 K a budova byla postavena za 16 500 K. Do jejího obvodu náležely obce: Dub, Stračov, Mžany, Stračovská Lhota, Černůtky, Milovice a Bříšťany (roku 1938 měla 142 členů a v 8 pecích bylo zpracováno 10 310 q čekanky). V roce 1909 vznikla Hospodářsko-čtenářská beseda „Rubeš“. O rok později měl Dub 201 obyvatel a 31 domů. Z front 1. světové války se nevrátilo několik místních mužů (Jan Čermák, Jaroslav Dašek, Alois Hlavatý).

Roku 1919 měla obec rozlohu 153,77 ha, z nichž bylo 128,10 ha rolí, 11,78 ha luk, 3,74 ha zahrad, 1,68 ha pastvin, 2,93 ha veřejných cest, 3,31 ha neplodné půdy a 2,23 ha zastavěné plochy. O 2 roky později žilo v Dubu 187 obyvatel v 35 domech. V letech 1922-1925 proběhla parcelace velkostatku v Sadové. V roce 1923 došlo ke vzniku Spořitelního a záložního spolku Dub. 11. května 1926 byla v lese Smrčina přepadena zdejší občanka Pavlína Zámečníková, jež se vracela z nákupu v Nechanicích. Pachatel ji udeřil do obličeje a z ruky ji vytrhl peněženku s 930 Kč. 4. ledna 1927 byl Dub přiškolen k Mžanům. K realizaci tohoto rozhodnutí nedošlo, neboť bylo podmíněno dokonalou úpravou chodníku mezi oběma obcemi. Ta byla provedena pouze na katastru obce Dubu, a tak zdejší děti navštěvovaly nadále školu ve Stračově. V letech 1929-1931 byly Vodním družstvem v Mžanech prováděny meliorační práce. Zároveň se Hospodářské strojní družstvo pro rozvod a upotřebení elektrické síly v hospodářství a živnostech zasloužilo o elektrifikaci obce, o níž se komisionelně jednalo v roce 1931. O rok později se nekonaly obecní volby, protože došlo ke shodě na jednotné občanské kandidátce. Roku 1934 byla zrekonstruována státní silnice mezi Sadovou a Klenicí. 18. srpna 1936 se konaly v okolí obce manévry 4. pěší divize z Hradce Králové. Za německé okupace nesla obec pojmenování Eich. V roce 1958 vzniklo JZD, jež bylo k 1. lednu 1961 připojeno k JZD Mžany. Od 14. června 1964 je Dub opět součástí Mžan. Roku 1969 byla vybudována autobusová čekárna. 30. září 2014 způsobily přívalové srážky vyplavení několika zdejších objektů. 4. července 2015 byla v obci zasazena lípa k 600. výročí upálení Mistra Jana Husa. Téhož roku došlo k rekonstrukci zdejší komunikace.

Ze zdejších pamětihodností musíme zmínit: kamenný kříž ze 2. poloviny 19. století při cestě ze Stračova; kamenný kříž pod kopcem Bukvicí u bývalé cesty do Klenice z 2. poloviny 19. století, který vznikl na místě dřevěného kříže z konce 18. století; sloup se sochou Panny Marie s Jezulátkem z roku 1857, jenž byl zrestaurován v letech 2020-2021; pískovcovou skálu s křížem z téhož materiálu a mramorovou deskou setníka Theodora Hermanna von der Dollen, velitele 6. čtyřliberní baterie od pomořanského pluku polního dělostřelectva č. 2, jež byla v roce 1930 obnovena nákladem hoteliéra Josefa Chmelíka ze Dvora Králové nad Labem; pískovcovou typovou pyramidu věnovanou pruskému setníkovi Theodoru Hermannovi von der Dollen, veliteli 6. čtyřliberní baterie od pomořanského pluku polního dělostřelectva č. 2 a 3 pruským dělostřelcům. Nejznámějším rodákem byl krejčí Josef Novotný, který působil nejprve v Praze a v roce 1913 se vystěhoval do ruského Petrohradu. Podle pověsti se vyskytoval v jednom ze zdejších statků velmi neplešný šotek, jehož vlastník se ho dlouze a složitě zbavoval. Jeho zaříkávač obdržel za to, že se zde rarášek již více neukázal, pytel mouky, pytel hrachu, pytel brambor a pytel jablek.