Společenský dům

Základní kámen byl položen roku 1793, tedy v době, kdy se nové lázeňské město teprve formovalo.

V letech 1876–1877 vznikla podle návrhu architekta Gustava Wiedermanna velká novorenesanční přístavba s reprezentativním konverzačním sálem.

V době největší slávy lázní byl Společenský dům skutečným centrem společenského života.

Ve 20. století se funkce budovy postupně proměňovala, ale její společenský charakter zůstal zachován.

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (4 fotografie)

V historickém centru lázeňského města Františkovy Lázně stojí budova, která byla od samého počátku určena k tomu, aby se zde lidé setkávali, bavili a – řečeno lázeňským jazykem – „léčili společností“. Společenský dům patří k nejstarším stavbám ve městě a jeho příběh se začíná psát téměř současně se vznikem samotných lázní.

Základní kámen byl položen roku 1793, tedy v době, kdy se nové lázeňské město teprve formovalo. Stavba byla dokončena kolem roku 1795 (podle plánů Thobiase Grubera a Ing. Johanna Rothhesela) a nesla tehdy název Trakteurhaus, což byl výraz používaný pro hostinec či společenský dům určený lázeňským hostům. V době, kdy se do Františkových Lázní začínali sjíždět první návštěvníci z aristokratických i měšťanských kruhů, bylo potřeba vytvořit prostor, kde by se mohli scházet, stolovat, číst noviny nebo poslouchat hudbu. Lázně totiž od samého počátku nebyly jen léčebným místem, ale také společenským jevištěm evropské společnosti. Pamětní deska na severní stěně budovy připomíná právě rok 1795, kdy byl dům uveden do provozu.

Původní stavba byla vystavěna v duchu klasicismu, stylu typického pro konec 18. století. V hlavní budově v přízemí byl hostinec s bytem hostinského, v prvním patře malý společenský sál a salonky s hernou pro biliard. V patře měl svůj byt i kancelář lázeňský inspektor. Vedlejší přízemní budova měla velký sál, v němž se u společného stolu podávaly snídaně, obědy i večeře a konaly tancovačky a plesy, které tehdy byly chápány jako společenská léčebná kúra. Ve své době byl tento sál označován jako jeden z nejvýstavnějších v Čechách.

S rostoucí popularitou lázní však budova přestávala kapacitně vyhovovat. V druhé polovině 19. století zažívaly Františkovy Lázně období mimořádného rozkvětu a společenský život lázeňských hostů se stával stále okázalejším. Roku 1874 proto dům odkoupilo město Františkovy Lázně (od města Chebu, které dům nechalo postavit a následně vlastnilo) a rozhodlo se jej výrazně rozšířit. V letech 1876–1877 vznikla podle návrhu architekta Gustava Wiedermanna velká novorenesanční přístavba s reprezentativním konverzačním sálem.

Novorenesanční část dala budově podobu, jakou známe dnes. Fasády získaly bohatší architektonické členění s pilastry, římsami a velkými okny, která prosvětlují hlavní společenský sál. Interiér sálu byl koncipován jako reprezentativní prostor pro koncerty, plesy a společenské večery. Vysoký strop, velká okna orientovaná do parku a prostorné taneční parkety umožňovaly pořádání velkých společenských událostí. V sále se hrála hudba, pořádaly plesy, koncerty i literární večery a v průběhu lázeňské sezony zde hosté trávili večery po promenádách a pitných kúrách.

V době největší slávy lázní byl Společenský dům skutečným centrem společenského života. Lázeňští hosté zde sedávali u dlouhých stolů, četli noviny z celé Evropy, hráli kulečník nebo poslouchali orchestr. Večer se zde konaly taneční zábavy a koncerty. V lázeňských kronikách se objevují zmínky o návštěvách šlechtických rodin i známých osobností kulturního života. Lázeňské město tehdy fungovalo trochu jako společenský salon Evropy – a Společenský dům byl jeho obývacím pokojem.

Ve 20. století se funkce budovy postupně proměňovala, ale její společenský charakter zůstal zachován. Konaly se zde kulturní akce, plesy, koncerty i setkání lázeňských hostů. V současnosti v prostorách původního hostince můžete navštívit Vídeňskou kavárnu. V prostorách původního sálu se nachází restaurace Goethe, která byla vyzdobena ve francouzském stylu. V prvním společenského domu patře provozovala společnost INGO do konce roku 2018 kasino. Ve velkém sále se konají nejrůznější společenské akce a koncerty.

Společenský dům je součástí městské památkové rezervace Františkovy Lázně, vyhlášené roku 1992, a nachází se v historickém lázeňském území, které bylo roku 2021 zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO v rámci projektu „Great Spa Towns of Europe“. Budova tak dnes není jen architektonickou památkou, ale také důležitým svědkem evropské lázeňské kultury.

A jedna drobná lázeňská zajímavost na závěr: zatímco v lázeňských domech hosté poctivě pili minerální vodu a dodržovali přísné léčebné procedury, večer se všichni scházeli právě zde – aby zjistili, že nejúčinnější lázeňskou terapií může být někdy obyčejný rozhovor, hudba a dobrá společnost.

Františkovy Lázně ale nabízejí mnohem víc než jedno místo: projděte se kolem Nové kolonády s uhličitými plynovými lázněmi a tajemnými Sfingami. Navštivte historické stavby jako novorenesanční Společenský dům, monumentální Dvorana Glauberových pramenů nebo elegantní empírový Pavilon Luisina pramene a Pavilon Františkova pramene s nedalekou sochou Františka i romantický „malý zámek“ mezi vilami – Vilu Steinsberg. Připomeňte si historii u Pomníku císaře Františka I. (jezdecká socha, jejíž originál býval součástí Krannerovy kašny v Praze), pomník zakladatelům lázní, Pomník Clary Nonnerové (štědré a dobročinné ženě), Pomník Boženy Němcové (pomník jenž změnil identitu) nebo Památník vojákům Americké armády (25.4.1945!), odpočiňte si v zeleni Městských sadů s Hudebním pavilonem či v Lesoparku Amerika (Přírodní rezervace) – kam se dostanete pěšky i Mikrovláčkem. Zastavte se u Hudebního pavilon u Františkova pramene nebo u Kašny v Ruské ulici a nakonec si užijte trochu kultury v divadle Boženy Němcové, Základní umělecké školy Járy Cimrmana – případně i trochu zábavy u obří hry Živé Člověče, nezlob se!.