Pomník Boženy Němcové ve Františkových Lázních

Němcová je zde zpodobena z profilu, v němž vynikne její hlava zakrytá šátkem, který ji v duchu poúnorové doby dává vzhled prosté ženy z lidu.

Reliéfní portrét Boženy Němcové z díla Josefa Jiříkovského v roce 1950 nahradil původní desku a s ní i význam pomníku.

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (2 fotografie)

Pomník Boženy Němcové ve Františkových Lázních, který změnil identitu

Ve Františkových Lázních stojí památník, který je na první pohled opatřen reliéfem a nápisem Božena Němcová. Ve skutečnosti je však svědkem pozoruhodné proměny historické paměti. Není to totiž pomník, který by vznikl na její počest. Je to pomník, který svou identitu v průběhu 20. století získal – a vlastně i ztratil – znovu.

Lázeňské město a saská dobročinnost

Původ památníku sahá až do roku 1837. Tehdy byl poblíž dnešního Františkova pramene postaven pomník připomínající tzv. Saskou nadaci. Ta od roku 1820 umožňovala lázeňskou léčbu nemajetným občanům Saska. Ve městě, jehož existence stála a padala s léčivými účinky pramenů, to byl významný sociální i mezinárodní počin.

Pomník byl tedy původně vybudován jako výraz vděčnosti této nadaci. Šlo o klasicistně řešený objekt – kamenný podstavec s deskou a nápisem oslavujícím dobročinný projekt. Architektonicky odpovídal střídmému lázeňskému klasicismu první poloviny 19. století: jednoduché linie, symetrie, kultivovaná zdrženlivost.

A Božena Němcová? Ta tehdy byla ještě dítě.

Dva pobyty slavné spisovatelky

Božena Němcová pobývala ve Františkových Lázních dvakrát – v letech 1846 a 1850. Její pobyt souvisel především se zdravotními důvody a rodinnou situací. Lázeňské prostředí, přestože nebylo hlavním inspiračním zdrojem její tvorby, bylo součástí jejího životního příběhu.

Tento fakt se stal podkladem k pozdější symbolické reinterpretaci původního pomníku.

Rok 1950: změna významu

Zásadní proměna přišla v roce 1950. V poválečném Československu docházelo k přehodnocování historických symbolů, zejména těch s německým kontextem. Původní deska připomínající Saskou nadaci byla odstraněna.

Na její místo byl instalován reliéfní portrét Boženy Němcové, jehož autorem byl akademický sochař Josef Jiříkovský. Tím se význam památníku zcela změnil. Z objektu připomínajícího německou dobročinnost se stal pomník české národní obrozenkyni.

Tato proměna není jen estetickou úpravou. Je to přepis paměti veřejného prostoru. Pomník z roku 1837 fyzicky zůstal – ale jeho sdělení bylo nové.

Architektonická podoba dnes

Dnešní podoba pomníku je kombinací klasicistní architektury a poválečné paměťové vrstvy.

Podstavec je kamenný, stélového typu, vertikálně orientovaný. Hmota je proporčně vyvážená, s jednoduchou profilací, bez výrazného ornamentu – typický pro lázeňskou architekturu 30. let 19. století.

V přední části je zasazen bronzový reliéf s portrétem Boženy Němcové. Jiříkovského zpracování je civilní, spíše realistické než patetické. Tvrdší modelace odpovídá sochařské estetice poloviny 20. století.

Pomník stojí poblíž Františkova pramene, tedy v symbolickém centru města – tam, kde lázeňský život skutečně tepá. Tím se osobnost spisovatelky dostává do přirozeného kontaktu s každodenní lázeňskou rutinou.

Historie zapsaná ve vrstvě kamene

To nejzajímavější na tomto pomníku není jeho výtvarná výjimečnost. Je to jeho vrstvený význam. 1837: památník mezinárodní dobročinnosti (Saská nadace). 1950: reinterpretace jako pomník české národní osobnosti. Málokterý památník ve městě tak plasticky ukazuje, jak se dějiny nepíší jen do knih, ale i do kamene.

A malá, ale podstatná pointa

Františkovy Lázně nikdy nebyly literární metropolí. Nežijí divadlem ani kultem spisovatelů. Žijí prameny. Ale právě proto je přítomnost Boženy Němcové v tomto prostoru tak nenápadně silná. Připomíná, že lázně nejsou jen o těle, ale i o duchu – a že i pomník může mít svůj vlastní lázeňský proces: proměnit se a získat novou identitu. A tenhle konkrétní pomník to zvládl doslova.
Památka je součástí historického lázeňského areálu, který je od roku 1992 chráněn jako městská památková rezervace. Great Spa Towns of Europe navíc zahrnula Františkovy Lázně v roce 2021 mezi světové památky UNESCO jako jedno z „Velkých lázeňských měst Evropy“. V tomto kontextu mají význam i drobnější památníky, protože dokreslují historickou strukturu lázeňského města a jeho kulturní krajiny.

Pokud vás baví architektura lázeňských staveb, určitě si nenechte ujít stavby jako Nová kolonáda s uhličitými plynovými lázněmi, monumentální Dvorana Glauberových pramenů nebo novorenesanční Společenský dům, romantický „malý zámek“ mezi vilami – Vila Steinsberg. Zajímavé jsou i menší lázeňské stavby jako elegantní empírový Pavilon Luisina pramene či Pavilon Františkova pramene s nedalekou sochou Františka. Milovníci soch a pomníků mohou navštívit Pomník císaře Františka I. (jezdecká socha, jejíž originál býval součástí Krannerovy kašny v Praze), pomník zakladatelům lázní, Pomník Clary Nonnerové – ženy mecenášky, Pomník Boženy Němcové (který původně jejím pomníkem vůbec nebyl) či Památník vojákům Americké armády (25.4.1945!). Zatímco odpočinek v zeleni nabízejí Městské sady s Hudebním pavilonem nebo romantický Lesopark Amerika (Přírodní rezervace) – kam se dostanete pěšky i Mikrovláčkem. Při procházce lázeňským centrem nepřehlédněte ani Sfingy u kolonády, Hudební pavilon u Františkova pramene, Kašnu v Ruské ulici, kulturní místa jako divadlo Boženy Němcové či Základní uměleckou školu Járy Cimrmana a pro trochu hravosti i obří hru Živé Člověče, nezlob se!.