Rybníky Velký a Malý Lhoták u Starých Nechanic

Celé Nechanicko bývalo dříve přímo zaplněno rybníky. Budovatelem zdejší rybniční soustavy mohl být již Kunát mladší z Dobřenic (1465-1539), ale první soupis místních rybníků máme až k roku 1538 a její částečný stav nám přináší Müllerova mapa Čech z roku 1726 (viz https://chartae-antiquae.cz/cs/maps/54237/?view=-123.39550970391176,73.03249730447801,5). Z nich však zbylo do dnešních dob jen malé množství, např. „Kozinec“ a „Prostřední“ u Sadové, „Vyhnálov“ u Horních Dohalic, „Popovický“ a „Velký Lhoták“ u Starých Nechanic.

Když nahlédneme do knihy „Vodní toky a nádrže. Zeměpisný lexikon ČSR“ od Vladimíra Vlčka a kolektivu autorů z roku 1984, tak zjistíme o tomto rybníku pouze toto: „Velký Lhoták r. v okr. Hradec Králové 2 km sz. od Nechanic, 10 ha, průtočný na levém přítoku Bašnického p.“ Více informací přináší „Encyklopedie vodních ploch Čech, Moravy a Slezska“ od Stanislava Štefáčka z roku 2010: „Velký Lhoták (10 ha) VČ u Starých Nechanic 8,4 km V od Nového Bydžova na Bašnickém potoce ve Východolabské tabuli, je průtočný a rybochovný. Plocha vpravo od silnice do Nového Bydžova má 2 části oddělené prostupným poloostrovem. Břehy jsou porostlé stromy, na JV jsou v kontaktu s domovní zástavbou. Okolí: V Borech (287 m), Řasov, Na Křemenci, U Lhotáku; rybník Malý Lhoták. Lokality: Nechanice (2 170) součást krajinné památkové zóny – území bojiště bitvy u Hradce Králové, cihlový kostel Nanebevzetí P. Marie; v okolí zámek Hrádek u Nechanic, v Bažantnici starý hřbitov, Jehlický vrch.“, přesto se o rybníku samotném nedozvíme více než v předchozí publikaci.

Pojmenování této vodní plochy bývá některými autory spojováno s tím, že se v místech mezi Podoliby, Kobylicemi, Starými Nechanicemi a Kunčicemi dříve nacházela ves Lhota u Nechanic, rovněž známá jako Lhota Nechanská, která byla naposledy zmíněna k roku 1551. O jejím vzniku a zániku není mnoho známých informací, ale můžeme vytušit, že nejspíše zanikla během událostí třicetileté války. Uvažovat o tom, že zanikla právě díky zřízení onoho rybníka by bylo až příliš odvážné a ničím nepodložené, ale ani to se nedá vyloučit, neboť když srovnáme zřizování rybníků Pernštejny, tak na pardubickém panství zanikla v této souvislosti řada vsí.

Jisté pouze je, že původně šlo o jednolitou vodní plochu, z níž se později staly rybníky 2 – Velký a Malý Lhoták, přičemž se tak muselo stát někdy před 18. stoletím, protože v I. vojenském mapování z let 1764-1768, resp. v jeho rektifikaci z let 1780-1783 (viz https://chartae-antiquae.cz/cs/maps/12897/?view=-51.239301350449395,35.89326974745802,6), již oba existovaly. Měly to štěstí, že na rozdíl od ostatních přečkaly přelom 18. a 19. století a nestaly se z nich lesy, pole nebo pastviny. Jejich původní velikost můžeme vidět v indikační skice stabilního katastru z roku 1841 od adjunkta 2. třídy Ernesta Köstnera a geometra 3. třídy Antona Winda, kdy měl Velký Lhoták výměru 26 jiter a 663 čtverečných sáhů. Později přestaly být panským majetkem, naposledy náležejícímu hrabatům z Harrachu a jejich obhospodařování měli na starosti zdejší rolníci, o čemž se podrobně zmiňuje obecní kronika:

„Rustikální společnost

Rustikální společnost (= společnost rolníků) obhospodařovala:

Malý rybník, parcela čís. 361, velikost 26.536 m2

Velký rybník, parcela čís. 363, velikost 152.688 m2

pastvinu, parcela čís. 362, velikost …. 299 m2

les, parcela čís. 282, velikost 4863 m2

les, parcela čís. 283, velikost 99.598 m2

les, parcela čís. 358, velikost 2.147 m2

les, parcela čís. 373, velikost 1.978 m2

Celkem lesa 108.586 m2

Tento majetek se obhospodařoval společně a o zisk se ročně dělilo 23 členů. Každý jednotlivec mohl svůj díl (1/23) prodati, aniž by co společníkům hlásil. Před světovou válkou připadlo ročně na jednoho člena 3 až 25 K zisku, po válce 34 až 260 Kč. Rustikalisté chtěli lesy prodat a nabídli je r. 1900 p. Harrachovi, jeden korec za 320 zlatých. P. Harrach chtěl za všechny zaplatit toliko 2.300 zlatých, ale na to rustikalisté nepřistoupili. Někteří si přáli, aby se lesy daly geometrickým znalcem a nestrannými důvěrníky rozděliti na 23 dílů a ty aby se losem mezi majitele rozdělily. Tak bylo usneseno 23. února 1899, 16. února 1918, 24. února 1921, 15. února 1924 a konečně 23. ledna 1925. Dne 15. dubna 1925 došlo k rozdělení. Za přítomnosti Dr. V. Frydrycha byly taženy losy a podle nich se jednotlivci o les rozdělili. 22. července 1927 okresní politická správa toto rozdělení schválila. Na Velký i Malý rybník byly 18. května 1923 nasazeny úřední cejchy, jejichž vrchní hrany udávají, jak vysoko smí býti voda v rybnících nadržena. Roku 1926 byly rybníky i sádky pronajaty p. Frant. Šarounovi čís. 45 za 2.000 Kč ročně mimo daň na šest let a 17. března 1926 témuž za týchž podmínek do 1. ledna 1938. Správcem (starostou) rustikálního jmění byl Josef Šaroun čís. 22, od r. 1922 Lad. Kašťák, od r. 1924 Josef Mrázek. - Pokladníkem byl V. Gall čís. 31, od 1922 Josef Honc čís. 24, od 1924 Ant. Vondráček. 16. února 1932 bylo usneseno, aby se ze dvou sádek utvořily tři, k zapouštění se zřídí potrubí z betonových trub a úprava břehů se provede štěrkem ze žuly. Na opravu se povolilo 10.000 Kč, ale rozpočet byl asi o 1.500 Kč překročen.“

2. dubna 1939 byl obecní rybník pronajat ve veřejné dražbě na šestileté období Josefu Hrubému a Františku Morávkovi z Nechanic za roční poplatek 610 K. Oba rybníky náležely družstvu po dobu německé okupace. Po 2. světové válce mělo rybníky v pachtu rybářské družstvo v Chocni. V jednom rybníku se chovaly matky a ve druhém tržní ryby. Jelikož společnost rolníků, jež vlastnila obě vodní plochy, je neobhospodařovala, ale měla je pronajaté, usnesla se rada MNV 31. října 1952 na tom, aby byly oba rybníky vykoupeny ve prospěch MNV podle zákona o nové pozemkové reformě (trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě) č. 46/1948 Sb. a pronajmout je rybářské společnosti v Nechanicích, k čemuž došlo v následujícím roce. Roku 1958 byly kolem nich vysázeny topoly. Koncem téhož roku MNV zrušil pronájem rybníků Rybářskému spolku v Nechanicích a od té doby tu hospodaří rybáři z Chlumce nad Cidlinou. V roce 1963 byla maximální hloubka Velkého Lhotáka 2 m v jeho jižní a 1,7 m v severní části a Malý Lhoták měl téhož času hloubku pouhý 1 m.

V současnosti mají oba rybníky (Velký Lhoták o 116 136 m2 a Malý Lhoták o 22 032 m2) složitou majetkovou strukturu a jejich vlastníky jsou: Česká republika, Petr Flégl z čp. 54, Ivo Hrubý z čp. 91, Vladimír Illich z čp. 123, Božena Lakatošová z Krásna nad Bečvou, Libor Obešlo z Měníka, Milan Opočenský z Jesenného, Rybářství Chlumec nad Cidlinou, a. s. a Josef Zach z Úval. V jejich litorálu jsou rozmnožovací stanoviště různých obojživelníků, což bylo ještě do relativně nedávné doby poznat na silnici č. II/324, kde bývala řada z nich v období jarních námluv přejeta. Teprve od roku 2006 jsou na jejich ochranu budovány dočasné bariéry s do země zabudovanými odchytovými nádobami. Na své si zde přijdou rovněž milovníci jiných vodních živočichů, ale dají se tu nalézt i vzácnější druhy naší flóry, čehož důkazem můžou být např. botanické průzkumy J. Kučery v letech 1980-1982.