Staré Nechanice (Nechanice)

Co se týká pojmenování této vsi, tak měla být nazvána podle bájného zakladatele Nechana a k odlišení od sousedního městečka dostala navíc přídavné jméno "Staré", aby se zdůraznilo, že vznikla dříve než sousední Nechanice. Ohledně toho nám předkládá prof. Antonín Profous ve své knize "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. III. díl. M-Ř" následující:

"3. Nechanice (v Nechanicích, do Nechanic), okr. město ve vých. Čechách; téměř pokračováním města Nechanic na sz. stranu je ves Staré Nechanice (lid. ve St. Nechanicích, do St. Nechanic, staronechanckej): 1228 or., Petro capellano de Nehanic, CB. II, 326 24 a 33; 1235 Zavise, subcamer. regis, de Nechanicz, RB. I, 411; 1369-ok. 1405 decan. Gradicensis: Nechanicz, RDP. 91; 1521 na Nechanicích, AČ. 32/111; 1543 (1538) k 1. dílu kladu mčko Nechanicze s tvrzí, ves Stare Nechanicze, ves Hradek, ves Kvncžicze . . mlejn při mčku Nechaniczych, DZ. 43 H 2 n.; 1835 Hft Sadowa: Alt-Nechanitz - - Nechanitz, auch Neu-Nechanitz, 2 St. sw. von Sadowa . . am Bystřitz-Bache, unterthäniger Marktflecken, Sommer III, 26-27; úř. 1854 městys Nechanice . . Nechanice Staré.

Jm. N. = osada lidí *Nechanových, srov. polské m. jm. Niechanowo (Kozier. Gniezń. 190)."

První zmínka o Starých Nechanicích pochází z roku 1228. V roce 1235 byl zmíněn Záviš z Nechanic, který byl nejspíše vlastníkem i Starých Nechanic. Později byly nejspíše majetkem krále Jana Lucemburského a následně přešly do držení Petra ze Zebína a jeho syna Viléma. V letech 1341-1358 náležely Hynku Krušinovi z Lichtenburka. Roku 1379 byl uveden v knize biřmovaných Ulrik z Nechanic, po němž Nechanice přešly na Ctibora z Nechanic, jenž zemřel v roce 1398 a po něm zapsal jeho syn Vlašek roku 1418 nechanické zboží Janu Semečkovi ze Semčic a Bořkovi z Hanstorfetu. Po jeho smrti připadly Nechanice jako odúmrť na českého krále Ladislava Pohrobka. V roce 1453 si vyprosil městečko Nechanice nejvyšší sudí království Českého Jan z Házmburka a na Kosti, který je o rok později postoupil Vavřinci, Vlaškovu synu, jenž toto zboží velmi zadlužil. Dědičkou nechanického zboží se stala jeho dcera Alžběta, ale poručníci prodali zadlužené Nechanice Markvartovi z Rychmburka. Později držel Nechanice Albrecht z Kolovrat a po něm jeho nevlastní syn Jan z Valdštejna. Roku 1516 získal ves Staré Nechanice, část Lhoty Nechanské (nyní Stračovské), městečko Nechanice, domy, krčmy, ves Lhotu, Kunčice, dvůr poplužní, pustou tvrz Hrádek s dvorem a vsí Mikuláš Pecingar z Bydžína, po jehož smrti toto zboží spravovala vdova Markéta Kokořínská z Klinštejna, jež zemřela v roce 1538. Dědictví po ní si rozdělili její synové, přičemž městečko Nechanice s tvrzí, vsi Staré Nechanice, Hrádek, Kunčice s dvorem a díl Lubna získal nejmladší syn Vilém. Po něm spravoval Nechanicko Mikuláš Pecingar, který roku 1566 věnoval své manželce Anně z Chlumu na výše zmíněných vsích 1 500 kop grošů pražských věna. V roce 1589 bylo nechanické zboží postoupeno jejich synovi Ctiboru Smilovi, jenž opustil nechanickou tvrz a usídlil se v Kunčicích. Po Bílé hoře byly tyto majetky zkonfiskovány a roku 1623 prodány královskou komorou Václavu Vchynskému z Vchynic a Tetova. Po jeho smrti v roce 1626 zdědil kunčické panství jeho syn Jan Oktavián, za něhož připadl kunčický a nechanický statek sirotkům Werdemanským. Roku 1654 byly ve Starých Nechanicích podle berní ruly 4 sedláci, 4 chalupníci, 10 pustých stavení, 10 rozbořených selských stavení, 4 chalupnická stavení a celkem 148 kop rolí. Dobytka bylo 7 potahů, 19 krav, 46 jalovic a 1 vepř. V roce 1661 koupil kunčický statek Jan Arnošt hrabě Schaffgotsch za 630 000 zlatých rýnských. Roku 1662 byly Nechanice s Kunčicemi připojeny k panství v Bílé Třemešné a v roce 1678 se dostaly k panství Sadová, pod nímž zůstaly až do zrušení poddanství a zavedení prozatímního zřízení obecního. Roku 1713 žilo ve Starých Nechanicích 130 obyvatel a v roce 1843 měly 86 domů a 579 obyvatel.

Roku 1849 se Staré Nechanice staly samostatnou politickou obcí. V roce 1865 byl postaven obecní domek pro chudé. 3. července 1866 probíhaly v obci a okolo ní boje mezi pruskými, saskými a rakouskými vojsky. Roku 1889 bylo po obci vysázeno ovocné stromořadí. Na Velký pátek v roce 1892 shořela kolna, stodola a chlévy vdovy Anny Vondráčkové a stodola Matěje Honse, přičemž požár byl založen tulákem Františkem Martínkem z Jaroměře, když byl při žebrotě odbyt. Téhož roku byl podél okresní silnice zřízen chodník s lipovým stromořadím a ovocnými stromy. V roce 1893 byla u sochy Panny Marie zřízena mostní váha s domkem pro vážného a c. k. místodržitelstvím byly schváleny stanovy SDH (někdy se uvádí až rok 1895). Prvním jeho velitelem se stal obecní starosta František Šaroun. Před rokem 1899 vznikla Rustikální společnost, jež se skládala ze zdejších rolníků a obhospodařovala zdejší rybníky, pastvinu a lesy. V roce 1900 bylo ve Starých Nechanicích 636 obyvatel a 95 domů. O 2 roky později byl postaven železný most přes mlýnský náhon. 17. listopadu 1907 vznikla místní agrárnická organizace. Téhož roku byla ustavena Hospodářsko-čtenářská beseda. O rok později bylo založeno strojní družstvo. Roku 1909 došlo k založení sdružení republikánského (agrárnického) dorostu. 6. února 1910 vznikl Spořitelní a záložní spolek, jehož začátek můžeme nalézt již v roce 1908. Roku 1910 byl v Nechanicích vybudován nový hřbitov pro Nechanice a Staré Nechanice a ustaveno Vodní družstvo. O 4 roky později byla do obce zavedena elektřina (Hospodářské strojní družstvo pro rozvod a upotřebení elektrické síly). Roku 1917 měl být zrekvírován obecní zvonek, ale Josef Zastřepálek, František Šaroun a Josef Honc ho odcizili a zakopali. 29. října 1918 byl slavnostně vykopán a opětovně zavěšen do zvoničky. Z front 1. světové války se nevrátilo 14 zdejších mužů.

V letech 1920-1921 se objevila v obci epidemie slintavky a kulhavky. Roku 1922 uctil místní SDH památku padlých zřízením symbolického polního hrobu se 2 kříži a s tabulkami s jejich jmény, a to v lokalitě „Na úseku“. Tehdy bylo také na zdejší mlýn přistavěno patro. V letech 1923-1924 došlo k parcelaci harrachovského velkostatku Kunčice-Staré Nechanice-Stejskal. 8. června 1924 se v obci uskutečnil župní hasičský sjezd. O 2 roky později vzniklo Vodní družstvo. V roce 1928 zakoupil Spořitelní a záložní spolek dům čp. 93 a zřídil v něm svoji úřadovnu. Téhož roku bylo rozhodnuto o likvidaci Hospodářského strojního družstva pro Staré Nechanice. 24. května 1929 projel obcí prezident T. G. Masaryk, jenž navštívil sousední Nechanice. V letech 1931-1933 byly provedeny na katastru obce meliorační práce. 17. září 1932 se ustavila odbočka TJ Sokol Nechanice. 28. prosince 1932 vznikl Spolek pro postavení tělocvičny. Roku 1934 byly na návsi podél zregulovaného potoka vysázeny topoly. 24. března 1934 vyhořelo stavení zámečníka Jaroslava Petra čp. 89. 26. května 1934 se z odbočky TJ Sokol Nechanice stala samostatná jednota. Téhož roku vybudoval nechanický stavitel František Kuchař podle plánu Václava Samka z čp. 41 sokolovnu, jež byla slavnostně otevřena 8. července 1934, kdy došlo rovněž ke slavnostnímu odhalení pamětní desky starodružiníku Josefu Vítovi (1896-1915). 1. července 1934 se pokusila Františka Hubáčková z čp. 65 zavraždit svého syna, a to kvůli jeho prostopášnému životu. O 3 dny později spáchala ve vazební věznici okresního soudu v Nechanicích sebevraždu. V následujícím roce byl zaveden do obce telefon. 26. května 1936 zapálil blesk stodolu při harrachovské hájence čp. 67, od níž posléze chytlo i obytné stavení. Téhož dne zanechala řadu škod rovněž větrná smršť. Roku 1938 byla obec postižena epidemií slintavky a kulhavky a byla založena místní organizace Strany národní jednoty. Tu nahradilo v následujícím roce Národní souručenství a jeho mládežnická organizace. Za německé okupace nesla obec pojmenování Alt-Nechanitz. Roku 1947 bylo rozparcelováno 67 ha ze zbytkového statku Vendelína Šimka, který měl celkem 87 ha. 1. října 1950 na něm začal hospodařit Státní statek. S obcí byla spojena rovněž tzv. Nechanická aféra kolem Janákova východočeského sboru Selské jízdy a jeho nechanických sborových závodů 4.-5. července 1947. V roce 1948 došlo k zřízení družstevní prádelny. 25. února 1950 byl ustaven přípravný výbor JZD, jež vzniklo o rok později, kdy rovněž založilo družstevní včelín. 25. října 1952 se konal v Nechanicích soud s Josefem a Milošem Hrubými, Františkem Šarounem a Jaroslavem Noskem, kteří byli odsouzeni za protistátní činnost, velezradu a sabotáže - Josef Hrubý ke 14 letům vězení a peněžitému trestu 50 000 Kčs, Miloš Hrubý k 8 letům vězení a peněžitému trestu 10 000 Kčs a František Šaroun k 11 letům vězení a peněžitému trestu 30 000 Kčs. Roku 1954 byly po obci postaveny nové betonové mostky. O rok později byly vysázeny po obci další topoly. 1. ledna 1961 bylo zdejší JZD připojeno k JZD Nechanice. Od 14. června 1964 je obec součástí Nechanic. V srpnu 1968 se objevili v obci polští vojáci, k nimž se následně přidružili též sovětští okupanti. V roce 1975 byla zahájena výstavba prodejny smíšeným zbožím. O 2 roky později byla dokončena rekonstrukce veřejného osvětlení. Roku 1981 byl v obci vybudován ústřední záložní sklad královéhradecké SVK. V roce 1995 byla zahájena výstavba vodovodu. Roku 2004 se uskutečnil 1. ročník Pařez Cupu v malé kopané. V letech 2008-2009 byla vybudována splašková kanalizace. 25. října 2010 zahájila provoz místní fotovoltaická elektrárna.

Mezi nejvýznamnější zdejší pamětihodnosti náleží: socha Panny Marie s harrachovským znakem, na jejímž místě stával kolem roku 1840 dřevěný kříž (zaznamenán v indikační skice stabilního katastru z roku 1841 od adjunkta 2. třídy Ernesta Köstnera a geometra Antona Winda; sama socha stávala v téže době uprostřed vsi na levé straně cesty do Kobylic); kamenný kříž z roku 1884 od J. Bydžovského; socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1861 od hořického sochaře Františka Rychtery. Všechny tyto plastiky byly v roce 1911 opraveny Josefem Ondráčkem za 190 K. Ze Starých Nechanic pocházeli: kapelník v Bulharsku působícího dámského orchestru Josef Bárta († 4. září 1898 Sofie) a c. k. berní kontrolor Jan Novák († 6. ledna 1906 Nechanice), otec bratří Nováků, majitelů strojírny v Nechanicích. Jedním z příbuzných Bedřicha Smetany byl Jan Smetana, jemuž byla 11. ledna 1669 zapsána hospoda ve Starých Nechanicích, kterou před ním měl Kryštof Baudyš.