Pomník zakladatelům lázní

Bernhard Vinzenz Adler (12. září 1753–srpen 1810) je považován za zakladetele Františkových Lázní.

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (2 fotografie)

Není tak slavný jako socha malého Františka ani tak fotografovaný jako lázeňské pavilony, ale Pomník zakladatelům lázní patří k těm památkám, které připomínají samotný začátek zdejší historie.

Pomník se nachází v lázeňském parku nedaleko Luisiných lázní, tedy v prostoru, kde se koncentruje velká část historické lázeňské architektury. Na první pohled působí velmi střídmě. Jde o žulový hranolový monument na trojstupňovém soklu, do jehož čelní stěny je zasazena kovová reliéfní deska s německým nápisem. Památník připomíná dvě osobnosti, které se zásadně podílely na vzniku lázní: starostu a městského radu Limbecka von Lilineau a chebského lékaře Bernharda Adlera.

A právě druhé jméno je pro historii města klíčové. Bernhard Adler (13.9.1753 Cheb – 9.8.1810 Františkovy Lázně) byl městským lékařem v nedalekém Chebu a v 80. letech 18. století začal systematicky studovat minerální prameny v oblasti dnešních lázní. Nejvýznamnější z nich – dnešní Františkův pramen – nechal hygienicky upravit a chránit, což ovšem vyvolalo nečekaný konflikt. Nosičky minerální vody, které ji tradičně odnášely do Chebu k prodeji, se obávaly o svou obživu – 1791 vzpoura chebských žen. Podle dobových zpráv dokonce rozbily ochrannou mříž nad pramenem a lékaře napadly na ulici. Během následujících dvou let se Adlerovi podařilo prosadit svou představu o vybudování léčebných lázní a dvorním dekretem z 27.4.1793 se chebská kolonie s prvními budovami a prameny stává oficiálně lázněmi Franzensbad – dnešní Františkovy Lázně. Využitím vývěru plynů z tzv. hromácivého pramene se Adler pak stává průkopníkem léčby plynovými aplikacemi.

Pomník, který tyto počátky připomíná, vznikl až o více než století později. Byl odhalen na počátku 20. století jako připomínka osobností, jež se zasloužily o vznik a rozvoj lázní. Zajímavé je, že pomník nepřipomíná pouze jednu slavnou osobnost. Oslavuje spolupráci lékaře, městské správy a státní moci, bez které by lázně pravděpodobně nikdy nevznikly. V jistém smyslu tedy nejde o pomník jednoho člověka, ale o pomník samotné myšlenky lázeňství.

Památka je součástí historického lázeňského areálu, který je od roku 1992 chráněn jako městská památková rezervace. Great Spa Towns of Europe navíc zahrnula Františkovy Lázně v roce 2021 mezi světové památky UNESCO jako jedno z „Velkých lázeňských měst Evropy“. V tomto kontextu mají význam i drobnější památníky, protože dokreslují historickou strukturu lázeňského města a jeho kulturní krajiny.

Pokud vás baví architektura lázeňských staveb, určitě si nenechte ujít stavby jako Nová kolonáda s uhličitými plynovými lázněmi, monumentální Dvorana Glauberových pramenů nebo novorenesanční Společenský dům, romantický „malý zámek“ mezi vilami – Vila Steinsberg. Zajímavé jsou i menší lázeňské stavby jako elegantní empírový Pavilon Luisina pramene či Pavilon Františkova pramene s nedalekou sochou Františka. Milovníci soch a pomníků mohou navštívit Pomník císaře Františka I. (jezdecká socha, jejíž originál býval součástí Krannerovy kašny v Praze), pomník zakladatelům lázní, Pomník Clary Nonnerové – ženy mecenášky, Pomník Boženy Němcové (který původně jejím pomníkem vůbec nebyl) či Památník vojákům Americké armády (25.4.1945!). Zatímco odpočinek v zeleni nabízejí Městské sady s Hudebním pavilonem nebo romantický Lesopark Amerika (Přírodní rezervace) – kam se dostanete pěšky i Mikrovláčkem. Při procházce lázeňským centrem nepřehlédněte ani Sfingy u kolonády, Hudební pavilon u Františkova pramene, Kašnu v Ruské ulici, kulturní místa jako divadlo Boženy Němcové či Základní uměleckou školu Járy Cimrmana a pro trochu hravosti i obří hru Živé Člověče, nezlob se!.