Pomník Clary Nonnerové

Pomník Clary Nonnerové – příběh ženy, která městu odkázala víc než jen paměť.

Ve Františkových Lázních stojí mnoho pomníků slavných osobností – císařů, spisovatelů či hudebníků. Jeden z nich je však věnován ženě, kterou by dnešními slovy bylo možné nazvat prostě „dobrodinkou města“. Pomník připomíná Claru Nonnerovou, místní obyvatelku, která se do dějin lázní nezapsala knihami ani politickými činy, ale velkorysostí.

Clara Nonnerová se narodila 12. května 1849 ve Františkových Lázních v rodině pekaře Adama Wernera. Rodina vlastnila dům č. 48 nazývaný „Stadt Paris“ (Město Paříž) a prosperující živnost. Po rodičích Clara tento dům i podnik zdědila a patřila tak k poměrně zámožným obyvatelům lázeňského města.

Provdala se za Josefa Nonnera, majitele domu „U Modré hvězdy“. Manželství však zůstalo bezdětné – a právě tato skutečnost později výrazně ovlivnila její rozhodnutí o majetku.

Když Clara Nonnerová 17. května 1902 ve věku třiapadesáti let zemřela (podle dobových zpráv na těžkou cukrovku), zanechala městu ve své závěti značnou finanční částku určenou na sociální a humanitární účely.

Město peníze vložilo do nadace a výnosy z ní sloužily k provozu azylového domu pro chudé, známého jako Annaheim, který byl postaven roku 1906. V lázeňském městě plném hotelů a pavilonů tak vzniklo místo určené těm, kteří si lázně rozhodně dovolit nemohli.

Pomník jako poděkování

Vděčnost města na sebe nenechala dlouho čekat. Radnice se rozhodla připomenout dárkyni pomníkem. V lednu 1904 byl osloven chebský sochař Karel Wilfert mladší, žák slavného českého sochaře Josefa Václava Myslbeka, aby vytvořil portrétní reliéf.

Wilfert zhotovil mramorový portrétní reliéf Clary Nonnerové, který zasadil do masivního kamenného bloku vážícího přibližně osm tun. Kámen byl přivezen z nedalekého údolí Leithentalu.

Pomník byl slavnostně odhalen roku 1905. Doplnila jej bronzová deska s německým nápisem: „In Dankbarkeit die Kurstadt Franzensbad 1905“ – tedy „S vděčností lázeňské město Františkovy Lázně 1905“.

Původní deska se však časem ztratila nebo byla poškozena a později ji nahradila nová skleněná s českým textem: „S vděčností lázeňské město Františkovy Lázně“.

Jak pomník vypadá

Pomník stojí v parku ve Františkových Lázních, nedaleko dnešního informačního centra v Máchově ulici a poblíž kavárny Milano. Na první pohled nepůsobí okázale – a možná právě proto je sympatický. Jde o velký přírodní kamenný blok, do kterého je vsazen jemně modelovaný mramorový reliéf s portrétem Clary Nonnerové. Celek působí velmi klidně a přirozeně, téměř jako by byl součástí parku odjakživa.

A tak zatímco mnohé pomníky ve městech připomínají slavné návštěvníky, tento je věnován ženě, která zde skutečně žila a která Františkovým Lázním něco zanechala.
Památka je součástí historického lázeňského areálu, který je od roku 1992 chráněn jako městská památková rezervace. Great Spa Towns of Europe navíc zahrnula Františkovy Lázně v roce 2021 mezi světové památky UNESCO jako jedno z „Velkých lázeňských měst Evropy“.

Pokud vás baví architektura lázeňských staveb, určitě si nenechte ujít stavby jako Nová kolonáda s uhličitými plynovými lázněmi, monumentální Dvorana Glauberových pramenů nebo novorenesanční Společenský dům, romantický „malý zámek“ mezi vilami – Vila Steinsberg. Zajímavé jsou i menší lázeňské stavby jako elegantní empírový Pavilon Luisina pramene či Pavilon Františkova pramene s nedalekou sochou Františka. Milovníci soch a pomníků mohou navštívit Pomník císaře Františka I. (jezdecká socha, jejíž originál býval součástí Krannerovy kašny v Praze), pomník zakladatelům lázní, Pomník Clary Nonnerové – ženy mecenášky, Pomník Boženy Němcové (který původně jejím pomníkem vůbec nebyl) či Památník vojákům Americké armády (25.4.1945!). Zatímco odpočinek v zeleni nabízejí Městské sady s Hudebním pavilonem nebo romantický Lesopark Amerika (Přírodní rezervace) – kam se dostanete pěšky i Mikrovláčkem. Při procházce lázeňským centrem nepřehlédněte ani Sfingy u kolonády, Hudební pavilon u Františkova pramene, Kašnu v Ruské ulici, kulturní místa jako divadlo Boženy Němcové či Základní uměleckou školu Járy Cimrmana a pro trochu hravosti i obří hru Živé Člověče, nezlob se!.