Katastrofa v Třebověticích v roce 1909

Po několikadenních velkých teplech, ba přímo vedrech, se v neděli 12. září 1909, kdy se náhodou konalo v nedaleké Cerekvici nad Bystřicí konalo posvícení, zatáhla kolem 16.00 hod. obloha černými a šedivými mraky, přímo roztodivných odstínů, takže nastala tma. Zakrátko tuto temnotu začaly osvětlovat blesky a stále se rovněž zkracoval interval mezi blesky a hromy, což veštilo to, že se bouře blíží tímto směrem. K prudké vichřici se přidal přívalový déšť s krupobitím (7-10 cm vysoká vrstva), který kolem Hořic (Chvalina, Chloumek, Votuz, Boháňka, Skála, Doubrava, Jeřice, Horní a Dolní Černůtky, Hněvčeves, Cerekvice nad Bystřicí, Bříšťany, Třebnouševes, Třebovětice) a Jaroměře (Velichovky, Hustířany, Vilantice, Lanžov, Lhota, Poličany, Žíželeves) řádil vcelku mezi 4-6 hodinami. V té chvíli byli všichni obyvatelé ukryti, kde jen mohli, místy totiž padaly kroupy veliké jak holubí vejce, někde i větší. Horší však byly přívalové srážky, neboť ty způsobily škody, jakých nebylo pamětníka.

Mnohá pole přišla kompletně o ornici, jež byla odplavena do nižších míst, pole a louky byly zaneseny štěrkem a kamením, cesty strhány, mostky nad vodními toky odnešeny, stromy polámány a vyvráceny i s kořeny. Rozběsněný živel řádil nejvíce na východ od Hořic – v Březovicích, Jeřicích a Třebověticích. Posledně zmíněná obec to odnesla nejvíce, protože spousty vody z jižních chlumských svahů se řítily právě k ní. Náhlý nával vody sebral na lukách před Třebověticemi kupy otavy, ucpal jimi vodní propusť vlečné dráhy, a když se mu podařilo protrhnout hráz, vtrhl celou silou do vsi, kde zatopil všechny níže položená stavení do výšky 2-3 m. V hukotu vody se mísilo zoufalé volání o pomoc postižených obyvatel, roztodivné zvuky umírajícího dobytka, praskot bořících se domů, mostků a zvuky mnoha hasičských trubek po celém okolí, k nimž se přidávaly zvony v okolních zvoničkách, kaplích i kostelech.

Příval vody byl tak nenadálý a svou rychlostí překvapující, že se lidé nemohli zachránit útěkem. Díky až nadlidské námaze domácích hasičů a četníků z Cerekvice nad Bystřicí pod velením strážmistra Smrže se podařilo s nasazením vlastního života zachránit mnohé tonoucí, přesto však zahynulo 8 lidí, k nimž můžeme ještě přidat na 70 utopených krav, koz a vepřů. Z lidí se utopili: 90letý zámečník František Černý, 35letá domkářka Marie (uváděna i jako Anna) Pražáková s 5letým synem Josefem, 84letá výměnkářka Anna Kulhánková, 2 děti Jaroslava Včeličky (půldruhého roku starý Alois a 3letý Jaroslav), 70letá Anna Vaňátková (uváděna i jako Vašátková a Vejsarová) a tulák z obecního domku František Pekárek. Někteří další lidé přečkali katastrofu tak, že stáli ve vodě, vylezli na stromy apod. Utrpěli však množství různých zranění, ale přežili, což bylo hlavní.

Pohled na vytopenou a zčásti úplně zničenou ves byl příšerný. Domky byly v sutinách, pokud na jejich místě dokonce trosky zbyly a nebyly odnešeny s proudem, všude plno bahna, vyvrácené stromy, na jiných místech zachycené chlívky a ploty, jež uplavaly, venku i v chlévech mrtvý dobytek a k tomu množství lidí, jež jímala hrůza a zoufalství, neboť si nedokázali představit, jak budou dál žít, když přišli o všechno, co si za život svůj či svých předků nashromáždili, navíc, když neměli ani kde hlavu složit. Ze 44 úplně zatopených stavení se totiž 13 úplně a 7 částečně sesulo a 1 dokonce úplně odplavalo. Ve Votuzi zahynula 60letá A. Čížková, jejíž mrtvola byla nalezena až v Jeřicích.

Následky však mohly být mnohem horší, kdyby nebylo aktivních spoluobčanů. Když živel nejvíce řádil a poškodil železniční trať u Jeřic, vzpomněl si velitel hasičského sboru v Jeřicích, že v 19.15 hod. má přijet od Ostroměře vlak, a tak dal hned zapřáhnout koně do vozu a na něm se přebrodil přes vzdouvající se vodní živel na druhou stranu k železniční hrázi ještě se 2 dalšími členy sboru a spěchal proti vlaku, který se mu podařilo svítilnou zastavit asi 100 m před nejvíce poškozeným místem. Většina ve vlaku se nacházejících cestujících vděčí za svůj život právě jemu, protože katastrofa by byla veliká, protože vozy byly obsazeny mimo místních rovněž mnoha výletníky. Před touto trojicí jeřických hasičů musíme smeknout, neboť i dnes takový hrdinský čin není samozřejmostí.

Na 50 třebovětických rodin, které se ocitly bez přístřeší, pak bylo ubytováno prozatímně ve škole v Cerekvici nad Bystřicí. V úterý odpoledne 14. září se uskutečnil společný pohřeb obětí výše zmíněné katastrofy (mrtvoly vykropil vldp. Matěj Panský, biskupský notář a farář v Hněvčevsi za asistence 3 kněží), jehož se zúčastnilo velké množství lidu z místa i vzdálenějšího okolí, protože tato událost sem přilákala různé zvědavce, pokud nepočítáme množství novinářů a různých tehdejších vysokých činitelů státních i okresních institucí (novopacký okresní hejtman JUDr. Bohumil Pecka, poslanec Antonín Zázvorka, poslanec Václav Janák). Ještě mnoho dní po katastrofě procházely okolím Třebovětic stovky až tisíce zvědavých lidí. Většině z nich nebylo bráněno, protože mohli pravdivě informovat o výši škody a pomoci tak při konání veřejných sbírek, jež byly zavedeny nejen v okolních okresních hejtmanstvích ve prospěch postižených. Zmínky o nich se vyskytovaly i v tisku, který vycházel na opačné straně Čech. Příkladem toho budiž článek v „Ohlasu od Nežárky“ z 8. října 1909, v němž se píše: „Sbírka ve prospěch poškozených krupobitím na Hořicku. Dne 12. září t. r. byly četné obce soudního okresu hořického, zvláště ony, které leží na potoku bystřickém, postiženy silným krupobitím spojeným s průtrží mračen, jehož následky jsou katastrofální. V Třebověticích bylo z 81 domů zatopeno, z toho 7 úplně a 13 částečně zbořeno tak že jest 44 rodin, čítajících asi 200 osob bez přístřeší, 8 osob zahynulo ve vlnách a způsobená škoda páčí se přibližně na 700.000 K. Mimo to utonulo velké množství dobytka. Také obec Jeřice byla v části doleji položené zatopena a těžce poškozena a jedna osoba utonula. Též obec Březovice a Cerekvice utrpěly nesmírné škody. Ve prospěch těchto nešťastných, kteří jsou vydáni nejkrutší bídě zahajuje se sbírka milodarů. Dary buďtež zaslány c. k. okresním hejtmanství v Jindř. Hradci neb v Nové Pace. Podotýká se že se s díkem přijímají také dary oděvu neb viktuálií.“ Těchto sbírek se aktivně zúčastnilo mnoho firem, např. Chemická továrna v Hořicích se uvolila za každou prodanou krabičku Astrakrému a pracího prášku Princess odvést 1 haléř ve prospěch třebovětických obětí tamnímu obecnímu úřadu.

Přes velkou účast v různých výše zmíněných sbírkách, vysokou vybranou finanční sumu i další hmotnou pomoc trvala obnova místa několik let, i když tvářnost obce se oproti minulosti natrvalo zásadně změnila. Ukázala však dobrotu lidí, kteří v období, kdy o něco jde, dokážou až nemyslitelné věci a ve prospěch jiných dokážou obětovat nejen své pohodlí a život. Tehdy se ukázal v dobrém světle také okresní výbor v Hořicích, který na okamžité pomoci vyplatil 10 000 K. Stejnou částku věnoval ze své soukromé pokladny císař František Josef I. Protože nebyl dostatek lidí na odklízení trosek, bylo o pomoc požádáno vojsko, jež přijelo do Třebovětic 17. září 1909 a ihned zahájilo práci. 5. června následujícího roku vyhlásil pomocný komitét pro povodní postižené v Třebověticích ofertní řízení na stavbu 15-16 dělnických a hospodářských domků v této obci.

Později se však ukázalo, že i tato katastrofa přinesla řadu problémů, např. různých sporů. O tom informuje „Venkov“, který vyšel 23. listopadu 1909: „Z Hořicka. Katastrofa živelní, která v okrese našem řádila velmi zhoubně, teprve nyní dává obraz, kterakých způsobila škod. Konstatovati dlužno, že ochotou a sebezapřením místních komitétů zjištěny škody a opatřeny žádosti za udělení podpor. Bylo to velmi činné komité v Třebověticích, kde nezištně pracovalo zvláště učitelstvo, věnujíc nešťastným veškerý svůj prázdný čas. A tu s podivem překvapila zpráva, že sepsání brožury o katastrofě, nyní už zbytečné, jelikož každý, kdo chtěl, už daroval, svěřeno má býti učiteli Pávkovi z Hořic, který poměry naprosto nezná. K jakým důsledkům tato »prazvláštní protekce« vedla, vidno z resignace komité v Třebověticích. I učitelstvo velmi nelibě přijalo zprávu a zvláště, když všecky správy škol byly úředně vyzvány okr. šk. radou, by vypsaly podrobné škody i episody při katastrofě se udavší. Tak uznáno učitelstvo přímo súčastněné za méně způsobilé. Při schůzi Budče záležitost projednávána a usneseno: Učitelská jednota Budče v Hořicích přijala ve valné schůzi, konané dne 13. listopadu t. r. vzhledem k tomu, že sepsání brožury o katastrofě v Třebověticích svěřeno bylo p. J. Pávkovi, uč. v Hořicích a učitelstvo z obvodu katastrofy při tom pominuto, následující resoluci: »Učitelstvo nesouhlasí s tím, aby snižováno bylo učitelstvo přímo súčastněné na méně způsobilé tím, že sepsání brožury o katastrofě v Třebověticích, svěřeno bylo učiteli z Hořic, kterému jsou poměry ty neznámy.«“

Přes všechny problémy si tato katastrofa zaslouží zmínky, a to zejména ti, jejichž hrdinství je nutno připomínat i po tolika desetiletích, stejně tak dárci, protože i ti nejchudší lidé, kteří sami neměli kolikrát dát co na stůl, věnovali nějaký obnos. Právě těm všem věnuji tuto vzpomínku! Stejně tak, ať je země lehkou všem obětem tohoto neštěstí!

Katastrofa v Třebověticích v roce 1909 na mapě