Rašín

Tato lokalita byla osídlena již v době kamenné, ale sama ves byla poprvé zmíněna až v roce 1143 v zakládací listině Strahovského kláštera („Rassine“), jejíž text můžeme nalézt zde: https://www.strahovskyklaster.cz/zakladaci-listina-strahovskeho-klastera. To také vylučuje to, že název obce je odvozen od šlechtického rodu Rašínů z Rýzmburka, ale spíše od starého osobního jména „Raš“ či domáckého tvaru pro „Radoslava“ či „Radislava“, o čemž hovoří rovněž prof. Antonn Profous ve své knize "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. III. díl. M-Ř":

"Rašín (v Rašíně, do Rašína), ves 5 km jv. od Hořic: 1143/8 c. 15, Rassine tota villa data monio Strahov, CB. I, 160 20; 1395 in Trzebnvsewsy R. dec., datum Petro de Rassyen, DD. 14/2; 1543 prodal zámek Peczku . . dvuor Miletinek, dvuor Rassin, DZ. 44 E 7; 1544 Peczku zámek . . Rassijn dr p. s p., DZ. 7 A 7.

Jako vzniklo jm. Mašín z os. jm. Mácha n. Máša (< Matěj), tak povstalo jm. Rašín přivlastň. příponou -ín z os. jm. *Rácha n. *Ráša, jež bylo domácí zkratkou k os. jm. Rad(o)slav."

Tehdy ves náležela Prenešovi, synu Markovu z Hořic. Od něj koupil ves Rašín s lesem i sveřepicemi (chovnými kobylami) pražský biskup Jan II. a následně ho daroval právě Strahovskému klášteru. Po delší době, kdy se zde vystřídalo několik dalších majitelů, z nichž mnozí nám nejsou známí, byl Rašín spojen s Třebnouševsí, a to v rámci panství Pecka, jež kolem roku 1530 odkázal Henrich Kutnauer Pyramu Kapounovi ze Svojkova, který ho zároveň s právem od Zikmunda Košina z Košině před shořením desk (1541) vložil Janu Litoborskému z Chlumu a 20. prosince 1544 postoupil Haškovi, Jiříkovi a Vilémovi Litoborským z Chlumu, kteří ho prodali Jindřichu Škopkovi z Bílých Otradovic, jenž zemřel v roce 1556. Po něm zdědil panství jeho syn Jan starší Škopek z Bílých Otradovic. Roku 1623 koupil Třebnouševes a v roce 1624 získal Pecku Albrecht z Valdštejna, který 6. srpna 1625 postoupil poplužní dvůr Rašín se 3 chalupami v dědičné léno Jeronýmu Bukovskému z Nové Vsi (Bělohrad), a to za 7 911 zlatých. V roce 1629 byl Rašín s Třebnouševsí lénem c. k. plukovníka Petra Adolfa, který své právo později postoupil hraběnce Oktávii Strozzi. Její syn Petr Strozzi obdržel roku 1661 od císaře Leopolda hořické panství a tím i Rašín do neomezeného vlastnictví. Po smrti jeho manželky Marie Kateřiny se stal Rašín majetkem nadace zřízené Petrem Strozzim. V roce 1773 byl zdejší dvůr emfyteutizován v rámci Raabovy pozemkové reformy. Vzniklo tak 22 zdejších usedlostí. 18 bylo nových familiantů a 4 dosavadní rustikalisté. Roku 1843 měla ves 28 domů a 176 obyvatel. Rašín zůstal v rámci hořického panství až do zrušení poddanství a zavedení prozatímního zřízení obecního. Posledním rychtářem v Rašíně byl František Mach z čp. 20.

V roce 1849 se stal Rašín samostatnou politickou obcí. Prvním voleným starostou se stal Václav Kopecký z čp. 12. Tehdy patřil farou a školou k Jeřicům a poštou do Hořic. Prusko-rakouské války se zúčastnili dva místní obyvatelé - Šoltys bojoval u Máslojed a Kopecký sloužil u mysliveckého praporu, přičemž vojenské akce se nevyhnuly ani obci samotné. V noci na 26. července 1876 vyhořela stodola rolníka Matěje Šejdy. Roku 1877 byl ustaven Spolek majitelů lesa. V roce 1886 vzniklo Vodní družstvo Rašín - Milovice. V noci z 31. května na 1. června 1892 byl v domku čp. 38 zastřelen 34letý chalupník J. Procházka, jehož smrt zavinila jeho manželka Aloisie ve spolupráci se svým bratrem Václavem Tobolkou. Zemřela krátce po zatčení svého bratra, když se 6. června 1892 otrávila arzenikem. Roku 1896 vznikla Hospodářsko-čtenářská beseda. O 4 roky později umístil do vsi Vzdělávací sbor pro Hořice a okolí knihovnu. V roce 1914 bylo v obci ubytováno 15 haličských uprchlíků. Z front 1. světové války se nevrátilo 10 místních mužů.

Roku 1923 se ustavilo Hospodářské strojní družstvo pro rozvod a upotřebení elektrické síly v hospodářství a živnostech. V roce 1924 byl založen Kroužek divadelních ochotníků „Maxmilián“, který roku 1939 obdržel nový název Divadelní odbor hasičského sboru. V roce 1928 vznikl SDH. Roku 1953 se rozešlo zdejší JZD, jež nedlouho předtím vniklo. 29. května 1964 zasáhla obec velká bouře s průtrží mračen. 1. ledna 1975 se stala obec součástí Třebnouševsi. Od 24. listopadu 1990 je Rašín opět samostatnou obcí. V roce 1993 byl obnoven Spolek majitelů lesa. V květnu 1995 byla opravena Rašín Černůtky - nádraží. Roku 1999 se obec začlenila do sdružení obcí „Mikroregion Podchlumí“ a došlo k rekonstrukci budovy obecního úřadu. V roce 2001 došlo ke zrušení autobusové zastávky. Autobus sice obcí dál projížděl, ale nezastavoval. Roku 2005 proběhla rekonstrukce elektrické sítě. V roce 2012 bylo realizováno dětské hřiště. O 4 roky později byl zadán projekt připojení ke skupinovému vodovodnímu řádu, který byl roku 2018 prozatímně pozastaven. V roce 2018 byl zakoupen nový místní rozhlas a obec získala svoji vlajku a znak.

Ze zdejších pamětihodností je třeba zmínit: kříž na návsi z roku 1838; kamenný sloup s ukřižovaným Kristem na návsi, který byl naposledy opraven v roce 2017; kamenný sloup s ukřižovaným Kristem u silnice k lesu, jenž byl zrenovován téhož roku; zvoničku, která byla zrenovována roku 2018; pomník padlým v 1. světové válce z roku 1924, jenž byl vyčištěn v roce 2015. Za zmínku stojí rovněž 26. září 1990 vyhlášená přírodní památka „Kazatelna“ (tehdy jako chráněný přírodní výtvor, do současného stavu přehlášena 1. února 1999), jejímž účelem je ochrana xerotermního lesa svazku Quercion s výskytem chráněných a ohrožených druhů rostlin.