Kaple sv. Máří Magdalény v Romanově

Romanov je malá osada na sever od Mšena, kde stávalo letní sídlo mšenské vrchnosti, které vzniklo na základech tvrze z 15. století, k jejímuž vzniku mělo dojít podle tradice po zboření mšenské tvrze kolem roku 1420. Když však v roce 1724 dal Jan Hynek hrabě Věžník postavit v Lobči nový zámek, rozhodl se, že právě ten romanovský zbourá, protože tím získá kvalitní stavební materiál a ušetří tak větší sumu peněz. Zámek měl stávat v místech hospody čp. 1 a tam, kde dnes stává kaple sv. Máří Magdalény, tak bývala malá kaplička, o níž se staral v Jeskyni Obraznici přebývající poustevník, jenž každého dne přicházel do kaple vykonávat pobožnost a zvonkem dával znamení k modlení.

Tato kaplička byla později od vrchnosti postoupena s celým panským dvorem mšenské obci, jež ji nechala v roce 1766 opravit, zvětšit a zasvětit sv. Máří Magdaléně. Zde musíme dodat, že ta původní měla zasvěcení sv. Romanovi a právě od toho obdržela i sama osada své pojmenování. Vedle kaple bývalo také rozsáhlé pohřebiště okolních obcí, proto bývalo o Romanov hodně pečováno. Nejvíce osob zde bylo pohřbeno v roce 1680, když po Mšensku řádil mor. Roku 1768 byla vystavěna ze Mšena až ke kapli křížová cesta o 14 zastaveních (kapličkách), do nichž byly umístěny obrazy křížové cesty, jež přinesl v předchozím roce ze své pouti do Říma mšenský měšťan Jan Bíza z čp. 153. Právě on a farář P. Jiří Josef Hanitz se zasloužili o to, že byl tento nápad 21. října 1768 schválen P. Luciem Hornisem, představeným votického konventu a českým řádovým provincionálem. Ale nebýt závazku obce v čele s purkmistrem Janem Krásným z 20. listopadu 1767, v němž se Mšeno zavázalo řádnou péčí o křížovou cestu, tak by ze všeho sešlo. Posvěcení nové křížové cesty vykonal P. Anthian Czebitsch, leč v roce 1798 došlo k jejímu zrušení. Již předtím dopadla stejně sama kaple, když roku 1787 byla podle rozhodnutí císaře Josefa II. zavřena, zařízení bylo odsud odneseno a zvonek z věže byl též odstraněn. Vše bylo nasměrováno do kostela Povýšení sv. Kříže v Lobči.

Řadu let se tedy v kapli nic nedělo. Pouze v roce 1814 v ní vykonal několik mší sv. mšenský kaplan P. A. Hosa. Jeho nástupce P. Václav Krolmus, jenž přišel do Mšena roku 1819, byl nakloněn znovuzřízení kaple, takže se pustil do několika sbírek a z jejich výnosu nechal objekt opravit a zasloužil se o to, že tamní pouť v den sv. Máří Magdalény byla stále více navštěvována. Protože však byla kaple stále oficiálně zrušena a nerespektování toho bylo solí v očích různých institucí, bylo v roce 1822 rozhodnuto o uzavření a uzamčení kaple. Od té doby následovala velká řada žádostí o to, aby došlo k obnově kaple. Výsledkem se stalo to, že 22. května 1827 se kaple dostala do veřejné dražby, v níž ji zakoupil purkmistr Václav Píšek, a to za 80 zlatých a 15 krejcarů. Původně si ji chtěl ponechat, ale nakonec ji za 90 zlatých přenechal obci a 20. října 1834 byla kaple zapsána jako obecní vlastnictví v městské gruntovní knize. 2. září 1833 darovala Anna Vaňková z čp. 21 4 korce polí ke kapli sv. Máří Magdalény, aby se z jejich výnosů opětovně zařídila a mohly se v ní odbývat služby Boží. Když tak měla kaple svoji vlastní fundaci, požádali roku 1846 Mšenští, zda by jim nebylo povoleno opětovně kapli otevřít, ale o rok později byli úřady opětovně odmítnuti. Další žádost se objevila v roce 1854, ale tentokrát byla korunována úspěchem, neboť od 1. ledna 1856 se v kapli mohly opět konat bohoslužby. V roce 1859 byla dokončena její velká oprava, jež stála více než 1 800 zlatých (jinde se hovoří o téměř 2 000 zlatých).

Netrvalo však dlouho a úsměv všem milovníkům kaple ze rtů vymizel, protože 26. srpna 1863 kaple při velkém požáru osady vyhořela a zbyly z ní pouhé holé zdi. Obnovena byla až o mnoho let později, avšak již nebyla odevzdána svému původnímu určení. Přesto úcta k těmto místům nezanikla, protože jako příklad můžeme dát pojmenování Spolku rodáků Mšenských a okolí "Romanov", jenž byl založen v roce 1895 v Praze a jeho úkolem byly všechny kulturní, společenské a humánní podniky Mšena. Od Romanova pocházel i pseudonym spisovatele a ředitele měšťanské školy v Mělníku Ludvíka Böhma - B. Romanovský, který tím připomínal také to, že se narodil ve Mšeně a Romanov a lesy nad ním mu přirostly tak k srdci, že na ně vzpomínal i tehdy, kdy již působil mimo své rodiště.

V letech 1889-1890 (podle památkářů nesprávně roku 1876) byl na místě kaple vybudován pseudorenesanční jednolodní kostelík o obdélném půdorysu o 3 okenních osách se sedlovou střechou a hranolovým věžním nástavcem nad hlavním vchodem, který je prolomený čtveřicí půlkruhově zakončených oken. Zdi jsou členěny pilastry s volutovými hlavicemi a půlkruhem byla zakončena též okna. Presbytář vznikl jako pravoúhlý a loď obdržela plochý strop. Patrové průčelí s 1 okenní osou a v patře s oválným oknem získalo trojúhelníkový štít. Vše mělo na svědomí mšenské měšťanské kuratorium ze svého vlastního jmění a k vysvěcení kaple došlo o rok později. Díky nedostatku peněz však kaple od poloviny 20. století chátrala a nepomáhaly ji ani ruce různých nenechavců a vandalů. 31. prosince 1966 byl objekt sice zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-mari-magdaleny-2168452), i když již o 3 roky později byl popisován P. Šťastným takto: "Silně poškozeno. Strop zřícený, pam. mov. zařízení zničeno. Okna vytlučena." Ale vše zmíněné nijak kapli nepomohlo a ta se dál rozpadala, zejména když přišla o střešní krytinu a voda začínala zatékat do stropů apod. MNV Mšeno, ani farní úřad tamtéž, neměli dostatek peněz na opravu a obě instituce také nevěděly, co by s objektem po případné opravě dělaly, neboť nebylo nikoho, kdo by ho chtěl nějak smysluplně využít. Navíc v turistických průvodcích i v mnohém tisku se o ní hovořilo jako o zřícenině.

Začalo se tak jednat o upuštění od památkové ochrany. Žádost MNV Mšeno byla podána prostřednictvím odboru výstavby a územního plánování ONV Mělník 10. února 1981. Následně byl objekt předán do užívání Jiřímu Madarovi z Prahy-Hájí a Ing. J. Matoušovi z Prahy-Zličína. 16. června 1986 tito předali tomuto orgánu dokumentaci, jíž si od nich vyžádalo Ministerstvo kultury České socialistické republiky jako podmínku pro upuštění od památkové ochrany. 4. září téhož roku bylo vydáno rozhodnutí o upuštění od památkové ochrany, a to kvůli havarijnímu stavu budovy. 29. října 1986 bylo konstatováno, že proti její demolici není námitek. K tomu však naštěstí nedošlo a stavba s če. 43 byla následně upravena počátkem 90. let 20. století k bydlení (podle mnoha příliš necitlivě, např. podle Karla Kuči), resp. pro rodinnou rekreaci, takže je stále krásnou dominantou osady, přičemž jejím vlastníkem zůstává Římskokatolická farnost Mšeno u Mělníka.