Jeskyně Obraznice

Romanov je malá osada, jež je dnes součástí města Mšeno a do historie se zepsala tím, že se zde nacházel zámek, kaple a vrchnostenské hospodářské objekty. Za dlouhou historii tohoto místa se zde však mnohé změnilo, např. roku 1724 dal Jan Hynek hrabě Věžník zbořit zdejší zámek a kámen z něho převézt na stavbu nového zámku v Lobči, stejně tak zanikla křížová cesta, jež sem vedla ze Mšena a z v roce 1876 přestavěné kaple sv. Máří Magdalény se stal pouhý obytný dům. Ovšem štěstí měla zdejší příroda, která si zachovala svoji bohatost a různorodost, což může prokazovat řada zmínek v různých periodicích a publikacích, z nichž třeba jmenovat kupříkladu "Přírodu Kokořínska a Mělnicka", editovanou Lídou Kirschnerovou a Václavem Petříčkem.

Jedním z nejkrásnějších a nejromantičtějších míst je však údolí na sever až severovýchod od osady, jež bylo nazýváno různě. Ještě v 19. století vidíme, že tamní lesy byly nazývány stejně jako osada, což dokazuje indikační skica stabilního katastru z roku 1842 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=BOL323018420) a jeho reambulace z roku 1873 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=orm&idrastru=B2_a_4C_4513_3). Z obou těchto mapových děl rovněž vidíme, že celé údolí stále náleželo mšenskému panstvu. V té době se mu již lidově říkalo Kačina, ale toto pojmenování mu bylo oficiálně přisouzeno až později.

Nejvýraznější částí Kačiny je pak jeskyně Obraznice, která však není doopravdickou jeskyní, nýbrž pouze uměle vytesaným otvorem do skály, o jehož době vzniku však přesně nic nevíme a většina z vyprávění patří spíše do oblasti lidových legend a povídaček, mnohdy barvitě okrášlených v 19. století. Ale to všechno spolu s krásami přírody vytvořilo jednu z lokalit, která již od 19. století táhla zájem různých výletníků, takže se dostala do řady turistických průvodců, z nichž můžeme jmenovat publikaci "Ilustrovaný průvodce Kokořínskem, krajem Máchovým. Letovisko Mšeno v Kokořínsku, nejpříhodnější východiště k vděčným výletům: do Mšenského a Dubského Švýcarska, na Kokořín, Hradsko, do Liběchova, na Horní Vidim, Housku, na Nedovesku, Vrátenskou horu a Bezděz" z roku 1932, v níž se můžeme o tomto místě dočíst následující:

"XII. ROKLE KAČINA.

Noří se pod Romanovem do nitra lesů mšenských a vplývá v Důl u osady Brusné, vedle lesní partie »na Valečíně« zvané. Značka bílá s modrým proužkem uprostřed. Ze Mšena na Valečín je touto roklí hodina cesty.

»Romanov«, svého času letní sídlo pánů a vrchností mšenských, má jméno od kaple sv. Romana, která mu tady zasvěcena byla. Kolem kaple rozkládal se hřbitov, na nějž se z dalekého okolí pochovávalo. Dle pověstí byl Romanov tvrzí, po které není však stopy, aniž se dá určiti, na kterém místě stávala. V jeskyni pod Romanovem - druhdy prý zámeckým sklepem - byly za války třicetileté ukrývány před Švédy obrazy a jiné skvosty ze zámku romanovského - odtud jméno její podnes dochované - »Obraznice.« Vetchá kaple sv. Romana byla r. 1766 obcí mšenskou opravena, zvětšena a sv. Maří Magdaleně zasvěcena. O jeskyni zmíněné bájil lid, že sv. Maří Magdalena v ní pokání své vykonávala. Na základě toho hodlal vlastenecký, oblíbený kněz mšenský - P. V. Krolmus - zavésti na Romanově slavné pouti, ke kterým však pro zákaz úřadů nedošlo. R. 1822 byla kaple úředně zavřena. R. 1863 lehla při požáru Romanova popelem. Nynější kamenná kaple je z r. 1890. Poněvadž pro kapli nestává žádných fundací, neslouží se v ní služeb Božích od r. 1814. Vyhlídka s Romanova je úchvatná. Kaple romanovské lze dohlédnouti až s rozhledny na Petříně, kde je na vyhlídkové rampě registrována. Podrobněji o Romanově v Červenkových (»Památkách města Mšena«)."

Když odhlédneme od výše jmenovaných povídaček, tak můžeme o této jeskyni říci pouze to, že byla vytesána do skály člověkem, ale kdy se tak stalo, to se již nikdy nedozvíme. Podle všeho je výtvorem středověkého obyvatelstva, i když někteří autoři hovoří o tom, že mohlo být využito při jejím vzniku větší dutiny ve skále, kterých nalezneme v okolí dostatečně, takže se zde mohli usazovat již naši pravěcí předkové. Po vzniku zdejší tvrze v 15. století měla být jeskyně využívána jako sklepení, kde se uchovávaly potraviny, takže se jednalo o jakousi "středověkou ledničku". Ovšem vzhledem k její velikosti a vzdálenosti od Romanova to není příliš pravděpodobné. Zejména i z toho hlediska, že tehdejší doby nebyly nijak klidné a zalesněné rokle bývaly mnohdy úkrytem různých lapků a loupežníků, kteří by tak této spíže určitě využili a panstvu by byla k ničemu.

Pravděpodobnější je to, že opravdu vznikla jako úkryt významných písemností a jiných cenností z romanovského zámku a kaple za třicetileté války, ale to musela být určitě menší, aby na sebe neupozorňovala svou velikostí, když v tomto období krajem procházela řada vojsk z různých míst doslova celé Evropy a brala vše, co jí do ruky přišlo. Nebylo zámků, statků či jiných objektů, odkud by něco dobrovolně nebo násilně nebylo zrekvírováno. A výrazný, i když zazděný otvor ve skále by se určitě stal centrem zájmu, neboť cesta okolo bývala podle všeho užívána již pravěkými lovci a sběrači a byla notoricky známá všem, a to nejen místním obyvatelům. Ač tak, či onak, když švédské vojsko plundrovalo Mšensko, tak věci z Romanova nezískalo.

Když začalo být na přelomu 17. a 18. století opětovně populární poustevnictví, tak muselo dojít k rozšíření jeskyně do dnešní velikosti, protože tu měl přebývat poustevník, jenž každého dne docházel do romanovské kaple vykonávat pobožnost a zvonkem dávat znamení k modlení. K její úpravě a vyčištění pak došlo při zřízení křížové cesty ze Mšena k Romanovu roku 1768 a vzorně se o ni pečovalo minimálně v den sv. Maří Magdalény, kdy se konala na Romanov pouť. Přítrž tomu učinil císař Josef II., takže se jeskyně stala pustou a prázdnou a sloužila k různým účelům, uschovávaly se zde různé věci, někdy i pocestní před deštěm a jeskyně vypadala jako dnes, kdy má do ní přístup každý.

Znovu se jeskyně dostala do povědomí lidí v souvislosti s obnovou romanovské kaple, kdy bylo pro mšenské věřící nemyslitelné, aby byla opomenuta. Zvláště pak pro iniciátora těchto prací - P. Václava Krolmuse, jenž přišel do Mšena jako kaplan v roce 1819. Později byla udržována mšenským Okrašlovacím spolkem, ale docházeli se sem stále modlit někteří věřící, kteří k uvnitř vytesanému krucifixu pokládali svaté obrázky a další různé devocionálie. Od těch dob se s jeskyní prakticky nic jiného nedělo, takže ji můžeme vidět tak, jak vypadala v dobách své největší slávy, kdy ji navštěvovali i naši krajané z Ameriky, zejména jmenujme Dr. Josefa Chmelíčka-Luhana, jehož zápisky z cest vycházely před 1. světovou válkou v newyorském "Nedělním hlasu lidu". Na závěr je třeba dodat, že v ní prakticky není nic vidět, proto doporučuji baterku nebo alespoň mobil, abyste viděli pozůstatek zde vytesaného obětního stolu.