Janov (Mokrovousy)

Toto místo bylo původně vrchnostenským dvorem, který byl vybudován poté, co v roce 1788 získal Mokrovousy Tobiáš Grätzel z Gränzesteinu. Oficiálně ho nechala postavit jeho manželka Johanna, roz. Moravcová. Právě od jejího jména byl odvozen název Janov (původně Johanov, z něm. Johannshof). Nutno podotknout, že před jeho zřízením se tu nacházel rozsáhlý rybník „Starý“, jenž byl proměněn v úrodná luka.

Janov po rodičích převzal roku 1826 jejich syn Čeněk, který však nebyl dobrý hospodář, a tak ho musel o 3 roky později prodat Arnoštu hraběti Harrachovi z Harrachů. Tehdy ke dvoru náležely rovněž 2 malé domky pod hřbitovem, jež se nacházely v místě zvaném v Cihelně, protože se zde svého času opravdu vyráběly cihly, přičemž vývoj tohoto dvora lze vidět v indikační skice stabilního katastru z roku 1841 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=BYD258018410) a v jeho reambulaci z roku 1874 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=orm&idrastru=B2_a_4C_4461_3). Roku 1894 měly dvory Mokrovousy a Janov celkem 393,87 ha půdy. V roce 1923 odkoupil domy v Cihelně Antonín Strnad a na jejich místě založil zahradnictví.

O rok později došlo k parcelaci tohoto harrachovského dvora. Hospodářský inventář, nářadí a stroje z parcelovaného dvora byly prodány při dražbě 6. února 1925. 4. července 1929 se přes něj přehnala větrná smršť, která zanechala řadu škod. Roku 1930 proběhla meliorace okolních pzemků. O 9 let později působil ve dvoře Josef Petrásek. V roce 1940 hospodařila v Janově ještě V. Moravcová se synem Františkem, ale již příštího roku převzala dvůr německá správa se správcem Květoslavem Solanským. Paní Moravcová chtěla tento statek v tomto roce prodat a již byl také napsán záznam na věčnou paměť o tomto statku, ale dozvěděla se to jedna královéhradecká realitní kancelář a zjistila, že z toho nic nezíská, a tak uvědomila Němce, kteří statek zabavili a rodinu Moravcovu z něj vyhnali, a to úplně bez peněz, protože jim museli být vydány i jejich úspory. O rok později, když výdaje značně převýšily příjmy, převzal statek Leopold Škrobánek z Prahy. Jeho syn Mirek naopak nastoupil na rok na nucené práce do Německa, a to jako trest za svoji šmelinářskou činnost. Jeho otec vytáhl velký obnos peněz z německých okupantů, že zde zřídí chov angorských králíků, ale nedařilo se mu a v roce 1944 odsud odjel do Prahy, když za sebou zanechal ještě větší dluhy než jeho předchůdce.

V letech 1944-1945 měl Janov v nájmu František Matouš, který se na rozdíl od těch před ním osvědčil jako dobrý hospodář. Poté ho měl v národní správě Josef Vavra, a to až do roku 1951. Všechna pole byla dána mokrovouským rolníkům do nuceného pachtu. Do roku 1953 byl dvůr používán krajským výkupním podnikem pro výkrm hovězího dobytka, ale v témže roce o něj projevili zájem zdejší družstevníci, aby mohli ustájit svůj dobytek ve společném kravíně a přejít tak na III. typ JZD. K tomu nakonec došlo 7. listopadu 1953. 8.-9. srpna 1954 zde byly vyhloubeny silážní jámy. V letech 1955-1956 byl areál oplocen drátěným plotem a došlo k tolik potřebným adaptacím zdejších budov. 18. března 1957 byl Janov poškozen velkou vichřicí. Většina krytiny byla stržena a došlo i k poboření štítů kravína. Padající cihly probořily klenutý strop a napadaly mezi ustájený dobytek, jemuž se naštěstí nic nestalo. Téhož roku byla zřízena nová salaš pro 40 dojnic. V roce 1963 proběhla generální rekonstrukce elektroinstalace. O 3 roky později vznikla nová silážní jáma. V letech 1969 1970 byly budovány sýpky. Po 1. lednu 1987, kdy došlo k připojení k JZD Mžany, postupně opadá zájem o areál, i když poprvé se již tak dělo po 1. lednu 1974, kdy vzniklo JZD Rozkvět, a to po sloučení JZD Mokrovousy, JZD Třesovice, JZD Dohalice.

Po listopadu 1989 se JZD Mžany transformovalo v Zemědělskou akciovou společnost Mžany, a. s., které restituenti Janov pronajali. Roku 2009 koupil zdevastované objekty a pozemky Václav Donát, jenž chtěl část pozemků využít na fotovoltaickou elektrátnu a z jejího výtěžku zkulturnit Janov. K tomu však nedošlo, Janov se dostal posléze do majetku dosavadního nájemce a tento areál je nadále neutěšený a skutečně není ozdobou obce Mokrovous, bohužel. Spíše připomíná skládku všeho nepotřebného či dekorace katastrofického či válečného filmu, jak můžete vidět z přiložených snímků.