Sloup se sochou sv. Antonína Paduánského v Mokrovousích

Nejvýznamnější historickou památkou obce Mokrovousy je pískovcová socha sv. Antonína Paduánského (dnes se spíše užívá označení sv. Antonína Padovského, viz https://catholica.cz/?id=2592), která má podle většiny pramenů pocházet z roku 1745, ale najdou se autoři, jíž ji činí mladší nebo starší.

Původně byla umístěna v areálu zámku v Sadové, který vznikl v roce 1728 na přání a nákladem Jana Arnošta Antonína hraběte Schaffgotsche, a to přestavbou dosavadní tvrze (5. července 1728 vysvěcena nová zámecká kaple sv. Antonína Paduánského). Zámek však vyhořel 6. října 1844 za Františka Antonína hraběte Harracha a již nikdy nebyl obnoven.

Ze vší nádhery tak zbyla na místě zámeckého parku pouze pískovcová socha antického Persea na břehu Bystřice poblíž dohalické tvrze, jež je lidově zvaná „Žabař“ (kvůli tomu, že u nohou Persea sedí žába). Socha Madony s Jezulátkem byla přenesena na náves v Třesovicích, plastika sv. Jana Křtitele před bývalou Andrlovu hospodu do Lubna a socha sv. Antonína Paduánského se ocitla natrvalo právě v Mokrovousech, avšak je možné, že od zámku v Sadové pocházejí i některé další plastiky, které se nacházejí v širém okolí a jsou datovány 18. stoletím.

Stejně tak jako je přesně neznámá doba vzniku oné sochy, tak ani nevíme, kdy byla plastika sv. Antonína z Padovy umístěna do Mokrovous. Všude se hovoří o období po požáru výše jmenovaného zámku, ale v rozporu s tím je indikační skica stabilního katastru z roku 1841, v níž je tento objekt zaznamenán téměř v současném položení, i když tehdy uprostřed obecní cesty (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=BYD258018410). Když došlo k její úpravě a zúžení zůstala na svém místě, jen byla otočena tak, aby se dívala východním směrem, což dříve nebývalo. Kam se však sv. Antonín díval původně, tak to rovněž nevíme, protože možné bylo to, že se mohl dívat do jakékoliv světové strany, i když nejpravděpodobnější byl severní nebo jižní směr. Tato změna je naopak vidět v reambulaci stabilního katastru z roku 1874 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=orm&idrastru=B2_a_4C_4461_4). Někdy poté byly kolem ní vysázeny kaštany a několikrát se dočkala své obnovy, o jedné takové máme zprávu z roku 1903, přičemž vše bylo financováno sbírkou mezi místními obyvateli a hraběcí rodinou Harrachů.

V roce 1932 byly kolem sochy vykáceny staré kaštany a místo nich došlo k vysázení čtveřice lip. Roku 1934 se obecní zastupitelstvo usneslo, aby byl kolem sochy zřízen dřevěný plůtek, k čemuž došlo v následujícím roce. Roku 1972 byla provedena úprava okolí sochy, kterou zajišťoval Dohlížecí výbor Jednoty. Od té doby se toto místo maximálně uklízelo, jiná péče se plastice nedostala. Teprve v roce 1995 nechala obec sochu zrestaurovat Jiřím Středou a upravit její okolí. 15. května téhož roku navíc podala návrh na prohlášení této plastiky kulturní památkou. Rozhodnutí ministerstva kultury o jejím prohlášení za kulturní památku je datováno 24. června 2002 a zapsána do státního rejstříku byla 31. prosince téhož roku (viz https://pamatkovykatalog.cz/socha-sv-antonina-paduanskeho-na-podstave-13383285).

Původně se jednalo o volně stojící pískovcovou plastiku na podstavci u silnice mezi 4 vzrostlými stromy. Socha světce je v téměř životní velikosti v rouchu řeholníka s odhalenou hlavou, krátce ostříhaných vlasů. V levé ruce drží knihu, na níž sedí nahé batole (podle většiny zdrojů má jít o malého Ježíše Krista), pravou rukou žehná. Světec se sklání k dítěti, které k němu vzhlíží, oba mají na hlavě zlacenou vějířovitou svatozář. Socha spočívá na trojdílném kamenném podstavci s profilovaným soklem a deskovou římsou, na dříku podstavce v obdélném rámu s vykrojenými rohy je nápis s chronogramem: „DIVo SILencIarIo / honorI / CaVtoLq Vero / FaVtorI / JIMor. XstrVXIt“ (pokud je dobře čitelný, měl by znamenat letopočet 1753).