Hotel Beránek v Úpici

Na místě tohoto domu se nacházela zástavba již v období gotiky, na čemž není nic divného, protože jde o jádro města, jehož existence byla zmíněna již k roku 1359. Původní objekt nesl čp. 15 a v průběhu staletí několikrát vyhořel nebo byl zbourán a nahrazen novým domem, přičemž důkazy o tom, že zde stával nějaký objekt již ve 13. století, máme z nálezů z roku 2010, kdy tu mj. byla objevena keramika ze 2. poloviny téhož století.

Jedna z prvních zmínek o tomto domu pochází z roku 1572 a je spojená s náchodským útrpným právem, neboť tehdy se Jan, syn Jana Librtala z Úpice přiznal k tomu, že vzal majiteli čp. 15 Janu Třešničkovi (jeho existence je doložena k roku 1561) korec žita, dále něco starého žita, půl korce ječmene, 3 1/2 kopy grošů a dokonce pecen chleba. Po tomto přiznání byl Jan Librtal ml. oběšen. Vlastník čp. 15 byl terčem různých lapků a zlodějů vícekrát, protože již v roce 1577 se přiznal Jan Falsman z Radče, že odcizil Janu Třešničkovi několik loktů plátna. Roku 1651 náleželo čp. 15 Martinu Nyklíčkovi, který zde žil s manželkou Zuzanou a dcerou Marianou. O 2 roky později se činí zmínka o tom, že vlastník tohoto domu měl 15 strychů polí, z nichž 5 strychů osíval na jaře a stejnou plochu na zimu.

Podle vyznávací tabely z let 1713-1714 náležel dům Janu Koliskovi a před ním ho vlastnil již zmíněný Martin Nyklíček. Majitelé nemovitosti se tedy změnili, ale při tomto hospodářství nadále zůstávalo 15 strychů polí v lokalitě "Nad městečkem". Nový vlastník však brzy množství rolí rozšířil, protože již v roce 1721 jich měl 22 strychů a 2 věrtele, předtím totiž přikoupil 3 strychy "Nad městečkem" a 4 strychy a 2 věrtele "U chmelnice". Podle urbáře z roku 1737 musel odvádět nový vlastník domu Frydrych Koliska po srážce panské chmelnice 28 věrtelů a 1 čtvrtec obilí úroku na sv. Jiří a stejné množství na sv. Havla. K tomu ještě 2 slepice, v penězích 12 krejcarů. V roce 1772 náležela nemovitost Antonínu Regnerovi z Havlovic čp. 35. Podle fase z roku 1785 byl vlastníkem čp. 15 sedlák František (Franc) Regner, jenž měl celkem 14 jiter a 978 strychů pozemků. O 10 let později v domě působila přádelnice Kateřina Korcová. V roce 1807 náležel dům Ignáci Regnerovi.

V roce 1835 bydlel v 1. poschodí vrchní hraniční dozorce Scharf. V té době byl již objekt majetkem Antonína Boury. 10. ledna 1837 zemřel v čp. 15 Josef Träger, pohraniční myslivec. Roku 1848 byla sjednána nájemní smlouva s Antonínem Bourou na byt pro c. k. finanční stráž, a to na tříleté období. Dům byl tehdy dřevěný a bez patra, ale s podsíní. Po Antonínu Bourovi vedla vdova a syn Emánek jedinou úpickou loterijní sběrnu.

Roku 1868 nechal vystavět nový dům Vilém Boura, jenž z něj chtěl udělat hostinec. Důvodem bylo to, že k přenocování cestujících sloužil v Úpici pouze hostinec c. k. poštmistra Jana Nyklíčka a ten v době různých svátků či trhů nestačil poptávce, někdy nebylo kam dát ani koně, protože jeho stáje měly malou kapacitu. V březnu 1869 tak Vilém Boura požádal o povolení ke zřízení zájezdního hostince. Ten mu byl počátkem následujícího roku povolen a od té doby fungoval tento objekt jako pohostinské a ubytovací zařízení. Později dům Vojtěcha Boury koupil řezník Adolf Lelek, jemuž byla v roce 1878 zamítnuta žádost za udělení práva k provozování hostinské živnosti v tomto objektu. Roku 1895 byla na jeho domě umístěna návěstní tabule.

O 2 roky později došlo k radikální přestavbě domu, jež je mnohdy vydávaná za výstavbu nového objektu. Od té doby byla tato rohová budova známá jako hotel Beránek, dosud byla zvána jako "U Lelků". V roce 1907 ji Adolf Lelek prodal a jejím novým majitelem se stal bývalý obecní tajemník Josef Hoffman, jenž za ni zaplatil 88 000 K. Ještě téhož roku mu byla udělena hostinská a výčepnická živnost. V roce 1910 vybudoval u hotelu objekt čp. 524. V té době měl hotel 9 pokojů.

Netrvalo dlouho a hotel se stal centrem společenského a kulturního života obce. Scházely se tu různé spolky a korporace, konaly večírky a tancovačky, slavila se různá jubilea apod. Jeho majitel provozoval dokonce dostavník, který zajížděl pro hosty na nádraží do Malých Svatoňovic. Ten se však roku 1911 vyboural, což dosvědčuje zápis kronikáře Viléma Schreibera: "Nešťastná příhoda. Dne 27. ledna t. r. došlo na silnici z nádraží k městu vedoucí, poblíže Úpice k vzrušujícímu výjevu. K vlaku, který přijíždí do Malých Svatoňovic ve 4 hod odp. vypravil se jako obvykle dostavník hotelu "Beránek" z Úpice, do něhož po příjezdu vlaku zasedlo osm pasažérů. Když vůz dojížděl již k samému městu, pod Donátovým kopcem, splašili se koně a sřítili se i s dostavníkem z vysokého náspu dolů. Dostavník se roztříštil úplně a osoby uvnitř sedící vážně byly zraněny. Tak jistý starší pán utrpěl těžké vnitřní zranění, 13letému Jos. Havlíčkovi, který se vracel z nemocnice náchodské, přeražena jedna noha, na hlavě vážně zraněna hostinská pí. Kuťáková z Úpice. Lehčeji zraněni byli p. Tomášek, cestující a obchodník Josef Nedvídek z Úpice, dvě Polačky zraněny pak střepinami z rozbitých tabulí skla. V okamžiku, kdy se neštěstí stalo, jel právě kolem na koni sedlář Kuťák, který, vida co se stalo, koně svého obrátil a zpravil o případu neprodleně dra. Studničku, který se ihned vydal na místo neštěstí. Pan Hoffman vyslal tam hned dva kočáry a dal zraněné dopravit do svého hotelu, kde jim poskytnuta byla další pomoc lékařská."

Od té doby se toho mnoho nezměnilo. Za 1. republiky a za německé okupace vlastnili hotel Karel a Marie Hoffmanovi, kteří počítali ve spolupráci s městem s dvorní přístavbou víceúčelového sálu s jevištěm, ale ta se nakonec neuskutečnila. Z mnoha velkým akcí, jež se tu uskutečnily, je třeba zmínit oslavu 30 let trvání spolku "Úpavan" 10. listopadu 1929, ustavující valnou hromadu Obchodního gremia v Úpici 4. března 1934 nebo schůze místní Národní obce fašistické, které několikrát navštívil i generál Radola Gajda. Během 2. světové války sem chodili i příslušníci SA a SS, pokud nepočítáme Národní souručenství a mnoho jiných spolků z širého okolí. Hrálo se tu však i divadlo, k tomuto účelu byl v roce 1940 zrekonstruován divadelní sál.

Později se hotel dostal do rukou státu a fungoval téměř nepřetržitě (provozován byl společností Restaurace a jídelny, v květnu 1966 byl znovu otevřen po pětileté přestávce, během níž byl opraven nákladem 200 000 Kčs a roku 1988 prošel po požáru opravou a přestavbou) až do své demolice, jež byla zahájena 28. června 2010 v souvislosti s výstavbou nového objektu čp. 1132. Kvůli archeologickým nálezům (základy starých domů a různé střepy nejspíše ze 13. století) byla stavba přerušena do počátku následujícího roku, aby byla dokončena v roce 2014, kdy 31. července došlo ke slavnostnímu otevření nového ubytovacího zařízení, které bylo spojené s prohlídkou celého interiéru, přičemž kulturní program zajistila skupina Průměr 60.

Investorem hotelu byla společnost JR Real, s. r. o. z Trutnova, generálním dodavatelem stavby firma Maratonstav, a. s., Úpice a generálním projektantem Thermo Plus – projektový ateliér z Trutnova (Ing. Karel Peterka). Vznikl tak nový hotel o 3 nadzemních a 1 podzemním podlaží s podzemními garážemi 15 osobních automobilů, nad nimiž byla navržena pochozí střecha, a to jako terasa pro relaxaci hostů. Nová ubytovací kapacita byla určena na 60 lůžek a restaurace se salónkem byla vyprojektována na 60 míst u stolů. Zajímavostí se stal rovněž hodinový stroj s LED číselníkem od ostravské firmy IMPULS – B, který nalezneme na středovém vrcholu jeho průčelí.

Hotel s restaurací však nefungoval dlouho, protože jeho provozovatel se ocitl roku 2016 v konkurzu a od září téhož roku byl tak zavřený. Později byl v objektu otevřen soukromý Domov pro seniory Beránek, jenž byl od roku 2016 spravován organizací SPOLEK SENIOR KLUB MMJ a v roce 2018 ho převzala společnost Senior dům Beránek s. r. o. Více o ní lze nalézt zde: https://www.sdbu.cz. Naposledy na sebe toto zařízení upozornilo tím, že bylo v září 2020 jedním z ohnisek koronavirové epidemie (viz https://www.idnes.cz/hradec-kralove/zpravy/koronavirus-covid-19-nakaza-domov-senioru-beranek-upice-karantena-kralovehradecky.A200908_140731_hradec-zpravy_klu).