U Lipek (Úpice)

Tato lokalita mezi Úpicí, lesem Obecňákem a Močidly, jež dala název jedné ze zdejších ulic, byla pojmenována podle toho, že zde byly na kopci v roce 1818 vysazeny 2 lípy velkolisté, které doprovázely kamenný kříž s nápisem: „AN PÁN POLOŽIL NA NĚM NEPRAVOSTI NÁS VŠECH“ z téhož roku od úpického mydláře Antonína Nyklíčka z čp. 38. Roku 1897 byl kříž obnoven sochařem A. Pátým, přičemž náklad na jeho renovaci zaplatil Antonín Nyklíček, nejspíše syn budovatele kříže. K tomu ještě dodejme, že Antonín Nyklíček přejal dům čp. 38 v roce 1837 od svého otce za 1 800 zlatých a podle listiny ze 13. červene 1818 na něm byla zjištěna závaznost vydržovat výše zmíněný kamenný kříž vedle jeho pole, kde se dosud říká "U Lípek".

Podle úpického kronikáře Viléma Schreibera se ke kříži váže tato pověst: „Synek váženého úpického měšťana, Nyklíčka, vystoupil kdysi na kazatelnu v kostele úpickém a napodobil před kamarády kázajícího kněze. Z toho vzniklo veliké pohoršení v celém městečku a zejména Nyklíček těžce pociťoval nerozvážný skutek svého syna. Aby pak odpuštěna byla vina kajícímu výrostku, postavil Nyklíček u svého pole na vršku kříž. Pověst zní také jinak: Kříž u lipek postavil Nyklíček za trest, že při jakési opravě v kostele sedl si do zpovědnice, vzal si štolu a zpovídal. Tehdejší farář na šprýmaře přišel.“

Na stráni pod lipkami bývala údajně šibenice a v těchto místech se vždy zastavovalo procesí. První záznam o „šibeniční stráni“ pochází z roku 1582, a to ze zdejší gruntovní knihy, alespoň podle Ludvíkových "Památek Náchoda", jež jsou však v některých věcech nedůvěryhodné a zavádějící. Jinak tu byla pole a pastviny, většinou obecní. V roce 1812 bylo přijato do městského důchodu 27 zlatých a 2 krejcary úroku ze "šibeniční stráně". Ohledně šibenice dejme ještě slovo Vilému Schreiberovi, který ve svém článku "Šibenice a pranýř v Úpici", jenž vyšel v "Hradeckém kraji" 15. února 1912, píše:

"Dle pověsti obecné požívala Úpice, jakožto jediné městečko na panství Vismburském, mnohých obdarování a výsad. Mezi privilegie ty náleželo i právo hrdelní, o němž Josef M. Ludvík poznamenává ve svých zápiskách r. 1848: »Úpičtí se dodnes honosí, že jich předkové měli právo popravní a šibenici o čtyrech sloupech, z nichž dva městu Vratislavě zaprodali. Důkaz toho nemají, leč v knize jich gruntovní činí se r. 1582 zmínka o poli u stráně šibeničné. Šibenice stávala nad obecním lesem Milešovkou, jak se tam potud říká.« Názvu polohy »šibenice« neužívá se více, avšak ukazuje se místo opodál města na vršku, kde prý za starodávna vykonáváno bylo právo hrdelní. Popraviště to bylo jižně od města na kopci, po jehož svahu vede cesta z Úpice do Maršova a Libňatova. Roku 1818 postavil zde úpický mydlář Antonín Nyklíček z č. 38 kamenný kříž na vysokém podstavci, do něhož vytesán byl nápis: »An pán položil na něm neprawosti wssech nás. MDCCCXVIII.« Později zasazeny byly u kříže dvě lípy a odtud říká se zde »u lípek«. V těchto místech vymínili si dědici Libentolarovského statku při prodeji usedlosti Janu Šolcmartinovi jinak Mrkvičkovi r. 1582 »příčku u stráně šibeničné« ku sklizení obilí. Ku statku Libentolarovskému příslušely tehdy pozemky »od Mylišovky až k drážkám« a ježto nad zalesněnou strání »Milešovkou« prostírá se obecně přístupný vršek »u lípek«, není pochyby, že někdejší pojmenování »šibenice« a nynější »u lípek« vztahuje se na jedno a totéž místo.

Zda a pokud děly se zde popravy udati neumíme, toliko jest jisto, že od počátku století XVI., kdy Úpice náležela již k panství Náchodskému, vykonávalo útrpné a hrdelní právo město Náchod, jak o tom svědčí outrpné knihy města Náchoda v archivu musea království Českého z roku 1539."

Podle doslechu tu byly při polních pracech vyorávány v 19. století lidské kosti, takže je opravdu možné, že se v těchto místech popravovalo, pokud se nejednalo o nějaký hrob z tolika válek, které během staletí zasáhly úpické okolí. V roce 1838 byla na pozemku Jana Záruby, zvaném „u lípek“ zřízena triangulační značka č. 19. Roku 1880 došlo k úpravě zdejší cesty. V letech 1886-1887 byl u cesty pod lipkami zřízen nový hřbitov. Zajímavé je, že jeho vybudování bylo složitější, protože nejprve byl přijat plán místního stavitele Jana Řezníčka, jenž počítal s umístěním velkého hřbitovního kříže uprostřed budoucího pohřebiště. Nakonec však od toho bylo upuštěno a místo kříže bylo rozhodnuto o vybudování kaple.

Její plán i realizaci hřbitova s domkem hrobníka čp. 263 pak provedl další úpický stavitel Josef Rejsek. K jeho slavnostnímu vysvěcení došlo 10. září 1887, ale první nebožtík tu byl pohřben již 30. srpna téhož roku. Jednalo se o Františku Teuchmannovou, manželku úpického purkmistra.

Hřbitovní kaple byla sice dokončena spolu se hřbitovem, který měl v roce 1929 rozlohu 83 arů a 98 m2, ale dlouhou dobu zela prázdnotou, protože chyběly finance na její vybavení a nikdo se neměl k tomu, aby s tím něco udělal. Teprve roku 1890 se do této věci vložila místní záložna, na jejíž popud vznikl hřbitovní výbor, který nechal zřídit oltář a ostatní věci s ním související, naopak sama záložna financovala varhany a další náklady spojené s vybavením kaple. Ta byla na přání zesnulého faráře P. Edvarda Pelhřimovského zasvěcena ke cti sv. Ludmily a k jejímu slavnostnímu vysvěcení došlo 5. července 1891.

Opodál hřbitova byla navíc později umístěna betonová nádržka roku 1909 zřízeného obecního vodovodu, jež pojala 5 000 hl vody, přiváděné sem ze sousední Radče od pramenů v "Mostolince", které byly zakoupeny starostou Emanuelem Červeným již v roce 1901. Od té doby se v těchto místech rovněž hodně stavělo, příkladem budiž dům J. Pichrta, jenž obdržel povolení ke stavbě roku 1938. V letech 1955-1959 byla na stráni ke hřbitovu postavena ještě hvězdárna (slavnostně otevřena 8. listopadu 1959), i když tato lokalita sloužila již pozorováním astronomického kroužku, který vznikl při závodě TONAVA v roce 1952 a do větrné smrště o 2 roky později tu měl dokonce dřevěnou pozorovatelnu. Více o ní můžeme zjistit zde: http://www.hvezdarnavupici.cz.