Horákův statek čp. 35 v Sověticích

Na tomto místě se odedávna nacházely pouze pole, což můžeme vidět z indikační skici stabilního katastru z roku 1841 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=BYD375018410). Tehdy náležela tato lokalita Janu Šulcovi z čp. 26 a od něho ji odkoupil Josef Novák, vlastník čp. 11.

Současný objekt čp. 35 vystavěl Josef Novák, sedlák z čp. 11, až v roce 1878, ale jeho zakreslení můžeme nalézt již v reambulaci stabilního katastru z roku 1874 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=orm&idrastru=B2_a_4C_7047_1). Hned po jeho dostavění v něm zařídil hostinec a převedl k němu všechny polnosti od svého statku čp. 11, čímž se z čp. 11 stala pouhá chalupa, kterou 25. listopadu 1878 zakoupili Václav a Kateřina Pourovi. Díky tomu byla novostavba obdařena velkým množstvím pozemků, neboť k ní náležela stavební parcela 52, zahrada 147/2 a 147/3, role 127/2, 139/2, 147/1, 443/2, 507 a louka 449/1, 465, 508, pastvina 532/2 a les 474, přičemž na pozemku 443/2 lpěla služebnost svobodného důjezdu (= vjezdu) pro vlastníka pozemku 443/1, a sice důjezd z 443/1 na 443/2 a na cestu 572.

Do hostince bylo pořízeno i provizorní jeviště, kde hráli ochotníci z Velkého Vřešťova a ze Stračova, ani to vlastníkům čp. 35 příliš nepomohlo. Marie, dcera Josefa Nováka a Anny, roz. Valáškové, se 15. září 1877 vdala za c. k. podšikovatele v záloze a řezníka v Hněvčevsi Julia Fiedlera, syna hněvčeveského hostinského, který v hostinci vypomáhal a myslel si, že mu jednou připadne, k čemuž nedošlo. Přestože manželé Novákovi vlastnili hostinec a velký statek, nějakým způsobem se jim podařilo dostat do dluhů, jež byly řešeny exekučně. Exekuční dražba jejich usedlosti, odhadnuté na 26 950 zlatých, byla vyhlášena na 5. února, 5. března a 5. dubna 1885, poté na 23. června, 23. července a 24. srpna, ale úspěšně zakončená byla teprve ta ze 26. února 1886. Neboť se našel zájemce o koupi tohoto domu, byla ještě téhož dne exekuční dražba vymazána z gruntovních knih a novými vlastníky se stali Antonín a Josef Drnkovi, přičemž každý z nich byl majitelem jedné poloviny domu a k němu náležejících pozemků.

Tato koupě by se dala z dnešního pohledu označit za investiční, protože již 23. května 1886 prodali čp. 35 Františku Horákovi, který k němu připojil polnosti od statku čp. 12. To z toho důvodu, že ho zakoupil do budoucna pro svého syna Františka. Krátce poté převedl František Horák, jenž byl v letech 1891-1893 rovněž obecním starostou, polovinu nemovitosti na svoji manželku Annu, roz. Kadečkovou, snad z toho důvodu, aby bylo o ni postaráno v případě jeho smrti, když by měla problémy s mladými, což se kolikrát stávalo.

4. prosince 1917 se stal majitelem statku František, syn Františka Horáka a Anny, roz. Nekvapilové (* 29. června 1890) a krátce nato udělal stejný krok jako jeho otec, když 25. června 1919 přepsal polovinu čp. 35 na svou manželku Vlastu, roz. Všetečkovou. Zemědělství se věnoval rovněž jejich syn František Horák, a to až do zabavení statku státem. Aby toho nebylo málo, byl rovněž odsouzen k dlouholetému vězení, prý za to, že měl mít v hospodářství před odsunem nacisty, kteří si tam počínali jako doma, nenuceně; dovedl z lidí sedřít snad i kůži a z jejich práce získal 3 auta a ještě před odsouzením měl ještě jedno; politicky byl absolutně nespolehlivým a tak bychom mohli pokračovat. Když chce člověk psa bít, vždy si hůl najde a tady šlo v hlavním případě o majetek, o nic jiného.

Určitou dobu nebyla část statku užívána, pokud nepočítáme jeho hospodářské stavby. V roce 1953 byla v Horákově statku zřízena kulturní místnost s knihovnou a kancelář JZD, přičemž kulturní místnost byla vybavena zařízením z královéhradeckého n. p. Dřevona. Roku 1957 byla v kulturní místnosti instalována ústředna místního rozhlasu. Díky restitucím podle zákona č. 403/1990 Sb. se statek navrátil původnímu majiteli Františku Horákovi, jenž byl v 50. letech 20. století odsouzen jako nepřítel režimu ke 20 letům vězení, z nichž 14 strávil v uranových dolech a po prezidentské amnestii byl ještě dalších 10 let v podmínce. V letech 2003-2016 bylo v čp. 35 zámečnictví a nástrojařství Milana Hlavatého. Od roku 2005 je jeho vlastníkem soukromý zemědělec Miloň Hypius z Horních Černůtek, jehož rodině ho předchozí majitel odkázal, neboť zemřel bezdětek.