Hostinec "U kanonýra Jabůrka" v Sadové

Výsadní hospoda stávala v Sadové od nepaměti, nejspíše snad již od jejích počátků a patřila původně vrchnosti. Snad ji založili již Sádovští ze Sloupna. Teprve v roce 1639 byla prodána Janu Paděrovi, pekařovi ze Sadové. Ten byl roku 1688 kmotrem Jiříka Smetany, narozeného 15. ledna 1688 v Sověticích, který byl předkem našeho hudebního skladatele Bedřicha Smetany. Sama krčma přežila požár obce, čehož důkazem může být to, že po něm v roce 1660 skoupil Jan Arnošt hrabě Schaffgotsch (česky psán i jako Šáfgoč) veškeré rustikální budovy mimo krčmu a mlýn a na jejich místě vystavěl prostranný dvůr, k němuž se družila právě krčma a nedaleký mlýn.

Roku 1785 byl sadovským krčmářem Josef Štafa (v některých pramenech psán jako Straka), jemuž náležely tyto pozemky: č. top. 143 formanská hospoda č. 2, č. top. 144 zahrada pod úrokem 108 čtverečných sáhů, č. top. 142 pole za hospodou vedle Jana Fišery pod úrokem 817 čtverečných sáhů a č. top. 146 louka nad rybníkem pod úrokem 3 jitra a 1 353 čtverečných sáhů a č. top. 284 pole u třešňové aleje vedle panského pole pod úrokem 4 jitra a 55čtverečných sáhů. V roce 1835 je tento hostinec označován jako hospoda pro vozky (zájezdní). Rozsah tehdejšího čp. 2 můžeme vidět v indikační skice stabilního katastru od adjunkta 1. třídy Carla Boluska a geometra 2. třídy Václava Hniličky z roku 1841, kdy byl hostinec již zděným objektem (podle tradice byl postaven v roce 1802), za ním se nacházela dvojice zděných hospodářských budov a východním směrem ještě dřevěné konírny. V té době náležel hostinec Janu Červinkovi. Roku 1844 vyhořel celý zámecký areál, hostinec a mlýn však tento požár přečkaly. Jinde se hovoří o tom, že shořel starý hostinec a jeho místo zaujal hostinec nový. Zda k tomu došlo v uvedeném roce nebo později (při požáru staré vinopalny v roce 1877 nebo při vyhoření lednice u pivovaru roku 1879), se mi nepodařilo přesně dohledat. S jistotou pouze víme, že v obou z nich žila vdova po hněvčeveském učiteli Salavovi a později její dcera Eleonora.

Od 10. května 1848 vlastnili hostinec na polovinu manželé František a Anna Metelkovi. Františku Metelkovi tehdy náležela: stavební parcela 51, zahrada 328/3-4, role 228, 327, 328/1, 328/2, 328/3 a louka 426. Po nich připadl jejich dětem: Josefu, Anně a Janovi. Po bitvě u Sadové nesl hostinec pojmenování „Na bojišti“. Od 27. srpna 1914 měl čtvrtinu hostince Jan Metelka a další čtvrtinu Anna Šourková. Později byl hostinec převzat Lidovým spotřebním družstvem Jednota v Sadové a roku 1964 byl přechodně uzavřen. To se mu říkalo „Na státní“. 2. ledna 1967 obdržel současný název „U kanonýra Jabůrka“ (zprvu pouze „Kanonýr Jabůrek“), a to po jeho celkové opravě a zřízení nového vnitřního vybavení v duchu pojmenování hospůdky a kresbami připomínající rovněž všeobecně známý jarmareční popěvek, který složil herec a kreslíř František Kollár a publikován byl poprvé v roce 1884:

„Tam u Králového Hradce
lítaly tam koule prudce
z kanonů a flintiček
do ubohých lidiček.

[: a u kanonu stál a pořád ládoval,
a u kanonu stál a furt jen ládoval:]

Kmáni, šarše, oficíři,
kobyly i kanonýři
po zemi se válejí,
rány je moc pálejí.

Vzdor hroznému dešti kulek
feuerverkr Franz Jabůrek
s luntem u kanonu stál
a pánvičku pucoval.

Vytřel ji po každé ráně
a už zase házel na ně
dvoucentové kuličky
na ubohé prajzíčky.

Po každém vždy vypálení
slyšet bylo nadávání:
„Jabůrku, ty raubíři!
Hele, jak na nás míří“.

Když to slyšel pan jenerál,
vína připíti mu hned dal
řka: „Můj milý Jabůrku,
tu máš moji čutorku“.

Jabůrek nelíz ni kapky
řka: „Nedělaj si oušlapky
ze mne, pane jenerál,
a nechaj mě střílet dál“.

A už střílel jako blázen,
prajzi měli horkou lázeň,
celej rozbil regiment
Jabůrek, ten saprment.

V tom ho zahlíd kronprinc Fridrich:
„Her jeden Kerl erschiesich“
a už hází potvůrka
rachejtle na Jabůrka.

Ihned pruští kanonýři
na Jabůrka všichni míří,
každý ho chce trefiti,
princi se zavděčiti.

První kartáč, můj ty smutku
vjel mu přímo do žaludku.
On však honem ho vyndal
a už střílel zase dál.

Praskla puma velmi prudce,
utrhla mu obě ruce.
On honem boty zouval
a nohama ládoval.

Tu jeden prajský frajvilik
šrapákem mu hlavu ufik.
Ač už na to neviděl,
na Prusy přece střílel.

Jabůrkovi letí hlava
zrovna kolem jenerála
a křičí: „Já melduju,
salutovat nemohu“.

A když pum a kulek více
trefilo ho do munice,
tu se toho teprv lek´
a s kanonem pryč utek´.

A že zachránil ten kanon,
do šlechtického stavu on
„Edler von die Jabůrek“
povýšen byl, statný rek.

Dej mu Pánbůh věčnou slávu
von ale už nemá hlavu.
Nedělá si z toho nic,
bezhlavých „von“ prý je víc.“

Některé potřebné práce však byly dokončovány ještě po jeho otevření. V letech 1973-1974 byl hostinec opětovně upraven. Nebyl však obyčejným hostincem či motorestem, ale sloužil také při oslavách bitvy u Hradce Králové a konaly se v něm různé kulturní a společenské akce i zasedání a schůze mnoha spolků i korporací. Stejně tak tu mnohdy končily různé zájezdy z domova i ze zahraničí, jež byly fascinovány jeho interiérem a atmosférou. 1. července 1978 byl od hostince uskutečněn 1. ročník dálkového pochodu „První pochod po stopách našeho slavného kanonýra Jabůrka z války 1866 u Hradce Králové“, pořádaný členy ZO SSM v Sadové. V té době byl také centrem zájmu příslušníků Veřejné bezpečnosti, protože mnohý tehdejší řidič si zde častokrát nedal nealko, nýbrž nějaký ten "silnější" nápoj, takže potom měly problém obě strany - řidič i sama obsluha, která tu dost rotovala. Jako příklad můžeme dát jednoho řidiče z ČSAD Děčín v květnu 1973. Jako zajímavost můžeme uvést pár příkladů z tehdejšího menu: dršťky pana frajtra po milánsku s bramborem za 4,70 Kčs či marš guláš s knedlíkem za 6,80 Kč (rok 1971).

V 80. letech 20. století byla v hostinci zřízena místnost pro kadeřnici, z níž se později stal obchod s květinami a dárky. Po sametové revoluci se dostal hostinec do soukromých rukou, změnil rovněž majitele a vystřídala se v něm řada hostinských, např. v letech 1996-1999 a 2006 Jozef Pagáč (od února 1990 v pronájmu a počátkem následujícího roku vlastník), v letech 2005-2006 Tomáš Mičaník, v letech 2006-2012 Karel Chytrý, v letech 2011-2018 Marek Chytrý a od 1. ledna 2018 Jakub Spěšný. Tím rovněž došlo k obměně nabídky jídel, z nichž můžeme jmenovat: ďábelské koule s knedlíkem za 15,90 Kčs a svíčkovou na smetaně za 19,90 Kčs (rok 1991!). V roce 1994 byla provozovna prohlášena za hospůdku roku a o rok později se objevila v nabídkách k prodeji. Dnes objekt náleží Marku Chytrému a Ivetě Krausové, jež ho získali po Bc. Aleně a Jozefu Pagáčových.

Na závěr dodejme, že se u hostince nachází socha sv. Jana Nepomuckého a nedaleko něj přes silnici hřbitov těch, kteří padli přímo v bitvě u Hradce Králové 3. července 1866 nebo v lazaretu, jenž se tehdy nacházel přímo v hostinci.