Jak se za prusko-rakouské války pomstili polští kyrysníci sovětickému starostovi

Prusko-rakouská válka roku 1866 přinesla všem obcím v okolí královéhradeckého bojiště pouze útrapy a neštěstí. Sovětice byly naštěstí ušetřeny od požárů, které řádily v Benátkách, na Chlumu, v Čistěvsi a v Lípě. Jinak se těmto obcím v mnohém podobaly, protože z polí se stala utlučená země, po okolí rozesety stovky mrtvých, na návsi a na zahradách byla vypálená místa po ohních, stavení vyrabovaná, prostě všude nouze a nedostatek. K tomu se na bojišti objevila řada lidí, kteří obírali padlé o peníze, hodinky a dokonce i o šaty a boty. A završením se stala epidemie cholery, i když ta se opět Sověticím zázračně vyhnula, takže zde nikdo nezemřel. Místo cholery se tu však objevily neštovice, ale ani ty nenechaly po sobě žádného mrtvého, takže by se dalo říci, že obec měla štěstí v neštěstí, i když to byla skutečně nepěkná doba, protože někdy lidé drželi pospolu a jindy byl člověk člověku vlkem.

Tehdejším obecním starostou byl Josef Všetečka z čp. 25, který byl do této funkce zvolen předchozího roku. Stal se tak druhým obecním představeným v řadě po oblíbeném a všeobecně váženém starostovi Janu Česákovi z čp. 4, který byl v tomto úřadě od roku 1849. Zdědil sice zdárně se rozvíjející obec, ale netušil, co vše zažije ohledně událostí prusko-rakouské války v roce 1866.

Po bitvě se pustil spolu s ostatními navrátivšími se občany do obnovy svého statku. Stálo to hodně úsilí, aby se obytné stavení dalo znovu užívat k bydlení a tak to bylo se vším. Nejhorším však byl nedostatek potravin a Prusové ve statku nic nezanechali, protože všechno, co se dalo sníst, bylo snědeno. Vedle toho se nadále musel věnovat svým starostenským povinnostem. Nedlouho po ukončení bojů přišel do vsi rozkaz, že má místní obyvatelstvo posbírat po bojišti zbraně a střelivo a odevzdávat je právě obecnímu představenému. Takto mu bylo donešeno na 40 rakouských a pruských pušek, množství bodáků, šavlí a patron. Patrony uložil do plechovky do sklepa a ostatní zanechal v kůlně. Po nějakém čase bylo starostovi oznámeno, že si pro všechno přijede pruské vojsko a ať jsou mu všechny posbírané zbraně odevzdány, k čemuž však nedošlo, protože si pro ně nikdo nepřijel. Jeden z jeho synů si navíc chtěl nechat pruskou a rakouskou pušku na památku, a tak si je schoval pod slámu ve stodole.

Hned po bitvě se usadili v protějším stavení čp. 26, náležejícím od roku 1857 Václavu a Františce Polákovým, 2 pruští kyrysníci. Nejednalo se ovšem o Němce, ale o Poláky. Ti se tu nechali vydržovat hospodářem a ani po 2 týdnech se neměli k tomu, aby následovali svůj regiment. Ten byl z toho nešťastný, protože neměl dostatek jídla pro vlastní rodinu, natož pro oba vojáky a navíc musel živit ještě jejich 2 koně. Požádal tedy obecního starostu, aby jako úřední osoba připomněl vojákům jejich povinnost. Starosta Všetečka se však se zlou potázal. Kromě nadávek a výhrůžek na něho jeden z nich tasil i šavli, a tak se raději klidil zpět, neboť z toho nemuselo vzejít nic dobrého.

A taky že nevzešlo! Uražení vojáci oznámili velitelství, že sovětický obecní starosta připravuje proti Prusům vzpouru a z tohoto důvodu shromáždil u sebe řadu zbraní a střeliva. Pruští velitelé zareagovali okamžitě a vyslali do starostova stavení 8 vojáků, aby ho prohledali. Nebylo to nic těžkého, protože v kůlně a ve sklepě byly uloženy výše zmíněné zbraně a ve stodole pod slámou dvojice ručnic, jež schoval jeho syn. V té chvíli jim bylo vše jasné, že se skutečně jedná o připravovanou vzpouru, a tak Josefa Všetečku s namířenými zbraněmi obklopili. Ten neuměl ani slovo německy, aby jim to mohl vysvětlit. Stejně tak další sběhnuvší se sousedé neznali ani slova v tomto jazyce, takže nastala sháňka po někom, kdo by tuto řeč ovládal. Zatím byl dán rozkaz k jeho zatčení, i když se sám starosta snažil vše "nohama, rukama" vysvětlit. Výsledkem bylo to, že čtveřice vojáků mu položila na prsa bodáky, aby se ani nepohnul.

Když to uviděla jeho manželka, běžela k veliteli, ale rozrušením omdlela. Vojáci byli celí zkoprnělí a jen tiše hleděli na to, jak ji ostatní ženy křísily. V té chvíli však přišel do vrat Ludvík Petřík z čp. 24, který uměl obstojně německy. Otec mu vše vysvětlil a on následně veliteli tlumočil, že onen zatčený je obecním starostou, zbraně měl u sebe uložené podle nařízení mu daného a za celou věc může v sousedství ukvartýrovaná dvojice kyrysníků, jež se nemá k odchodu. Pruský velitel si vše poslechl a okamžitě nařídil, aby byl starosta Všetečka propuštěn. Jistou roli mohlo hrát i to, že se zde shromáždila již snad celá vesnice a z tváří těchto lidí nebyla vidět zrovna vlídnost a pochopení a on s několika vojáky by sotva mohl čelit takovému davu. Ten se však po propuštění Josefa Všetečky v klidu rozešel a nic nebránilo tomu, aby nastal v obci opět mír a pořádek. To, že se v poslední chvíli objevil Ludvík Petřík, zachránilo starostovi nejen jeho svobodu, nýbrž i život, protože jinak by byl minimálně odvezen do pruského vězení, ale spíše by byl jeho život ukončen kulkou popravčí čety, jak se mnohým v širém okolí kolikrát stalo.