Dům čp. 1760 ve Washingtonově ulici v Praze

Původně se v těchto místech nacházely vinice a po nich novoměstské hradby, budované již od roku 1648 italskými staviteli na rozkaz císaře Ferdinanda III., když po vpádu Švédů do Prahy byla poznána neúčinnost dosavadního pražského opevnění. Po jejich zbourání, a to včetně Nové, resp. Horské brány, jíž se vyjíždělo z Prahy na vídeňskou silnici, tu postupně v letech 1874-1876 (některé dobové prameny hovoří o letech 1873-1875) vznikl na za 300 000 zlatých zakoupených hradebních pozemcích Městský sad, druhý velký veřejný sad, o jehož zřízení se v letech 1876-1890 zasloužili: umělecký zahradník, zahradní výtvarník a pozdější ředitel městských sadů František Malý, zahradní architekt František Josef Thomayer, zahradní architekt Bedřich Wünscher a vrchní zahradník Josef Fiala. V roce 1888 dosáhl výměry 26 jiter a 501,7417 čtverečných sáhů, přičemž náklady na to dosáhly k 31. prosinci 1888 1 212 616 zlatých a 87 krejcarů. Sama vznikající ulice byla jeho součástí až do roku 1933, kdy již byl tento městský park nazýván jako Vrchlického sady (od roku 1913), v letech 1933-1940 nosila pojmenování Washingtonova, v letech 1940-1945 Weberova a od roku 1945 opět Washingtonova.

V nezastavěné proluce vznikl současný třípatrový objekt v letech 1892-1893, takže v tomto místě skutečně nic dříve nestávalo, pokud nepočítáme úsek výše zmíněných hradeb. Dům byl vybudován stavitelem Josefem Blechou jako činžovní pro Karla Kociana, ale již na přelomu 10. a 20. let došlo k výrazné proměně domu i k některým jeho interiérovým změnám. Tehdy se na nároží Václavského náměstí a čp. 1760 nacházelo první české Velimovo nakladatelství časových pohlednic a umělecký ústav ku zhotovování pohlednic z venkovských míst, jež se sem přestěhovalo z čp. 45 v Žitné ulici. 22. května 1907 naopak vyhořelo skladiště obchodu se semeny Josefa Dvořáčka. Jinak díky pražským hasičům nedošlo k žádným dalším škodám.

V roce 1920 byla provedena adaptace 3. patra a nástavba 4. poschodí na dvorní straně podle návrhu Bohumíra Kozáka a Karla Roštíka a o 5 let později byla čelní novobarokní fasáda výrazně změněna přestavbou podle plánu architekta Gustava Fantla. Tehdy zde např. žili: bankovní tajemník Dr. Pavel Alexander s manželkou Annou, šéfredaktor Bedřich Hlaváč se svou manželkou Janou a nadstrážmistr Vojtěch Koukl s manželkou Marií a sídlo měly Továrny na železné zboží v Čenkově Moric Arndt, akc. spol.

Roku 1929 se stala majitelem domu Pražská obec, když ho odkoupila od velkoobchodníka s chmelem Rudolfa Taussiga za tržní cenu 3 500 000 Kč, přičemž podmínkou prodeje se stalo to, že kupující pronajme a ponechá v nájmu po dobu 9 let (počínajíc 1. dubnem 1929) byt Maxe Taussiga ve 3. patře. Pokud by v této lhůtě dům zbořila, musela by najít dotčenému náhradní byt ve vnitřní Praze, a to o stejném počtu obytných místností. Koupě byla posvěcena usnesením ústředního zastupitelstva hlavního města Prahy z 8. dubna 1929, schváleným výnosem Zemského úřadu v Praze ze 16. května téhož roku č. 215.597/1929/5-3900.

Na první pohled zaujme tento objekt tím, že fasáda je nahoře zakončena obloukovým tympanonem, v němž se nacházejí 2 štukové sochy žen, které jsou alegorií architektury (nese úhelník) a stavitelství (nese zednické kladívko). Mezi nimi se nachází malé oválné okno, nad nímž je maskaron ne nepodobný postupně přicházející secesi.

K úplnému stavebnímu popisu však bude nejlépe opět citovat výborné dílo "Umělecké památky Prahy. Nové Město, Vyšehrad, Vinohrady (Praha 1)", přesněji článek od Ing. Vladislavy Valchářové z Archivu architektury a stavitelství Národního technického muzea v Praze:

"Řadový dům na obdélníkové parcele, dvoutrakt, v pravé polovině středem prochází chodba. Třípatrové průčelí se zvýšeným přízemím, pětiosé, v krajních osách sdružená okna v 1. a 3. p., ve střední ose ve výši 1. a 2. p. arkýř ukončený ve 3. p. balkonem se zábradlím zdobeným pletencem. Nad hl. osou široký segmentový tympanon s figurální výzdobou, po obou stranách barokizující vikýře. Domovní vchod v krajní pravé ose, střecha sedlová. Přízemí nad soklem člení rustika s vyznačenými klenáky nad polokruhově uzavřenými otvory, nad vstupy v krajních osách akanty s pentlí. Fasáda, rozčleněná rustikovanými lisenami, má výraznou římsu nad 1. p. Okenní otvory půlkruhově zaklenuty, s novobarokními šambránami, výrazné suprafenestry s palmetami ve 2. p.

Podsklepena pouze střední část budovy, ve sklepech segmentové klenby, v přízemí uličního traktu stropy se štukovým rámcem, vpravo umístěný vstupní vestibul obsahuje dvouramenné schodiště. Ve dvorním traktu za domovní chodbou naň navazuje oválné visuté schodiště, jehož obě ramena jsou opřena v každém patře o kamenný toskánský sloup. Podesty zrcadlové, schodiště mírně z dispozice vysunuto (dvorní risalit)."

Na závěr dodejme, že v současné době jsou jeho vlastníky: hlavní město Praha a Property & Invest Praha, spol. s r. o., přičemž ho spravuje Městská část Praha 1, která zde nechala v roce 2013 zrekonstruovat vodovod a kanalizaci.