Přidat Itálii mezi oblíbené
Benátky - kostel Panny Marie Liliové (Venezia - Chiesa di Santa Maria del Giglio)
Benátský kostel Santa Maria del Giglio je pozoruhodnou barokní stavbou architekta Giuseppe Sardiho a stavitele Giuseppe Benoniho z let 1680 až 1683. Jeho historie je však podstatně delší, protože první svatostánek se na tomto místě začal budovat již někdy v polovině 10. století. Současný mariánský kostel se nachází ve čtvrti San Marco a je znám také pod jménem Santa Maria Zobenigo (rodina Jubaniců – později zkomoleně Zobenigů - financovala původní stavbu v byzantském stylu).
Již v roce 966 nebo 976 musel být kostel kvůli požáru přestavěn a totéž jej potkalo i v roce 1105. Současná podoba je výsledkem restaurování z roku 1680. Součástí kostela byla od 14. století také samostatně stojící zvonice, která ovšem musela být v roce 1775 zbořena z důvodu narušené statiky
Nejnápadnější částí kostela je jeho bílé mramorové průčelí, které je právem považované za skutečně mistrovskou ukázkou barokní architektury i umu Giuseppeho Sardiho. Je tvořeno řadami výklenků se sochami a basreliéfy, které jsou proložené iónskými (spodní pás) a korintskými (horní pás) sloupy. Socha v horním centrálním výklenku představuje benátského generála a guvernéra i donátora tohoto kostela Antonia Barbara a je připisována vlámskému sochaři Giustovi Le Courtovi. Jeho německý žák Heinrich Meyring (Enrico Merengo) pak vytvořil čtyři sochy Barbarových bratrů, zatímco ostatní sochy se připisují Tomassovi Ruesovi.
Průčelí kostela bývá občas označováno za „projev drzého ateismu“, protože jjeho výzdoba nevzdává poctu Bohu, ale oslavuje pouze dvě benátské rodiny a jejich úspěchy i vítězství (ale těch 30.000 dukátů nespadlo kostelu shůry, ale bylo součástí generálovy závěti, že ano ...). Barbaro také ve své závěti přímo požadoval, aby byl na fasádě zpodobněn „v generálském habitu a s odhalenou hlavou, holí i mečem“. Dalším unikátem na průčelí je absence jakýchkoliv odkazů na Benátskou republiku.
Interiér kostela je jednolodní, se třemi mělkými bočními kaplemi na každé straně. Hlavní kaple je pak umístěna v apsidě. Na hlavním oltáři jsou umístěny po stranách svatostánku dvě Meyringovy sochy zobrazující Zvěstování Panny Marie. Chodbičkou mezi první a druhou kaplí vpravo se dá projít do Molinské kaple, ve které můžeme vidět Madonu s dítětem a sv. Janem, což je jediný obraz P.P. Rubense v Benátkách. Dalšími zajímavými interiérovými uměleckými díly jsou např. socha sv. Řehoře Barbariga od Giovanniho M. Morlaitera, oltářní obraz (3. kaple vpravo) Navštívení Panny Marie od Jacopa Palmy ml. nebo - za hlavním oltářem se nacházející – Čtyři evangelisté (sv. Marek se sv. Janem a sv. Lukáš se sv. Matoušem) od Jacopa Tintoretta.
Skutečnou kuriozitou je zdejší křížová cesta (Via Vcrucis), jejíž čtrnáct zastavení v roce 1755 namalovalo celkem sedm různých umělců (mj. Giambattista Crosato a Francesco Fontebasso).
Zcela na závěr ještě pár zajímavostí a doplňujících informací:
Průčelí kostela je všeobecně považováno za jedno z nejoriginálnějších, nejhonosnějších a nejpůsobivějších děl benátského baroka.
Kostel byl vysvěcen teprve v roce 1700 – tedy 17 let po svém dokončení – a stal se kostelem farním. Byl natolik významný, že se jej nedotkly ani napoleonské dekrety, které jinak snížily počet benátských farností ze 70 na 30. V polovině 19. století pak začal kostel chátrat a v roce 1967 byl „degradován“ na rektorský.
Neobvyklý – ale v Benátkách ne zcela ojedinělž – je také fakt, že do prostorného náměstíčka zasahuje kostel Santa Maria del Giglio boční stěnou, zatímco jeho honosné průčelí směřuje do úzké ulice.
Sochu – či pohřební pomník - Antonia Barbary doprovází alegorické skulptury Cti, Ctnosti, Slávy a Vědomostí. Nahoře, v atice je pak umístěn erb rodiny Barbaro.
31 let po rozebrání zvonice byla zahájena její rekonstrukce (r.1805), ale stavební práce byly zastaveny již ve výšce asi 8 metrů. V nedokončené stavbě dnes najdeme malý obchůdek se suvenýry.
V interiéru kostela se nachází množství dalších cenných barokních obrazů, které by byly ozdobou téměř každé světové galerie. Příkladem může být Kristus se sv. Františkem z Pauly a sv. Justinou z Padovy, který vznikl v dílně Jacopa Titntoretta. Varhany jsou naopak novodobé – byly postaveny v letech 1913 až 1914.
U vchodu do kostela je umístěno šest stylizovaných kamenných map, které představují nejvýznamnější místa, kde generál Antonio Barbera jako zástupce Benátské republiky působil, např. Korfu, Padovu, Řím nebo Split.
Přidat do oblibených uživatelů
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Benátky
Půjčovna autPříspěvky z okolí Benátky - kostel Panny Marie Liliové (Venezia - Chiesa di Santa Maria del Giglio)
