Přidat Itálii mezi oblíbené
Velikonoční Benátky II. část (Burano, Murano, Frari a jiné)
V sobotu (19.. dubna) nás čekal o něco větší počet navštívených ostrovů, více času na lodních palubách, hodně barev, sklářské představení i – tentokrát poměrně jednostranně zaměřený - odpolední program benátský. A hlavně také další velikonoční den, který opět přinesl mnohem sympatičtější počasí, než nám meteorologové celého světa slibovali …
Hned na úvod se musím přiznat, že jsem návštěvu obou „příbenátských“ ostrovů považoval tak trošku za ztrátu času a komerční „úlitbu bohům“, ale nikdy jsem tam nebyl, takže jsem se ve finále docela těšil. A nakonec jsem byl (o letošních Velikonocích nám prostě štěstí přálo) velmi mile překvapen ...
Vše začala – tradičně hodně skromná – italská snídaně (jeden croissant, půl plátku šunky a půl plátku sýra mi prostě fakt nestačí) a odjezd – mj. po mostě Svobody - do Benátek. Potom na loď (bohužel bez možnosti venkovního posezení) a plavba na „ostrov pestrých barev“, tedy na Burano.
Jedná se vlastně o čtyřdílné souostroví proslavené krajkami a barevnými fasádami zdejších domů, které – jistě jen podle zlých ženských jazyků – vznikly jen proto, aby zdejší rybáři trefili večer z hospody domů, protože většinou byli tak nalití, že si nepamatovali ani domovní číslo. V každém případě to tady dodnes funguje tak, že již dopoledne nevíte, jestli si máte sednout s Němci a Holanďany k pivu, Francouzy a italskými turisty k vínu nebo místními staříky ke kávě a šnapsu. A tak jsme se nakonec jen po Buranu prošli, pořídili pár fotek a navštívili zdejší kostel.
Následující Murano je větší (však jej také tvoří sedm ostrůvků) a méně „strakaté. O to barevnější je ovšem zdejší sklo, jehož výrobci se sem před mnoha staletími přesunuli z Benátek, aby tam náhodou nezpůsobili nějaký ničivý požár. Podívat se na to, jak současní mistři dokážou bleskurychle vyfouknout vázičku nebo nějaké zvířátko, je sice docela nevšedním zážitkem, ale mnohem zajímavější mi přišel zdejší svatostánek Nr. One, tedy bazilika Panny Marie a sv. Donáta. Tím hlavním zde jsou mozaiky (nahoře i dole), které potěší nejen dlouholetého obdivovatele raně křesťanských staveb v Ravenně.
Poté již následoval návrat do Benátek spojený s poměrně jednoduchým následujícím programem. Ten totiž byl tvořen v podstatě jen návštěvou jednoho kostela a pozdním obědem (vše ale, samozřejmě, doplnily četné bonusy). Oba body odpoledního programu vedly naše kroky k náměstíčku Campo dei Frari, nacházející se ve čtvrti San Polo. Oběd tvořila výborná pizza se džbánkem bílého vína, tím kostelem byla františkánská Basilica di Santa Maria Gloriosa dei Frari. Tento svatostánek jsem si zamiloval již při své první návštěvě Benátek na konci minulého století. Přece jenom je to gotika (i když jen ta italská, cihelná) a Tizianova oltářní Madona v červeném hábitu nevěstky je prostě okouzlující. A to jsem si ještě některé interiérové klenoty ani nepamatoval … včetně Donatellovy skulptury sv. Jana Křtitele.
V chrámovém interiéru jsme nakonec strávili více než hodinu (a dalo by se zůstat ještě podstatně déle, jenomže neobvyklá orientace kostela mi kvůli nasvětlení téměř znemožňovala fotografování těch nejzajímavějších a nejvýznamnějších záležitostí, což mě dost sr…, tedy, pardon, frustrovalo. Na další atrakce jsme tak mohli zapomenout a já si ve finále dokonce zapomněl vyfotit jejich exteriéry (alespoň je další důvod se zase brzy vrátit). Čekala nás už jen cesta přes mosty nad kanály a mostky nad kanálky, pohledy na nesčetné kostely, jedno pivo, náměstí sv. Marka, krátká návštěva Arsenalu (tím nemyslím slavný londýnský fotbalový klub, ale starobylý benátský komplex loděnic a dílen), sraz s výpravou a poslední plavba na pevninu, kde na nás čekal autobus.
Cesta domů utekla podstatně rychleji než jsme čekali, takže jsme byli v Praze opravdu brzy ráno (neděle 20. dubna). Delší chvíli jsme si proto poseděli na nádraží, dali krátkou pražskou procházku a v poledne již obědvali v rodném městě.
Na závěr ještě pár zajímavých čísel charakterizujících Benátky a jedno nečekané PS:
Benátky údajně tvoří – mj. - 118 ostrovů, 150 kanálů, 403 mostů, 139 kostelů a 60 muzeí a galerií. A také 400 gondol a 25 linek vaporetta (lodní MHD). Kromě přibližně 50 tisíc obyvatel, mezi které se teď počítá i bývalý hráč Slavie Daniel Fila, se po městě postupně pohybuje asi 30 milionů turistů. Početné skupiny Čechů, Němců, Rusů (i když prý nikam nemohou) a všudypřítomných Japonců asi nikoho nepřekvapí, ale takové davy Indů a Turků jako v Benátkách jsem snad ještě nikde a nikdy neviděl …
Pro někoho může být jistým překvapením, že slavná šikmá věž v Pise zdaleka není jedinou italskou stavbou svého druhu. Jenom při tomto našem krátkém výletu jsme zaregistrovali nejméně čtyři nakloněné zvonice a u některých z nich jsme si nebyli jisti, jestli ještě mohou přečkat alespoň do večera. Zvláště při znalosti nestability zdejšího podloží ...
PS: Při tomto výletu jsme měli opravdu štěstí, a to nejen co se počasí týče. Téměř přesně 24 hodin po našem návratu totiž zemřel papež František, a stát se to jen o dva dny dříve, jistě by to náš krátký italský pobyt ovlivnilo více než negativně ...
Přidat do oblibených uživatelů
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Benátky
Půjčovna autPříspěvky z okolí Velikonoční Benátky II. část (Burano, Murano, Frari a jiné)
