Benátky - kostel Nejsvětějšího Vykupitele (Venezia - Basilica del Redentore)
Benátská bazilika Nejsvětějšího Vykupitele je jedním z kostelů „za vodou“. Jedná se o pozdně renesanční stavbu s „datem narození“ 1592, jejíž podoba bude už navždy spojována se jménem geniálního architekta Andrey Palladia. Tento svatostánek je znám také pod názvem Votivní kostel Nejsvětějšího Spasitele (Chiesa del Santissimo Redentore), ale většinou se mu říká jen Il Redentore, tedy Vykupitelský.
Stavební plány kostela byly dokončeny již v roce 1577 (ve stejném roce zde byl také položen základní kámen) a i dnes se jedná o jednu z nejvýznamnějších sakrálních staveb v Benátkách. V chrámovém interiéru navíc můžeme obdivovat díla takových mistrů, jakými bezesporu byli Tintoretto, Paolo Veronese nebo Jacopo Palma ml.
Farní kostel byl postaven jako poděkování za ukončení morové epidemie, která město postihla v letech 1575 až 1576 a které podlehla téměř třetina obyvatel Benátek. Dokončen i vysvěcen byl roku 1592. Vzhledem k tomu že Andrea Palladio zemřel již v roce 1580, stavbu chrámu převzal a dokončil Antonio da Ponte. Každoročně zde probíhají velké oslavy na počest svátku Vykupitele, a to vždy o třetí neděli v červenci. Ke kostelu se chodí po provizorním pontonovém mostě, což má připomínat první děkovný průvod z roku 1577.
Protože byl tento kostel od počátku určen pro kapucínské mnichy, bylo rozhodnuto – v souladu s jejich Řeholí chudoby - vyhnout se při stavbě použití mramoru a dalších drahých materiálů, které nahradily cihly a terakota. V interiéru byly pro výzdobu použity zejména štuky a dokonalá imitace mramoru.
Palladiův plán vychází ze struktury antických termálních lázní a tvoří harmonickou kompozici čtyř odlišných prostorových buněk – chrámové lodi a bočních kaplí. Architekt také efektně využívá obvodového sloupoví a podpěr kopule. Pozoruhodné průčelí se sochou Spasitele charakterizují protínající se řády. Interiér kostela je současně jednoduchý, impozantní i zdobný. Důležité je světlo, které umocňuje objemy i dekorativnost.
Kostel má obdélníkový půdorys s jedinečným transeptem, třemi apsidami a velkou centrální kupolí. K tomu je potřeba přidat dvě úzké válcové zvonice připomínající minarety (obě jsou vysoké 48 m). Bílé klasicistní průčelí je jedním z nejúžasnějších příkladů Palladiových staveb. Portál z roku 1688 je zakončen tympanonem a mezi sloupy po jeho stranách můžeme vidět sv. Marka a sv. Františka z Assisi, tedy dvě sochy od vlámského sochaře Giusta Le Courta. O něco výše se nacházejí dvě další sochy, které představují sv. Vavřince a sv. Antonína Paduánského, zatímco nad horním tympanonem jsou umístěny tři sochy zobrazující alegorii Víry a dva anděly.
Hned u vstupu stojí za povšimnutí dvojice krásných kruhových mramorových kropenek, na kterých jsou umístěny dvě bronzové sochy od Francesca Terilliho, které zobrazují sv. Jana Křtitele a Nejsvětějšího Vykupitele. Oltářní obrazy vytvořili Francesco Bassano, Domenico Tintoretto a dílna Paola Veroneseho.
Před průčelím, které člení pilastry a polosloupy, se nachází schodiště. Interiér je jednolodní a víceméně klasicistní. Je rozdělen do tří částí, které mají rozdílnou funkci – presbytář je určen pro mnichy, apsida s hlavním oltářem pro votivní účely a chrámová loď pro farníky. V přední části lodi se nacházejí kaple, a to po třech na každé straně. Hlavní oltář je barokní a je zdoben mj. krucifixem a Campagniho sochami.
Zcela na závěr ještě pár slov o Festa del Redentore, tedy Svátku Vykupitele. Oslavy začínají v sobotu po západu slunce, kdy se na osvětlených pontonových člunech postaví provizorní votivní most, který překlene kanál Giudecca. Na bárkách se podávají typická benátská jídla a sobotní program vrcholí ohňostrojem. V neděli ráno projde slavnostní průvod po mostě do kostela, kde se koná bohoslužba.
Příspěvky z okolí Benátky - kostel Nejsvětějšího Vykupitele (Venezia - Basilica del Redentore)





